Jak se žije v maringotce?
Na čtyřech kolech
Pořizovací cena maringotky se různí podle stavu, vybavení, velikosti a vzdálenosti, na kterou je nutno ji dovézt. Ceny začínají na 30 000 korunách, ale mohou se vyšplhat vysoko přes 100 000 korun. Je samozřejmě třeba řešit i pozemek. Není pravda, že maringotku lze postavit kdekoliv. Existuje poměrně rozšířená fáma, že maringotka není dle stavebního zákona považována za stavbu, protože není spojena se zemí a neplatí na ní tedy ohlašovací povinnost. Maringotka nepotřebuje stavební povolení, ale je třeba ji ohlásit na stavebním úřadě. A pokud je využívána k trvalému bydlení, musí stát na pozemku, který je určen pro výstavbu rodinného domu nebo stavby pro rekreaci dle územního plánu dotyčné obce.
Ač to může být romantická představa, podle stavebního zákona není možné, aby maringotka stála v lese, na poli nebo na louce a byla využívána k trvalému bydlení. Stejně tak není možné maringotku umístit bez souhlasu majitele pozemku. Pouze v případě, že na pozemku stojí rodinný dům, není nutné maringotku hlásit.
Maringotka k maringotce aneb Hnutí malých domků
Zatímco v našich krajích se jedná převážně o jednotlivce a roztroušené komunity, o kterých se píše spíše jako o zajímavé kuriozitě, za oceánem již řadu let existuje hnutí Tiny House Movement (překládáno jako hnutí za maličké domy či hnutí malých domků, ale nejčastěji nepřekládáno vůbec). Tiny House Movement se odvolává na Henryho Davida Thoreaua a jeho knihu Walden, aneb život v lesích (v originále Walden or Life in the Woods, 1984). Bere si příklad z jeho knihy i z jeho života.
Příznivci hnutí si staví či pořizují malé domky do 46 metrů čtverečních (500 stop). Krom toho, že se jedná o velmi malý prostor, není zde žádná další striktně určená charakteristika, aby člověk mohl svůj domeček nazývat tiny house. Ve většině případů se pak jedná právě o maringotky, postavené či upravené. Lidé z Tiny house movement poukazují právě na čísla ukazující, že průměrný Američan a Američanka bydlí na 250 metrech čtverečních a za svoje obydlí zaplatí třetinou až polovinou platu. Tiny house movement se hlásí k minimalismu a jasně akcentuje svobodu, kterou takové bydlení nabízí. Jedná se o svobodu, kterou poskytuje vnitřní schopnost odtrhnout se od hromadění věcí a možnost kdykoliv své obydlí přesunou na jiné místo, když se podmínky stanou nepříznivé či se danému obyvateli či obyvatelce maringotky prostě chce. Především jde ale o svobodu, kterou poskytují mnohem menší finanční náklady života v malém domečku. Kromě nízké pořizovací ceny je i provoz velmi levný. Člověk tak není nucen pracovat dlouhé hodiny, aby zaplatil nájem, ale získává mnohem více času pro sebe a možnost zpomalit v dnešním uspěchaném světě.
Ekologická stopa… ekologická architektura?
Maringotky nepochybně šetří peněženku. Šetří i přírodu? Bezesporu se jedná o snížení uhlíkové stopy oproti stavbě klasického domu či životě ve větším domě ve městě. Co je jasným environmentálním přínosem života v maringotce jsou nároky na prostor. Obytná plocha maringotky je třetinová oproti průměrnému bytu, což má vliv například na spotřebu materiálu i plochu nutnou k vytápění. (Průměrná maringotka má rozlohu do 20 m2 (často 2,5 *7 nebo 2,5*8 m), zato průměrný byt má rozlohu 65 m2.)
