Odpovědí na černé klimatické scénáře mohou být bílé a zelené střechy

Ochlazovací efekt bílých střech je až 6x větší než střech zelených. Teplotu v jedenácti modelových územích zástavby dokázaly snížit v průměru o 0,67°C, a v maximu o 2,22°C. Jenže bílé střechy fungují jen za dne.

Foto | Isaac Mehegan / Unsplash

Které řešení je lepší? Tak jednoduše se odpovědět nedá. Badatelé z týmu Joana Gilaberta a Sergiho Ventury si uvědomovali, že podobné studie o prospěšnosti zeleně či albeda (poměru odraženého elektromagnetického záření k množství dopadajícího záření) tu už byly. A s různými výsledky. V čem se tyto předcházející studie lišily, bylo užité měřítko.

Jiný efekt užitého opatření se totiž dá odpozorovat na úrovni jednoho domu a jedné střechy, a odlišný na úrovni celé městské čtvrti nebo rovnou metropole. A důležitý je tu i kontext: rozvolněný či nahuštěný charakter zástavby, převládající směr proudění větru, absence nebo přítomnost „kaňonů“ ulic zahloubených mezi výškovými budovami.

Každá z těchto situací vydá mezi opatřeními proti vlnám veder svého favorita, ale dost nejednoznačně. Proto se rozhodli badatelé z ICTA-UAB namodelovat různé scénáře pro 11 typů zástavby. A ukázalo se, že každé opatření má své specifické využití. Dílem proto, že v městské krajině zastavěné mrakodrapy dominují střechy (tvoří 46 % plochy), zatímco v rozvolněné zástavbě hraje prim zeleň (má 15 % pokryvnost plochy, zatímco střechy jen 0,68 %). Zacílit tedy opatření se slunečními paprsky odrážejícími a teplo nepohlcujícími střechami by efekt nepřineslo.

Pokud v členité mozaice velkého města aplikujete mix obou opatření, můžete se dobrat snížení teploty v rozmezí maxim 1,26-4,73°C. Což je v jednu odpoledne znát.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Tom Grundy / Shutterstock

Podnětných zjištění ale práce přinesla víc. Například, že s vlnami veder se obecně lépe vyrovnává heterogenní městské prostředí. Tedy výškově nesourodý mix budov. Jejich heterogenita totiž částečně napomáhá k rozrušování efektu tepelných ostrovů a rozbíjí svou nerovnoměrností lokálně budované mikroklima. Tuto heterogenitu samozřejmě podpoří začlenění prvků vegetace. Ale pozor – k tomu, aby efektivně zeleň snižovala horko, je třeba i patřičná závlaha. Kvůli evapotranspiraci, odpařování. Jen v kombinaci se závlahou má tedy vegetace patřičný potenciál ke snižování teploty. Kolik vody by bylo zapotřebí? Nižšího efektu se doberete v přepočtu se 2 litry na metr čtvereční závlahy za den, výraznějšího s 5 litry na metr čtvereční a den.

Pokud jde o ozeleněné či „bílé“ střechy, potenciál ke snižování teploty mají obě opatření. Ale každé funguje trochu jinak. Ochlazovací efekt bílých střech je až 6x větší než střech zelených. Teplotu v jedenácti modelových územích zástavby dokázaly snížit v průměru o 0,67 °C, a v maximu o 2,22 °C. Zelené střechy snižovaly teplotu v průměru o 0,15 °C a maximu 0,17 °C. Jenže bílé střechy fungují jen za dne. Úmorné noční vedro ovlivnit nemohou. A tehdy se projeví klady střech zelených. Badatelé odvodili, že by se v noci mohlo spotřebovat o 26 % méně energie na provoz klimatizací.

Pokud v členité mozaice velkého města aplikujete mix obou opatření, můžete se dobrat snížení teploty v rozmezí maxim 1,26-4,73 °C. Což je v jednu odpoledne znát i v rozpálené španělské (katalánské) metropoli. Na základě této modelové studie pak autoři z ICTA-UAB doporučují rozšířit zeleň o dalších 6 městských parků a zvýšit stávající zastoupení pokryvnost vegetace z 32,54 % na 35,92 %. Pro města, které letní horko také trápí, ale tak bohatou městskou zelení nedisponují, se nabízí pohotovější řešení v podobě „chladivých“ bílých střech.