Fosilní paliva jsou někdy „zelenější“ než biopaliva
Experti Massachusetts Institute of Technology se rozhodli prozkoumat, zda zastánci biopaliv z řad průmyslu opravdu berou v potaz veškeré procesy nutné pro výrobu biopaliv. Dospěli k závěru, že v některých případech je dopad na přírodní prostředí i celkové emise CO2 nečekaně velký. Příklad: palivo se například vyrábí z palmového oleje z plantážích na místě vykácených deštných pralesů a celkový dopad je obrovský. A tradiční fosilní paliva tak opravdu mohou v konečném součtu být „zelenější“ volbou.
„Dospěli jsme k závěru, že technologie vypadající na první pohled velmi slibně mohou při špatném použití působit velké emise C02,“ říká James Hileman, hlavní autor studie. „Nedá se samozřejmě jednoduše říci: biopaliva jsou dobrá, či špatná. Vše záleží na tom, jak jsou vyráběna a zpracována. Podstatné je, že o tomto se příliš nemluví, a toho je třeba docílit,“ dodává.
Horší než se čekalo...
Hileman a jeho kolegové zevrubně analyzovali celkem 14 zdrojů paliva, od „tradičního“ leteckého benzinu až po nejmodernější biopaliva, která je možné používat i v motorech určených pro „obyčejný“ benzin.
Hlavní pozornost věnovali tomu, aby do svých výpočtů zahrnuli opravdu veškeré procesy výroby biopaliv, tedy od získání biomasy přes výrobu paliva po jeho spálení v motoru. „Všechny tyto procesy vyžadují energii,“ říká Hileman. „A to má samozřejmě za důsledek vypouštění oxidu uhličitého.“
Jedním z hlavních závěrů je, že dle vědců hodně záleží na typu půdy používané pro pěstování výchozích „surovin“ pro biopaliva a její poloze v ekosystému. Pokud jsou palmy pěstovány na nově vykácených plochách deštného pralese, do ovzduší v konečném součtu unikne 55 x více C02 než v případě, kdy jsou palmy pěstovány na starých plantážích.
Může se tedy stát, že užití určitých biopaliv obnáší až desetinásobně vyšší emise než při využití fosilních paliv. „Plyne z toho například, že touto optikou se najednou některé technologie stávají zelenější a jiné ne,“ říká Hileman.
Hlavních úkolem podle něj je najít dostatečné plochy, na nichž by bylo možné získávat biomasu bez toho, aniž by byl celkový dopad na životní prostředí ničivý. Jednou z možností je například získávání biomasy z mořských řas. „Potřebujeme paliva, která mohou být vyráběna za nízké ceny a ve velkých množství,“ konstatuje Hilman. „Do rovnice úvah o tom, jak toho docílit, je třeba dosazovat i emise skleníkových plynů. A je tedy zřejmé, že v tomto oboru je opravdu mnoho zajímavé práce.“
Hileman vidí cestu v pěstování takových plodin, které nemají takový dopad na přírodu. Velmi přínosné mohou být rostliny jakou je například jantropha, z kterých se kromě paliva dá kromě oleje získat zároveň i krmivo pro hospodářská zvířata, hnojivo a biomasa pro energetické účely. Biopaliva z takovýchto ‚víceúčelových‛ rostlin jsou podle něho cestou, jak emise z leteckých paliv snížit.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Prezident Pavel podepsal zvyšování podílu pokročilých biopaliv
Senát schválil zvyšování podílu pokročilých biopaliv v pohonných hmotách
Senátní výbor nepodpořil zvýšení podílu pokročilých biopaliv v pohonných hmotáchOnline diskuse
môj názor na biopalivá - 16. 5. 2011 - CSPodľa môjho názoru, vlastný zmysel biopalív je saturovať existujúci/predpokladaný postupný výpadok v produkcii konvenčnej ropy (stagnácia trvá už niekoľko rokov) a dosahovať rast v spotrebe tekutých palív, ktorý jediný vedie k hospodárskemu rastu v modeli myslenia business-as-usual. Hlavne vďaka rastu produkcie biopalív a plynných kondenzátov globálna produkcia a spotreba tekutých pohonných hmôt stále rastie.S tým súvisí aj pretrvávajúci trend v politickom mainstreame: politická amplifikácia dôsledkov antropogénnych klimatických zmien a súčasné tabuizovanie ropného zlomu. Ak si uvedomíme, že opatrenie na zmiernenie AGW sa na 80-90% kryjú s opatreniami na zmiernenie dôsledkov