https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomas-kocica-rybarske-svazy-a-ochrana-puvodnich-druhu-ryb-jaka-je-realita
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tomáš Kočica: Rybářské svazy a ochrana původních druhů ryb: Jaká je realita?

8.1.2020
Ke každému rybářskému revíru existuje povolení o výkonu rybářského práva. Ilustrační snímek.
Ke každému rybářskému revíru existuje povolení o výkonu rybářského práva. Ilustrační snímek.
Licence | Volné dílo (public domain)
3. ledna 2020 vyšel na stránkách Ekolist.cz článek „Rybářské svazy selhávají v ochraně původních druhů ryb“. Jeho autor Jan Knap, předseda spolku Zachraňme lipana a pstruha potočního, z.s. (a člen Českého rybářského svazu, z. s.) v něm nabízí čtenářům řadu tezí, jež je možné shrnout do jedné myšlenky: rybářské svazy v posledních letech rezignovaly na snahu o udržení původních (respektive reofilních) druhů ryb.
 

Bohužel je nutné konstatovat, že v tomto textu se objevuje celá řada zavádějících nepřesností a faktických nesrovnalostí, a co hlavní, Jan Knap své subjektivní závěry nijak nedokládá. Pojďme postupně.

Autor článku poukazuje na fakt, že stát poskytuje své tekoucí vody rybářský svazům na základě nepsané dohody: „my vám bezplatně poskytneme tyto vody a za to od vás očekáváme, že se postaráte o fungující populace reofilních druhů ryb na těchto vodách“ (citace). Rybářství se však neřídí nějakými nepsanými dohodami, ale příslušnými právními normami, zejména zákonem o rybářství a vyhláškou k jeho provedení. Ke každému rybářskému revíru existuje povolení o výkonu rybářského práva (dekret) vydané příslušným orgánem státní správy rybářství, které stanovuje způsob hospodaření v rybářském revíru, včetně  úřadem určeného minimálního množství vysazovaných druhů ryb – tedy povinnost Svazu (jakožto uživatele revíru) každoročně vysadit nejméně předepsané spektrum rybích druhů v určitých věkových kategoriích. Struktura těchto zarybňovacích plánů vychází z charakteru rybářského revíru a dosavadní skladby rybí obsádky, tak, aby byla zajištěna druhová pestrost, jejíž nedílnou součástí jsou na všech (pro ně vhodných lokalitách) i reofilní druhy ryb. Za zmínku stojí i fakt, že celková hodnota zarybnění na základě povinných zarybňovacích plánů překračuje každoročně jen u Českého rybářského svazu částku 220 mil. Kč. Pojem „bezplatně“ je proto zavádějící.

V dalších částech textu pan Knap uvádí, že Český (a Moravský) rybářský svaz „podstatně změnil“ z pohledu zarybňování v posledních letech svůj přístup a preferuje „atraktivní druhy ryb“ – kapra, pstruha duhového, sivena a podobně na úkor „důležitějších“ druhů – mníků, ostroretek, parem, podouství... S první částí teze je možné se ztotožnit – přístup se opravdu změnil, ale v opačném smyslu než nabízí autor. Nechme mluvit čísla: Pokud srovnáme minimální zarybňovací plán se skutečným počtem vysazených ryb, zjistíme, že například v roce 2018 (poslední statisticky zpracovaný rok) bylo vysazeno 2x více mníků než stanovuje minimální zarybňovací plán – obdobná situace panuje u ostroretky (o více než dvojnásobek) nebo u jelců – o 90% u tlouště, u jesena o více než 750 tisíc kusů (minimální zarybňovací plán jeseny nezahrnuje). Zvýšené vysazování původních reofilních druhů se týká například i podouství. Je samozřejmostí, že u ostatních rybích druhů jsou minimální zarybňovací plány rovněž plněny a podléhají pravidelným kontrolám ze strany příslušných státních orgánů. Rozhodně se tedy nedá hovořit o tom, že by Svaz selhával z pohledu zarybňování reofilními druhy ryb – naopak, investuje nemalou snahu a finanční prostředky na intenzivní vysazování reofilních druhů vysoko nad rámec zarybňovacích plánů.