Rozdíl je také u ekologické stopy vzniklé při výstavbě. Krom toho, že maringotku si řada lidí pořizuje z druhé ruky, bývá vyrobena nejčastěji ze dřeva, které má násobně nižší uhlíkovou stopu než cihla či beton (např. na výrobu 1 kg cihel je vyprodukováno 0,5 kg emisí CO2 oproti lepenému dřevu, u kterého je hodnota dokonce záporná -0,5 kg). Lidé v maringotkách také často topí dřevem a využívají suchého záchodu, kompostu, dešťové vody a podobně. Samozřejmě v těchto a dalších opatřeních však záleží na konkrétním obydlí a lze jich využívat i v klasickém domě.
Jak se žije v maringotce za Prahou
Jednu maringotku, ve které majitel žije již dva roky, jsem navštívila. Stojí na velkém pozemku bývalého mlýna, obývaného několika rodinami uprostřed lesů, kam se však dá dostat příměstskou linkou do hodiny z centra Prahy. Většina lidí z okolí také do Prahy do práce dojíždí. Mirek se sem přestěhoval, když mu majitel jeho dosavadního bytu vypověděl nájemní smlouvu. Také on zdůrazňuje na prvním místě ekonomický aspekt.
„Ještě příjemnější je, že člověk nemusí vydělávat na horentní nájem, jaké jsou v současnosti v Praze i v mnoha jiných větších městech, poskytuje to tak člověku větší ekonomickou svobodu. Například v tom, dělat méně placenou, ale příjemnější práci," říká Mirek. "Konkrétně platím 1000 korun měsíčně za parkování maringotky, k tomu 750 za přívod elektřiny + využívání záchodu, koupelny, pračky atp. na mlýně. K tomu ještě 500 Kč za přípojku internetu do maringotky. To jsou de facto veškeré mé měsíční stálé výdaje. S nájemním bydlením v Praze je to nesrovnatelné,“ popisuje.
Podobně jako u hnutí malých domků ale zdůrazňuje určitou jednoduchost a svobodu, zároveň ale také ekologickou příznivost takového bydlení, které však nevnímá jako omezení, ale jako dobrodružný „život na cestě“.
„Maringotku mám zaparkovanou na okraji lesa, pár metrů od potoka, žiju tak téměř v srdci přírody, a přitom si užívám (téměř) všechny výhody civilizace. Je to balzám na psychiku," říká Mirek. Život v maringotce mu přináší víc každodenních malých dobrodružství a je podle něho zábavnější než život v městském bytě. "Benefit pro přírodu je v tom, že spotřebovávám méně energie než v bytě, byť elektrickou přípojku do maringotky zavedenu mám, spotřebuji též mnohem méně vody. Tu si nosím v kanystru ze mlýna vzdáleného cca 66 metrů a 16 schodů. To je silná motivace k neplýtvání s touto drahocennou tekutinou," říká Mirek a dodává, že lépe také zužitkovává odpady. "Ty biologicky rozložitelné kompostuji, nebo dávám slepicím. Ostatní odnáším do kontejnerů se tříděným odpadem ve vesnici. V zimě to ekologicky spalitelné zužitkuji v kamnech. Nezužitkovatelného komunálního odpadu vyprodukuji tak jednu igelitku za 14 dní," říká.Ekoarchitektura s ideologií
Petr Suske ve své knize Ekologická architektura ve stínu moderny o ekologické architektuře poukazuje na to, že do enviromentálních řešení patří i ekonomické aspekty.
„Dům, který je příliš drahý, mě bude celý život stresovat – ať už nekončícími splátkami, nebo prostě pouze pocitem špatné investice. (…) Dům, v němž se nebudu cítit dobře (třeba proto, že mám vypěstované či zděděné jiné představy, nebo protože nevyhovuje mému životnímu stylu), stejně jako arogantní dům souseda, může mít na mé zdraví horší vliv než výběr použitých materiálů.“
Lze se tedy mírně provokativně ptát, je ekologické zadlužit se na desítky let hypotékou u mnohdy neeticky jednajících bank? Byť i pro výstavbu pasivního/nulového domu? Má smysl pracovat nekonečné hodiny v (často) nesmyslné práci, abychom dosáhli na vlastní bydlení? Život na čtyřech kolech zajisté není řešením pro každého a zajisté to není také řešení snadné. Určitě však jde dále, než jsou romantické představy o kočovném životě či výhledu z okna do zeleně. Může být ale ukázkou situace, kdy ekologické a ekonomické problémy jsou spojené nádoby.
Dosáhnout na dobré bydlo
Podle dat Českého statistického úřadu se hrubá mzda v Česku pohybuje nejčastěji kolem 25 000 korun, medián pro 3. čtvrtletí 2017 byl 25 181 Kč. Minimální mzdu přitom pobírá stále kolem 115 000 lidí, tedy přibližně 3 procenta zaměstnaných lidí. Minimální mzda byla od začátku roku zvýšena na 12 200 Kč. Přitom cena nájemného se pohybuje kolem 250-300 korun za metr čtvereční v Praze, 100-150 korun za metr čtvereční v Brně a kolem 100 v menších městech, což znamená, že průměrný byt (68m2) vyjde přibližně na 21 000 korun v Praze, 14 400 korun v Brně a cca 9000 korun v Ústí nad Labem. Náklady na bydlení tak tvoří pro řadu lidí až třetinu mzdy. S koupí vlastního bytu nebo pozemku je to přirozeně ještě náročnější. Průměrná cena dvoupokojového bytu v Brně vyšplhala za poslední rok přes 3 miliony. V Praze je to přirozeně ještě více, ve zmiňovaném Ústí to může být až o polovinu méně za byt o stejné rozloze. Získat tedy vlastní bydlení bez pomoci štědré rodiny či břímě hypotéky není snadné a mnohdy ani možné.reklama
Další informace |
Online diskuse
Všechny komentáře (8)
pavel hašek
21.1.2018 20:04Unimobuňky bývají lépe tepelně izolované, maringotky je třeba odborně doizolovat zevnitř (aby se nezvětčily vnější rozměry pro přepravu)a u typů s plochou střechou doplnit vyspádovanou střechu z prohnutého vlnitého plechu. Marigotky lze koupit od 20 tisíc, ty ale budou poničené a prohnilé zatékáním, u takových je třeba hned napočátku zvážit, zda nástavbu raději nestrhnout a neudělat repliku. Odborně opravená maringotka má cenu i 200 tisíc bez vnitřní výbavy.
Výbava: Je třeba začít kamny, nejlépe litinovými na dřevo a pro zvýšení akumulace tepla kamna obložit magnezitovými cihlami z akumulačních kamen. Bez akumulace bude ráno zamrzký nedopitý čaj na stole (pokud tam nebude rum). Jinak tam lze umístit úplně všechno, co nabízí výbava pro karavany, do nosnosti maringotky, což bývá cca 2,5t. Není nutná přípojka proudu, stačí ostrovní elektrický systém 12V=, napájený ze solárka + vrtule, utahne to LED světlo, noťas, TV, i v létě malou absorpční lednici. Automatická pračka je lepší stará s mechanickým programátorem a vypojeným ořívacím tělesem, kde se první voda dává horká ohřatá na kamnech, jedinou pračku (nebo ještě čerpadlo vody z vrtu) je nutné provozovat s malým benzinovým generátorem (600W, spotřeba 0,7litru/hod.), který v zimě (krátký den + zamračeno) zároveň dobije i akumulátor ostrovního systému.
Já takto bydlím už několik let a znám několik lidí, kteří takto bydlí také velmi dlouho. Nedoporučuji celoroční bydlení v karavanech a mobilhaimech, nedoporučuji jiné topení než kamna na dřevo. Pozor!-mobilhaim nemůže být nikdy vozidlo, je to vždy stavba.
Znám případ, že v unimobuňce bydleli 2 dospělí, školní dítě a novorozeně, vedle měli ještě kovový námořní kontejner 20" na věci. WC je nejlepší venkovní kompostovací kadibudka.
fous
Josef Vyskočil
29.5.2020 17:50 Reaguje na pavel hašekIvana Navrátilová
27.1.2020 05:09
radim buffalo tobias
13.11.2020 12:31 Reaguje na Ivana Navrátilová
radim buffalo tobias
13.11.2020 13:00
