https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-n-knap-ochrana-puvodnich-druhu-ryb-jaka-je-praxe
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan  Knap: Ochrana původních druhů ryb – jaká je praxe

22.1.2020
Pstruzi potoční.
Pstruzi potoční.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Marek Drha / NP Šumava
Když jsem začal připravovat sérii článků o situaci na tekoucích vodách, chtěl jsem upozornit na současnou situaci a postupně se zabývat všemi negativními vlivy, které za ní stojí. Jako první vyšel článek, který se zabývá rybářskými svazy, v reakci na zavření líhně u místní organizace Děčín. Reakce tiskového mluvčího Českého rybářského svazu (ČRS) pana Kočici nepřinesl příliš informací k tématu, byla z něho znát spíše snaha postavit rybářské svazy do co nejlepšího světla.
 
Nezbývá mi, než na celou situaci reagovat. Zdroji mých informací jsou vědecké práce i informace zveřejněné ČRS. Jako předseda spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního z.s velice často jezdím na různá místa v republice probrat možnosti, jak zlepšit situaci u původních druhů ryb. Jezdí ke mně zájemci o problematiku a jsem v pravidelném spojení s velkým počtem lidí, kteří obětují ročně obrovské množství času a energie ve snaze celou nepříznivou situaci zvrátit.

V prvním článku jsem se snažil podat problematiku formou srozumitelnou i pro nerybáře, i proto jsem nezabíhal do podrobností a nesnažil se zavalit čtenáře velkým počtem údajů. Bohužel, nyní se tomu nemůžu vyhnout.

Na každý rybářský revír je vystaven tak zvaný dekret, kde jsou kromě popisu revíru stanoveny rybí druhy a od každého minimální počet jedinců, kteří musí být ročně do daného revíru vysazeni. Cílem by mělo být podporovat ekologickou hodnotu rybářského revíru a nahrazovat tak přirozené rozmnožování, které je vlivem lidské činnosti omezeno nebo znemožněno.

Musí se počítat i s faktem, že rybáři odloví část generačních ryb a umělým vysazováním by se měli snažit nahradit příspěvek těchto ryb do rozmnožování. Dalším faktorem je, že řada rybářských revírů je pod predačním tlakem zákonem chráněných rybožravých predátorů, a tak je potřeba alespoň částečně nahradit ryby, které tito dravci odloví, a nakonec obohatit revíry o rybářsky atraktivní druhy ryb.

Skutečností je, že počty druhů ryb a minimální počet jedinců, kteří mají být podle těchto dekretů vysazeni, byly stanoveny v naprosté většině před značně dlouhou dobou. Často před desítkami let, kdy byly na tocích naprosto odlišné podmínky.

Pstruzi obecní farmového chovu vysazeni mezi fungující populaci pstruha obecného-potočního. Právě to je jedna z hlavních příčin mizení tohoto druhu.
Pstruzi obecní farmového chovu vysazeni mezi fungující populaci pstruha obecného-potočního. Právě to je jedna z hlavních příčin mizení tohoto druhu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Jan Knap

Existuje pochopitelně možnost zažádat státní orgány o změny v dekretu, to ovšem musí provést uživatel. Co když se tak neděje?

Musím přiznat, že jsem v reakci očekával údaje o tom, jak uživatelé revírů na tekoucích vodách žádají o změnu dekretů právě s ohledem na současný stav. O kolik se změnily dekrety ve prospěch původních druhů ryb? Této informace jsem se nedočkal.

Problém může být i v tom, že není dostatek údajů o skutečném stavu populací původních druhů ryb v tekoucích revírech a o tom, v jaké kondici se nacházejí. A to může být velice důležité i pro rybářské svazy s ohledem na Rámcovou směrnici o vodách (2000/60/EC). V ní se pro účely hodnocení ekologického stavu tekoucích povrchových vod používají i ryby, a to podle společenstva juvenilních ryb.

Předběžné výsledky bohužel nejsou příliš povzbudivé. Podmínky rámcové smlouvy, tedy dosažení alespoň dobrého stavu, dosahuje kolem 25 % vodních toků u nás.

V současnosti sice není známý žádný přímý restriktivní vliv Rámcové směrnice na rybářské hospodaření ve volných vodách, ale v blízké budoucnosti lze v této oblasti očekávat značné změny související s ochranou a obnovou původních společenstev ryb za účelem dosažení dobrého ekologického stavu. S tím bude souviset zvýšený tlak na rybářské svazy.