V roce 2018 bylo vysazeno do rybářských revírů Českého rybářského svazu (v celkových součtech) 14,9 milionu kusů ryb, z toho „rybářsky atraktivní“ (dle názoru autora – tedy kapr, pstruh duhový, siven, amur) tvoří přibližně 3 miliony kusů (byť jejich průměrná kusová hmotnost je samozřejmě řádově vyšší než většiny ostatních vysazovaných ryb). Je ale také třeba říci, že většina z vysazených kaprů nemíří do řek, kde by potravně mohli konkurovat reofilním druhům, ale především do „uzavřených“ vod, kde parmu, podoustev nebo ostroretku nepotkáme. V žádném případě se tedy nedá říci, že by kapr byl neomezeně či neuváženě vysazován do všech lokalit.

Samotné počty vysazovaných ryb nejsou z pohledu autora článku směrodatné, poukazuje zejména na klesající trend. I tato „teze“ je vzdálená realitě. Historicky se totiž skutečně vysazovaly ve zvýšené míře „rybářsky atraktivní“ druhy ryb a reofilní se obvykle ponechávaly převážně přirozenému výtěru. Při srovnání například s rokem 2006 vysazujeme 27x vyšší počet mníků! A také čtyřnásobek úhořů, dvakrát více ostroretek, podouství, či tloušťů ...

V další části článku je (v kontextu preference „rybářsky atraktivních druhů“) věta „V důsledku této svazové politiky zanikla celá řada regionálních líhní, odchovných zařízení a podobně.“ Skutečnost však taková není – k žádnému významnějšímu zániků líhní ČRS nedošlo, naopak. V roce 2018 jich fungovalo 49, v roce 2006 jen 39, tzn. počet líhní se v posledních 12 letech zvýšil o čtvrtinu. I jejich zaměření nejlépe dokládají čísla: V roce 2018 (data za 2019 nejsou ještě zpracována) byla produkce „rybářsky NEatraktivních“ druhů v odchovných zařízeních ČRS o 57% vyšší než v roce 2006. Jejich produkce tak pokrývá převážnou část zarybňovacích plánů revírů ČRS.

V jedné věci je ale nutné s autorem souhlasit. Stav reofilních a lososovitých ryb v našich řekách je i přes intenzivní vysazování na nepříliš optimistické úrovni. Hlavním důvodem však nejsou sportovní rybáři, odnášející si reofilní ryby do kuchyně – příslušná legislativa přesně stanovuje doby hájení jednotlivých druhů ryb, minimální lovné velikosti a maximální množství ponechaných kusů ryb, navíc o ulovených (a ponechaných) rybách je vedena velmi důkladná evidence a počty rybáři ponechaných ryb z kategorie reofilů nejsou z hlediska udržitelnosti jejich populací rozhodujícím faktorem – ale další rybáři neovlivnitelné faktory.

Klíčové negativní vlivy lze shrnout do tří stěžejních okruhů:

Ekologicko-morfologický stav toků: má zásadní vliv na reprodukci, přežití a přírůstky obsádky ryb. Není-li v toku dostatek stanovišť, úkrytů, třecích ploch, potravních ploch, míst pro odrůstání plůdku, představuje to pro ryby velký problém, který nemusí být očima nás, suchozemců, na první pohled patrný. ČRS nemá právo provádět úpravy toků směřujících k podpoře rybí obsádky. Úpravy toků smí provádět pouze správce toku. Problém spočívá v tom, že správce toku má většinou řadu jiných priorit (regulace, protipovodňová ochrana, opravy povodňových škod, opravy jezů, budování nádrží, hydroenergetika, lodní doprava). Ekologicko-morfologický stav našich toků se v posledních létech spíše zhoršuje, neboť většina výše jmenovaných činností směřuje přímo proti zájmům rybářství. Parmové pásmo, kde se vyskytuje největší množství typických reofilních druhů je úpravami toků nejcitelněji postižené.

Množství a kvalita vody: v souvislosti s globální změnou klimatu došlo k dramatickému poklesu množství vody v chovných tocích (pstruhových kapilárách). S tím přímo souvisí zvyšování teploty vody a snižování obsahu kyslíku až na rybám únosnou mez. V období letních přísušků pak nezřídka dochází k fatálním změnám ředění vypouštěných odpadních vod z ČOV – v tocích pak teče jen mírně ředěná odpadní voda. Množství této vody dále negativně ovlivňují odběry vody (derivační malé vodní elektrárny, technologické odběry vody pro průmysl, umělé zasněžování, zavlažování atd.). Kvalitu vody samotné pak negativně ovlivňuje rozsáhlý smyv a vnos ornice z polí – ta především v pstruhových tocích dusí veškerý život (zanášení tůní, výtěrových míst, anaerobní procesy). Díky novým ČOV došlo k poklesu trofie, který se projevuje sníženou potravní nabídkou v tocích, mizí hmyz. Po chemické stránce zatěžuje naše toky koktejl nejrůznějších látek (mikroplasty, konzervanty, pesticidy, farmaka aj.), s nimiž si ČOV neporadí a které pak ovlivňují nejen ryby, ale celý jejich potravní řetězec. V důsledku ztráty vody a její kvality jsme v některých regionech přišli o většinu vhodných kapilár pro odchov násad lososovitých ryb.

