Lidé mají rádi jehličnaté lesy. V Praze jsou ale hlavně doubravy, říká Dan Frantík

Lesy jsou v Praze vyhledávaným místem pro rekreaci. Navštíví je ročně statisíce lidí. Má Prahu lesů dost? Jak mají pražské lesy vypadat a jaká jsou jejich specifika ve srovnání s lesy mimo hlavní město? O tom jsme si povídali s Danem Frantíkem, který má pražské lesy na starosti.

Jak to, že v Praze neřádí kůrovec?

Řádí. Řádí ale úměrně tomu, kolik je v pražských lesích smrků.

A kolik?

V roce 2014, kdy se dělal poslední lesní hospodářský plán, jsme měli zastoupení smrku 6 %. Dnes jsme myslím tak na 3 % zásoby.

Čili smrku v Praze ubývá?

Ano. Od 90. let se totiž nesází, takže jediné mladší smrky jsou z přirozeného zmlazení. Pokud se nějaký smrk zmladí, necháme ho, protože je to signál, že by měl být geneticky uzpůsobenější pro vyšší teploty a nižší srážky. V roce 2023, kdy končí současný lesní hospodářský plán a kdy se bude dělat nová inventarizace, tady bude smrku možná 1 %.

Kůrovec ale tempo ubývání smrkových porostů v některých lokalitách urychlil natolik, že je úbytek větší, než bychom si přáli. Ale s tím už teď nic neuděláme.

Kde je úbytek smrku největší?

V Modřanské rokli. Tam letos pravděpodobně dokácíme poslední smrky, které tam byly.

Kůrovec se tam bohužel dostal ze sousedních soukromých lesních pozemků, kde se vlastníci vykašlali na sanaci napadených stromů. Namnožil se tam natolik, že nejsme schopní ho zastavit, i když to děláme všemi možnými prostředky.

A co bude v Modřanské rokli místo smrku?

Na takovýchto inverzních polohách zejména buk, snažíme se tam dostat také jedli, aby tam byly nějaké jehličnany.

V současné době máme jediné větší smrkové porosty v Kunratickém lese, tam s kůrovcem ještě bojujeme. Jsou tam ještě zhruba desetihektarové porosty, které mají 90 nebo 100 let. Tam se nám zatím podařilo držet kůrovce v omezené intenzitě, takže se porosty ještě nerozpadají.

Smrk se tedy nesází od 90. let. Jsou všechny pražské lesy sázeny promyšleně? Patří sem?

My se od 90. let snažíme, aby kostru porostů tvořily dřeviny, které sem přirozeně patří. Ty, které by tady rostly i bez přičinění člověka: dub, buk, lípa, habr, javor, třešeň. To je základ.

A tím, že jsou to rekreační lesy, dáváme do nich příměs jehličnanů, protože je lidi chtějí. Místo smrku ale sázíme douglasku a nějaké procento borovice. Tu sázíme posledních pět let výrazně míň, protože taky začíná mít velké problémy.

Tam, kde to aspoň trochu jde, sázíme jedli. Bohužel i v Praze je zvěř, takže jedle bez oplocenky nebo bez individuální ochrany málokde odroste.

Tématu lesa se věnuje aktuální číslo magazínu Pražská EVVOluce. Stáhněte si ji hned, je zdarma.

A lidé chtějí jehličnatý les?

Běžný návštěvník má podle našich zkušeností radši jehličnaté porosty než listnaté.

Od roku 2004 děláme jednou za jeden až dva roky ve vybraných lesích monitoring návštěvnosti včetně dotazníkového šetření, a tohle je jedna z věcí, kterou jsme z nich zjistili. Lidi mají rádi jehličnaté porosty. Anebo alespoň smíšené s podílem jehličnanů.

Proč?

V zimě jim připadají listnaté porosty smutné.

A pak taky lidé mají představu, že jehličnany i v zimě produkují kyslík, což tedy není pravda. Při teplotě pod 5 stupňů už jehličnany neprodukují žádný kyslík, a jsou na tom úplně stejně jako listnáče.

A je tu ještě jedna věc, návštěvníci mají pocit, že v listnatých porostech je víc klíšťat.

A je v listnatých lesích víc klíšťat?

Záleží na tom, jaký je v lese podrost. Listnaté porosty jsou světlejší a mají víc bylinného patra, a v něm skutečně klíšťata můžou být. V klasické smrkové monokultuře na kyselých půdách téměř žádný podrost není a nejsou tam tedy ani klíšťata.

