Ošetření stromů po „úrazu“ a řezu

Odumřelá větev, která byla na severní straně stromu. Málo světla, zastínění vlastní korunou vydalo vrbě signál „sem se nevyplatí investovat“ a strom větev přirozeně odloučil. To je opět dlouhý proces a je vidět, jak už nezavaluje rány, ten drobný čípek vpravo, tenčí než tužka, je poslední letorost.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Pollertová

Hlavový řez vrby je sbírka řezů, ať dobrých tak špatných. Původně se jednalo o stromový tvar, po dosažení požadované výšky cca 2,2 m jsme začali řezat na hlavu, na fotce je vidět původní terminální výhon, nehojí se, časem to bude místo, kde vznikne díra ve stromě.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Pollertová

Strom má pro případ poškození vyvinutý vlastní hojivý proces: ránu poměrně rychle odloučí, zevnitř vytvoří bariérové pletivo a poškození zvenčí pomalu a postupně schová do kalusového pletiva. Člověk může hojení napomoci, ale také situaci značně zhoršit.

Zatírání

Snahy ránu „něčím ošetřit“ natřít barvou na dřevo zhoršují proces hojení, nátěr jako cizorodá látka povětšinou jen zpomaluje osychání a dochází pod ním k rozvoji dřevokazných hub. Méně ochotně se zavaluje.

Fungicidy

Ochranu fungicidním přípravkem se doporučuje aplikovat na kořeny v případě jejich poškození při výkopu. Rána se zarovná pilkou a vzápětí, zatře. Ideální ale je pracovat při výkopu tak, aby k poškození vůbec nedošlo, kopat ručně a silnější kořeny obejít, případně využít technologii Air spade a zeminu vyfoukat.

Letorosty v okolí se ponechávají, ale v čas odstraní, pomáhají vyživovat zával rány.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Pollertová

Dezinfekce ran je v zásadě zbytečná. Spory hub jsou součástí povětří a ke kontaminaci dochází okamžitě po řezu, zlomu či zatržení. Ránu necháváme volnou, s přístupem vzduchu kvůli osychání. Kde není vlhko, tam není živná půda pro dřevokazné houby.

Zlom větve

Zlom zarovnáme, pokud možno na větevní kroužek, je to místo ideálního řezu, který vedeme mírně šikmo, v úhlu větevního kroužku, kde je nejvíc hojivých pletiv. Nesmí vzniknout „lízanec“ tj rána, ke které se dojde při pokusu srovnat kmen.

Na starších ranách je pak vidět špatné hojení ve spodní části, protože došlo k odstranění hojivých pletiv ve větevním kroužku. U zlomené větve se tomu někdy nedá vyhnout. Po řezu nesmí zůstat ani „věšák“, kde pletivo má k přerostení postupně odumírajícího dřeva moc daleko. Byť šlo o snahu udělat co nejmenší ránu.

Rány na kmeni

U rány na kmeni opatrně zařízneme otřepy ostrým, čistým nožem, spíše méně než více, rozhodně neřežeme do dřevní části kmene ani hluboko do kůry. Snaha vracet odloupnutou kůru je často marná, pletiva už jsou zaschlá. Opět necháváme vše volně, s přístupem vzduchu.

Výjimečně, dojde-li ke stržení kůry na malé ploše (při manipulaci s dřevinou, odskočení kůry nárazem), která je v míze, existuje šance na zhojení, pokud se nám kůru povede ihned vrátit a upevnit. K dispozici je páska Arbo Tape. Výhodou této pásky na bázi bramborového škrobu je 100% rozložitelnost do 10–12 měsíců od instalace. Díky této materiálové vlastnosti není třeba se ke stromu v témže roce vracet.

Alternativou speciální pásky může být obyčejná potravinářská fólie. Tady je nutné dřevinu kontrolovat nejen přirůstání, ale fólii včas odstranit. Hrozí zaškrcení stromu.

Ošetření lejnem

Je tu také možnost ránu zamazat lejnem stelné (březí) krávy, které obsahuje ureu a další hojivé látky, zmiňuje se i auxin (vrcholový růstový hormon rostlin), ale kde ho vzít?

Rána odhojená tvaruje kmen. V průběhu času se kmen srovná a rána bude sotva patrná. Rána loňská vpravo nahoře a čerstvá vlevo. Najít správný úhel pro co nejkratší řez, který bude nejvýhodnější pro zavalení, tedy bude kopírovat větevní kroužek, je náročné, tady by se dalo mírně upravit úhel, podstatné je, že nedošlo k narušení větevního kroužku.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Pollertová

Kůra stržená kolem dokola kmene směřuje strom k topeništi a nás k nové výsadbě. Tady není možnost záchrany

Rychle rostoucí dřeviny

Rychle rostoucí dřeviny (topol, bříza, vrba, pajasan...) obvykle schopnost tvorby bariérového pletiva postrádají. Proto je třeba po poškození sledovat stabilitu a případně včas kácet. Větší opatrnost je však na místě i bez viditelného poranění.

Pokud je u rychle rostoucích dřevin patrný výskyt houby, hrozí výrazné snížení stability stromu. V takovém případě můžeme zasáhnout do stromu zásadnějším řezem a snížit jeho korunu. Pak může taková vrba na "hlavu řezaná" roky zdobit zahradu i s hlubokou dírou v kmeni, je to skvělý domov pro drobné obratlovce a hmyz.

Pokácený jilm, proces kalusení je dokonce ve dvou fázích. Staré dřevo odříznuté větve má jiné zbarvení a viditelné ohraničení. Bez přístupu vlhka a vzduchu nedochází k rozkladu, ani růstu hub. Je zřejmé, že nátěr by působil nadbytečně.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Pollertová

Pajasan kácíme neprodleně, respektive s prodlevou, ve které invazivnímu druhu dopřejeme injektáž arboricidem, jinak hrozí rozvoj lesíka z adventivních pupenů v šíři kořenového systému.

Na dřevokazné houby je po poškození velmi citlivá bříza, u níž je zapotřebí sledovat stav, případně kácet a ideálně následně sázet.

Ovocné stromy

Mladé ovocné stromky se tradičně ošetřují voskem (balzámem). Rána po výchovném a zpětném řezu je poměrně velká oproti kmínku a hrozí vyschnutí. Tady je zátěr zcela na místě.

Založení bezpečné koruny výchovným řezem, dostatečná zálivka, obnova a pletí zálivkové mísy, jsou investice, které šetří miliony. V korunách samozřejmě.