S ohledem k závazkům vyplývajícím z Rámcové směrnice lze očekávat tlak zaměřený na ochranu původních populací a jejich přirozenou reprodukci stejně jako na zpřísnění pravidel souvisejících s vysazováním i samotným lovem. Pokud si rybářské svazy budou i do budoucna chtít zachovat přístup k tekoucím státním vodám, budou se na tuto situaci muset co nejdříve organizačně a koncepčně připravit.

Systém, který používají rybářské svazy k vyhodnocení stavu druhů a populací ryb na tekoucích vodách (to je na základě dosažených úlovků), nemá u většiny těchto druhů v současné době žádnou vypovídající hodnotu. Jestliže do roků 1990 – 1995 bylo naprosto běžné, že si rybáři naprostou většinu ulovených ryb ponechávali, v současné době reaguje velká část rybářů na úbytek některých druhů tím, že ulovené ryby těchto druhů pouštějí, i když dosahují velikosti, kterou si mohou ponechat.

Jako příklad z praxe mohu uvést menší pstruhový revír, kde se do roku 1990 – 1995 běžně vykazoval úlovek kolem 600 pstruhů obecných – potočních. I přes to, že se po tlaku rybožravých predátorů populace pstruha obecného ocitla v tomto revíru na pokraji vyhynutí, povedlo se rybářské organizaci díky dodržování některých zásad populaci nastartovat.

Pstruh obecný potoční, místní fungující populace schopná udržovat se především samovýtěrem.
Pstruh obecný potoční, místní fungující populace schopná udržovat se především samovýtěrem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Jan Knap

A i když se v revíru v současné době vyskytuje vydra i černý čáp, volavka nebo ledňáček, tak se populace pstruha obecného jejich výskytu přizpůsobila. Pstruh se naučil se na jejich přítomnost reagovat a v současné době je schopen se udržet samovýtěrem i bez podpůrného vysazování a plně využívá úživnou a úkrytovou kapacitu daného toku.

Úlovek vykázaný na tomto revíru v roce 2018 byl pouhých 9 kusů pstruha obecného. Zarybňovací plán, který vycházel z dekretu a byl stanoven v době, kdy se z revíru odnášelo zmiňovaných 600, nejen postrádá v tomto případě smysl, ale je přímo škodlivý.

Takových příkladů by se dalo uvést daleko více. I proto jsme navrhovali, aby se zatím zkušebně provedlo zjištění skutečného stavu populací ryb na pstruhových revírech, zejména menších, za pomoci místních organizací. Podle našeho názoru by to šlo provést během jednoho roku.

Jednalo se o prolovení 2 až 4 úseků podle délky a charakteru revírů. Každý úsek o délce přibližně 50 m. Cílem mělo být zjištění počtu druhů ryb a v jaké velikosti se v revíru nacházejí, zda dochází k samoreprodukci a v jakém rozsahu. Mělo dojít k evidenci toho, zda a jaké druhy ohrožených a kriticky ohrožených živočichů se v revíru nacházejí, aby se tyto údaje daly použít pro případné vodoprávní jednání.

Zároveň porovnání stavu populací pstruha obecného-potočního, lipana a dalších s prováděným hospodařením na těchto revírech mohlo posloužit při hledání cesty, jak nepříznivou situaci u řady rybích druhů zvrátit.

Dále pan Kočica uvádí různá procenta, o kolik se údajně zvýšilo vysazování některých druhů bez toho, aby uvedl počty pro porovnání za delší časové období.

Bylo by zajímavé uvést u některých druhů čísla o tom, kolik jedinců se vysazovalo před rokem 1990. Dále pan Kočica k mému článku píše: „V roce 2018 bylo vysazeno do rybářských revírů Českého rybářského svazu (v celkových součtech) 14,9 milionu kusů ryb, z toho „rybářsky atraktivní“ (dle názoru autora – tedy kapr, pstruh duhový, siven, amur) tvoří přibližně 3 miliony kusů (byť jejich průměrná kusová hmotnost je samozřejmě řádově vyšší než většiny ostatních vysazovaných ryb). Je ale také třeba říci, že většina z vysazených kaprů nemíří do řek, kde by potravně mohli konkurovat reofilním druhům, ale především do „uzavřených“ vod, kde parmu, podoustev nebo ostroretku nepotkáme. V žádném případě se tedy nedá říci, že by kapr byl neomezeně či neuváženě vysazován do všech lokalit.“

K tomu lze uvést pouze, že je škoda, že pan Kočica neuvedl, kolik kaprů je tedy vysazováno do tekoucích vod.

