Přerod druhově nejbohatších luk v Karpatech a přilehlých oblastech

V roce 2025 jsme s přítelkyní procestovali několik výjimečně druhově bohatých lokalit v Karpatském pohoří a okolí, abychom zjistili jejich aktuální stav. Projeli jsme Ukrajinu, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko a vraceli jsme se vždy domů, do Bílých Karpat. Změny jsme vyhodnocovali vesměs subjektivně a byly většinou neuspokojivé. Důvody změn byly různé. Louky v Bílých Karpatech jsou významné svojí druhovou početností rostlin na malou plochu. Obdržely několik světových rekordů biodiverzity na plochách od 40 cm2 po 50 m2. Záhy byly těsně překonány podobnými loukami z Ukrajiny a Rumunska. Rozjela se honba za poznáním, nakolik jsou si tyto louky podobné a co stojí za jejich mimořádně velkou druhovou rozmanitostí. Zjistilo se, že to jsou velmi staré a druhově snad nejbohatší trávníky světa. Souhrnně je dobře vystihuje název perikarpatské lesostepní trávníky nebo louky. Nacházejí se totiž nejčastěji na periferiích Karpat. Extrémní druhovou rozmanitostí se zde vyznačují zejména tři vegetační typy, které se vzájemně doprovází. Hlavní z nich, asociace Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae, se česky označuje jako louky bělokarpatského typu či karpatské lesostepní louky. Hrozí však, že o perikarpatské louky, tento přírodně-kulturní unikát, přijdeme, sotva co jsme jej začali objevovat!

Válka na Ukrajině

Válka na Ukrajině ruku v ruce s čím dál závažnější absencí tradičního hospodaření se podepisují na druhové degradaci tamních perikarpatských luk. Ústup tradičního hospodaření je chronický problém, který pomalu, ale už dávno začal pronikat i do chudých oblastí Evropy. Na Ukrajině od roku 2022 tento problém výrazně zesílil a spolu s dalšími důsledky války se situace stala akutní. Na venkově prudce poklesl počet krav, řekli nám ochranáři ze správy Chotynského národního přírodního parku i botanici z univerzity v Černovicích. Ostatně sám jsem toho byl svědkem, jelikož na Ukrajině nejsem zdaleka poprvé. Méně krav znamená méně sena, a tedy méně kosených ploch a následně pasených otav.

Při uvážení rozsahu vojenské mobilizace, ztrát, demografie a emigrace jsou důvody zřejmé. Venkov i stát samotný se vylidňuje, chybí muži a pracovní síla, která by zastala těžkou práci na statku. Do začátku plnohodnotné invaze někteří zemědělci a ochránci přírody cenné louky běžně vypalovali, čímž je zachovávali. Zákaz vypalování se začal přísně vymáhat až po roce 2022. Většina významných perikarpatských luk, které jsme zde navštívili, se z velké části nepase ani nekosí již dlouho. Bývávaly však vypalovány. Nyní zde najdete minimálně za čtyři roky nahromaděnou stařinu, která zakrývá holý prostor pro vyklíčení konkurenčně slabých druhů. V neposlední řadě se válka podepisuje na tato cenná přírodní stanoviště i přímo – vyvýšené kopce, kde perikarpatské louky často najdeme, bývají strategicky důležité, a tak se zde budují vojenské objekty a louky se znepřístupňují.

Čortovec a Spaska

Z velké škály perikarpatských luk na Ukrajině vypíchnu dvě z navštívené desítky.

Čortovec je velká vesnice ležící v Ivano-Frankivské oblasti nad možná nejdelším jeskynním systémem na světě, navíc vyhloubeném v sádrovci, nad Optimistickou jeskyní. Nad mírně zvlněnou polní krajinou se vypíná pár strmých sádrovcových kopečků a velké množství krasových závrtů. V závrtech se nachází zarůstající perikarpatské louky s enormním množstvím stařiny. Dva místní si mi pochvalovali, jak jsou rádi, že je utrum s vypalováním, protože si pamatují, jak z toho málem začala hořet jejich vesnice. Zdejší cenné trávníky se jen místy pasou, a to natolik extenzivně, že vliv na vegetaci není znát. Část závrtů je územně chráněna, ovšem s absencí managementu.

Spaska je malá vesnice v Černovické oblasti s druhově nejbohatším známým nelesním porostem světa. Z lokality Dzjurkač je publikován rekord 119 druhů cévnatých rostlin na 16 m2 z roku 2018 a neoficiálně dokonce se 121 druhy. Sečení probíhá v červenci, jakmile začíná tráva žloutnout. Poté probíhá „kruhová pastva“ otavy (kráva, řetěz a kůl zatlučený v zemi) nebo se takto pasou i dlouhodobě nesečené plochy. Vypalování je běžné. Podrobnosti o tradičním hospodaření na louce s druhově nejbohatším porostem světa jsou obecně užitečné pro ochranářský management. V létě 2024 a 2025, po našem odjezdu, byla část louky sečena. Každoroční seč se týká čím dál menších ploch nebo je i zcela vynechána. Poslední vypalování proběhlo v březnu 2023, navzdory zmiňovanému zákazu. Pokles biodiverzity je způsoben nedostatečným obhospodařováním. Děj je urychlován přirozeně vyšší produktivitou místní vegetace. Déle neobhospodařované plochy jsou výrazně chudší. Je to vidět na množství stařiny a expanzi dominantních druhů, zejména bezkolence a hasivky. Z kdysi tisíců všivců statných napočítal profesor Čornej na jaře 2025 jen zhruba 20. Na svém permanentním fytocenologickém čtverci 3×3 m zaznamenal roku 2016 úctyhodných 91 druhů, a roku 2024 jen 57 druhů. Větší údržbu se nám i přes vyloženou snahu nepodařilo zajistit.

Všechno zlé je i k něčemu dobré

Při obhlídce historické lokality vratičky virginské nečekaně objevujeme bohatá horská luční společenstva. Potkáváme osm druhů orchidejí či suchopýrová prameniště. Nad městem Rachiv se stále šetrně hospodaří. Při hledání podobných míst v Karpatech v létě 2023 jsme příliš úspěšní nebyli. Důvodem setrvání tradičního hospodaření je zřejmě vzrůstající vnitrostátní turismus, a tedy dostupné odbytiště zemědělských produktů. Kam jinam jet částečně uniknout válce než za štít majestátní Hoverly, daleko od dosahu většiny ruských raket?

Chválím ukrajinskou ochranu přírody

Územní ochrana přírody na Ukrajině funguje podobně jako v Jihočeském kraji. Ten se o přírodní památky a rezervace částečně stará s využitím svých vlastních zaměstnanců-údržbářů i techniky. Je to podobné péči obcí o zeleň na veřejných prostranstvích. Tento způsob se mi jeví jako efektivnější než spoléhat pouze na klasické zadávání zakázek, jež jsou často drahé, nejisté a administrativně zdlouhavé. Na Ukrajině územní ochranu přírody zajišťují národní přírodní parky, což je asi něco mezi naším národním parkem a chráněnou krajinnou oblastí. Národní přírodní parky byly výrazně rozšířeny za prezidenta Juščenka a nyní je jich 56. Žádný národní přírodní park nepřekračuje hranici administrativních oblastí Ukrajiny. Kromě praktické ochrany přírody, v níž kromě zaměstnanců-údržbářů běžně vypomáhají i zaměstnanci-úředníci, plní tyto instituce rozsáhle i funkci osvětově-vzdělávací a inventarizační, jak jsme se sami přesvědčili při návštěvě správního pracoviště Chotynského národního přírodního parku. Ukázali nám zde tlustou knihu činnosti správy s podrobnostmi o aktuálním stavu chráněných území s inventarizacemi jednotlivých druhů, kterou vydávají každý rok a je to tradice už od dob Sovětského svazu.

