Nečekaná obnova slanisk u Šakvic – zaniklý jihomoravský biotop se vrací do krajiny

Překvapivý objev se podařil botanikům z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v údolí potoka Štinkovky u Šakvic na Břeclavsku. Při průzkumu zamokřených polí a nedávno revitalizovaných území zde našli 20 druhů slanomilných rostlin uvedených na červeném seznamu, z toho šest druhů kriticky ohrožených. Přitom už podrobný průzkum v 80. letech konstatoval, že slané biotopy a jejich specializovaná flóra zde zanikly, stejně jako na mnoha jiných místech jižní Moravy. Slaniska, tedy místa s vyšší koncentrací solí v půdě, byla dříve hojná v nížinách mezi Brnem, Znojmem a Břeclaví. „Slané půdy jsou pro většinu rostlin toxické, ale existují i specializované slanomilné druhy, které se vyskytují jen na slaniskách,“ vysvětluje botanik Milan Chytrý.

Už od začátku 19. století ale slaniska z krajiny mizela vlivem člověka. Nejprve byla vysušena slaná jezera u Kobylí a Čejče. Potom byly regulovány řeky a odvodněny mokřady na celé jižní Moravě. Hladina podzemní vody klesla a soli přestaly vzlínat k půdnímu povrchu. V první polovině 20. století se slanomilná flóra na mnoha místech udržela i přes odvodnění pozemků díky pastvě drůbeže a dobytka. Zánik pastvy v krajině a odvodnění zbývajících vlhkých pozemků trubkovou drenáží v poválečných desetiletích ale způsobily zánik většiny jihomoravských slanisk. Některé vzácné slanomilné rostliny, jako je slanorožec rozprostřený a solnička rozprostřená, v České republice úplně vymizely v 70. a 80. letech. Poslední zbytky kdysi rozsáhlých slanisk se chrání v pěti maloplošných chráněných územích.

Okolí Šakvic bylo mezi botaniky proslulé jako lokalita slanomilné květeny už koncem 19. století. I když druhově nejbohatší slanisko u šakvického nádraží zaniklo při přestavbě železniční trati na začátku 20. let 20. století, zbytky slanomilné flóry přežívaly v údolí Štinkovky ještě začátkem 60. let. Později už je zde ale botanici nepozorovali.

Obec Šakvice v roce 2018 revitalizovala obecní pozemky podél Štinkovky, kde s podporou operačního programu Životní prostředí nechala na zamokřené orné půdě vyhloubit rybník a několik mělkých tůní, kolem nich vyset trávník a vysázet stromy a keře. „Když jsme navštívili toto nové lokální biocentrum, nestačili jsme se divit,“ říká kurátor herbáře Masarykovy univerzity Jiří Danihelka. „Na bývalé orné půdě, dnes zamokřené a ponechané ladem, jsme našli spousty bahenky šášinovité a solenky Valerandovy. Zemina vyhrnutá při hloubení tůní byla porostlá kuřinkou solnou a zblochancem oddáleným. Všechny tyto druhy jsou kriticky ohrožené. Jejich semena asi přežila dlouhou dobu v půdě a po vzniku vhodných podmínek vyklíčila. Před očima jsme viděli zmrtvýchvstání slaniska,“ dodává Danihelka.

„Pro nás je tato zpráva milým překvapením a hlavně oceněním naší desetileté práce, kdy jsem v okolí obce vysadili zeleň a založili mokřady a rybník na 32 ha půdy,” reagovala na výzkumy botaniků starostka obce Šakvice Drahomíra Dirgasová. „Příroda se nám pomalu vrací a v posledních letech vidím měnící se krajinu v okolí obce na každém kroku. Pro uskutečnění našich projektů jsme vytipovali pozemky, které byly zemědělsky špatně obdělavatelné. Jednalo se především o podmáčenou půdu a vycházeli jsme také z historických map. Aby se nám tento záměr podařil, museli jsme v rámci pozemkových úprav získat vybrané lokality do majetku obce, změnit územní plán, zpracovat projekty a sehnat peníze na jejich realizaci.“

Obnova slaniska nebyla při projektování lokálního biocentra v plánu, a je to vlastně vedlejší produkt snahy obce Šakvice o zlepšení biologické hodnoty zemědělské krajiny v jejím katastru. Tento výsledek však má mimořádný význam pro zachování populací nejohroženějších druhů české flóry. Botanici však varují, že pro udržení těchto rostlin na lokalitě nestačí jen založit biocentrum a ponechat je samovolnému vývoji. „Slanomilné rostliny jsou většinou nízké, a proto je snadno mohou přerůst a vytlačit vysoké trávy, nejčastěji rákos. Proto je potřeba šíření rákosu a jiných vysokých rostlin omezovat, například sečí. Úplně nejlepší je ale jednou za pár let část území zorat a nechat je v deštivějším období zaplavit mělkou vrstvou vody. To našim vzácným slanomilným rostlinám svědčí nejlépe,“ vysvětluje botanik Chytrý.

Starostka Dirgasová si dobře uvědomuje, že zbudováním mokřadů a výsadbou zeleně práce nekončí: „Samozřejmě počítáme s tím, že je nutné zde provádět sečení, zalévání a další pravidelnou údržbu. Veškeré práce předem konzultujeme s panem Berkou z odboru životního prostředí v Hustopečích.“

---

reklama

---