Pravdou bohužel je, že kapr je často vysazován i do říček nebo větších nížinných potoků. S touto skutečností je ostatně pan Kočica vzhledem k náplni práce, kterou vykonává, obeznámen.

Pro srovnání, kolik čeho se vysazuje, použiji údaje za rok 2015, kdy celkový počet i počet rybářsky atraktivních druhů byl při vysazování přibližně stejný.

Plnění zarybňovacího plánu dle druhů ryb na MP a P revírech ČRS v roce 2015

Jako zdroj údajů byla použita zpráva pro delegáty 16. republikového sněmu ČRS.

Možná by bylo vhodné, kdyby takovéto informace o zarybnění byly uváděny častěji. Mohlo by se předejít mnoha nedorozuměním.

Menší poznámka pro upřesnění – ostroretka stěhovavá není původní v povodí Labe. Bílá ryba je netříděná směs více druhů a často se pod tímto skrývá vysazení nepůvodního karase stříbřitého nebo střevličky východní.

Dále je potřeba zmínit, že rybářské svazy v posledních rocích dostávají státní dotaci na mimoprodukční funkci rybářských revírů. U Českého rybářského svazu je to průměrně 11 milionu ročně. Je to právě kompenzace za rybožravé predátory a další negativní vlivy.

Bylo by zajímavé, kdyby byly zveřejněny informace, jak jsou tyto prostředky použity, zda na obnovení populací původních druhů ryb nebo snad na nákup a vysazení rybářsky atraktivních druhů? Pokud jde o úhoře, tak i tam jsou poskytovány státní a evropské dotace, vzhledem k jeho ohrožení.

Dále se pan Kočica uvádí, že se zvyšuje počet líhní. Už se bohužel nezabývá tím, z jakých genetických zdrojů čerpají, v jakém množství, jaké druhy ryb produkují a v jakých podmínkách.

Pokud by mělo dojít k nějakému srovnávání, tak by bylo vhodné srovnat počet těchto zařízení do let 1990 – 1995 se současným stavem. Bylo by také vhodné uvést počty nejen velkých líhní, ale i těch malých, regionálních, které se často otevíraly jen na část roku a sloužily k rozmnožení lokálních populací ryb.

Až příliš často bohužel narážím při svých cestách na informace, že na určitém toku byla líheň zrušená, nebo slouží na produkci duháka, popřípadě průmyslového pstruha obecného.

Tah kriticky ohrožených mihulí potočních na trdliště. Právě výskyt ohrožených a kriticky ohrožených druhů by měl posloužit jako obrana proti nevhodným úpravám toků.
Tah kriticky ohrožených mihulí potočních na trdliště. Právě výskyt ohrožených a kriticky ohrožených druhů by měl posloužit jako obrana proti nevhodným úpravám toků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Jan Knap

Právě vysazování průmyslových forem a dovoz farmového pstruha obecného ze zahraničí včetně jeho vysazování do fungujících populací pstruha je považováno za jednu z hlavních příčin úbytku pstruha obecného-potočního v naších tocích.

Dále pan Kočica uvádí některé klíčové negativní vlivy. Protože se jimi budu zabývat v jiných článcích, tak jenom ve zkratce.

Stav toků

Je pravda, že se v posledních letech jejich stav výrazně zhoršil. Ale proč?

Rybářské svazy mají možnosti do úprav toků zasáhnout, i třeba díky výskytu ohrožených druhů. Zrovna tak mohou ovlivnit i manipulační řády malých vodních elektráren a řady dalších věcí. Máme dost příkladů, že to lze, například ze staveb dálnic a dalších.

Že se tak ohledně toků neděje je v první řadě vinou rybářských svazů. Ty nevstupují dostatečně aktivně do jednání a nepodávají připomínky. Správci toků a další dělají pouze to, co jim nezájem rybářských svazů a ochranářských organizací v této oblasti umožňuje. To je, aby vyhrávaly ekonomické zájmy a tak zvaná betonová lobby nad zájmy ochrany přírody.

