Delfíni v Benátkách jako příklad, proč je potřeba dávat pozor na příliš pozitivní zprávy
Labutě se na kanálech ostrůvku Burano, lokalitě spadající do širších a ne až tak turisticky frekventovaných Benátek, objevují docela pravidelně. Slavné záběry delfína z Benátek byly pořízeny už dřív a v přístavu Cagliari na Sardinii. Tedy o stovky kilometrů jinde. Slůně dovádějící na pláži patří ke snímkům, které k propagaci svého „centra s vyjížďkami na hřbetech tlustokožců“ využívali už před nějakou dobou v Thajsku a nakonec ani přítomnost slonů v Yunanu není ničím neobvyklá. Jen se tu protentokrát neopili rýžovým vínem, jak se píše, ale tihle zválcovali zdejší čajovou plantáž. Podobné je to i se zprávou o makacích nebo papoušcích, kteří si „vzali zpět“ nehlídané tržiště a dalšími virálními novinkami v Asii či Jižní Americe.
To, co ve skutečnosti vidíme, není dynamický návrat přírody, ale dobře popsaný psychologický fenomén, typický zvláště pro sociální sítě. Stejně jako se v řekněme normální době šíří falešné zprávy negativní, fake news zajímavé pro čtenáře svou odlišností a alternativním výkladem reality, v době krize se explozivně šíří zprávy přehnaně pozitivní, nabité emocemi, ale nikoliv fakty. Na konkrétní případy upozorňuje například expert na ověřování pravosti a původu snímků zveřejňovaných na Twitteru Paulo Ordoveza. „Chamtivost po viralitě a hlad po lajkování příspěvků jsou hnací silou těchto dezinformací. Je to o euforii z předávkování se počtem sdílení a re-tweetů příspěvků,“ říká.
Lidé prostě v těžkých dobách hledají útěchu ve zprávách pozitivně laděných a ještě méně než jindy pak přemýšlí o tom, zda jsou takové novinky pravdivé. Je to špatně? Posoudit to není úplně lehké. Dobré zprávy jako emocionální vzpruhu potřebujeme tu a tam všichni. Jenže zrovna falešné zprávy o návratu divočiny vytváří nebezpečnou iluzi o tom, že ve skutečnosti stačí jen málo a příroda dokáže spustit úplný restart. Že vlastně k žádné krizi biodiverzity kolem nedochází a lidem bude pro úplně ozdravení životního prostředí stačit jen trochu se uskromnit.
Pozitivní naopak je, že se můžeme na vlastní oči přesvědčit, že na ulicích našich měst žijí i zvířata, která jdou vidět teprve, když z nich zmizí auta a lidé. Jen na to propříště nezapomenout.
Přečtěte si také |
Lidé mají rádi jehličnaté lesy. V Praze jsou ale hlavně doubravy, říká Dan Frantík
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Nejvíce antiekologický výrok loni pronesl předseda strany Motoristé sobě Macinka
Děti Země vyhlásily další ročník ankety o antiekologický výrok Zelená perla
Nová šance pro lokální projekty: Program Správný start rozdělí 3 150 000 korun

Phytomining aneb když kovy vzácných zemin těží místo rypadel rostliny
Kaňon, který by neměl existovat. Sedmý div Georgie vznikl chybou farmářů
Kdo pomohl myxomatóze do Evropy? Australský prolog k evropské pohromě