Rybožraví predátoři: velký vliv mají také neúměrné stavy rybožravých predátorů (vydra, kormorán, volavka, morčák a další), a jejich synergický tlak na rybí obsádku. V některých oblastech se jedná o hlavní příčinu, proč bylo opuštěno tradiční obhospodařování odchovných kapilár. A také hlavní důvod vymizení některých druhů ryb.

Posledních zhruba deset let je z výše uvedených důvodů charakterizováno prudkým poklesem odchovné kapacity našich toků. Jednou z příčin nahrazování původního pstruha obecného pstruhem duhovým je tedy prostý nedostatek násad, který je přímým důsledkem degradace odchovných toků. Dalším důvodem je vyšší tolerance pstruha duhového vůči vysokým teplotám a snížené kvalitě vody v toku – prostě a jednoduše, v některých našich tocích by už dnes pstruh obecný ani nepřežil.

Nejsou-li zajištěny dobré podmínky pro reofilní druhy ryb (dobrý ekologicko-morfologický stav rybářského revíru, zahrnující dostatečné množství kvalitní vody, živin, potravy, úkrytů, stanovišť, trdlišť, možnost migrace), nelze očekávat zlepšení stavu populace reofilních druhů ryb, ani kdybychom do revírů vysazovali jejich plůdek po miliónech. To je zcela zásadní a v článku přehlížený fakt. Dokonce se zdá, že článek pana Knapa přímo vyzývá k zvýšenému vysazování reofilních druhů ryb.

Opak je pravdou. Reofilní druhy ryb jsou reprodukčně velice silné a mají-li vhodné podmínky, prakticky žádné přisazování nepotřebují. Jejich vysazení se může stát medvědí službou, neboť může v některých případech geneticky narušit stávající populaci. Vysazování reofilních druhů ryb má reagovat na mimořádné události (totální otravy, ztráty způsobené rybožravými predátory), mělo by však být vždy třešničkou na dortu, nikoliv tím, na čem populace reofilů stojí. Klesají-li stavy reofilních ryb, jedná se vždy o problém prostředí, nikoliv zanedbané vysazování.

Ještě pár slov k mníkovi jednovousému. Není to tak dávno, kdy byl mník na pstruhových rybářských revírech intenzivně eliminován jakožto škůdce reofilních druhů ryb, především pstruhů (nutno přiznat, že je úspěšným predátorem). Poté nastalo období, kdy se rybáři snažili mníka vysazovat, ale nebyla dostatečně zvládnuta technologie jejich odchovu a výsledky byly žalostné. Když se podařilo překonat všechny obtíže a byla zpracována metodika umělého výtěru a odchovu mníka, nastal po čase problém s odbytem. Po vysazení do revíru se prakticky neloví, specialistů na jeho lov je doposud málo a navíc, nikdo mu nemůže upřít vlastnosti špičkového predátora právě původních reofilních druhů ryb. Není divu, že rybáři častěji za tyto peníze nakoupí právě pstruhy. I přesto se domníváme, že o osud mníka se není třeba bát. Ačkoliv žije skrytě, tam, kde byl vysazen, se většinou ujme, a ačkoliv se příliš často v úlovcích nevykazuje, při monitorovacích odlovech elektrickým agregátem není o mníčí překvapení nouze.  Na závěr klade pan Knap poněkud sugestivní otázku: „Možná nastává čas na to, aby se stát a občané začali ptát na to, jak se rybářské svazy starají o přírodní bohatství, které jim bylo svěřeno do péče. Populace původních druhů ryb takových bohatstvím nepochybně jsou. Co dávají společnosti výměnou za bezplatné užívání tekoucích vod?