Musím přiznat, že bych od pana Kočici očekával spíše čísla, kolika jednání se v této oblasti Rybářský svaz zúčastnil, že má databázi ohrožených a kriticky ohrožených druhů na tocích, se kterou aktivně pracuje atd.

Množství a kvalita vody

Množství a kvalita vody velice často právě souvisí s úpravami toků. Jestliže jsou i menší toky upraveny pouze na rychlý odtok vody bez střídání tůní a mělčích úseků, jak to je u přirozených toků běžné, na nevhodně upravených tocích se všechny negativní jevy pochopitelně hned projeví.

Rybožraví predátoři

Populace některých druhů v současné době opravdu výrazně překračují počty, které by v daných lokalitách měly být. Tyto populace jsou vysoké i díky tomu, že chov ryb je v České republice tak rozšířený a má dlouhou tradici. Ne proto, že bychom měli vodní toky a populace ryb v nich na tak dobré úrovni.

Právě díky různým rybochovným zařízením, rybníkům atd. jsou u nás tak početné populace rybožravých predátorů. Bohužel, zatímco v chovatelských zařízeních je možno ryby doplnit, u populací na tekoucích vodách je to daleko obtížnější.

Tah kriticky ohrožených mihulí potočních na trdliště. Právě výskyt ohrožených a kriticky ohrožených druhů by měl posloužit jako obrana proti nevhodným úpravám toků.
Tah kriticky ohrožených mihulí potočních na trdliště. Právě výskyt ohrožených a kriticky ohrožených druhů by měl posloužit jako obrana proti nevhodným úpravám toků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Jan Knap

Zde lze tvrdit, že došlo k selhání různých ochranářských organizací a orgánů státní správy, které se nedržely pravidla, že pokud chci mít prosperující populaci vrcholového predátora, musím se zároveň postarat, aby prosperovaly populace druhů, které mu slouží za potravu.

Na druhou stranu, nejsem zastáncem nějakého plošného tlumení predátorů. Pokud by k němu mělo dojít, mělo by se podle mého názoru jednat o časově omezenou činnost na určité lokalitě z důvodu ochránění nějaké cenné populace nebo z důvodu, aby byla umožněna obnova původních populací ryb včetně úprav toků takovým způsobem, aby byla umožněna existence prosperujících populací ryb a predátorů bez nějaké regulace.

Dále se pan Kočica zabývá mníkem včetně toho, jaký je to dravec. Mník je sice dravec, ale zároveň kanibal. Populaci si při velkém množství sám reguluje. Pokud se vyskytuje v lokalitě, kde je přítomen pouze pstruh obecný s vrankou, není taková lokalita pro mníka příliš vhodná. Kolik takových ale lokalit u nás je? Pokud je v toku druhová pestrost rybích druhů, může mník sloužit i jako zdravotní policie konzumací nemocných nebo uhynulých ryb, našel by uplatnění ale i jinde. Podle informací, které mám, se mník vyskytuje například na spodní části Labe po státní hranici a je druhem, který rád konzumuje invazního hlaváče černoústého, který se šíří na naše území.

Zde by při dostatečné početnosti mohl sloužit k regulaci tohoto invazivního druhu. Druhy ryb, které by normálně sloužily k přirozené regulaci, jsou tu totiž pod velkým predačním tlakem kormorána.

Stále častěji jsou publikovány vědecké práce o tom, jak komplikované jsou ve skutečnosti vztahy v rybích společenstvech v tocích. Že se v určitých úsecích ryby navzájem znají, umí reagovat na přítomnost predátorů atd.

Lze souhlasit s tvrzením, že pokud mají vhodné podmínky, jsou původní reofilní druhy ryb schopny se udržovat především samoreprodukcí. Pro to ale musí být vytvořeny vhodné podmínky včetně věkového složení populací.

Spolek Zachraňme lipana a pstruha potočního z.s podporuje právě vznik takových společenstev, to znamená přirozených populací schopných samovýtěru a schopných se alespoň částečně vyrovnávat s negativními faktory současné doby.

Existují příklady, že to je možné, pokud se dodržují základní pravidla. I při samotném vysazování ryb se musí respektovat základní potřeby jednotlivých druhů. Někdy je účinnější složit vysazovaný druh ryb z více věkových ročníků, byť by vysazení proběhlo jen jednorázově, než každoročně vysazovat velké množství násady ve stejné velikosti a stáří.