Praha od určité doby zalesňuje zemědělské pozemky. Proč?

Protože je to lepší, než aby byly zastavěné.

To znamená, že si vybíráme mezi lesem a zástavbou?

Každý územní plán se může změnit. I orná půda se může změnit na zastavitelnou. Ale v okamžiku, kdy pozemky zalesníme a převedeme z orné půdy do lesní půdy, jsou prakticky blokované jen pro zeleň.

Druhá věc je, že zeleně v Praze podle nás není úplně moc, a tohle je jeden ze způsobů, jak ji rozšířit skutečně masivně. I v místech, kde je zeleně málo. Což se samozřejmě netýká centra, kde nejsou volné pozemky, ale některých okrajových částí.

Například v Letňanech nebyla do nedávna vlastně žádná veřejná zeleň. Teď tam mají nově vysázený lesopark.

A není to ztráta v rozpočtu? Že zemědělské pozemky, které jste pronajímali, teď nevydělávají?

Výnos z nájemného od zemědělců byl zanedbatelné částka. Zeleň je z celkového pohledu města tak cenná, že ekonomická ztráta se nevyrovná přínosu ekologickému a rekreačnímu.

Mimochodem, dneska město zásadně přehodnotilo svůj pohled na příjmy ze zemědělské půdy i tam, kde se klasicky hospodařilo a kde se nebude zalesňovat.

Připravujeme teď novou zemědělskou politiku města, kde se počítá, že se bude ekologicky zemědělsky hospodařit a příjmy klesnou na úplně zanedbatelnou částku.

Přínos ve změně hospodaření nám pro město připadá daleko cennější než několik milionů z pachtovného, které jdou do rozpočtu převyšujícího 50 miliard.

Co to znamená vysadit les na poli? Jak se to dělá?

Máme odzkoušené, že se stoprocentně vyplatí sázet klasické lesnické sazenice, a ne velké stromy.

Jak to?

Protože lesnické sazenice v průběhu pěti až osmi let pohodlně doženou stromy, které jsme sázeli už velké.

Nejenom že jsou nákladově o dva řády níž, ale mají i daleko lepší přírůsty. A předpokládáme, že za 15 let budou v lepším stavu než stromy, které se sázely jako alejové. Ty se navíc musí zalévat, takže počáteční náklady na jejich údržbu jsou vysoké.

Jsou pozemky nově vysázených lesů přístupné od začátku?

Až na výjimky neosazujeme pozemek od kraje ke kraji. Samozřejmě nechceme, aby do právě vysazených stromků lidé chodili a tím je poničili. Ale už od začátku počítáme s tím, že les bude mít funkci rekreační. Proto se v nich zakládají louky a po těch se může chodit od začátku.

Vysazené lesní porosty jsou prvních 5–6 let oplocené, částečně kvůli lidem, ale hlavně kvůli zvěři.

A odkud berete sazenice? Pěstuje si je Praha sama?

Praha má vlastní malou školku, ale její produkce je tak 5 %, možná 10 % toho, co potřebujeme. A všechno ostatní se kupuje ze školek, které jsou v okolí Prahy: v Brandýse, v Litoměřicích a tak dále.

Ve špičkových letech se v Praze sází 200 000 – 300 000 stromů ročně. A lesní školky pěstují sazenice v milionech kusů.

A to se sází ručně?

Velké plochy se většinou vysazují sázecím strojem. Je to daleko rychlejší a z hlediska kvality vysazení stromku je to minimálně srovnatelné nebo lepší než ruční sázení.

Děláte akce pro veřejnost? Po sázení stromů je teď velká společenská poptávka…

Občas se to dělá, ale pak takové sázení směřujeme do stávajících lesů, kde se sází ručně. Je na to lepší prostor než na poli.

Jak to?

Na poli může být řádka dlouhá 300 – 400 metrů. Traktor se sázecím strojem se na konci otočí a jede zase zpět. Ale sázet ručně, to by bylo trochu krušné…

Mělo zalesňování vždycky politickou podporu? Kdo s tím přišel?

Přišli jsme s tím my v roce 1998, kdy jsme sázeli první plochy. Na nich jsou dnes už skutečně velké stromy, vysoké 10 nebo 12 m. A za ty roky si nepamatuji, že by s tím politici měli nějaký problém. Někdo to podporoval víc, někdo k tomu byl neutrální, ale rozhodně nám nikdo neházel klacky pod nohy.

