Na britském pobřeží tiká ekologická bomba, 1200 starých skládek

Velká Británie řeší nemalý problém se skládkami odpadů. Řada zařízení určených k ukládání odpadů, těch v provozu nebo již uzavřených, se totiž nachází v těsné blízkosti moře. Které, pokud by se rozbouřilo, by mohlo naskladněný odpad vlnami spláchnout. Píše o tom DailyMail.

V Británii se od roku 1992 razantně zpřísnila pravidla pro ukládání odpadů a řada nevyhovujících či naplněných skládek byla uzavřena. To ale neznamená, že bych o nich nebylo slyšet. Na rizika zdánlivě neškodných skládek nyní upozornila rozsáhlá reportáž BBC. Zmiňuje, že více než 1200 skládek odpadů v zemi se nachází v těsném kontaktu s mořským pobřežím. A je vystaveno ničivým přírodním podmínkám, povětří i erozi břehů. „Takže je jen otázkou času, že se ochranné zdi těchto skládek proboří a do mořské vody z nich pronikne odpad,“ říká Martk Stratton, konzultant organizace ESCP. Momentálně jsou nejvíce problematické partie území západního Sussexu a podél celé řeky Temže. Obecně je ale hrozba vztažena na celé pobřeží Anglie a Walesu.

Mohou je spláchnout povodně, nebo prasknout samy

„Máme tu dohromady 1246 uzavřených skládek, které jsou v dosahu dvousetleté vody,“ doplňují výzkumníci z londýnské Queen Mary University. „Hned 537 z nich se nachází blízko anebo poblíž koupališť, pláží či zdrojů pitné vody, dalších 406 stojí u míst speciálního vědeckého zájmu, například chráněných území.“ Z některých skládek v důsledku eroze již odpady unikají a stávají se vytrvalým rizikem kontaminace okolí. Kritická situace panuje také v Essexu. Na skládkách Leigh Marshes, využívané v rozmezí let 1955-1967 a v Hadleigh Marsh (funkční 1980-1987) se kromě 77 000 tun směsného odpadu může nacházet kolem 9250 kilogramů olova, 985 kilogramů PAH (polycyklických aromatických uhlovodíků) a 125 kilogramů kadmia.

Vyplavení této toxické zátěže by už Britům zadělalo na pořádnou ekologickou katastrofu. Jak ale zmiňuje Stratton, zmíněné skládky v Essexu vlastně nemusí být tím největším problémem. O tom, co přesně je uloženo na jiných, starších a uzavřených skládkách, se povšechně nic moc neví. Takže to jinde může být mnohem horší. „Potenciální dopad úniku ze skládek na zdraví lidí i oceánů vychází z toho, co je v těchto skládkách uloženo,“ vysvětluje. „Podrobnější evidence v archivech ale v tomto ohledu selhává.“

Skládky, které už nikomu nepatří

Vyplavené skládky se každopádně vždy mohou stát zdrojem znečišťujících látek, mikroplastů, vláken, s neblahými dopady na životní prostředí. Stratton a jeho kolegové z ESCP nyní u britské vlády lobbují za to, aby tyto rizikové skládky byly znovu prozkoumány a hlavně zajištěny. Což je trochu problém. I když jejich dávní zřizovatelé a provozovatelé odkládali do fondů peníze stranou na procesy spojené s odstavením a zajištěním skládek, s vícenáklady způsobenými momentální erozí a dodatečným průzkumem fondy nepočítaly. Správa skládky je ze zákona finančně zajištěna po dobu 30 let od uzavření a většina za 1200 rizikových britských skládek je už za tímto horizontem.

Podobně pak má britská vláda kontrolu nad fondy, financujícími ochranu obyvatel a staveb na pobřeží. Ale z téhle hromádky se peníze na zajištění skládek zatím brát nesmí. „Je to tikající bomba podél celého pobřeží,“ říká Stratton.

---

reklama

---