Na závěr ještě pár čísel. V České republice je 44 % ichtyofauny hodnoceno jako ohrožené druhy. Z toho jsou 18 % druhy kriticky ohrožené ( 11 druhů), 10 % druhy ohrožené ( 6 druhů) a 16 % druhy zranitelné (10 druhů). Dále je 7 % druhů klasifikováno jako druhy téměř ohrožené (4 druhy). Jako regionálně vymizelé je hodnoceno 16 %, to je 10 druhů. Myslím, že tyto údaje hovoří jasně.


reklama

 
foto - Knap Jan
Jan Knap
Autor je členem Českého rybářského svazu a předsedou spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního z. s.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

22.1.2020 08:46
S tím vypouštěním nevhodných či sporných druhů ryb si musíte udělat pořádek ve svazu. Jen zmíním ještě jeden faktor, který hraje významný vliv - a v článku to je zmíněno - nedostatek úkrytů. Před lety šla reportáž a pán ze SM to krásně popsal. Napíšu to tak, jak to vyslovil a jak jsem to na první poslech pochopil: to neni řeka, to je Bobova Draha. Na tom by šlo ve spolupráci s povodími zapracovat, aby nevytvářeli koryta pro co nejrychlejší odtok vody a nejsnadnější lov predátorů, ale místy vytvářeli splávky, vyskládané balvany, tůně aj. prvky, kde ryby najdou úkryt, o keřích kolem toku a nad hladinou nemluvě.
Odpovědět
Jan  Knap

Jan Knap

23.1.2020 19:33 Reaguje na Karel Zvářal
Dobrý večer. Právě to,aby toky nevypadali jako bobová dráha považujeme za velice důležité.I pro to jsme natočili motivační videa o prahování a budování usměrńovačů proudění-prahování sněžného potoka,prahování zlatoolešnického potoka.Jaký pozitivní vliv to má na zpomalení odtoku vody z krajiny a množství vodních organizmů ve vodě-život pod prahy a další. Spolupracujeme i s projektanty,kteří pro tento účel vytvořili menší příručku i s jednoduchými projekty pro účely jednání se správci toků a td. Bohužel,jestli se dá s Lesy české republiky jako správci toků alespoń nějak domluvit,tak jednotlivé povodí jako správci toků umí pouze hrabat,betonovat,napřimovat a kácet.Bohužel,na nic jiného neslyší.Tak ono se dá zřejmě přes spřátelené firmy,bagry a beton přijít bokem k nějakým penězům -jsou to většinou finančně hodně nákladné akce.Na sice účinném ale levném prahování se nedá nic trhnout.Kdyby jste se náhodou zdržoval 15.2 v Uherském Hradišti nebo od 19 do 23.2 v Praze-to budu na For-fisching právě se zájemci probírat možnosti ,jak zlepšit situaci na naších tocích,tak se stavte.Můžeme to probrat. Petrův Zdar
Odpovědět
IP

Igor Pavlík

24.1.2020 21:45 Reaguje na Jan Knap
Dobrý večer, velký souhlas s vaším článkem, můj názor na původní obsádky, potažmo původní druhy je trochu "pokřiven" vynálezem a používáním el. agregátu, kdy původně jenom lokální líhně (teď mám na mysli pstruhové vody) které využívaly generační materiál z příslušného toku byly dotovány z jiných oblastí. Dále pak v 60 a 70 letech docházelo k nekontrolovanému převozu plůdků a násad do jiných povodí, vím o převozu ze stř. Slovenska na severní Moravu, přitom generační materiál pocházel i z východního Slovenska. Takže mluvit o původních liniích pstruha se mi zdá trochu mimo. Totéž se dělo i s lipanem. Petrův zdar.
Odpovědět
Jan  Knap