Za posledních 100 let vzrostla výměra lesů o více než 30 %. Postupně se proměňují i stromy, které se sází. Do roku 1938 se například sázely akáty a borovice černá. Sledujete tu proměnu?

Ono je to složitější. Akát se sázel zhruba od začátku 20. století do 1. světové války, možná do let 1920 – 1925. Osazovali se s ním prudké stráně, které historicky nebyly les, ale pastviny.

A co jsem našel v archivech, tak zkoušeli všechny možné dřeviny. Ale jediná, která na těch lokalitách přežila, byl právě akát.

Dneska máme akátu poměrně hodně, nějakých 300 ha jenom na majetku města. Zhruba půlka je na pozemcích, kam žádnou jinou dřevinu nedostaneme. Protože jsou to extrémní lokality na skalách nebo prudkých kamenitých svazích.

Tam, kde jsou v trošku lepších půdách, se snažíme akátové porosty obnovovat jinou dřevinou.

Borovice černá se tady sázela krátce, za první republiky. Je to poznat z toho, že všechny porosty borovice černé, které v Praze máme, jsou plus mínus stejně staré. Ta se sama nezmlazuje, takže její zastoupení se postupně zmenšuje.

A co se ještě změnilo?

V 60. a 70. letech se zalesňovala pole bez ohledu na vlastnictví. Takhle vznikl třeba lesopark Hostivař nebo lesy v Divoké Šárce. A tehdy se hodně zalesňovalo lípou. To byl tehdejší hit.

Proto v Praze máme poměrně vysoké zastoupení lipových porostů středního věku, což není úplně běžné. Často jsou to navíc čistě lipové porosty, což rozhodně není přirozený stav.

Dneska se snažíme, aby kostru lesního porostu tvořil dub. Doufáme, že tady v Praze bude mít perspektivu třeba dalších 100 let.

Proč dub?

Protože je to dřevina, která by tady kvůli klimatickým podmínkám a nadmořské výšce přirozeně rostla. I pokud se počítá s oteplováním, tak je to hlavní dřevina, která by tady měla růst.

Dub přirozeně roste od nízkých nadmořských výšek, co jsou tady v Praze, běžně pak až po nějakých 400, 500 m n. m. Takže doufáme, že dubové porosty tady zůstanou, i pokud se průměrná teplota zvýší o 1, 2, 3 °C.

Dubu tedy sázíme zhruba 50 %, a těch zbývajících 50 % je třeba pět, šest, sedm dalších hlavních dřevin.

A posledních několik let se snažíme opravdu důsledně dělat jednotlivá smíšení. To znamená, že se ani nedělají malé skupinky stromů jednoho druhu, ale vyloženě mícháme jednotlivé stromy. Třešeň vedle babyky, dubu nebo douglasky. Je složitější to při výsadbě zajistit, ale je to vhodnější při dalších zásazích. A les pak i líp vypadá.

A pokud nějaká dřevina z jakýchkoli důvodů vypadne, tak se nic nestane, protože ostatní dřeviny zaberou její prostor.

A jak se v pražských lesích hospodaří? Předpokládám, že neděláte holoseče?

Snažíme se hlavně o podrostní hospodaření, to znamená vybírat jednotlivé stromy a podpořit přirozené zmlazení. To je primární postup, který je ekologický a veřejností celkem přijímaný, protože při něm nevznikají paseky a lidé nemají pocit, že les devastujeme.

Pokud ale máte čistý smrk, borovice nebo akáty, které se nezmlazují, nezbude než udělat paseku. Snažíme se ale dělat ty plochy malé. I kvůli tomu, že máme lesnických certifikát FSC. Jsme kvůli tomu limitovaní daleko přísněji, než říká lesní zákon.

V těch výjimečných případech, kdy kácíme holosečně, máme průměrnou velikost paseky cca 12 arů. Lesní zákon umožňuje hektar, FSC dovoluje půl hektaru. Takže jsme ještě hluboko pod tím.

A jak se vám v Praze kácí?

Nekácí se tady úplně snadno. Veřejnost samozřejmě na kácení reaguje. Do místa těžby ale dopředu dáváme informaci o tom, co se tam dělá, kdy a proč. To se nám poměrně osvědčilo.

A taky je to pro lidi doklad, že nejde o černou těžbu. Před pár lety probíhala nepovolená kácení různě po republice a lidi byli zprávami z médií hodně vystresovaní a měli pocit, že skoro všechno jsou nepovolené těžby.

Fungují informace o těžbě?

