Jan  Knap: Ochrana původních druhů ryb – jaká je praxe

Když jsem začal připravovat sérii článků o situaci na tekoucích vodách, chtěl jsem upozornit na současnou situaci a postupně se zabývat všemi negativními vlivy, které za ní stojí. Jako první vyšel článek, který se zabývá rybářskými svazy, v reakci na zavření líhně u místní organizace Děčín. Reakce tiskového mluvčího Českého rybářského svazu (ČRS) pana Kočici nepřinesl příliš informací k tématu, byla z něho znát spíše snaha postavit rybářské svazy do co nejlepšího světla. Nezbývá mi, než na celou situaci reagovat. Zdroji mých informací jsou vědecké práce i informace zveřejněné ČRS. Jako předseda spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního z.s velice často jezdím na různá místa v republice probrat možnosti, jak zlepšit situaci u původních druhů ryb. Jezdí ke mně zájemci o problematiku a jsem v pravidelném spojení s velkým počtem lidí, kteří obětují ročně obrovské množství času a energie ve snaze celou nepříznivou situaci zvrátit.

V prvním článku jsem se snažil podat problematiku formou srozumitelnou i pro nerybáře, i proto jsem nezabíhal do podrobností a nesnažil se zavalit čtenáře velkým počtem údajů. Bohužel, nyní se tomu nemůžu vyhnout.

Na každý rybářský revír je vystaven tak zvaný dekret, kde jsou kromě popisu revíru stanoveny rybí druhy a od každého minimální počet jedinců, kteří musí být ročně do daného revíru vysazeni. Cílem by mělo být podporovat ekologickou hodnotu rybářského revíru a nahrazovat tak přirozené rozmnožování, které je vlivem lidské činnosti omezeno nebo znemožněno.

Musí se počítat i s faktem, že rybáři odloví část generačních ryb a umělým vysazováním by se měli snažit nahradit příspěvek těchto ryb do rozmnožování. Dalším faktorem je, že řada rybářských revírů je pod predačním tlakem zákonem chráněných rybožravých predátorů, a tak je potřeba alespoň částečně nahradit ryby, které tito dravci odloví, a nakonec obohatit revíry o rybářsky atraktivní druhy ryb.

Skutečností je, že počty druhů ryb a minimální počet jedinců, kteří mají být podle těchto dekretů vysazeni, byly stanoveny v naprosté většině před značně dlouhou dobou. Často před desítkami let, kdy byly na tocích naprosto odlišné podmínky.

Existuje pochopitelně možnost zažádat státní orgány o změny v dekretu, to ovšem musí provést uživatel. Co když se tak neděje?

Musím přiznat, že jsem v reakci očekával údaje o tom, jak uživatelé revírů na tekoucích vodách žádají o změnu dekretů právě s ohledem na současný stav. O kolik se změnily dekrety ve prospěch původních druhů ryb? Této informace jsem se nedočkal.

Problém může být i v tom, že není dostatek údajů o skutečném stavu populací původních druhů ryb v tekoucích revírech a o tom, v jaké kondici se nacházejí. A to může být velice důležité i pro rybářské svazy s ohledem na Rámcovou směrnici o vodách (2000/60/EC). V ní se pro účely hodnocení ekologického stavu tekoucích povrchových vod používají i ryby, a to podle společenstva juvenilních ryb.

Předběžné výsledky bohužel nejsou příliš povzbudivé. Podmínky rámcové smlouvy, tedy dosažení alespoň dobrého stavu, dosahuje kolem 25 % vodních toků u nás.

V současnosti sice není známý žádný přímý restriktivní vliv Rámcové směrnice na rybářské hospodaření ve volných vodách, ale v blízké budoucnosti lze v této oblasti očekávat značné změny související s ochranou a obnovou původních společenstev ryb za účelem dosažení dobrého ekologického stavu. S tím bude souviset zvýšený tlak na rybářské svazy.

S ohledem k závazkům vyplývajícím z Rámcové směrnice lze očekávat tlak zaměřený na ochranu původních populací a jejich přirozenou reprodukci stejně jako na zpřísnění pravidel souvisejících s vysazováním i samotným lovem. Pokud si rybářské svazy budou i do budoucna chtít zachovat přístup k tekoucím státním vodám, budou se na tuto situaci muset co nejdříve organizačně a koncepčně připravit.

Systém, který používají rybářské svazy k vyhodnocení stavu druhů a populací ryb na tekoucích vodách (to je na základě dosažených úlovků), nemá u většiny těchto druhů v současné době žádnou vypovídající hodnotu. Jestliže do roků 1990 – 1995 bylo naprosto běžné, že si rybáři naprostou většinu ulovených ryb ponechávali, v současné době reaguje velká část rybářů na úbytek některých druhů tím, že ulovené ryby těchto druhů pouštějí, i když dosahují velikosti, kterou si mohou ponechat.

Jako příklad z praxe mohu uvést menší pstruhový revír, kde se do roku 1990 – 1995 běžně vykazoval úlovek kolem 600 pstruhů obecných – potočních. I přes to, že se po tlaku rybožravých predátorů populace pstruha obecného ocitla v tomto revíru na pokraji vyhynutí, povedlo se rybářské organizaci díky dodržování některých zásad populaci nastartovat.

A i když se v revíru v současné době vyskytuje vydra i černý čáp, volavka nebo ledňáček, tak se populace pstruha obecného jejich výskytu přizpůsobila. Pstruh se naučil se na jejich přítomnost reagovat a v současné době je schopen se udržet samovýtěrem i bez podpůrného vysazování a plně využívá úživnou a úkrytovou kapacitu daného toku.

Úlovek vykázaný na tomto revíru v roce 2018 byl pouhých 9 kusů pstruha obecného. Zarybňovací plán, který vycházel z dekretu a byl stanoven v době, kdy se z revíru odnášelo zmiňovaných 600, nejen postrádá v tomto případě smysl, ale je přímo škodlivý.

Takových příkladů by se dalo uvést daleko více. I proto jsme navrhovali, aby se zatím zkušebně provedlo zjištění skutečného stavu populací ryb na pstruhových revírech, zejména menších, za pomoci místních organizací. Podle našeho názoru by to šlo provést během jednoho roku.

Jednalo se o prolovení 2 až 4 úseků podle délky a charakteru revírů. Každý úsek o délce přibližně 50 m. Cílem mělo být zjištění počtu druhů ryb a v jaké velikosti se v revíru nacházejí, zda dochází k samoreprodukci a v jakém rozsahu. Mělo dojít k evidenci toho, zda a jaké druhy ohrožených a kriticky ohrožených živočichů se v revíru nacházejí, aby se tyto údaje daly použít pro případné vodoprávní jednání.

Zároveň porovnání stavu populací pstruha obecného-potočního, lipana a dalších s prováděným hospodařením na těchto revírech mohlo posloužit při hledání cesty, jak nepříznivou situaci u řady rybích druhů zvrátit.

Dále pan Kočica uvádí různá procenta, o kolik se údajně zvýšilo vysazování některých druhů bez toho, aby uvedl počty pro porovnání za delší časové období.

Bylo by zajímavé uvést u některých druhů čísla o tom, kolik jedinců se vysazovalo před rokem 1990. Dále pan Kočica k mému článku píše: „V roce 2018 bylo vysazeno do rybářských revírů Českého rybářského svazu (v celkových součtech) 14,9 milionu kusů ryb, z toho „rybářsky atraktivní“ (dle názoru autora – tedy kapr, pstruh duhový, siven, amur) tvoří přibližně 3 miliony kusů (byť jejich průměrná kusová hmotnost je samozřejmě řádově vyšší než většiny ostatních vysazovaných ryb). Je ale také třeba říci, že většina z vysazených kaprů nemíří do řek, kde by potravně mohli konkurovat reofilním druhům, ale především do „uzavřených“ vod, kde parmu, podoustev nebo ostroretku nepotkáme. V žádném případě se tedy nedá říci, že by kapr byl neomezeně či neuváženě vysazován do všech lokalit.“

K tomu lze uvést pouze, že je škoda, že pan Kočica neuvedl, kolik kaprů je tedy vysazováno do tekoucích vod.