Jan Knap

24.1.2020 23:48 Reaguje na Igor Pavlík
Dobrý večer.Byl dovezen nejen Pstruh obecný ze Slovenska ale i z Rakouska-kolowrat nebo vyšlechtěný farmový PO z Itálie.Proto spíše rozlišuji na populace fungující a nefungující. Zatím jsem nenarazil na fungující populaci,která by se byla v delším časovém úseku schopna udržovat se především samovýtěrem,vyrovnat se alespoń částečně s přítomností predátorů a výkyvy počasí jako je sucho nebo povodně a byla založena na vysazování nebo podpoře od průmyslových forem PO nebo farmově odchovávaných jedincích.Celé je to složitější a proto se tím budu zabývat v některém příštím článku,tak jenom ve zkratce informace,která není příliš známá. Na podzim 2018 byli provedeny podrobné genetické testy na 6 vybraných lokalitách. Na třech hospodaří svaz a na těchto lokalitách byla prokázána geneticky schodná populace ale bez příměsi průmyslových forem. Ta schodná populace je pochopitelná,pochází z jedné líhně ale ta používala generační materiál z přírody z jednoho povodí bez dovozu cizího materiálu. Na všech třech lokalitách se nacházela velice početná populace pstruha potočního schopná se udržovat i bez podpory člověka.Největší překvapení přinesly zbývající tři lokality. Na každé z nich se nacházela původní populace pstruha potočního která se geneticky lišila od ostatních a udržovala se a udržuje samovýtěrem.To znamená, že každý z těchto tří menších potoků má svoji geneticky jedinečnou a od ostatních odlišnou populaci.Kdo ví,kolik takových populací u nás celkem je a také,jak dlouho bude trvat než je vyhubíme?? Petrův Zdar
Odpovědět
IP

Igor Pavlík

25.1.2020 15:03 Reaguje na Jan Knap
Díky za odpověď, budu se těšit na pokračování !
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.1.2020 08:08
Vypadá to, že jsem Vám zabil diskusi svým trapným příspěvkem, ale těch rybářů u nás asi není mnoho a obyčejnému smrdelníkovi stačí na vánoce kapr a více ho vodní živel nezajímá.
Odpovědět

Jiří Šindelář

29.1.2020 12:48 Reaguje na Karel Zvářal
K tomu svazu a nevhodným rybám. Ty "nevhodné" se nevysazují omylem, ale protože pro hospodáře to výhodné je. Koupit vykrmené pstruhy z farmy a pouze je rozvést na pár míst po řece, kde může zastavit autem, je mnohem jednodušší než se dlouhodobě piplat s plůdkem, odchovem na chovných potocích s naprosto nejistým výsledkem a když se všechno povede, tak se do řeky může vysadit ryba, která je malá a stejně vlivem predace a stavu toku do míry nedoroste. Členská základna chce mít mírové ryby, které si mohou ponechat. Zarybnění přírodní rybou je hospodáři proplaceno stejně, jako když nakoupí na farmě, ale investovaný čas, náklady a práce na to jsou jinde, takže to dělá jen pár zapálených srdcařů jako J.Knap.
Odpovědět

Pavel Čamrda

29.1.2020 08:38
Dobrý den obracím se na Vás s dotazem ohledně hlavatek obecných, Jaká je únosnost revírů těchto dravců a jaká je realita? Zajímá mě hlavně to, co všichni tvrdí a to že hlavatka je schopna vylovit celý revír a pokud je to tak, proč je svaz vysazuje v takovém množství jaké je psáno?
Odpovědět
DK

David Kopecký

30.1.2020 12:35 Reaguje na Pavel Čamrda
Pokud vím tak Hlavatky se už příliš nenasazují. Dříve byli pokusy o vrácení do naší přírody, ale jediný úspěch byl na Otavě, jinak se nikde neujali. Jinak udává se že za rok dospělá hlavatka sežere tak kolem 10-15kg ryb, mimochodem tohle sežere takový kormorán asi tak za měsíc, takže tvrzení že dokáže vylovit celý revír je nebetyčná kravina.
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

1.2.2020 01:40 Reaguje na David Kopecký
Pamatuji se z vyprávění starých rybářů, že hlavatky se zkoušely dávat kdysi dávno i někde kolem Zábřeha n/Mor. Neudržely se tam. Ale místní si prý pochvalovali, jaké tam tehdy chytali krásné potočáky ..

