Vědci chtějí zastavit vymírání slunky obecné a piskoře pruhovaného, drobných rybek kdysi běžných v českých vodách
Dnes jsou oba druhy stále vzácnější a z mnoha lokalit už zcela zmizely. Hlavní příčinou jejich úbytku je proměna krajiny a ztráta přirozených stanovišť. Tůně a slepá ramena zanikla v důsledku regulací řek a jejich průtoku, odvodňování krajiny nebo intenzivního zemědělského a rybničního hospodaření. Slunku obecnou navíc ohrožuje nepůvodní střevlička východní (Pseudorasbora parva), která s ní soupeří o potravu a zároveň přenáší nebezpečného rybího parazita Sphaerothecum destruens.
Rybáři, majitelé rybníků, vodohospodáři i milovníci přírody mohou vědcům pomoci s pátráním po piskořovi a slunce. Stačí vyplnit jednoduchý webový formulář na https://zachrankarase.cz/slunka-a-piskor/ a nahlásit místa, kde tyto vzácné ryby pozorovali.
Webové stránky jsou nyní dostupné i v němčině. Díky přeshraniční spolupráci v rámci projektu Living Treasures (ATCZ00180) programu Interreg Rakousko–Česko 2021–2027, spolufinancovaného Evropskou unií, se rozšiřuje monitoring výskytu karase obecného, piskoře pruhovaného a slunky obecné také na území Rakouska.
První byl karas
„S pomocí veřejnosti chceme zmapovat, kde ještě slunky a piskoři přežívají, stejně jako jsme hledali lokality s populacemi karase obecného,“ říká Marek Šmejkal z Biologického centra AV ČR, autor projektu Zachraň karase (https://zachrankarase.cz/).
Do tohoto projektu se dosud zapojilo 1283 lidí, kteří nahlásili 1245 lokalit s výskytem karasů. Celkem bylo následně zkontrolováno více než 350 lokalit s předpokládaným výskytem tohoto druhu, přičemž jeho výskyt byl potvrzen na čtvrtině z nich. Díky získaným poznatkům se navíc podařilo vrátit karase obecného do více než 30 vybraných vodních ploch, kde má šanci znovu vytvořit životaschopné populace.
Do projektu se postupně zapojila celá řada partnerů a podporovatelů. V uplynulém roce se podařilo úspěšně dokončit vzdělávací program pro žáky a učitele šesti základních škol, který vyvrcholil konferencí věnovanou pedagogům. Významnou roli v projektu sehrávají také zoologické zahrady. Ty se aktivně podílejí na ochraně karase obecného tím, že ho chovají ve svých areálech. K projektu se připojili i starostové některých obcí, kteří pomáhají s chovem karase obecného přímo ve svých lokalitách. Díky této spolupráci se daří rozšiřovat síť míst, kde tento kriticky ohrožený druh nachází bezpečné útočiště. Další velkou výzvou je rozšířit projekt za hranice České republiky, kde se navazuje spolupráce s partnery v Rakousku a Německu.
O odchov a návrat karase obecného do české krajiny je velký zájem také mezi majiteli soukromých rybníčků a zahradních jezírek. Dosud se podařilo poskytnout násadu této původní ryby více než 50 zájemcům a další zhruba dvě desítky čekají na svou příležitost. Tento zájem ukazuje, že lidem není osud karase obecného lhostejný a chtějí se aktivně podílet na jeho ochraně.
reklama
Dále čtěte |
Po poklesu kyslíku v Dyji uhynuly u jezu v Bulharech ryby, množství není jasné
Na rybníku v Plzni-Malesicích zasahují hasiči u úhynu ryb, okysličují vodu
Blanenští rybáři vypustili do Svitavy 1200 lipanů na záchranu druhu
Další články autora |
Pomozte mapovat nebezpečné sinice na březích Lipna
Candáti mají skvělý orientační smysl. Po nočním lovu se vracejí domů
Začíná rozsáhlé mapování ryb v Krušných horách Online diskuse
Všechny komentáře (4)
Břetislav Machaček
23.7.2026 10:20jsou podle zastánců množení obojživelníků nežádoucí a dokonce ani tam, kde
je kladen důraz na čistotu vody, protože konzumují plankton čistící vodu,
produkují trus a víří při hledání potravy bahno. Navíc ty malé rybky nikdy nejsou v přírodě bez predace jak z rybí říše, tak chráněnými rybožravými tvory, které chrání zase jiná skupina ochranářů a odmítá diskusi o jejich regulaci. A pak tu jsou zachránci těchto rybek, kteří marně bojují s invazivními druhy, které vítězí zcela podle přírodních zákonů o úspěšnosti druhu, který nahrazuje ten původní. Je to stejné jako u turovitých, kdy
lidé preferovali užitkovost a vybíjeli zbytek, aby zbylo více potravy pro
ty druhy, které jim přinášely větší užitek. Změna nastala až s příchodem blahobytu, když si může společnost dovolit vracet do přírody i to, co bez užitku končí v kafilérii. Kdysi bylo na blízké pískovně tolik slunek a karasů, že jsem je jako kluk chytal do čeřenu pro kachny, ale tehdy byl trend rekultivací vytěžených pískoven a zasypali ji i s rybami.
Kamarád má problémy se střevličkami, které mu pravidelně natékají jako
plůdek z chovných rybníků jedné velké společnosti. Pořídil si taky kachny
a používá tři velké čeřeny na mechanický pohon pro jejich vytažení z vody.
Inspiroval se u Rakušáků na Dyji u Soutoku a po vytřídění žádoucí ryby
vrací zpět do rybníku a nežádoucí servíruje kachnám. V létě jsou čeřeny
plné střevliček, ale na podzim do výlovů těch sousedních rybníků je to
už pouze občas nějaká střevlička. Pak mu natečou při výlovech další, ale
odlovem těmi čeřeny je schopen je zredukovat na neškodné minimum. Pokud
ale NICNEDĚLÁM, tak se katastrofálně namnoží a ohrožují ostatní druhy původních ryb. Za vším zlým vidím nicnedělání a kdo něco dělá, tak je to
schopen udržet v mezích.
Jaroslav Pokorný
23.7.2026 21:37 Reaguje na Břetislav MachačekSlavomil Vinkler
24.7.2026 07:03 Reaguje na Jaroslav PokornýViz článek v Živa a jinde.
Břetislav Machaček
25.7.2026 11:43 Reaguje na Slavomil Vinklerzařízení. Mohou to být třeba i rybářské závody
pro veřejnost zaměřené na ty invazní druhy a nebo
tam umožnit lov komukoliv i bez rybářských lístků
a povolenek k rybolovu. Znám lidi, kteří považují
sumečky za mňamku na grilu a nepohrdnou jimi ani
kočky rybářů. Dokonce po rozdrcení je zblajzly mé
slepice a to nehovořím o rybích predátorech, kteří
se jich naservírovaných v nějaké "kaluži" nažerou
a nechají na pokoji jiné ryby. V mém okolí je voda
se sumečky a ti končí po ulovení v křoví. Ráno tam
nejsou, protože je zkonzumují lišky, jezevci atd.
