Za úbytek hmyzu mohou nejen klimatické změny nebo agrochemie. Překvapivě také světelný smog

Lamp veřejného osvětlení jsou na ulicích evropských měst a vesnic miliony, a do noci září světlem celá lidská sídla. Lákají hmyz z okolní krajiny jako neodolatelný maják každou noc celá léta. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | dbgg1979 / flickr.com

Že hmyzu kolem nás ubývá zpochybnit příliš nelze. Pozorovatelný pokles „živé hmyzí hmoty v povětří“ o 75 % ostatně prokázala i studie z loňského roku. O příčinách tohoto drastického propadu se však pořád mezi vědci vede čilá diskuse, a zdá se, že ti z německého IGB (Leibnizova institutu sladkovodní ekologie) na něco skutečně přišli. Tvrdí, že trojice negativních faktorů: klimatu, pesticidů a proměny krajiny jako jediné příčina propadu neobstojí. A pořádný díl viny dávají světelnému znečištění. Proč?

„Polovina veškerého existujícího hmyzu patří mezi noční a soumračné živočichy,“ tvrdí Maja Grubisic. „Jsou to živočichové, kteří ke svému životu potřebují noční tmu. Orientují se podle Měsíce a hvězd, ve tmě hledají potravu, partnery pro rozmnožování a nachází v temnotě úkryt před predátory.“ Umělé zdroje světelného záření, ať už lampy na ulicích nebo světelný smog nad lidskými sídly v noci tento přirozený běh hmyzích životů dokonale narušují.

Grubisicová se spolu s kolegy pročetla desítkami studií, které dílčí negativní efekt umělého osvětlení na noční hmyz potvrzují. A postupně dávala dohromady dílky skládanky, ze které je patrné, jak dalekosáhlé dopady světlo na hmyz má. „Že světlo v noci nejrůznější hmyz přitahuje, asi tušíte,“ vysvětluje na příkladu. „Jenže hmyz nalákaný světlem se ocitá mimo své původní prostředí, a nedokáže se už navrátit zpět. Umírá vyčerpáním.“

Nejde přitom o jedno okno, které zapomněli zavřít a nechali svítit. Lamp veřejného osvětlení jsou na ulicích evropských měst a vesnic miliony, a do noci září světlem celá lidská sídla. Lákají hmyz z okolní krajiny jako neodolatelný maják každou noc celá léta. Pokud tito pobláznění hmyzí návštěvníci rovnou nepadnou vysílením, vyhráno nemají. Městské prostředí jim nenabízí denní úkryt ani potravu. Přežít tu nedokáží. Navíc jsou v kterékoliv fázi své bludné cesty za světlem snadným terčem predátorů.

Dlouhé řady světel na ulicích k sobě připoutávají stovky druhů hmyzu, který nepokračuje ve své cestě dál. „V podstatě se tím zmrazí výměna genů mezi lokálními hmyzími populacemi, což je dále oslabuje a činí méně rezistentní pro další negativní vlivy,“ říká Grubisicová. Světlo je tedy navzdory své nehmotné povaze pro noční hmyz pořádnou bariérou. A samozřejmě, hmyz, který míří za světlem neonů, chybí v zemědělské krajině.

Výsledkem je méně opylovačů, nebo těch, kteří by se dokázali vypořádat se mšicemi a jinými škůdci. „Je to rozsáhlý řetězec souvislostí. Noční umělé osvětlení nakonec nesnižuje jen výnos z obdělávaných polí, ale třeba i množství planě kvetoucích rostlin. I ty potřebují své noční opylovače,“ tvrdí Grubisicová. Dodává, že noční světlo by mělo být zahrnuto na seznam možných hrozeb hmyzu, protože je zapotřebí zvažovat všechny rizikové faktory.