https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/zpravy-zd/i-v-ochrane-prirody-se-delaji-chyby.jen-se-o-nich-zatim-moc-nemluvi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

I v ochraně přírody se dělají chyby. Jen se o nich zatím moc nemluví

5.12.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Tvrdit, že projekty v oblasti ochrany přírody nikdy neselhávají, je lež. Chyby a omyly jsou přirozeně vlastní i této oblasti lidského bádání a konání.  / Ilustrační foto
Tvrdit, že projekty v oblasti ochrany přírody nikdy neselhávají, je lež. Chyby a omyly jsou přirozeně vlastní i této oblasti lidského bádání a konání. / Ilustrační foto
Licence | Volné dílo (public domain)
Tvrdit, že projekty v oblasti ochrany přírody nikdy neselhávají, je lež. Chyby a omyly jsou přirozeně vlastní i této oblasti lidského bádání a konání. Přesto se o neúspěšných projektech, které někde ve své realizaci selhaly, většinou nedozvíme. Což většinou vede k opakování těch samých chyb. Změnit to má iniciativa, kterou vyvíjí londýnská Imperial College. Píše o tom Mongabay.com.
 

Přírodovědkyně Allison S. Catalano nakousla svou prací dost nevděčné, ale přesto zásadní téma. Neúspěchy a selhání projektů praktické ochrany přírody. K těm totiž dochází a možná častěji, než by se nám to líbilo. V odborné literatuře se o nich ale dozvíme jen zřídka. Autorka se soustředila na sociální aspekty a vzájemnou komunikaci v těchto projektech, a když prošla databázemi vědeckých prací, nalezla všehovšudy 220 publikací, ve kterých se hovoří o nesnadném a postupném vývoji na cestě k úspěchu a jen 59 takových, ve kterých se analyzují příčiny konkrétních neúspěchů. Což je vzhledem k počtu celosvětově realizovaných projektů dost v nepoměru.

Tady se chyby nedělají!

„Vytváří se tím nebezpečná iluze, že téměř každý ochranářský počin vede k úspěchu,“ říká Catalano. „Což je dost hrubé zkreslení reality.“ Projekty selhávají, a to z nejrůznějších důvodů: Nedostatečné vedení, špatná koordinace mezi klíčovými partnery, neshody v týmu, příliš mnoho různých zájmů a odlišná motivace jednotlivých partnerů, jejich vzájemná nedůvěra. Korupce, špatné zkušenosti účastníků minulých projektů, pocit odcizení z rozhodování „o nás a bez nás“. Neschopnost porozumět očekávání místních, chybná forma komunikace. Nedostatek financování, špatně směřovaný tok financí a nevhodně rozložený rozpočet. Politika a její turbulentní změny. Je toho vlastně docela dost.

„Pracovala jsem s opravdu malým vzorkem „špatných výsledků“, takže bych z toho nechtěla extrapolovat nějaké dalekosáhlé závěry,“ říká Catalano. „Podstatné je, že o analýze chyb se v ochraně přírody vědecké práce prakticky netvoří.“ Je v tom trocha zvrácené logiky: jen dobrý výsledek je považován za měřítko úspěchu. Nikdo z odborníků nechce být spojován s projektem, který se nepovedl a dopadl špatně. Je to profesní sebevražda. Pokud selžete a dáte o tom světu vědět, není moc šancí, že by vám někdo znovu svěřil odpovědnost a finance k další takové realizaci. Proto se neúspěchy většinou přechází mlčením, kritická zhodnocení jsou zřídkavá (a z 85 % se na nich nepodílí ti, kteří jsou s neúspěšnými projekty spjati).

„V jiných oborech lidského bádání je přitom kritické zhodnocení a dokumentace neúspěchů naprosto běžnou záležitostí,“ vysvětluje Catalano. Těžko si například představit letecké inženýry, kteří by tvrdošíjně zamlčovali a přecházeli nedostatky vlastní práce. Výsledek ve vzduchu by byl katastrofální. Zhodnocení chyb a omylů je přirozenou cestou k učení, k tomu, jak dělat svou práci lépe. „Ochrana přírody je sice hodně jiná, než aviatika, ale i v ní musí být prostor pro přiznání omylu, k vytvoření signálu pro ostatní, že tudy cesta nevede.“

Pozor na ty, kteří nepřiznávají omyl

Stuart Pimm, profesor biologie ochrany přírody z Duke University, s tím v zásadě souhlasí. „Pokud nehovoříme o selhání, nemůžeme porozumět jeho příčinám a nemůžeme ani dosáhnout úspěchu. Stačí se ale podívat na projekty velkých neziskovek jako WWF, The Nature Conservancy, Conservation International, National Audubon Society nebo Wildlife Conservation Society – a zjistíme, že tady panuje úplná absence kritických zhodnocení chyb v projektech, což je samo o sobě dost výmluvné.“

Pochopitelně, že i v takových organizacích panuje vzájemná řevnivost, že se vedoucí neúspěšných projektů obávají nařčení z nekompetentnosti, že se vedoucí těchto organizací bojí, že se špatná reputace po přiznání neúspěchu odrazí u veřejnosti. „Ale bez přiznání vlastních chyb se nikdy nehneme z místa.“

Catalano ve spolupráci s Imperial College a dalšími institucemi nyní řeší vytvoření zatím anonymní platformy, která by umožnila diskutovat problematiku chyb a selhání ochranářských projektů. „Chybí nám definice selhání, neúspěchu a chyb a také dobré příklady neúspěšné praxe.“ Změnit se podle ní musí i smýšlení recenzentů odborných žurnálů, kteří dosud k publikaci připouštěli jen „úspěšné“ projekty.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (6)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.12.2019 07:52
A kdo si dovolí o těch chybách promluvit (napsat), je ten největší....(WC). Ano, tato komunita je obzvlášť citlivá na kritiku, resp. jiný, než mainstreamový názor. Většinou takovou práci redakce vrátí jako "nepublikovatelnou" (ani po 22. hod.), takže je celkem zázrak, že někde tomu tak není. Příklad z poslední doby: Ubohá zvířátka nehubí predátoři, ale zlý člověk s jeho světelným smogem...

https://avifauna.cz/reakce-stoji-za-ubytkem-ptaku-skutecne-svetelny-smog/
Odpovědět
Martin  Mach Ondřej

Martin Mach Ondřej

5.12.2019 09:12 Reaguje na Karel Zvářal
Dobrý den, pane Zvářale,

za Ekolist.cz bych chtěl jen podotknout, že ekolistí názorová rubrika je otevřena doširoka. Myslíme si, že kultivovaná výměna názorů má smysl.

Hezký den,
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Odpovědět

5.12.2019 09:26 Reaguje na Martin Mach Ondřej
Vážený pane redaktore,
děkuji za reakci, musím s díky podotknout, že na Ekolistu vyšly všechny mé příspěvky. Měl jsem na mysli jinou bublinu, která si to přečte, ale nezareaguje za boha živého:-)) Jako i v jiných případech, budu asi i tentokrát jediným přispivatelem do diskuse, za což se omlouvám, neb v Česku se drží pořekadla Mlčeti, Zlato!
Odpovědět
Jan  Knap

Jan Knap

5.12.2019 18:35 Reaguje na
Myslím,že těch chyb se dělalo a dělá doopravdy hodně a je špatné,že se o nich nepíše.I třeba z prostého důvodu,aby se neopakovali stále dokola. Mám dotaz,příspěvek do Ekolistu je nejvhodnější zaslat v jaké formě a jaké maximální množství doprovodných fotografii?Děkuji za odpověd´. Petrův Zdar
Odpovědět
VS

Vaclav Sobr

5.12.2019 13:29 Reaguje na Martin Mach Ondřej
Upřímně řečeno váš záběr je vcelku otevřený ve všech rubrikách, ale upřímně řečeno zatím jste velmi vzácnou vyjímkou v tomhle ohledu.
jeden z důvodů proč jsem s radostí chodím a komentuji.

echo-chambery které píší aktivisté typu Pixové co raději ani na FB nedovoluje ne-přátelům komentovat jsou poněkud na nic.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.12.2019 14:11 Reaguje na Vaclav Sobr
Děkuji, jsem tak trochu nestandardní produkt, což někdy, spíše však často, bývá na obtíž. Dnes je člověk zavalen informacemi, problém je se v nich vyznat a používat selský rozum.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist