Tiskové zprávy
Strana zelených: Bezplatná doprava smog neodstraní
16. prosince 2010 | Strana zelených
Dokud bude Ostrava střediskem těžkého průmyslu, čistý vzduch zůstane pro její obyvatele jen snem. Čistota ovzduší totiž není jen technický problém, zdravotnický problém, ale je také problémem sociálním.
Velcí znečišťovatelé jsou zároveň velkými zaměstnavateli.
Při jednáních s představiteli města a kraje tito zaměstnavatelé připouštějí omezení výroby v době inverzí. To je sice hezké, ale k ničemu. S omezením výroby jen třeba počítat v celoročním plánu výroby a příslušná opatření firmy musí začít uplatňovat dříve, než dojde k inverzní situaci v ovzduší.
Když na toto téma zavedeme řeč s těmi, kteří v Ostravě vytvářejí pracovní místa pro desetitisíce zaměstnanců, velmi brzy se dostaneme do patové situace: regulace rovná se snížení výroby. Časté snižování výroby přinese propouštění a nárůst nezaměstnanosti.
Tento gordický uzel rozplete jen systémový přístup, na jehož začátku bude určení limitů výroby. Takových, které omezí výrobu na mez, při které vypouštěné exhalace nebudou obtěžovat obyvatele Ostravy, nebudou přinášet smog.
Bude-li to znamenat propouštění, nechť orgány a města a kraje pracují ve spolupráci s Úřadem práce na vytváření pracovních příležitostí pro všechny, které zaměstnavatelé-zněčišťovatelé budou muset propustit.
Na začátku devadesátých let v důsledku útlumu hornictví ztratily v Ostravě práci desetitisíce horníků. Systémový přístup orgánů města i státu tehdy předešel sociálním bouřím. U horníků byly vypracovány přehledy zdravotního stavu, kvalifikačních předpokladů a možností uplatnění na trhu práce - a pak se s těmi údaji pracovalo od vytváření rekvalifikačních programů až po legislativu.
Pracuje někdo dnes podobně na nutném útlumu hutní a chemické výroby?
Ostrava patří lidem, kteří v ní žijí. Nepatří společnostem, které na území města podnikají.
Pokud chtějí Ostravané čistý vzduch, musí se smířit i se sociálními dopady řešení problémů životního prostředí. Ty dopady však nemusí znamenat zhoršení životní úrovně, ba právě naopak.
Ladislav Vrchovský, člen předsednictva Strany zelených
Velcí znečišťovatelé jsou zároveň velkými zaměstnavateli.
Při jednáních s představiteli města a kraje tito zaměstnavatelé připouštějí omezení výroby v době inverzí. To je sice hezké, ale k ničemu. S omezením výroby jen třeba počítat v celoročním plánu výroby a příslušná opatření firmy musí začít uplatňovat dříve, než dojde k inverzní situaci v ovzduší.
Když na toto téma zavedeme řeč s těmi, kteří v Ostravě vytvářejí pracovní místa pro desetitisíce zaměstnanců, velmi brzy se dostaneme do patové situace: regulace rovná se snížení výroby. Časté snižování výroby přinese propouštění a nárůst nezaměstnanosti.
Tento gordický uzel rozplete jen systémový přístup, na jehož začátku bude určení limitů výroby. Takových, které omezí výrobu na mez, při které vypouštěné exhalace nebudou obtěžovat obyvatele Ostravy, nebudou přinášet smog.
Bude-li to znamenat propouštění, nechť orgány a města a kraje pracují ve spolupráci s Úřadem práce na vytváření pracovních příležitostí pro všechny, které zaměstnavatelé-zněčišťovatelé budou muset propustit.
Na začátku devadesátých let v důsledku útlumu hornictví ztratily v Ostravě práci desetitisíce horníků. Systémový přístup orgánů města i státu tehdy předešel sociálním bouřím. U horníků byly vypracovány přehledy zdravotního stavu, kvalifikačních předpokladů a možností uplatnění na trhu práce - a pak se s těmi údaji pracovalo od vytváření rekvalifikačních programů až po legislativu.
Pracuje někdo dnes podobně na nutném útlumu hutní a chemické výroby?
Ostrava patří lidem, kteří v ní žijí. Nepatří společnostem, které na území města podnikají.
Pokud chtějí Ostravané čistý vzduch, musí se smířit i se sociálními dopady řešení problémů životního prostředí. Ty dopady však nemusí znamenat zhoršení životní úrovně, ba právě naopak.
Ladislav Vrchovský, člen předsednictva Strany zelených
Vydání tohoto textu bylo podpořeno z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí ČR. Za obsah je zodpovědná výhradně redakce serveru Ekolist.cz a nelze jej v žádném případě považovat za názor MŽP.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
