Začalo to nevinně přecházením louky a nalezením květenství, o kterém víte, že se v přírodě běžně nevyskytuje. První fotografie a hledání informací o druhu orchideje. Příliš pozornosti jsem nálezu nevěnoval a vzpomněl si po třech letech. Druhá návštěva lokality v letošním červnu začala fotografováním sedmi kvetoucích rostlin. Snímky jsem zveřejnil na internetu a pak to vše začalo.

Tořič včelonosný, latinsky Ophris apifera Hudson, je na seznamu kriticky ohrožených cévnatých rostlin. Značení C1 znamená uvedení vzácnosti, v tomto případě se nalézá v republice na nejvýše pěti lokalitách.

Další překvapení následovalo po informaci, že tořiče v Železných horách ještě nikdo neobjevil. Nejbližší známé naleziště je v oblasti Bílých Karpat, či Českého středohoří. Znamená to, že nález apifery je ojedinělý v okruhu sta kilometrů.

Výrazy odborníků jako ojedinělý, unikátní, nebo nutnost zápisu do „Nálezové databáze“ vedli k oslovení pracovníka CHKO Železné hory.

Reakce byla rychlá a opět překvapivá. Za dva dny jsme na lokalitě zaznamenávali polohu jednotlivých kvetoucích orchidejí. Nepotvrdil se můj původní odhad o počtu do deseti rostlin. Ty nekvetoucí jsou menšího vzrůstu a jejich hledání v trávě je téměř nemožné.

Kvetoucí tořiče dosahují výšky 40 centimetrů a barvy květů se přehlédnout nedají. Počet apifer kvetoucích se na záznamovém zařízení zastavil na 36 kusech. Nadšení odborníka se přenášelo i na mne. Zejména vyjádřením o nálezu roku 2019.

Je všeobecně známo, že v chráněných lokalitách dochází k úbytku vzácných druhů. Příčinou mohou být chemizace, vliv klimatických změn, ale především přílišný zájem veřejnosti.

Zveřejnění informace o tom, kde se chráněné druhy nacházejí, jejich ochraně také moc nepřispívá. Nicméně současné připravované kroky hned po zaevidování, tedy kosení lokality v pozdějších termínech, vedou ke zlepšení podmínek růstu tořiče včelonosného a snad i navýšení jeho počtu do budoucnosti.

---

reklama

---