Běžné návštěvníky informace v místě většinou uspokojí. Samozřejmě lidé také píší a e-mailují, případně volají na Českou inspekci životního prostředí.

A je potřeba ještě říct, že nekácíme proto, aby se získalo dříví. Jakékoli úmyslné kácení děláme s rozmyslem, abychom podpořili obnovu lesa. Není totiž možné nechat všechny porosty úplně zestárnout. Protože ony se pak začnou ve 150 nebo 180 letech plošně rozpadat.

Kdybychom se na to posledních dvacet let vykašlali, byl by dnes problém se smrkem daleko větší, protože by zde byly větší plochy smrkových porostů, které by se s vysokou pravděpodobností musely dnes intenzivně těžit kvůli napadení kůrovcem.

Jak s vykáceným dřevem Lesy hl. m. Prahy hospodaří?

Snaží se ho maximálně využít, protože dneska je cena dřeva při prodeji extrémně nízká. Lesy hl. m. Prahy mají vlastní pilu, kde dřevo zpracovávají například na herní prvky a lavičky. Palivové dříví se prodává zájemcům a vlákninové dříví do Štětí na papír.

Zmínil jste nepovolené kácení. Děje se?

Tady v Praze? Ne. Tady je taková kontrola veřejnosti, že nevím o tom, že by tady takový případ byl.

Ani si lidi nejdou do lesa pro vánoční stromeček?

Výjimečně. Letos jsem našel jednu jedli, kterou si někdo uřízl. Před dvaceti lety to byl daleko větší problém. To jsme skutečně museli mazat mlaziny morsuvinem, aby to zájemce o stromky odradilo. Dnes jsou krádeže opravdu výjimečná věc.

Spíš se krade hotové dříví, které je připravené na palivo. Není úplně výjimečná věc, že si ho někdo odveze.

Je nějaké město, kterému by se chtěla Praha přiblížit zalesněním nebo tím, jak se o své lesy stará?

V Čechách určitě žádné město nezalesňuje tak masivně jako Praha. A myslím si, že ani v Evropě. Vídeň má například poměrně velké městské lesy, ale tam spadají i lesy zcela mimo území města. Ale co mám informace, tak takové velké zalesňování nových ploch jako u nás se jinde ve velkých evropských městech neděje.

Pražské lesy slouží hlavně k rekreačnímu využívání. Přináší to nějaká specifika? Třeba že se tam musí víc uklízet?

To rozhodně.

Myslím spadlé větve a podobně.

Ty taky.

Návštěvnost je obrovská, ve statisících. V některých případech, jako Divoká Šárka, Hvězda nebo Kunratický les, vychází roční návštěvnost víc než milion. To je srovnatelné s pražskou zoologickou zahradou.

Tak si asi dokážete představit, jak to při takové návštěvnosti vypadá, od odpadků přes nepovolené vjezdy aut až po ničení porostů.

Na nás to také klade nároky zajistit bezpečnost. Za roky mého působení se nám zatím vyhnuly úrazy typu, že se zlomí strom nebo větev a někoho zraní nebo zabije. Zajistit bezpečnost zejména v okolí cest nás ale stojí spoustu peněz.

Vstup do lesa je ale podle lesního zákona na vlastní nebezpečí, není?

Je, ale jsou už nějaké pravomocné rozsudky, které říkají, že se to týká pouze lidí, kteří se pohybují přímo v porostech. Ale pokud jde člověk po cestě, tak je to jiná situace.

Musíme tedy zajistit bezpečnost minimálně na cestách, na dětských hřištích a podobně. To znamená plošinu a stromolezce, kteří ořezávají suché větve. Protože my zase nechceme kácet celé stromy jenom kvůli pár suchým větvím.

Co třeba sešlap půdy? Mají to stromy v Praze jiné než v lesích mimo Prahu?

Jsou případy, kdy je to problém, ale není to všude. Pokud jsou některé lokality plošně navštěvované, tak se nám tam nic nezmladí. Je to typicky u vstupů do lesa, kam si třeba chodí hrát děti ze školky.

Buď je to tam tak ušlapané, že se tam semenáčky ani nechytnou, a když se chytnou, tak je lidi poničí, protože si jich nevšimnou.

A dá se říct, jak jsou pražské lesy průměrně staré?

Průměrný věk stromů je 83 let, to je statisticky spočteno z lesnických podkladů.

Za komunistů v 70. a 80. letech se tady lesy téměř vůbec neobnovovaly, a proto je velmi nízké plošné zastoupení mladších porostů, starých 30 – 40 let.

A naopak extrémně zastoupené jsou porosty, které dnes mají 100 – 110 let. A je potřeba počítat s tím, že tyto stromy tady dalších 200 nebo 300 let nevydrží. Začnou se rozpadat, a pokud se nám nepodaří zastoupení této věkové skupiny obnovou rozumně snížit, dojde ke kolapsům. Je to otázka řekněme padesáti let, kdy se tyto porosty začnou fyzicky rozpadat.

To je strašný problém. Teď se to trochu pohne, protože speciálně ty stoleté porosty jsou hodně borové a borovice je teď v Praze asi větší problém než smrk. Na rozdíl od smrku, který je lokalizovaný jenom na pár místech, roste borovice po celé Praze.

V čem má borovice problém?

Že usychá. V současné době je to vysloveně suchem. U ní jsou kůrovci většinou až sekundární důvod.

Když se staré porosty začnou rozpadat, kolik stromů necháváte jako doupné stromy?

To jsou jednotlivé stromy. Nemůžeme jich nechat třeba 50 na jednom místě a nemůžeme je také nechat v blízkosti cest. Anebo pokud se nechá, tak se musí seříznout na torzo, které už je potom bezpečné.

Jaká je přírodní hodnota pražských lesů? Jakým živočichům nejvíc vyhovují?

Nevím, jestli se dá obecně říct, komu z živočichů nejvíc vyhovují.

V Praze máme zhruba 700 ha lesů ve zvláště chráněných územích. Většina z toho je chráněná kvůli lesním porostům. Například v rámci středních Čech takové procento chráněných lesních porostů jako v Praze není.

Pro hmyz a zejména pro brouky jsou naše lesy daleko vhodnější než ty, které mají Lesy ČR například v Klánovickém lese. Tam s nimi přímo sousedíme, tak se dá porovnat jejich a náš způsob hospodaření. Množství druhů brouků je díky odlišnému přístupu k lesu někdy až násobně vyšší než je o pár kilometrů vedle.

Kde je v Praze nejstarší les?

Ve Hvězdě. Tam jsou dubové porosty, které mají více než 200 let.

Hvězda má 85 ha a z toho je 40 ha velmi přestárlých porostů. Zatím tam naštěstí duby plodí. Až přestanou, nezbude nic jiného, než je začít kácet, dělat malé paseky a sázet sazenice ze školek. Není velký problém znovu les vysázet, ale nebude to stejný les, jako je teď.

Už za první republiky je doložené, že se místní ve Hvězdě bouřili proti kácení, to ovšem ve svém důsledku zapříčinilo dnešní stav. Hvězda má s ohledem na svou velikost extrémní počet stromů starých více než 140 let. S tím se strašně obtížně něco dělá, protože masivní kácení dělat nechceme, ale cítíme, že nás čas a zdravotní stav porostů hodně tlačí.

Jaké je dožití těch stromů?

My se nemůžeme dívat na jednotlivé stromy. Jednotlivý dub se dožije klidně 400 let. U rybníka Homolka v Újezdě je strom, který má víc než 400 let.

Ale v porostu, kde je 400 stromů na hektar, začnou běžné duby ve 220 – 230 letech usychat. A přežijí některé, které mají geneticky danou dlouhověkost. Ale nikdo neví, kolik jich bude a v jakých místech.

Ve Hvězdě je 20 000 velkých stromů, kdysi jsem to počítal. Torza můžeme udělat na desítkách stromů, ale ne na tisících. A v nějakém zastrčeném lese, kam nikdo nechodí, můžeme stromy nechat na rozpad. Ale ve Hvězdě lidi chodí úplně všude.

Některá místa ve Hvězdě se hezky zmlazují, a třeba dvě místa vůbec. A my nevíme proč. Duby plodí, ale nezmlazují se. A přitom jsou tam pedologicky stejné podmínky. Stejný mateřský porost, stejná půda...

Záhada...

Lidi mají někdy laickou představu, že se dá všechno objektivně zjistit, ale v lese je spousta věcí, u kterých nevíme, proč se dějí. Jenom reagujeme na to, co nám les sám ukazuje. Proto se snažím k lesu nepřistupovat mechanicky. Musíte v lese být, pozorovat ho a přemýšlet, co les potřebuje nebo co se svými projevy snaží naznačit. A pak tomu trochu lidskou silou pomoci – to je pak ideální lesnické hospodaření s využitím přírodních procesů.

---

reklama

---