I v ochraně přírody se dělají chyby. Jen se o nich zatím moc nemluví
Přírodovědkyně Allison S. Catalano nakousla svou prací dost nevděčné, ale přesto zásadní téma. Neúspěchy a selhání projektů praktické ochrany přírody. K těm totiž dochází a možná častěji, než by se nám to líbilo. V odborné literatuře se o nich ale dozvíme jen zřídka. Autorka se soustředila na sociální aspekty a vzájemnou komunikaci v těchto projektech, a když prošla databázemi vědeckých prací, nalezla všehovšudy 220 publikací, ve kterých se hovoří o nesnadném a postupném vývoji na cestě k úspěchu a jen 59 takových, ve kterých se analyzují příčiny konkrétních neúspěchů. Což je vzhledem k počtu celosvětově realizovaných projektů dost v nepoměru.
Tady se chyby nedělají!
„Vytváří se tím nebezpečná iluze, že téměř každý ochranářský počin vede k úspěchu,“ říká Catalano. „Což je dost hrubé zkreslení reality.“ Projekty selhávají, a to z nejrůznějších důvodů: Nedostatečné vedení, špatná koordinace mezi klíčovými partnery, neshody v týmu, příliš mnoho různých zájmů a odlišná motivace jednotlivých partnerů, jejich vzájemná nedůvěra. Korupce, špatné zkušenosti účastníků minulých projektů, pocit odcizení z rozhodování „o nás a bez nás“. Neschopnost porozumět očekávání místních, chybná forma komunikace. Nedostatek financování, špatně směřovaný tok financí a nevhodně rozložený rozpočet. Politika a její turbulentní změny. Je toho vlastně docela dost.
„Pracovala jsem s opravdu malým vzorkem „špatných výsledků“, takže bych z toho nechtěla extrapolovat nějaké dalekosáhlé závěry,“ říká Catalano. „Podstatné je, že o analýze chyb se v ochraně přírody vědecké práce prakticky netvoří.“ Je v tom trocha zvrácené logiky: jen dobrý výsledek je považován za měřítko úspěchu. Nikdo z odborníků nechce být spojován s projektem, který se nepovedl a dopadl špatně. Je to profesní sebevražda. Pokud selžete a dáte o tom světu vědět, není moc šancí, že by vám někdo znovu svěřil odpovědnost a finance k další takové realizaci. Proto se neúspěchy většinou přechází mlčením, kritická zhodnocení jsou zřídkavá (a z 85 % se na nich nepodílí ti, kteří jsou s neúspěšnými projekty spjati).
„V jiných oborech lidského bádání je přitom kritické zhodnocení a dokumentace neúspěchů naprosto běžnou záležitostí,“ vysvětluje Catalano. Těžko si například představit letecké inženýry, kteří by tvrdošíjně zamlčovali a přecházeli nedostatky vlastní práce. Výsledek ve vzduchu by byl katastrofální. Zhodnocení chyb a omylů je přirozenou cestou k učení, k tomu, jak dělat svou práci lépe. „Ochrana přírody je sice hodně jiná, než aviatika, ale i v ní musí být prostor pro přiznání omylu, k vytvoření signálu pro ostatní, že tudy cesta nevede.“
Pozor na ty, kteří nepřiznávají omyl
Stuart Pimm, profesor biologie ochrany přírody z Duke University, s tím v zásadě souhlasí. „Pokud nehovoříme o selhání, nemůžeme porozumět jeho příčinám a nemůžeme ani dosáhnout úspěchu. Stačí se ale podívat na projekty velkých neziskovek jako WWF, The Nature Conservancy, Conservation International, National Audubon Society nebo Wildlife Conservation Society – a zjistíme, že tady panuje úplná absence kritických zhodnocení chyb v projektech, což je samo o sobě dost výmluvné.“
Pochopitelně, že i v takových organizacích panuje vzájemná řevnivost, že se vedoucí neúspěšných projektů obávají nařčení z nekompetentnosti, že se vedoucí těchto organizací bojí, že se špatná reputace po přiznání neúspěchu odrazí u veřejnosti. „Ale bez přiznání vlastních chyb se nikdy nehneme z místa.“
Catalano ve spolupráci s Imperial College a dalšími institucemi nyní řeší vytvoření zatím anonymní platformy, která by umožnila diskutovat problematiku chyb a selhání ochranářských projektů. „Chybí nám definice selhání, neúspěchu a chyb a také dobré příklady neúspěšné praxe.“ Změnit se podle ní musí i smýšlení recenzentů odborných žurnálů, kteří dosud k publikaci připouštěli jen „úspěšné“ projekty.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Nejvíce antiekologický výrok loni pronesl předseda strany Motoristé sobě Macinka
Děti Země vyhlásily další ročník ankety o antiekologický výrok Zelená perla
Nová šance pro lokální projekty: Program Správný start rozdělí 3 150 000 korun
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Karel Zvářal
5.12.2019 07:52https://avifauna.cz/reakce-stoji-za-ubytkem-ptaku-skutecne-svetelny-smog/
Martin Mach Ondřej
5.12.2019 09:12 Reaguje na Karel Zvářalza Ekolist.cz bych chtěl jen podotknout, že ekolistí názorová rubrika je otevřena doširoka. Myslíme si, že kultivovaná výměna názorů má smysl.
Hezký den,
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
děkuji za reakci, musím s díky podotknout, že na Ekolistu vyšly všechny mé příspěvky. Měl jsem na mysli jinou bublinu, která si to přečte, ale nezareaguje za boha živého:-)) Jako i v jiných případech, budu asi i tentokrát jediným přispivatelem do diskuse, za což se omlouvám, neb v Česku se drží pořekadla Mlčeti, Zlato!
Jan Knap
5.12.2019 18:35 Reaguje naVaclav Sobr
5.12.2019 13:29 Reaguje na Martin Mach Ondřejjeden z důvodů proč jsem s radostí chodím a komentuji.
echo-chambery které píší aktivisté typu Pixové co raději ani na FB nedovoluje ne-přátelům komentovat jsou poněkud na nic.

Na pohlaví záleží možná víc, než by se zdálo. Hlavně při pozorování ptáků
Katastrofa za dveřmi. Medikány jsou hurikány, které přicházejí ze Středozemního moře
Zpráva, která vám udělá dobře. Ptáci masturbují, a je to naprosto v pořádku