ropného (obecne energetického) zlomu, dá sa tušiť, že AGW je zástupný problém za PO. Nechcem popierať ani zľahčovať dôsledky ľuďmi indukovaných klimatických zmien (ani siahať do svedomia klimatológom, ktorí sa najnovšie dosť ostro ohradzujú voči tzv. politickej klimatológii, čo je trend, ktorý sa teraz snažím vysvetliť ako vzťah aplifikovaného AGW vs. tabuizovaného PO), ale vzhľadom na časové horizonty a polarity dôsledkov oboch javov (pri AGW rádovo 50 a viac rokov s kladnými/zápornými dôsledkami, pri PO neurčite už dnes, ale určite v horizonte 10-20 rokov, len s negatívnymi dôsledkami) si myslím, že PO je oveľa väčšia hrozba ako AGW. Medzi PO a AGW je podobný vzťah, ako medzi modálnymi slovesami musieť a chcieť. Musieť znamená byť riadený/ovládaný/determinovaný vonkajšími okolnosťami, chcieť znamená snahu o riadenie/ovládanie/určovanie vonkajších okolností. Z hľadiska psychológie jednotlivca, davu aj celej spoločnosti je prvá alternatíva prijímaná ako niečo negatívne, kým tá druhá sa dá chápať ako pozitívna mobilizačná výzva. Preto sa druhá doktrína lepšie kryje s predstavami/víziami o budúcich kapitálových trhoch. Predstava, že by budúca životná úroveň ľudí vyspelej spoločnosti mala byť nižšia ako dnešná (kvôli zníženiu spoločensko-ekonomických produkčných schopností v dôsledku zníženia prísunu priemyselnej energie po nezvládnutom energetickom zlome) by viedlo k odôvodnenej nedôvere k budúcemu zhodnocovaniu dnešných aktív. To by sa prejavilo prakticky okamžitým poklesom akcií, dlhopisov, pádom dôchodkových systémov, poisťovníctva, atď. a k sociálnej a politickej labilite. Naopak predstava, že dotovaný a regulovaný zelený kapitalizmus má na to, aby postupnými evolučnými krokmi prekonal riziká energetického zlomu, by mohla viesť k optimizmu a dôvere v budúcnosť. To je fakt, kvôli ktorému sa oplatí umelo amplifikovať AGW, príp. podľa okolností skúšať nafukovať technologické bubliny, aspoň podľa predstáv ľudí, ktorí majú svoj vplyv na chod udalostí. Kritici takéhoto názoru namietajú, že prechod na nový energetický metabolizmus civilizácie má prebiehať spontánne, len čisto tržným mechanizmom bez výrazných politických regulácií. Majú ale problém identifikovať technológiu, ktorá by bola sama o sebe výkonnejšia a efektívnejšia ako dnešná fosílna energetika. Najčastejšie spomínajú nukleárnu technológiu ale zabúdajú, že jadrový výskum (rovnako ako raketová technika/kozmonautika) sa rozvíjal najrýchlejšie v štátom riadených podmienkach po druhej svet. vojne, v období studenej vojny. Ekonomická liberalizácia, deregulácia a preferovanie voľnotržných ekonomických vzťahov od 80. rokov 20.storočia nepriniesli potrebné urýchlenie technologického rozvoja v energetike, rok 2001 priniesol aj vytriezvenie z prílišného optimizmu na poli biotechnológií a informačných technológií. Zánik bipolárneho vzťahu veľmocí po skončení studenej vojny otvoril priamu cestu k dnešnej ekonomickej a kultúrnej globalizácii, ktorá k riešeniu/vytváraniu problémov prispieva skôr ambivalentne. Čo sa týka ďalšieho analyzovania vzťahu medzi fosílnou a nukleárnou energetikou, vychádza to na záver, že tá druhá môže existovať len vďaka prvej, teda len v jej celkovom socio-ekonomickom koncepte/rámci. Nedokáže sa osamostatniť, tak ako sa kedysi osamostatnila výroba/použitie ľahkých a efektívnejších spaľovacích/elektrických motorov od závislosti na existencii menej efektívnych a neskladných parných/vodných strojov. Rozptýlené riziká vs. sústredené benefity nových technológií sa stávajú predmetom zaujatých medializovaných kontroverzií/sporov v mediálnej spoločnosti. Vznikajú nové "preteky v zbrojení" medzi jednou stranou a jej protistranou. Úplná mozaika záujmových a lobistických skupín v spoločnosti je multipolárna/heterogénna/komplexná do takej miery, že presahuje schopnosti väčšiny bežných členov spoločnosti racionálne sa orientovať a rozhodovať v takomto prostredí. |