Pravdou bohužel je, že kapr je často vysazován i do říček nebo větších nížinných potoků. S touto skutečností je ostatně pan Kočica vzhledem k náplni práce, kterou vykonává, obeznámen.

Pro srovnání, kolik čeho se vysazuje, použiji údaje za rok 2015, kdy celkový počet i počet rybářsky atraktivních druhů byl při vysazování přibližně stejný.

Plnění zarybňovacího plánu dle druhů ryb na MP a P revírech ČRS v roce 2015

Jako zdroj údajů byla použita zpráva pro delegáty 16. republikového sněmu ČRS.

Možná by bylo vhodné, kdyby takovéto informace o zarybnění byly uváděny častěji. Mohlo by se předejít mnoha nedorozuměním.

Menší poznámka pro upřesnění – ostroretka stěhovavá není původní v povodí Labe. Bílá ryba je netříděná směs více druhů a často se pod tímto skrývá vysazení nepůvodního karase stříbřitého nebo střevličky východní.

Dále je potřeba zmínit, že rybářské svazy v posledních rocích dostávají státní dotaci na mimoprodukční funkci rybářských revírů. U Českého rybářského svazu je to průměrně 11 milionu ročně. Je to právě kompenzace za rybožravé predátory a další negativní vlivy.

Bylo by zajímavé, kdyby byly zveřejněny informace, jak jsou tyto prostředky použity, zda na obnovení populací původních druhů ryb nebo snad na nákup a vysazení rybářsky atraktivních druhů? Pokud jde o úhoře, tak i tam jsou poskytovány státní a evropské dotace, vzhledem k jeho ohrožení.

Dále se pan Kočica uvádí, že se zvyšuje počet líhní. Už se bohužel nezabývá tím, z jakých genetických zdrojů čerpají, v jakém množství, jaké druhy ryb produkují a v jakých podmínkách.

Pokud by mělo dojít k nějakému srovnávání, tak by bylo vhodné srovnat počet těchto zařízení do let 1990 – 1995 se současným stavem. Bylo by také vhodné uvést počty nejen velkých líhní, ale i těch malých, regionálních, které se často otevíraly jen na část roku a sloužily k rozmnožení lokálních populací ryb.

Až příliš často bohužel narážím při svých cestách na informace, že na určitém toku byla líheň zrušená, nebo slouží na produkci duháka, popřípadě průmyslového pstruha obecného.

Právě vysazování průmyslových forem a dovoz farmového pstruha obecného ze zahraničí včetně jeho vysazování do fungujících populací pstruha je považováno za jednu z hlavních příčin úbytku pstruha obecného-potočního v naších tocích.

Dále pan Kočica uvádí některé klíčové negativní vlivy. Protože se jimi budu zabývat v jiných článcích, tak jenom ve zkratce.

Stav toků

Je pravda, že se v posledních letech jejich stav výrazně zhoršil. Ale proč?

Rybářské svazy mají možnosti do úprav toků zasáhnout, i třeba díky výskytu ohrožených druhů. Zrovna tak mohou ovlivnit i manipulační řády malých vodních elektráren a řady dalších věcí. Máme dost příkladů, že to lze, například ze staveb dálnic a dalších.

Že se tak ohledně toků neděje je v první řadě vinou rybářských svazů. Ty nevstupují dostatečně aktivně do jednání a nepodávají připomínky. Správci toků a další dělají pouze to, co jim nezájem rybářských svazů a ochranářských organizací v této oblasti umožňuje. To je, aby vyhrávaly ekonomické zájmy a tak zvaná betonová lobby nad zájmy ochrany přírody.

Musím přiznat, že bych od pana Kočici očekával spíše čísla, kolika jednání se v této oblasti Rybářský svaz zúčastnil, že má databázi ohrožených a kriticky ohrožených druhů na tocích, se kterou aktivně pracuje atd.

Množství a kvalita vody

Množství a kvalita vody velice často právě souvisí s úpravami toků. Jestliže jsou i menší toky upraveny pouze na rychlý odtok vody bez střídání tůní a mělčích úseků, jak to je u přirozených toků běžné, na nevhodně upravených tocích se všechny negativní jevy pochopitelně hned projeví.

Rybožraví predátoři

Populace některých druhů v současné době opravdu výrazně překračují počty, které by v daných lokalitách měly být. Tyto populace jsou vysoké i díky tomu, že chov ryb je v České republice tak rozšířený a má dlouhou tradici. Ne proto, že bychom měli vodní toky a populace ryb v nich na tak dobré úrovni.

Právě díky různým rybochovným zařízením, rybníkům atd. jsou u nás tak početné populace rybožravých predátorů. Bohužel, zatímco v chovatelských zařízeních je možno ryby doplnit, u populací na tekoucích vodách je to daleko obtížnější.

Zde lze tvrdit, že došlo k selhání různých ochranářských organizací a orgánů státní správy, které se nedržely pravidla, že pokud chci mít prosperující populaci vrcholového predátora, musím se zároveň postarat, aby prosperovaly populace druhů, které mu slouží za potravu.

Na druhou stranu, nejsem zastáncem nějakého plošného tlumení predátorů. Pokud by k němu mělo dojít, mělo by se podle mého názoru jednat o časově omezenou činnost na určité lokalitě z důvodu ochránění nějaké cenné populace nebo z důvodu, aby byla umožněna obnova původních populací ryb včetně úprav toků takovým způsobem, aby byla umožněna existence prosperujících populací ryb a predátorů bez nějaké regulace.

Dále se pan Kočica zabývá mníkem včetně toho, jaký je to dravec. Mník je sice dravec, ale zároveň kanibal. Populaci si při velkém množství sám reguluje. Pokud se vyskytuje v lokalitě, kde je přítomen pouze pstruh obecný s vrankou, není taková lokalita pro mníka příliš vhodná. Kolik takových ale lokalit u nás je? Pokud je v toku druhová pestrost rybích druhů, může mník sloužit i jako zdravotní policie konzumací nemocných nebo uhynulých ryb, našel by uplatnění ale i jinde. Podle informací, které mám, se mník vyskytuje například na spodní části Labe po státní hranici a je druhem, který rád konzumuje invazního hlaváče černoústého, který se šíří na naše území.

Zde by při dostatečné početnosti mohl sloužit k regulaci tohoto invazivního druhu. Druhy ryb, které by normálně sloužily k přirozené regulaci, jsou tu totiž pod velkým predačním tlakem kormorána.

Stále častěji jsou publikovány vědecké práce o tom, jak komplikované jsou ve skutečnosti vztahy v rybích společenstvech v tocích. Že se v určitých úsecích ryby navzájem znají, umí reagovat na přítomnost predátorů atd.

Lze souhlasit s tvrzením, že pokud mají vhodné podmínky, jsou původní reofilní druhy ryb schopny se udržovat především samoreprodukcí. Pro to ale musí být vytvořeny vhodné podmínky včetně věkového složení populací.

Spolek Zachraňme lipana a pstruha potočního z.s podporuje právě vznik takových společenstev, to znamená přirozených populací schopných samovýtěru a schopných se alespoň částečně vyrovnávat s negativními faktory současné doby.

Existují příklady, že to je možné, pokud se dodržují základní pravidla. I při samotném vysazování ryb se musí respektovat základní potřeby jednotlivých druhů. Někdy je účinnější složit vysazovaný druh ryb z více věkových ročníků, byť by vysazení proběhlo jen jednorázově, než každoročně vysazovat velké množství násady ve stejné velikosti a stáří.

Na závěr ještě pár čísel. V České republice je 44 % ichtyofauny hodnoceno jako ohrožené druhy. Z toho jsou 18 % druhy kriticky ohrožené ( 11 druhů), 10 % druhy ohrožené ( 6 druhů) a 16 % druhy zranitelné (10 druhů). Dále je 7 % druhů klasifikováno jako druhy téměř ohrožené (4 druhy). Jako regionálně vymizelé je hodnoceno 16 %, to je 10 druhů. Myslím, že tyto údaje hovoří jasně.

---

reklama

---