Žáci se víc soustředí na výuku ve třídě, pokud jí předchází hodiny ve venkovní učebně

Učitelé svádí každý den boj o pozornost svých žáků: únava, nuda a nezájem naslouchajících studentů totiž komplikují jak samotné pochopení látky, tak její výklad. Tým výzkumníků z Univerzity v Illinois teď přináší inspirativní model, který by se jistě dal aplikovat i na našich školách. Ano, s pozorností pomůže pobyt na čerstvém vzduchu. Celé je to ale drobet složitější.

Záleží totiž, kdy fáze „provětrání se“ nastane. Pokud totiž naservírujete pobyt na čerstvém vzduchu mezi hodinami, bude pozorovatelný efekt menší, než když jej nasadíte hned ze začátku. S takovým závěrem přichází profesorka Ming Kuo, která se spolu s kolegy rozhodla prozkoumat dopad pobytu žáků na čerstvém vzduchu ve vztahu k jejich pozornosti. Praktická část studie se odehrávala ve škole v Cold Springs v Indianapolis a roli pokusných králíků tu převzali třeťáci a jejich učitelé. Experiment to byl svým uspořádáním bezpochyby zajímavý: učitelé vyhodnocovali učitele i žáky, žáci učitele i sebe navzájem, a na hodinách participovali i nezávislí nezúčastnění pozorovatelé.

Výsledkem je obsáhlý soubor částečně využitelných dat (například subjektivní hodnocení žáků ze studie vypadly, protože byli nadšení za všech okolností), který srovnával zápal žáků i učitelů pro studium. Jak? Část žáků strávila několik hodin výuky ve „venkovní učebně“, v zastřešeném altánu. Poté se přesunuli do běžné učebny v budově, kde byl jejich výkon porovnáván s žáky, kteří tu hodiny výkladu trávili už od rána. A aby toho nebylo málo, jiným žákům byl pro kontrolu pobyt na čerstvém vzduchu dávkován postupně, v přestávkách, a další se do venkovní učebny dostali teprve až po několika hodinách v klasické třídě. Výzkumníci vedli v patrnosti, co a jak se žákům přednáší (konkrétní látka, styl výuky, čas, týden pololetí) a závěry pak porovnávali s očekáváním učitelů.

„Učitelé se obvykle obávají zařadit do učebního plánu pobyt ve venkovních učebnách nebo hodiny vedené jen tak v přírodě, protože si myslí, že je pak obtížné udržet pozornost uvnitř normální třídy,“ říká Ming Kuo. Obavy z rozjařených a nepozorných žáčků se ale podle ní ukazují jako liché. „Je to vlastně přesně naopak. Žáci se po pobytu na čerstvém vzduchu ve třídě mnohem více soustředí na přednášenou látku.“ A potvrdili to i „nezávislí pozorovatelé“, kteří sledovali aktivní zapojení žáků do výuky ve třídě (u kterých ale nevěděli, zda už byli venku či nikoliv). „Učitelé byli u žáků, kteří si nejprve prošli venkovní učebnou, schopni přednášet skoro dvakrát tak dlouho bez přerušování,“ říká Kuo. „Žáci se prostě více soustředili.“

Není to ostatně poprvé, co nejrůznější badatelé potvrzují příznivý vliv zeleně, čerstvého vzduchu nebo kontaktu s přírodou na pozornost žáků. V roce 2014 potvrdila Eileen McNeally srovnáním průměrných známek, že žáci ze škol v Massachusetts obklopených vegetací podávají lepší výsledky. Za zajímavé ve své studii přitom Kuo považuje, že se tento „pozitivní“ efekt projevil jen v případě, že pobyt ve venkovní učebně předcházel pobytu v interiéru třídy. Naopak to nefungovalo. „Myslím, že by to učitelé měli aspoň vyzkoušet a dát tomu šanci. Pokud to fungovalo v průběhu naší studie, mohlo by jim to pomoci. A když ne? Sami uvidí, co je pro ně nejlepší.“

---

reklama

---