Česká koalice proti tabáku: Braňme právo nekouřit

Minulý týden prošel v okleštěné podobě takzvaný protikuřácký zákon. Pokud bude brán za jakousi kostru, na niž je možno "navěsit" další úpravy, má šanci být v budoucnu užitečný. Přijetí ani takovéhoto znění by po volbách s vládnoucí ODS nemělo šanci. Stačí se podívat na to, jak její poslanci hlasovali při zákonech týkajících se kontroly tabáku a jaké argumenty používají při obhajování "práva na kouření".

Daně a tabák

Například restaurace, kde i podle předešlé legislativy nebylo dovoleno kouřit v době podávání hlavního jídla. Kromě několika nekuřáckých hostinců se toto nařízení porušovalo a mnohde se se zlou potážete, pokud provozovatele požádáte o jeho dodržování. Nebo právo na nekuřácké pracovní prostředí? Podle dva roky starého výzkumu má asi polovina nekuřáků zkušenost s tím, že byli nuceni pracovat v zakouřeném prostředí. Bylo zamítnuto i skokové zvýšení z daní tabákových výrobků, které má na procento kuřáků v populaci mnohem výraznější vliv než zvyšování postupné.
Diskuse o zákonu ukázala ještě jedno - v nejrůznějších srovnáních znělo, že nový zákon "málo omezuje kuřáky", případně že "omezuje kuřáky" stejně jako ten předchozí. Tyto výroky poukazují na další zásadní problém, a to na nepochopení, proč jsou nové zákony a pravidla potřeba.

Měly by chránit nekuřáky před účinky pasivního kouření, které způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní. Měly by kuřákům nabídnout informace a účinnou léčbu, která je k dispozici, a měly by odradit děti od toho, aby kouřit začaly. Dítě, které začne brzy, bude s největší pravděpodobností kuřákem i v dospělosti.


50 lidí denně zemře
Každý šestý člověk, který v ČR zemře, zemře na následky kouření. To je 50 lidí denně. Tento stav odpovídá kritériím epidemie a i Světová zdravotnická organizace označení "tabáková epidemie" používá.

Pro pragmatiky přidávám ještě jeden důvod: nekouření je ekonomicky výhodné, ač se nám mnozí politici snaží namluvit opak. Pro stát jsou kuřáci spojeni s ekonomickou ztrátou -náklady na léčení jsou totiž vyšší než daně z tabákových výrobků, i pokud započítáme nepřímé "šetření" tím, že kuřáci, kteří zemřou v průměru o 15 let dříve než nekuřáci, tedy využijí méně prostředků sociálního zabezpečení. Zaměstnání kuřáka je spojeno s ekonomickými ztrátami počínaje vyšší absencí a nemocností a hůře využitou pracovní dobou a konče vyššími náklady na údržbu a o 12 procent vyšším rizikem požáru. A nekouřit se finančně vyplatí jednotlivci, neboť průměrný kuřák během života "prokouří" zhruba jeden rodinný dům. Jediný, kdo nemá zájem na tom, aby byla snížena spotřeba cigaret, jsou tabákoví výrobci. Je jasné, že ekonomicky silné subjekty mají i politický vliv a snahy o co nejpomalejší přijímání co nejméně efektivních opatření. Nejvýraznějším příkladem poslední doby je studie Philipa Morrise, rozdaná v roce 2001 poslancům zdravotně-sociálního výboru, která zcela mylně označovala kouření pro stát za ekonomicky výhodné. Kromě faktických chyb používala i neetické argumenty, že je výhodné, zemře-li občan-kuřák dříve, a tudíž vyčerpá méně peněz na důchod. (Philip Morris se musel za tuto studii omluvit.) V brzké době bude znovu předložena k hlasování o ratifikaci významná mezinárodní dohoda -Rámcová úmluva o kontrole tabáku - kterou již ratifikovalo 76 zemí světa. Pro poslance to bude možnost prokázat, čí zájmy vlastně hájí.