Ovoce a zelenina jako odpad supermarketů? Nejhorší jsou banány a salát
Vyhozením respektive nespotřebováním nabízených poživatin v sekci ovoce a zeleniny pochopitelně může trpět životní prostředí. Škoda z neprodeje ale vzniká také samotnému supermarketu. Právě na tento křehký vztah se zaměřil tým Jonase Berghela ze švédské Univerzity v Karlstadtu. Ten tvrdí, že pokud si sami prodejci uvědomí, kde nejvíce ztrácí, mohli by výrazně pomoci tomu, aby se tolik potravinami neplýtvalo. A aby byly důsledky ještě jasnější, přidal do své studie ještě veličinu objemu produkovaného odpadu.
Sedm špinavců z regálu
V rámci studie tak řešil tři různé sféry jednoho problému - ekonomickou ztrátu prodejci, dopady neprodeje na klima a celkový objem vzniklého odpadu. A zjistil, že z hlediska závažnosti i frekvence vyhazování jsou nejčastěji v supermarketech na odpis banány, jablka, rajčata, salát, papriky, hrušky a hrozny. Shánět podrobná data pro tenhle výzkum rozhodně nebyl problém, velké obchodní řetězce své ztráty tak nějak v patrnosti vedou. Jen jim podle Berghela nebyla dosud známa celá šíře problému.
„Proto jsme pracovali s podrobnými daty o vlivu vzniku odpadů z této nabídky na klima,“ vysvětluje Lisa Mattssonová, která se na studii podílela. „Umožnily nám totiž propojit emisní bilance jejich produkce s celkovým dopadem.“ Příklad? Banány jsou problém především kvůli svému dopadu na klima. Tropické ovoce, které proudí do celého světa v obrovském objemu, je totiž zatíženo velmi výraznou uhlíkovou stopou spojenou právě s jeho transportem.
Bolí hlavně ty, co se neprodají
Banány jsou oblíbené, ale čas jejich prodejní zralostí je ve skutečnosti velmi krátký. Přezrálé hnědé si už nikdo nekoupí. A proto zhusta končí jako odpad, byť do kontejneru na zbytky musely putovat přes půl světa. V kontejneru také zaberou dost místa.
Papriky (kapie) a rajčata jsou také „rizikovou složkou“, ačkoliv většinou necestují na velké vzdálenosti. Špatné hodnocení mají kvůli způsobu, jakým jsou pěstovány. Skleníky si totiž vyžadují velké množství energie, vody a zdrojů. A nejsou úplně laciné.
V sedmičce uvedených potravin tak obsazují čtvrtou příčku z hlediska ekonomických ztrát prodejce, a třetí kvůli závažnosti své uhlíkové stopy. Jak dodává Mattssonová: „Papriky a také hrušky překvapivě vedou, když přijde na nevyrovnaný poměr dovezeného a neprodaného vyhozeného zboží.“ Učiněnou katastrofou pro prodejce jsou pak nejrůznější saláty a bylinky. Ve stavu optimální čerstvosti se jich prodá jen zlomek, a vyhozené zboží tu tvoří 17 % celkových ekonomických ztrát.
Podle Berghela a Mattssonové by stačilo, kdyby se do začátku prodejci zaměřili na zmíněných sedm položek, a popřemýšleli, jak s nimi naložit jinak a lépe. „V globálním kontextu to sice neznamená mnoho, ale vliv šetrných kroků by nakonec byl znát,“ tvrdí švédští autoři.
Švédský výzkum a norská cesta
Banány, jablka, rajčata, salát, papriky, hrušky a hrozny tvoří v severských supermarketech polovinu veškerého produkovaného odpadu. Největší díl ekonomických ztrát vychází z ceny neprodaného zboží, přibližně 85 %. „Možná, kdyby stálo míň, skončilo by v nákupním košíků dříve, než v odpadkovém kontejneru,“ teoretizuje Mattssonová. Dalších 9 % ekonomických ztrát jde na vrub ceně za „management čerstvosti“. Je to odměna pro ty, kteří průběžně probírají ovoce a zeleninu a vyhledávají závadné kousky. Zbývajících 6 % je pak cena za zpracování odpadů, jejich odvoz a likvidaci. Švédsko by se přitom rádo vydalo norskou cestou a do budoucna by rádo snížilo mrhání potravinami o 50 %. Zatím to moc nejde, a na každého obyvatele tu připadá okolo 65 kilogramů promrhaných vyhozených potravin ročně.
reklama