Je možné v obchodě ulovit rybu z šetrného rybolovu?

Odborníci varují před nadměrným rybolovem a upozorňují, že hrozí kolaps většiny rybích populací. Odpovědí jim může být certifikace rybářských společností a výrobků pocházejících z udržitelného rybolovu. Ale i ta se stává terčem kritiky vědců.

Ročně se podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) ze světových moří a oceánů vyloví okolo 80 milionů tun ryb. Podle nejnovější zprávy The State of World Fisheries and Aquaculture z roku 2010 je celkové procento přelovovaných, zdecimovaných nebo právě se po nadměrném rybolovu zotavujících populací ryb ve světových oceánech asi 32 procent. Pouze 15 procent populací sledovaných FAO by mohlo být využíváno intenzivněji, protože stávající úlovky jsou nižší než schopnost obnovovat se.

Že lidé dokážou rybí populaci opravdu nevratně zničit, je už ověřeno. Zákaz lovu novofundlanské tresky v 90. letech minulého století přišel pozdě. Zdejší populace se dodnes neobnovila, připomněl Jaroslav Petr v pořadu Českého rozhlasu. Intenzivní rybolov zcela změnil ekosystém, jelikož v oblasti následně došlo k přemnožení malých ryb, které se živí tresčím potěrem. Oblasti tak nyní vládnou zejména krabi a garnáti.

Najdou se však i pozitivnější příklady rybolovu. Podle Jaroslava Petra se šetrným lovem podařilo obnovit například aljašskou populaci sledě pacifického nebo štítkozubce u Nového Zélandu.

Má ale zákazník, který by měl zájem o „udržitelně“ chycené ryby, šanci takové ryby u nás koupit? Jak ji pozná od běžného sortimentu?

Bílá rybka v obchodní síti

Usnadnit orientaci při nákupu mořských ryb si dala za cíl celosvětová organizace Marine Stewardship Council (MSC), která zavedla vlastní ekoznačku s bílou rybkou na modrém podkladu. Štítek by měl také poskytovat ověřitelné informace o druhu a původu ryby.

Podle MSC totiž při snaze o environmentálně uvědomělém stravování nejde o to vybrat ten „správný druh ryby“. Není možné říci, jestli je lepší jíst tuňáka, lososa nebo tresku, protože některé jejich rybářské oblasti jsou spravovány dobře a jiné ne. A má to být právě ekoznačka MSC, která spotřebiteli jasně ukáže, že výrobek pochází z rybolovu, který splňuje podmínky pro udržitelný rybolov.

Značení má zaručit, že rybářská společnost využívá populace ryb a dalších mořských plodů udržitelným způsobem a o danou rybářskou oblast se stará. Ekoznačku však může dostat i zpracovatel, obchodník nebo restaurace, pokud i oni splní normy MSC pro obchodování s rybami.

V Česku jsou produkty s tímto značením k dostání také, byť sortiment není široký. Důvodem je zejména malá poptávka od maloobchodníků. „Zájem je pouze o co nejlevnější výrobky, což není v souladu s MSC certifikaci. Tyto ryby jsou spíše dražší než levnější. Bohužel podvědomí obchodních řetězců a a jejich nákupčích je spíše ekonomické než ekologické. Je to možná dáno i neznalostí problematiky,“ říká ze své zkušenosti Ivo Kubiš ze společnosti Kimbex, která do České republiky ryby s certifikací MSC dodává. Jeho slova potvrzuje i Petr Grabec ze společnosti Delimax, která v současnosti dodává plody moře s MSC certifikací pouze některým zahraničním zákazníkům.

Přesto v českých obchodech můžete certifikované potraviny MSC najít. Od poloviny loňského roku je nabízí ve svých prodejnách obchodní řetězec Kaufland. Podle Michaela Šperla je společnost zatím označuje jako „ryby z trvale udržitelného rybolovu, zároveň ovšem podniká patřičné kroky k tomu, aby se i Kaufland stal držitelem certifikátu pro obchodníky“. Produkty označené modrou pečetí organizace MSC by měli zákazníci najít i v obchodech řetězců Lidl a Globus a do svého sortimentu by je v letošním roce ráda zařadila i společnost Makro. Některé certifikované potraviny jako například kaviár je možné zakoupit i přes internet.

Je modrá skutečně dobrá?

Nicméně i snaha MSC má svá omezení a stává se terčem kritiky, která pochybuje o oprávněnosti přidělení některých certifikátů. V článku Lidových novin upozorňuje Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby například na obnovení certifikátu v oblasti, kde počet dospělých tresek klesl o bezmála dvě třetiny nebo udělení certifikátu na lov pacifického štikozubce, i když jsou jeho stavy na desetině stavů z konce 80. let minulého století. Jednou z nejkontroverznějších otázek je pak udělení certifikátu MSC na lov mořských ryb ledovek druhu Dissostichus, o jejichž životě i významu pro ekosystém se toho ví stále velmi málo. Odborníkům se podle Jaroslava Petra nelíbí jak proces certifikace, protože se v něm auditorské firmy ocitají ve střetu zájmů, tak odvolací systém, ve kterém nejsou brány v potaz názory biologů.

Do jaké míry změní kritika pozici MSC na trhu a jak se má ke sporným certifikacím postavit zákazník si však Jaroslav Petr pro Ekolist.cz netroufá říct. Veřejnost má podle něj dostat potřebné objektivní informace a sama se rozhodnout. Richard Page z organizace Greenpeace nicméně pro Guardian připustil, že sporná rozhodnutí mohla důvěryhodnost MSC vážně ohrozit.

„Pro některé z kritiků není naše hodnocení dostatečně vysoké," připouští James Simpson z MSC v Guardianu, ale trvá na tom, že veškerá hodnocení MSC jsou vědecky podložená a dbají na biologickou a ekologickou stránku věci.

Nejen bílá plachetnice na vlastní cestě

Kromě programu MSC ale můžete na rybích produktech najít také ekoznačku s červeným kruhem a bílou plachetnicí na modrém podkladu, za kterou ručí nevládní organizace Friend of the Sea. Na rozdíl od certifikace MSC ji mohou obdržet i chovatelé ryb v umělých nádržích. Kritéria Friend of the Sea se řídí doporučením FAO, kladou důraz na selektivní rybolov, ochranu mořského dna nebo mangrovů, uhlíkovou stopu i zpracování odpadu. Další značky označující šetrný způsob rybolovu či chovu ryb už jsou spíše regionálního charakteru.

Dobrou environmentálně šetrnou alternativou mohou být i ryby nám mnohem bližší – totiž ty z domácích chovů.

O ohrožených druzích mořských ryb a doporučeních pro spotřebitele bylo již na stránkách Ekolistu psáno ve článku Vyhynou mořské ryby kvůli naší zdravé stravě?

---

reklama

---