Zdivočelí psi jsou příčinou ohrožení dvou stovek dalších druhů zvířat

Zabíjení divokých nebo toulavých psů je považováno za kontroverzní a nepříliš efektivní řešení. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Brian Henderson / Flickr

Eduardo Silva-Rodriguez se původně zaměřil na negativní vliv psů na regionální faunu v Chile. Postupně ale rozšířil badatelský záběr mimo tuhle oblast, aby vyčíslil ekologické škody působené psy ve světě. Podle něj jsou psi v přímém konfliktu nejméně se dvěma stovkami dalších živočišných druhů, přičemž dobře polovina z nich se už nyní řadí mezi ohrožené. Přesněji, i díky psům je nyní 87 jiných živočišných druhů řazeno mezi zranitelné, 71 mezi ohrožené a 30 mezi kriticky ohrožené. Největší problémy se psy mají savci a ptáci, za nimi pak plazi a obojživelníci. Zdivočelí psi už také mají na svědomí vyhynutí nejméně jednoho tuctu živočišných druhů, vesměs ptáků a drobných savců. „I tak se ale zatím dostává psům jen velmi málo pozornosti,“ říká Silva-Rodriguez.

Více lidí, více psů

Počet chovaných psů je v současnosti odhadován na jednu miliardu. „A dá se očekávat, že jak bude přibývat lidí, budou narůstat i počty jejich psů,“ popisuje Piero Genovesi, specialista na nepůvodní a invazní druhy v IUCN. Doplňuje, že zatímco čísla psů domácích dokážeme alespoň hrubě odhadnout, o zdivočelých psech v přírodě nemáme prakticky žádné početní informace. „Víme jen, že narůstají. Zvláště pak v Asii, střední a jižní Americe, Karibiku a některých částech Oceánie.“ Odborníci se pak shodují, že negativní vliv psů na jiná zvířata nevychází jen z toho, že je loví a štvou. Vlastně, je tu mnohem víc „nepřímých“ ale o to razantnějších dopadů.

„To, že zdivočelý pes strhne nějaké zvíře, je sice problém, ale přináší to výrazně menší komplikace, než jím zprostředkovaný přenos patogenů a chorob,“ vysvětluje Arnulf Koehncke z německé pobočky Světového fondu ochrany přírody. Konkrétně pak vzteklinu nebo psinku. Takové onemocnění dokáže ohrozit celé populace ohrožených živočichů, například smečky etiopských vlků. Anebo zavdat příčinu regionálním epidemiím, jako v případě vztekliny v Nepálu a Indii. Psi také narušují přirozený běh ekosystémů. Jsou například schopni živit se mršinami, čímž odstavují od zdroje tradiční mrchožrouty. V Evropě se zase obáváme „genetického znečištění“ vlčích populací, které by se teoreticky mohly s toulavými psy křížit.

Co se s tím dá dělat?

Zabíjení divokých nebo toulavých psů je považováno za kontroverzní a nepříliš efektivní řešení. „Redukují sice početní stavy toulavých psů, ale vzniklé populační vakuum rychle zaplní psi odjinud,“ píše Kelly O´Meara z nadace Companion Animals. „Mnohem efektivnější cestou je „management“ jejich populací, odchyty, sterilizace a také masivní vakcinace.“ Pravdou je, že se této problematice dosud věnuje jen velmi málo vědeckých pracovníků, a možná rizika přítomnosti psů v divočině jsou spíše podceňována. „Dokud ale tématu nebude věnována dostatečná pozornost, bude narůstat počet konfliktů a pokračovat ohrožení fauny,“ uzavírá Silva-Rodriguez.