Městské zahrady jsou pro opylovače kvetoucími oázami, díky kterým přežívají
Prakticky zaměřená ekologická studie, na jejímž vedení se podíleli entomologové z univerzity v Bristolu, se soustředila na relativně prostou otázku. A to kolik nektaru mohou nejrůznější hmyzí opylovači, od včel a vosiček až třeba po čmeláky a motýly, získat na průměrné zahradě. Odpověď, podložená výzkumem v terénu, zní, že ze tří zahrádek je to v průměru jedna čajová lžička nektaru denně. Což se na nejeví nějak extrémně. Ve skutečnosti je to ale zdroj výživy, postačující k životu tisícovky včel.
Dobrat se této odpovědi samozřejmě nebyl žádný med. Ony údaje o „průměrné zahrádce“ vycházely z desítek měření v Bristolu, Edinburghu, Leedsu a Readingu. Badatelé přitom odebírali nektar uměle do skleněných trubiček z více než 3000 rostlin pro 536 druhů, a výživnost nektaru pak stanovovali s pomocí refraktometru. Přitom poptávka po takhle náročném výzkumu přitom vycházela z prosté zvědavosti.
Kde to víc kvete? A kde je opravdu sladce?
„Na venkově byla podobná měření provedena už dávno, ale ve městech to zatím nikoho nenapadlo,“ zmiňuje Nicholas Tew, ekolog university v Bristolu. Výsledek ale překvapil: „Ano, počítali jsme trochu dopředu s tím, že zahrady ve městech budou bohatým zdrojem, ale tohle nás opravdu zaskočilo.“ Zahrádky a zahrady se totiž ukázaly být o dost výraznějším zdrojem hmyzí výživy, než třeba venkovské louky a pastviny. A ne zrovna málo. Byly výživnější o zhruba 85 %.
„Pro život hmyzu tak hrají zahrady skutečně ústřední a nezastupitelnou roli,“ dodává. „A to se netýká jen opylovačů ve městech, ale prakticky všech napříč celou zemí.“ A nejde přitom jen o to, že jedna taková obyčejná průměrná zahrada nabízí na jednotku plochy víc kvetoucích rostlin (s vydatnějším, sladším nektarem), než kolik nabízí srovnatelná plocha ve volné krajině. Zásadní je tu i množství zahrádek a především jejich pestrost. Zahrádky jsou prostě hot-spotem biodiverzity.
Městská zahrada je ráj pro opylovače z celé země
Na profilu čtyř sledovaných měst tvoří skoro 29 % zelených ploch v zastavěném území. Je jich tu co do rozlohy 6x více, než kolik je tu parků a 40x více než trávníků. A díky nim se hmyz drží při životě. Jak to? „Florální zdroje nektaru a pylu, poskytující výživu hmyzím opylovačům na venkově, v posledních dekádách podlehly důsledkům proměny hospodaření a využívání krajiny,“ doplňuje entomoložka Jane Memmottová, spoluautorka studie.
Proto teď tak záleží na tom, že v jinak celkem neúživném prostředí mohou včely narazit na kvetoucí oázu. Městským zahradám přitom dominují druhy nepůvodní, s vysoce diverzifikovanou nabídkou nektaru. Což se mimochodem ukázalo být spolehlivějším ukazatelem diverzity opylovačů, než dosud užívaná pokryvnost nektarodárných květů na jednotku plochy.
Co z toho plyne? Že pokud vám není osud hmyzu a opylovačů lhostejný, tak zatraceně záleží na tom, co na své zahrádce či na záhoncích pěstujete. Jednotliví zahradníci hrají v ochraně opylovačů skutečně zásadní roli. Protože jejich okrasné a nepůvodní rostliny jsou klíčovým zdrojem nektaru pro hladovějící hmyz.
reklama