Velká část perikarpatských luk na Ukrajině, včetně Dzjurkače ve Spasce, nemá žádný statut ochrany. Těmi nejvýznamnějšími chráněnými perikarpatskými loukami jsou Kasova hora, Čortova hora, Lysa hora a Malovanka, které jsme taktéž navštívili. Kasova hora je dodnes částečně udržována pastvou koní převalského a dalších spásačů. Nachází se však v oblasti zvýšené válečné aktivity kvůli vedle stojící významné tepelné elektrárně, která je i viditelně poškozena ruským bombardováním. Z vojenských důvodů jsme se nedostali ani do centra přírodní památky Vovčinecki hory na předměstí Ivano-Frankivsku. Mimo oblast zakázaného vstupu se zde extenzivně hospodaří. Potkali jsme pasáčka se stádem koz. Na Malovance jsme zase potkali botanickou exkurzi. Rezervace je z části stále obhospodařována. Na Lyse hoře jsme se dokonce při návštěvě v létě 2023 těsně minuli s velkou skupinou dobrovolníků, kteří byli odstraňovat nálet. O nelehké situaci zakarpatských ochránců přírody, kteří trpí kvůli válce nedostatkem personálu i peněz, a i přesto své poslání obdivuhodně zdárně zvládají, natočil Arthur Sniegon, při našem tehdejším putování po Ukrajině, dokumentární film pro ČT: Strážci ukrajinských hor.

Rumunsko

Perikarpatské louky se vyskytují napříč Rumunskem. Námi navštívené louky u Kluže trápí jiné problémy: přemíra pastvy ovcí, rozorávání luk a rozšiřování zástavby. Část klužských luk je jednou z nejstarších přírodních rezervací v zemi a je již zarostlá náletem.

Při revizi druhého nejbohatšího nelesního fytocenologického snímku světa jsem byl zklamán. Na permanentním čtverci se mi nedařilo napočítat téměř ani třetinu z původních 115 druhů na 10 m2 z roku 2018. Kvůli okusu se druhy těžko počítají, snad by se tedy zkušený botanik dopočítal lepšího výsledku. Přerod vegetace může krátkodobě znamenat i vyšší druhový záznam, kdy původní druhy ještě přetrvávají a jsou již doplněny o druhy společenstva nového. Zřejmě proto bylo v roce 2021 na stejném místě zaznamenáno 118 druhů na 10,9 m2. Každopádně vlivem intenzivní pastvy celé společenstvo velkoplošně chudne. Kostřavu a řepík místy doplňuje hlaváček jarní. Celá vegetace dostává jiný odstín a na dálku vypadá monotónně a chudě. Velká stáda ovcí s pasáčky a pasteveckými psy všude kam se člověk podívá. Ovce jsou z ochranářského hlediska mým nejméně oblíbeným pastevním zvířetem, jsou totiž vybíravé a biodiverzitu rostlin na pastvinách často snižují.

Mnohem masivnější, než jsem očekával, bylo i rozšiřování zástavby a celin. Město Kluž, třetí největší v Rumunsku, rapidně roste na úkor zdejších perikarpatských luk. Nedotčené perikarpatské louky jsou zde malé fragmenty stále využívané jako senosečné louky, případně extenzivní koňské pastviny, chráněné hradbou polí, plotů a domů před nájezdy ovčích stád.

Porosty těchto luk vypadají úchvatně. Pozoruhodná je přítomnost zvláštního vlhko-suchého gradientu. Velmi vlhká a četná svahová prameniště se mísí se suchými místy natolik frekventovaně, až suchomilné kavyly běžně rostly uprostřed mokřin. Něco takového nazýval Stanislav Staněk, nejvýznamnější bělokarpatský florista, který navštívil i klužské louky, jako luhová step. Soudě podle jeho nálezů byla taková luhová step asi nejreprezentativnější na zaniklé lokalitě Králov v Bílých Karpatech. Tento heterogenní luční komplex s 420 zaznamenanými druhy, včetně kavylů, byl jednou z nejvýznamnějších lokalit Bílých Karpat a definitivně zanikl po socialistické kolektivizaci – byl rozorán podobně jako jsou nyní rozorávány louky u Kluže.