Odpověď je poměrně jednoduchá: rybáři ČRS a MRS dávají každoročně společnosti zarybnění rybářských revírů spektrem téměř 30 druhů ryb v hodnotě blížící se k 300 milionům Kč. Tím udržují rybí společenstva tekoucích vod na úrovni možného. Tyto peníze musí vybrat od svých členů, kteří si koupí povolenku k rybolovu. Jistě, za tyto peníze si mohou rybáři ulovit legislativou stanovené množství ryb. Ale za stejné (své) peníze rybáři také připravují švédský stůl kormoránům, vydrám. Stát je chrání, rybáři živí. Ryby vysazené za tyto peníze mají také nezastupitelnou úlohu v koloběhu živin, a nezastírejme, i škodlivých látek ve vodě, které se v rybách hromadí. Ano, typicky říčních druhů ryb ubývá, podmínky pro jejich přirozenou reprodukci se zhoršují, faktory jsou pojmenovány výše. Závěr pana Knapa, že rybářské svazy selhávají je však zkratkovitý a subjektivní.

ČRS bude i nadále pokračovat ve snaze podpořit původní populace ryb v rybářských revírech a i přes výše uvedené negativní faktory zajistit jejich budoucí udržitelnost.


reklama

 
foto - Kočica Tomáš
Tomáš Kočica
Autor je tiskový mluvčí Českého rybářského svazu.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

KD

Karel Denny

8.1.2020 16:11
Predpokladam,ze karas obecny se take pocita mezi reofilni ryby.Kolik jich rybarsky svaz vysadil za poslednich 10 let a kolik ma odchovnych zarizeni na tenhle druh?
Odpovědět
Richard Maršál

Richard Maršál

9.1.2020 05:31 Reaguje na Karel Denny
Karas obecný a Lin obecný. Dvě ryby kterých je méně a méně. Přitom chov Karase obecného je tak nenáročný. Jen najít ten čistý genom nezdegenerovaný Karasem stříbřitým :-\
Odpovědět
LH

Lukáš H

8.1.2020 20:23
Zajímalo by mne, jaké zastoupení na dekretech mají následující druhy ryb: KO, slunka, hrouzek, střevle, ouklej, mřenka, vranka, piskoř nebo třeba sekavec?

Vůbec nejzajímavější by byla statistika napříč dekrety, pásmy (typy vod) a druhy ryb. A to ještě srovnat s výskytem těchto druhů v čase.
Odpovědět
LH

Lukáš H

8.1.2020 20:52 Reaguje na Lukáš H
Aha. Tak údajně tyto ryby tam vůbec nejsou, schovávají se do kolonky Ostatní. Hmm, tak to pak nemá cenu se o tom bavit. Leda tlačit na to, aby dekrety (plány zarybnění) byly smysluplné.

Snahy dělat jelce, parmy, ostroretky a mníky vidím a i já se domnívám, že se situace zlepšila. Ale může být líp, protože na ty další, vzácnější, drobné čudly se prostě kašle. A nemusí to být jen o tom dělat násadu, ale i o cíleném odlovu z početného hejna a vysazení na vhodnou lokalitu, kde ryba vymizela...
Odpovědět

Jan Šiman

8.1.2020 22:01
Bylo by zajímavé znát názory předních českých ichtyologů, jak hodnotí péči ČRS o pstruhové rybářské revíry. Například v ZPČ pstruhových revírech umožnění lovu 7 dnů v týdnu, lov na rybičku, nepovinný podběrák, háčky s protihrotem), míra lipana 30 cm, brodění v době třeni Po a Li, netečnost k MVE, se záměrem prodat co nejvíc povolenek, atd.
Odpovědět
Richard Maršál

Richard Maršál

9.1.2020 05:29
Krásný den. A co třeba Lin obecný nebo Karas obecný. To jsou obojí původní středoevropské potažmo hlavně České ryby které se zde konzumovali už za dob Českých králů.
Místo Karase obecného se vysazují asijští Karasi stříbřití. Vím jak ti je s rozmnožováním a degradaci Karase obecného Karasem stříbřitým, ale i tak by se o tom mělo trošku uvažovat. Vždyť ruce na srdce, kolik z Vás za posledních 15 let chytilo pravého Karase obecného ? A to samé Lín. Ryba která v řekách i rybnících postupně mizí. Je jasné že přemnožení sumci mezi lety 2014 a 2018 udělali své ale Lin se vysazuje málo či méně a méně. Kdysi tržní ryba je dnes skoro plevel. Něco je šatně.
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

10.1.2020 09:56
Dobrý den, pane Kočica, bohužel se mi nepodařilo dohledat ty statistiky zarybňování, bylo by možno na ně někde mrknout? Na Vašem webu jsem našel jen statistiky úlovků... děkuji za pomoc.

