Jan  Knap: Rybářské svazy selhávají v ochraně původních druhů ryb

Ochrana přírody, živočišných a rostlinných druhů je jedním z velkých témat dneška. Pokud počty nějakého druhu významně poklesnou, bývá zařazen do kategorie druhů ohrožených nebo kriticky ohrožených. Péči o ohrožené druhy pak věnujeme čas i peníze. Bývají podnikány kroky k ochraně jejich stanovišť, popřípadě k odchovu v zajetí a následnému vysazování do volné přírody. To se týká naprosté většiny druhů kromě původních – reofilních druhů ryb. Do nich orgány státní správy a ochranářské organizace nezasahují, kromě jejich zařazení mezi ohrožené, popřípadě kriticky ohrožené druhy.

Je to z jednoduchého důvodu. Stát touto činností pověřil Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz jako největší organizace u nás, které se starají nejen o rybolov, ale pečují i o populace původních rybích druhů na našich tekoucích vodách. K tomu jim bezplatně poskytuje tekoucí vody a přehradní nádrže.

Existuje nepsaná dohoda: my vám bezplatně poskytneme tyto vody a za to od vás očekáváme, že se postaráte o fungující populace reofilních druhů ryb na těchto vodách.

Tato nepsaná dohoda úspěšně fungovala po mnoho desítek roků. Rybáři se kromě vysazování pro ně atraktivních druhů jako je kapr a další starali i o to, aby se v našich vodách udržely původní druhy ryb. A to i přes často se zhoršující podmínky. K tomu používali rybáři nejen rozsáhlou síť vlastních líhní, ale i odchovných zařízení, chovných rybníků a početné členské základny.

Přístup rybářských organizací se ale v posledních letech podstatně změnil. Důraz se klade především na nákup a vysazování pro rybáře atraktivních druhů ryb jako je kapr, ale i nepůvodní pstruh duhový, siven americký nebo průmyslové formy pstruha obecného. S vysazováním posledního zmíněného dochází k likvidaci původních populací pstruha a hybridní populace nejsou schopny se přizpůsobit podmínkám v našich tekoucích vodách.

Tyto a další druhy se vysazují bez ohledu na to, jaký vliv budou mít na druhy původní.

V důsledku této svazové politiky zanikla celá řada regionálních líhní, odchovných zařízení a podobně. Ty zbývající nemají na vybranou často nic jiného, než se přizpůsobit. Znamená to chovat druhy nepůvodní namísto původních.

Jedním z druhů, kterých se to týká, je jediná treskovitá ryba, která obývá naše vody. To je mník jednovousý. Tento kdysi naprosto běžný druh díky úpravám a znečištování toků na většině našeho území vymizel. Proto byl zařazen do kategorie ohrožených druhů. Postupně začalo docházet k jeho umělému výtěru, vysazování do volné přírody a rozšiřování tohoto druhu na nové lokality.

Bohužel, vzhledem ke změněným podmínkám jako jsou regulace, neprostupné stavby na vodních tocích, úbytek vody nebo vysoké počty rybožravých predátorů je obnova populací původních druhů ryb běh na dlouhou dobu a trvá desítky roků.

Týká se to nejen mníka jednovousého, ale i řady dalších. V současné situaci je obtížné dosáhnout stavu, kdy by byly tyto populace schopny udržovat se pouze samovýtěrem nebo pouze s malou pomocí lidí.

Výtěru mníka jednovousého se věnuje velice omezený počet subjektů, protože tato ryba se vytírá koncem prosince a v průběhu ledna, její jikra je velice drobná a odchovné zařízení nebo vodní nádrže používané pro jeho odchov se musí od raných stádií vybavit velice jemnými sítky.

Jedním z těchto chovatelů je místní organizace Děčín, kde se odchovu mníka věnují po mnoho roků. Z tohoto důvodu si vyřídili i výjimku pro chov ohroženého druhu.

V průběhu těchto roků si vypracovali unikátní postup, kdy jsou generační mníci umísťováni ve skupinách do kruhových nádrží. Tam se postupně přirozeně vytírají a jikry po výtěru jsou zachytávány do aparátů s jemným plátnem. Jikry, které neodplavou s vodou z nádrže, jsou odsávány hadičkami.

Tento postup se vyznačuje nejen vysokou oplozeností jiker, ale hlavně omezuje manipulaci a tím i možnost poškození generačních mníků na minimum. A to je podstatné. Následně jsou jikry umístěny do zugské lahve a při líhnutí jsou umísťovány do běžného aparátu vybaveného jemným plátnem.

Odtud se po strávení většiny váčku vysazují do tekoucích vod nebo odchovných rybníčků. Při tomto postupu není nijak vysoká náročnost na energie, speciální zařízení nebo krmení.

Je to především o času, kdy se v době výtěru nebo kulení musí dojíždět denně. Protože cena za plůdek není nijak vysoká: za 100 000 plůdku je to 3 000 až 4000 korun. Sečteno a podtrženo, tomuto procesu se věnují spíše nadšenci při snaze navrátit ohrožený druh do přírody než o výdělek.

Mník jednovousý je veden jako ohrožený druh. A v tom je celý problém.

Vyřazení mníka ze seznamu se rybářské organizace brání a to je i pochopitelné. Tím, že je mník na seznamu ohrožených druhů, tak je možnost při jeho výskytu zabránit nevhodným úpravám toků.

Bohužel, současná praxe u nás je, že se vydávají různá povolení k zásahům do toků bez ohledu na to, že se z těchto toků stávají často mrtvé vody. Nepřežijí tam nejen ryby, ale ani ostatní druhy vodních živočichů. Zabránit tomu občas pomůže pouze výskyt druhu zařazeného na tento seznam.

Nejen k chovu ale i vysazování do tekoucích vod a lovu na udici je potřeba výjimka od orgánů státní správy. Vzhledem k tomu, že se během posledních roků podstatně zvýšily početní stavy populací mníka, tak územní svazy mají vyřízenou výjimku na vysazování a odlov mníka na udici. Samozřejmě s různými omezeními, aby nemohlo dojít k negativnímu ovlivnění populací.

Tím řeší i financování vysazování násad do tekoucích vod. Jediným územním svazem, který zřejmě nemá tuto výjimku, je severočeský územní svaz. Proč tomu tak je, vědí zřejmě jen oni.

Místní organizace, sdružené v Svč US , které by o odchov mníka měly zájem, ho odebírat nemohou, protože držitelem dekretu na revíry od státu je severočeský územní svaz. Jaké rozumné řešení najít?

Jak jsme se za spolek Zachraňme lipana a pstruha potočního dozvěděli, tak v líhni místní organizace Děčín s chovem mníka od letošního podzimu přestali. Je ukončen i provoz celé líhně lososovitých ryb.

Tato svazová líheň se v minulosti významně podílela i na programu Losos 2000. Po dobu tohoto projektu zde dolíhli statisíce plůdku lososa atlanského.

Ovšem hlavní náplní této líhně bylo zajišťovat plůdky původních forem pstruha potočního pro severočeské pstruhové vody. Zároveň se zde líhl v menším množství i lipan podhorní, jehož počty v posledních letech dramaticky poklesly.

Každá taková zpráva pro náš jako spolek, který byl založen právě na podporu původních druhů ryb, znamená prohru ve snaze o zachování některých druhů.

Možná nastává čas na to, aby se stát a občané začali ptát na to, jak se rybářské svazy starají o přírodní bohatství, které jim bylo svěřeno do péče. Populace původních druhů ryb takových bohatstvím nepochybně jsou. Co dávají společnosti výměnou za bezplatné užívání tekoucích vod?

---

reklama

---