V jezeře Milada se objevili invazní raci červení. Jde o první výskyt tohoto druhu u nás
Rak červený (Procambarus clarkii) dosahuje délky až 15 cm. Nejčastěji mívá černo-červenou barvu, vzácně se mohou vyskytnout i bělavé či modré formy. Typickým znakem bývají výrazné trny a hrbolky na úzkých klepetech. Pochází z jihovýchodní části USA a severního Mexika. Do Evropy, konkrétně Španělska, Francie a Itálie byl dovezen v 70. letech 20. století kvůli chovu pro maso, unikl však do volné přírody. Byl oblíben také jako okrasný druh v akváriích.
Rak červený se nyní vyskytuje zhruba ve 20 evropských zemích a kvůli svým vlastnostem je považován za nejinvazivnější druh raka v Evropě. V roce 2016 byl zařazen na tzv. unijní seznam invazních druhů, který chov tohoto druhu, obchodování s ním a jeho vypouštění zakazuje. Přesto jej patrně některý nezodpovědný chovatel nelegálně vypustil do jezera Milada.
Rak červený se rychle množí, pohlavní dospělosti dosahuje již v prvním roce života. Samice jsou schopny i dvou snůšek během sezóny, navíc produkce vajíček je výrazně vyšší než u našich druhů raků. Dosahuje vysokých populačních hustot, což představuje ohrožení místních populací drobných bezobratlých, kteří jsou jejich potravou. Raci červení také spásají vegetaci. S našimi raky konkurují o potravu i stanoviště, dovedou přežívat v horších teplotních podmínkách, lépe snášejí znečištění, relativně dobře prospívají i na suchu.
„Zásadní je teď snaha o nějakou technicky proveditelnou izolaci nově nalezené populace a zejména pak prevence dalšího šíření raka červeného. Proto prosíme, aby se lidé vyvarovali jakéhokoliv vypouštění těchto invazních korýšů do volné přírody. Uvítáme také hlášení na možný výskyt tohoto druhu raka na jiných lokalitách prostřednictvím e-mailu invaznidruhy@aopk.gov.cz. Rádi bychom také poděkovali všem, kdo nám informace o výskytu invazních druhů rostlin a živočichů zasílají,“ dodává Tomáš Görner.
V České republice je nyní potvrzen výskyt čtyř invazních druhů severoamerických raků – raka signálního, pruhovaného, mramorovaného a červeného.
reklama
Dále čtěte |
Oblíbené skalníky opouštějí zahrady a začínají se šířit českou krajinou
Neviditelní vetřelci: Vědci poprvé zmapovali stovky nepůvodních hub a oomycet v Česku. Riziko představují pro zemědělství a lesnictví
V centru Olomouce bylo letos odchyceno 23 nutrií, které jsou invazním druhem
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Břetislav Machaček
14.9.2026 09:54s úhořím monté úhoříky všechny vypustit, aby neuhynuli při odvozu na jiný
revír. A tím začal konec raků. Pro změnu hladověli úhoři a specializovali
se na mladé raky v době převlékání krunýřů. Dospělí raci vymřeli věkem a
ti mladí nedožili dospělosti. Dnes už tam nejsou raci a ani úhoři. Mám
tudíž radu: Vysadit tam co možná nejvíc úhořů a za pár let je po racích.
Pak úhoře přestat vysazovat i hájit a pokusit se vysadit původní raky.
A rada nakonec? Smiřme se s invazními tvory stejně, jako s migrací lidí,
protože s globalizací to tak je a zabránit negativním dopadům UŽ NELZE!
Slavomil Vinkler
14.9.2026 11:08 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
14.9.2026 13:06 Reaguje na Slavomil Vinklerto jako u nás s úhoři přehnalo. Bylo jich moc a potlačili
i údajně jinde nežádoucí rybí drobotinu. Úhoř mívá stejné
úkryty jako raci a vlezou doslova všude, kam nevleze za
rakem jiný predátor. Pokud se to nezkusí, tak nelze jen
tak říci, že je to nereálné. Nicneděláním se problémy
nikdy nevyřeší. Jinak víte co je hlad? Ten naučí psa
žrát suchý chléb, koně nechutnou ostřici a úhoře žrát
místo žížal a rybek raky. Kamarádovi okouni a štiky
žerou údajně nechutné střevličky a mé slepice si kopřiv
a křenu nevšímají, ale sousedovy bez travnatého výběhu
sežerou i je. I lidé z hladu sní cokoliv, aby přežili.


Na Mělnicku byla hlášena sršeň asijská. Pomozte najít její hnízdo
Sokolí rekord: V Jeseníkách vyvedli 46 mláďat
Bobři dokážou udržet vodu i ve vyprahlé krajině