https://www.rybsvaz.cz/beta/index.php/reviry/statistiky-ulovku

Jinak souhlasím samozřejmě s tím, že základ je přirozená reprodukce, a že jsou tam rizika v tom ovlivnění genofondu apod. O tom by se dalo psát dlouho, možná něco časem napíšu. Trochu mě překvapilo, že píšete pouze o násadách, a nezmiňujete nějakou kontrolní činnost (kontroly dodržování minimálních průtoků na MVE...) a možnosti které má ČRS jako účastník řízení u vodoprávních úřadů. V tom osobně vidím dost velký potenciál toho, jak se pokusit pomoct rybám, aby se na těch řekách aspoň něco základního dodržovalo (vhodné termíny pro vypouštění jezových zdrží, povinnosti záchranných odlovů ryb,...), ale o tom snad někdy jindy. Zde bych se přidržel těch násad a úlovků - mám dotaz:

Jak si prosím vysvětlujete, že přes ty negativní faktory které jste zmiňoval (a se kterýma souhlasím, od neutěšeného morfologického stavu drtivé většiny toků až po predátory, kteří v těch holých korytech mají fakt snadnou práci), jsou úlovky Pd v průběhu posledních ca 20 let víceméně stejné (od roku 2000 do 2018 oscilují kolem 100 tisíc ks ročně na všech revírech, a kolem ca 80 000 na P revírech), ale úlovky Po zaznamenaly v tomtéž období znatelný, a setrvalý pokles? Nemůžu sem nakopírovat ten graf, přepíšu teda ta čísla (jde o úlovky Po za jednotlivé roky na revírech ČRS, první číslo - všechny revíry, druhé - pstruhovka, uvádím v rámci rychlosti jen celé tisíce ks):

2000 - 155 000 ks - 140 000
2001 - 159 000 - 146 000
2002 - 140 000 - 131 000
2003 - 118 000 - 109 000
2004 - 104 000 - 95 000
2005 - 79 000 - 71 000
2006 - 60 000 - 55 000
2007 - 73 000 - 66 000
2008 - 53 000 - 47 000
2009 - 43 000 - 38 000
2010 - 37 000 - 33 000
2011 - 43 000 - 37 000
2012 - 48 000 - 42 000
2013 - 45 000 - 38 000
2014 - 54 000 - 46 000
2015 - 45 000 - 38 000
2016 - 40 000 - 33 000
2017 - 29 000 - 24 000
2018 - 28 000 - 24 000

Po je naše domácí ryba. Pd je nepůvodní druh, konkurent Po, který se v našich vodách moc nemnoží, pokud vůbec, stavy jsou držené hlavně vysazováním (pokud se mýlím, opravte mě). Na P revírech se tyhle druhy potkávají, mají podobnou ekologii (potrava, úkryty,...nutno dodat, že Pd je méně náročný na kvalitu prostředí jak Po), přesto úlovky jednoho se drží na víceméně stejné úrovni, druhý padá k zemi ... jak si to vysvětlujete? Pokles v posledních několilka letech jde jednoznačně na vrub suchu, ale ten pokles trvá už 20 let.. kde myslíte, že je "zakopán pes"? Zajímá mě to, sám nejsem pstruhař, ale zajímá mě to.

Ještě si dovolím odcitovat něco z komentáře k Po v posledním červeném seznamu ryb - viz dotaz p. Šimana (autoři: Lusk, Hanel, Lojkásek, Lusková, Muška, 2017):

Po je hlavním druhem rybářského hospodaření... a v našich vodách máme jen naprosté minimum přirozeně se reprodukujících populací.... Změny v rybářském managementu a změny pravidel lovu vedly v průběhu posledních 15 let k výraznému poklesu úlovků tohoto druhu dosahovaných sportovním rybolovem. V některých lokalitách výrazně devastuje početnost obsádek Po kormorán a vydra... V posledních letech se zvyšuje podíl násad získaných intenzivním odchovem a je otázkou, jaký vliv to bude mít na populace z přirozených podmínek. Existují práce o negativním působení násad Po z umělé reprodukce na původní populace pstruha (Alvarez a Nicieza 2003, Araki et al., 2008) a s tímto faktem bychom měli i v našich podmínkách s postupem času počítat.
Odpovědět
O

Ondřej Dočkal

10.1.2020 22:03 Reaguje na Ondřej Dočkal
drobné doplnění pro nerybáře:
Pd - pstruh duhový
Po - pstruh obecný - potoční
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist