Projekt klubu turistů Stezky z lásky se uchytil, opravit cesty chtějí desítky dobrovolníků
V sobotu čistili dobrovolníci okolí chaty Kusalíno ve Vsetínských vršíchpo kůrovcové těžbě, na konci září je čeká část stezky kolem Lužnice u Tábora a v polovině října budou překládat ze silnice stezku do Prčice ve středních Čechách. "Vytipováváme místa a prosíme i veřejnost, aby nám s tím pomohla a pak můžeme zorganizovat akce na různých místech republiky. Že by nebyli dobrovolníci, to se nikdy nestalo, naopak," řekl Homolka. Společně s KČT se na projektu podílejí také společnosti RegioJet a Kofola. V národních parcích na obnově stezek pracují správy těchto parků a v řadě případů také Lesy ČR.
KČT taky postupně propaguje Stezku Českem, která zhruba kopíruje hranice republiky a i na ní by měla být vytipovaná místa, která je třeba opravit či upravit. "Také chceme upravit stezky v okolí našich turistických chat a další aktivitou je překládání turistických stezek na příjemnější povrch, než je asfalt, pokud to jde. I k tomu chceme vyzvat veřejnost, aby nám přinášela svoje tipy," řekl Homolka.
Pěší turistika sice totiž v minulých letech byla možná trochu ve stínu například cykloturistiky, ale během pandemie covidu zažila renesanci, protože moc jiných možností lidé neměli. "Zjistili, že je krásná, smysluplná, levná a dostupná všem a každý si zvolí trasu podle výkonnosti, na jakou má," řekl Homolka.
V budoucích letech by měly vznikat i takzvané moderní pěší trasy, které budou garantovat, že se budou maximálně vyhýbat asfaltovým cestám či silnicím. Už několik let existuje certifikovaná pěší trasa podél Lužnice z Tábora do Bechyně a další by měla být modrá hřebenovka přes Krušné hory až do Jeseníků. "Chceme vést stezku vytipovanými místy, které budou vést mimo turistické 'Václaváky' a které lidé moc neznají, protože nemají reklamu. Přesto mají genius loci díky své historii," řekl Homolka.
Aby bylo možné takto i nadále procházet volně krajinou, usiluje Klub českých turistů ve spojení s politiky o schválení nového zákona, který udělá z turistického značení a průchodnosti krajinou veřejný zájem. Podle Homolky se totiž stává, že někteří vlastníci pozemků se rozhodnou, že přes jejich majetek turistická trasa nepůjde. V takovém případě lze trasu přeznačit, v horším případě je jediným řešením zrušení trasy.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (8)
Lukas B.
18.9.2023 13:04jiná věc je, že spousta majitelů pozemků apriori odmítá cokoli, někdy argumentujíc nesmyslně, někdy to má hlavu a patu - především co se týká odpovědnosti za stromy a jiná nebezpečí.
Břetislav Machaček
19.9.2023 10:22 Reaguje na Lukas B.Není to pouze o ohleduplnosti vůči pěším, která je mnohým z vás cizí, ale hlavně ohleduplnost vůči přírodě. Stezka pojížděná koly
se stává místy korytem s obnaženými kořeny a kameny. Pneumatika
kola je totiž něco zcela jiného, než podrážka turistické obuvi
včetně přítlaku na danou plochu. Umí tak terén nejenom udusat,
ale taky uvolnit z něho hlínu a drobné kamení. Pomalu, ale jistě
nastane tendence klást cyklistům na pěších stezkách překážky a
přinutit vás stezky opustit. Časté kmeny a velké kameny na stezce
se vám omrzí a nasměruje vás na trialy a sjezdovky, kde po vás
provozovatelé touží. Uskakovat do křoví bláznům skákajícím na kole
je nejenom stresující, ale taky nebezpečné pro obě strany a nechápu,
kde cyklisté berou tu drzost ohrožovat ostatní včetně dětí. Při jízdě ze srázu asi nemíjíte pěší krokem a hlavně tam, kde je stezka tak leda pro jednoho a druhý musí ustoupit do lesa, aby se minuli. To je ta pokora a nebo pouhý potížismus a předvádění svého ega?
Kamarád po průjezdu takových bláznů obratem z lesa vytáhl přes
stezku pár souší, které pěší v pohodě překročí a je to vyřešeno.
m i,
s
Aleš Nebáznivý
18.9.2023 20:23Břetislav Machaček
19.9.2023 15:32 Reaguje na Aleš Nebáznivýzájmy turistů se zájmy ostatních zainteresovaných složek. Stezky
se často záměrně vyhýbají místům hodných ochrany z nejrůznějších
důvodů a musí být pro turisty i bezpečné a nebo zabezpečené. Já
znám taky jiné neznačené cesty mimo těch značených a vřele bych
je ukázal slušným a ohleduplným turistům, ale raději tak nečiním,
protože na ně vjedou adrenalinoví vyznavači horských kol a nebo
hlučící skupiny pseudoturistů ničící tu okolní krásu. Mnohde se
naráží na svolení vlastníků, kteří odmítají i trasy fungující desítky let. Změní se vlastník, změní se názor na trasu a je pak
problém vytýčit trasu jinak. Leckde to už ani není možné a nebo
tak nákladné, že je lépe ji zcela zrušit. Desítky let tvrdím, že
na trasách by měli mít zájem i chataři, kterým přivádějí hosty,
ale ti to berou jako samozřejmost, přitom zrušit k nim trasu, tak
se mohou zbláznit. A nebo taky to, že změnili klientelu a o chudé
turisty nestojí. Odbydou je předraženými nápoji a o potravinách
ani nemluvě. Mnoho se bohužel změnilo k horšímu a obávám se, že
bude ještě hůře.