Zatopit v kamnech a pak přikládat umí každý. Ale ne každý to umí správně

Tady je potřeba zatápět od shora.

Zdroj | Archiv Cechu kamnářů ČR

Zatápění

Zatápění se liší podle toho, jaké máme topeniště. Jinak zatopíme na roštovém a jinak na bezroštovém.

V případě starších topenišť, která mají rošt, proudí spalovací vzduch k palivu roštem ze zdola, od popelníku. Proto se zápal dřeva provádí zezdola, jak jsme běžně zvyklí z táboráku, aby byl bod zápalu v toku proudění vzduchu.

Když se jedná o moderní topeniště s roštem, ale bez přívodu vzduchu přes popelníkovou šachtu pod rošt, nebo o bezroštové topeniště, zatápí se jinak. Dřevo se zapálí od shora. Místo zápalu je v toku vzduchu, rychleji se nám předehřeje komín a uvnitř topeniště se neválí dým jako při zátopu zespodu. V poslední době se stále častěji využívá moderní biotopeniště. Vzduch potřebný pro spalování se do ohniště přivádí štěrbinami po stranách celého topeniště. Zde se také zatápí shora.

Pro zatápění obecně platí, že je nutné kusy paliva dát do takové polohy, aby se zajistil přístup vzduchu a optimální prohořívání.

U topeniště bez roštu se palivo skládá do tvaru sítě, kdy se dva a více kusů naštípaného dřeva položí vedle sebe v dostatečném odstupu, druhá vrstva se položí v kolmém směru na řadu první. Všechny následující vrstvy jsou také dále kolmé k řadě předchozí.

V roštovém topeništi se uplatňuje spíše metoda skládání do tvaru pyramidy, pokud to výška ohniště dovolí.

Při zatápění nepřekračujte stanovené maximální množství paliva, které je dáno konstrukcí a výkonem daného topidla. U individuálně stavěných topidel nalezneme tuto informaci v návodu na obsluhu od kamnáře, jenž topidlo postavil. U certifikovaného topeniště kamnové a krbové vložky uvádí limitní hodnotu výrobce, zpravidla jde o rozmezí 2 – 4 kg dřeva za hodinu.

Velké kusy dolu, na to pár menších a na vrchu pak třísky. Použijte pevný podpalovač.

Zdroj | Archiv Cechu kamnářů ČR

Pro efektivní zatápění a samotné hoření je klíčové, aby bylo palivo dostatečně vyschlé. Optimální vlhkost se pohybuje v rozmezí 15 – 20 %. Proto je nutné palivo před použitím dostatečně vysušit. Podle způsobu uskladnění trvá sušení u měkkého dřeva jeden až dva roky a v případě tvrdého dřeva ještě o rok déle. Dřevo by se mělo sušit na místě s dobrou cirkulací vzduchu, aby nehrozilo jeho napadení plísní. Pro urychlení a rovnoměrnost vysoušení je vhodné rozseknout špalek podle průměru na dva a více kusů.

Na podporu zatápění se doporučuje používat výhradně tuhé podpalovače. Tekuté podpalovače se v uzavřených topeništích používat nesmějí. Podpalovat starými novinami vřele nedoporučuji,vede to k zanášení spalinových cest.

Topení

Při přikládání dřeva už není podstatné, jak dřevo do ohniště vkládáme. Jako nejvhodnější se jeví způsob přikládání do sítě, čímž docílíme rovnoměrnějšího prohřátí topeniště.

Při přikládání do kamen či krbů platí obrácené pravidlo než u táboráku. U venkovního otevřeného ohně přikládáme vždy do plamenů, abychom pak nemuseli klečet a foukat do uhlíků.

U kamen a krbů se přikládá vždy až do žhavého lůžka, když už v ohništi nejsou plameny. Tím můžeme také předejít nechtěnému zakuřování do místnosti od krbů a kamen.

První dávka paliva musí odpovídat návodu výrobce nebo doporučení kamnáře. Dávka by měla být tak velká, aby vytvořila dostatek žhavého materiálu pro další přiložení.

Například u akumulačních sálavých krbů se topí dle pravidla 1 – 1 – ½ (např.: 3 kg, 3 kg a 1,5 kg). U těžkých akumulačních kamen, kde se perioda přikládání pohybuje v intervalu 10-12 hodin, se zatápí vždy znovu, a to bez nutnosti pravidelného vybírání popela.

Dejte si pozor na přikládání vyšších dávek, než doporučuje kamnář nebo výrobce. Při přetápění dochází ke snížení účinnosti topného systému. Může dojít k nevratnému poškození či úplnému zničení dílčích prvků topeniště a systému pro odvod spalin.