Zemědělci nejčastěji pěstují jen čtyři druhy rostlin. Proč je geneticky nepestrá monokultura velké riziko?
Adam Martin, docent Torontské univerzity, sestavil na základě dat nedávnou historii vývoje poměrného zastoupení zemědělských plodin na dostupné pěstební ploše. Nenořil se zrovna do hlubin dávnověku, pracoval s časovým rozmezím 1961-2014. Což se ukázalo být praktické. Zjistil, že se za zmíněných třiapadesát let na výrazně obměnilo druhové zastoupení. Řada dříve populárních kulturních plodin ustoupila do pozadí, aby učinila místo těm výživnějším, nebo ekonomicky výnosnějším. To by zase tak překvapivé nebylo. Lidé potřebují jíst, zemědělci vydělávat. Jenže tenhle prostý tržní mechanismus nás všechny jednou může přivést do záhuby. Jak to?
Monokultura, a navíc geneticky podobná
„To, co dnes vidíme, jsou velké monokultury komerčně výnosných plodin, které se pěstují na stále větších plochách po celém světě,“ říká Martin. „Farmy až průmyslovým způsobem cílí na jeden jediný druh, často pak dokonce na jeden jediný genotyp požadovaného druhu, kterým osazují tisíce hektarů půdy.“
Prakticky 50 % veškeré půdy vhodné pro pěstování zemědělských plodin dnes okupuje sója, pšenice, rýže a kukuřice. Zbývajících 152 hospodářsky významných druhů se nachází na zbývající části globální výměry. Takový jev jen odráží nabídku a poptávku, a z hlediska ekonomiky mu lze stěží co vytknout.
Jenže když přijde na dlouhodobou udržitelnost takového počínání, objevují se první závažné trhliny. „Stačí si vzpomenout na bramborový mor a něco takového si představit v globálním měřítku,“ říká Martin. Jen pro připomenutí: důvodů, proč v roce 1845 jeden z osmi milion Irů pomřel hlady a dva další miliony se jich vydalo hledat štěstí za moře, bylo povícero. Ale plíseň bramborová, která způsobila totální neúrodu, byla rozhodně tím nejvýraznějším hybatelem této celonárodní katastrofy.
Až přijde patogen, bude pozdě
Scénář, při kterém se v důsledku nějakého patogenu, ať už hmyzího škůdce, plísně nebo nějaké choroby, globálně „vypne“ produkce jedné ze čtyř dominantních plodin, skutečně nevypadá pro lidstvo příjemně. „Čím je zemědělská produkce globalizovanější, tím náchylnější ale právě k takovým jevům je,“ vysvětluje Martin. A jako jeden z aktuálních příkladů uvádí „univerzální“ banánovníky a kávovníky, stíhané dnes smrtící houbou na všech plantážích. Vznik této univerzálnosti je třeba hledat v 15. až 16. století, v období tzv. Kolumbovské výměny.
Tehdy spousta ekonomicky zajímavých druhů – tabák, kaučukovník, cukrová třtina - zamířila ze svých domovských zemí na jiné kontinenty, kde bylo vhodné klima a dostupná pracovní síla. Unifikace složení pěstovaných plodin od té doby jen pokračuje, se stupňující se intenzitou a důrazem na pěstování těch nejvíce produktivních genotypů. „Došlo k výraznému zploštění biodiverzity. V Asii, Evropě, Severní a Jižní Americe se všude masivně pěstuje ta samá kukuřice, příslušná k jednomu z pěti nebo šesti genotypů.“ Jenže co se s tím dá dělat?
Podle Martina je zapotřebí, aby vlády vzaly při plánování své zemědělské koncepce v potaz regionální odlišnost plodin a aktivně se zasazovaly o zachování větší pestrosti.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Ministerstvo zemědělství zjednoduší žádosti o dotace, zemědělcům ubude byrokracie
Ministerstvo zemědělství podpoří výzkum pesticidů ve vodách nebo udržitelnou produkci osiv
Zemědělci s podporou ANO a SPD podají ústavní stížnost kvůli nastavení dotací
Další články autora |
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný ptákOnline diskuse
Všechny komentáře (2)
Katka Pazderů
11.2.2019 05:49Jsou tam však malé detaily. I v roce 1961 byly hlavními plodinami světa kukuřice, pšenice, rýže a sója. Pak následovaly brambory a čirok, podobně jako dnes. POkud tedy nepočítáme i cukrovou třtinu, která suverénně vede v produkci i nad kukuřicí.
Proč pěstujeme tyto plodiny. Jsou to mimo sóji trávy (Poaceae), a ty celkem dobře rostou a jejich zrna díky nízkému obsahu vody se dobře skladují. Dělali to tak i předkové, brambory měli na sezónu, obilí až do jara.
A je pravda, že většinově se na plochách běžného pěstování vyskytuje 6-7 odrůd (genotypů), ale v každé zemi jiné. V každém státu USA jsou ty odrůdy mírně jiné. Protože jsou přizpůsobené místním podmínkám. Není to tedy celosvětově 5-6 genotypů. To je pravda prakticky jen u těch banánů. A vůbec nejužší genetická rozmanitost je u člověka. To je opravdu prakticky jediný genotyp. S fenotypovými odchylkami.