Maďarsko

Maďarsko jsme v letech 2024 a 2025 podrobněji procestovali hlavně skrze přítelkynin výzkum česneku ořešce. O ochranářských aspektech druhově bohatých lokalit v Panonii by to dalo na samostatné téma. Zaměřím se proto jen na jednu perikarpatskou louku, lokalitu Tugár-rét, z maďarské části Karpat – Mátry. Chudší louky bělokarpatského typu nacházíme vzácně i v dalších severních pohořích Maďarska. V roce 2016 zde čeští botanici naměřili úctyhodných 94 druhů na 16 m2. Lokalita nás nadchla spíše krajinářsky než botanicky. Druhů jsme mnoho nenašli a přišlo nám, že seč musí být poměrně zanedbávána, ač přítomná alespoň částečně je. Dominovaly zde plicník měkký, česnek ořešec nebo i třtina křovištní a místy také porosty drobného křoví.

Kopanecké lúky v NP Slovenský ráj

Tento národní park chrání kromě Dobšinské ledové jeskyně a opravdových pralesů taky jedny z druhově nejbohatších evropských lesních i lučních porostů. Kopanecké lúky drží světový rekord biodiverzity. Na čtvrt metru čtverečním se tu těsná až 52 druhů cévnatých rostlin! Na 25 m2 pak 108 druhů, což je lepší výsledek, než najdeme na většině perikarpatských luk. Tato horská louka spadá do vegetační asociace Anthoxantho odorati-Agrostietum tenuis. Mezi perikarpatské louky (v úzkém slova smyslu) ji nepočítáme, ačkoliv s loukami bělokarpatského typu sdílí řadu druhů. Ochranářsky hodnotný trávník se rozprostírá na poměrně malé ploše mezi solitérními smrky uprostřed rozlehlých smrkových lesů v nadmořské výšce okolo 1000 m n.m. Porost je nízký a barevný. Velkou ozdobou jsou vyčnívající lilie cibulkonosné a početně zastoupené orchideje – vstavače osmahlé a pětiprstky žežulníky. Tradičně se tu pořádá ruční kosení louky v krojích, které si získává velký ohlas. Ať je tento luční ráj všem podobným místům příkladem!

Bílé Karpaty

Číselně dělají Bílé Karpaty druhově tolik výjimečné především tři rezervace: Porážky, Čertoryje a Dolnoněmčanské louky, které jsem v roce 2025 procházel několikrát. Obrovským problémem jsou přemnožení daňci! Ti decimují zejména NPR Čertoryje a jejich stavy se neustále doplňují ze Slovenska. Přezvěření se navíc dotýká taky dopravní bezpečnosti, lesnictví, zemědělství či zahrádkářství. Je třeba zakázat přikrmování zvěře, šířit osvětu o přínosech velkých šelem v krajině nebo i přistoupit k hromadným odstřelům stád, podobně jako se to dělá například s invazivními druhy živočichů v Austrálii. Prosadit podobná opatření bude mimořádně obtížné, ale nezbytné.

Navzdory managementu pak taky i na Porážkách ubývá všivců statných. Máme zde jak hodnotné perikarpatské louky, o něž vlivem zarůstání přicházíme (například Kříb v Nivnici), tak i hodnotné louky, jejichž plocha se díky práci správy CHKO úspěšně rozšiřuje na místa bývalých polí a intenzivně obhospodařovaných luk (například západní okraje Lipin v Nivnici).

Budoucnost perikarpatských luk

Všechny perikarpatské louky jsou světově významným kulturně-přírodním dědictvím. Světově významným kvůli svojí biodiverzitě a kulturně-přírodním, jelikož se začaly formovat ještě před příchodem prvních zemědělců, avšak právě šetrné hospodaření je následná tisíciletí uchovávalo až do dnešních dnů. Zasloužily by si být pod ochranou UNESCO. Bez zavedení jejich ochranářského managementu nyní po dlouhých tisíciletích existence nenávratně zaniknou.

---

reklama

---