.. jak jsem koupil, tak prodávám... ale vzhledem ke zkušenostem ze školení nových členů, kterých jsem pár vedl, bych se tomu fakt nedivil :(


Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

1.2.2020 01:44 Reaguje na David Kopecký
Jinak drobná pozn.: Otava není místem původního výskytu, hlavatka je podunajská.
Odpovědět
DK

David Kopecký

3.2.2020 12:27 Reaguje na Ondřej Dočkal
Já jsem četl že to lidi hodně zaměňovali za Duháky(mnohdy úmyslně). Jinak Hlavatky se dříve u nás vyskytovaly v povodí Moravy, nicméně byli u nás vyhubeny. Až po 2.sv. byli snahy o obnovu, ale jediné dobré výsledky byli právě na Otavě. Malá poznámka, hlavatka byla na Otavě stejně nepůvodní jako např. Ostroretka, Candát nebo dnes masově vysazovaný Kapr(což dnes spousta lidí neví)
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

8.2.2020 22:00 Reaguje na David Kopecký
Ano, na Moravě zasahovaly minimálně k OLomouci.

Nepůvodnost těch ryb - ano, to já vím, já jen reagoval na to jak jste psal:

Dříve byli pokusy o vrácení do naší přírody, ale jediný úspěch byl na Otavě, jinak se nikde neujali.

- prostě že úplně přesně nešlo o vracení zpět, toť vše, jen poznámka, jak vidím ne pro Vás, ale pro ostatní.
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

1.2.2020 01:32
Dobrý večer, konečně jsem se k tomu dostal.. Přihodil bych úvodem jako argumentační podporu co jsem psal v diskuzi ke článku p. Kočicy:

_________________________
Ještě si dovolím odcitovat něco z komentáře k Po v posledním červeném seznamu ryb - viz dotaz p. Šimana (autoři: Lusk, Hanel, Lojkásek, Lusková, Muška, 2017):
Po je hlavním druhem rybářského hospodaření... a v našich vodách máme jen naprosté minimum přirozeně se reprodukujících populací.... Změny v rybářském managementu a změny pravidel lovu vedly v průběhu posledních 15 let k výraznému poklesu úlovků tohoto druhu dosahovaných sportovním rybolovem. V některých lokalitách výrazně devastuje početnost obsádek Po kormorán a vydra... V posledních letech se zvyšuje podíl násad získaných intenzivním odchovem a je otázkou, jaký vliv to bude mít na populace z přirozených podmínek. Existují práce o negativním působení násad Po z umělé reprodukce na původní populace pstruha (Alvarez a Nicieza 2003, Araki et al., 2008) a s tímto faktem bychom měli i v našich podmínkách s postupem času počítat.
_______________________________


Ještě jeden faktor bych viděl za závažný, jenom nevím jak je to časté: zachytil jsem před pár lety žádost nejmenované MO o změnu zarybňovací povinnosti z Po na Pd. Nerad bych teď kecal, ale mám za to že žádosti bylo vyhověno - absolutně bez snahy o pochopení podstaty problému. Máte přehled o tom, jak často se to děje v rámci ČR?

Dále: z tabulky kterou tu máte vyplývá, že Pd se vysazuje ve hmotnosti v průměru 0,28 kg, což je v podstatě mírová ryba - logicky kvůli atraktivitě revírů, návratnosti a tak - nic proti. Ale Po jsou rybky v průměru 0.03 kg... (970 tis ks, 29 tis kg). Otázka je jasná - jak často si tak myslíte že se stává, že se tyhle dvě velikostní kategorie potkají? V našich tocích, většinou bez úkrytů? Je jasné, že mírový Pd se ve vodě většinou dlouho neohřeje, ale i ta chvilka může stačit k tomu, aby s těma malýma potočákama pořádně zacvičil.. (pomiňme teď to, jakého původu ten Po je - viz výše).

Účast MO ve správních řízeních: to potvrzuji, znám jen světlé výjimky, které se snaží. Ale aspoň něco. Na druhou stranu je zase potřeba přiznat, že ono je to náročné, vyznat se v těch všech paragrafech, ale co dneska není složité, že.. Taky jde často o nepochopení principů - není nutno hned všechno odmítat, někdy klidně stačí diskuzí dojít k nějaké úpravě projektu apod. Je to samozřejmě o lidech, s někým se nedá, ale s mnoha se dá.. A i dílčí úspěch je cennější než nic. Zde by si myslím hodně pomohl důraz na různá školení, i když co si budeme nalhávat, je to hlavně o lidech a sebelepší školení nenahradí chybějící zájem a spokojenost či apatii k těmto věcem (nějak bylo, nějak bude..).
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist