Tiskové zprávy
UNFCCC: Budou pokračovat rozhovory o dosažení globálního konsensu o opatřeních proti klimatickým změnám po roce 2000?
Světové emise vzrůstají, přičemž se očekává, že pokud nebudou podniknuta účinná opatření, emise z rozvinutých zemí vzrostou v období kolem roku 2010 o 18% oproti úrovni roku 1990. Schválený plán takových opatření je popsán v Kjótském protokolu z roku 1997. Tento protokol určuje rozvinutým zemím individuální cíle v omezování emisí pro období let 2008-2012. Celkový výsledek by měl být pětiprocentní pokles emisí z rozvinutých zemí v porovnání s úrovní roku 1990.
Rozvinuté země jsou hluboce znepokojeny ekonomickými důsledky rychlého přechodu k nízkoemisní ekonomice, včetně potenciálního dopadu na konkurenceschopnost jejich zboží jak v obchodu s jinými rozvinutými zeměmi, tak v obchodu s rozvojovými zeměmi, které se nyní industrializují. Kjótský protokol vstoupí v platnost a stane se právně závazným teprve tehdy, až ho ratifikuje přinejmenším 55 zemí. Další podmínkou je, že rozvinuté země, které ho ratifikují, musí produkovat přinejmenším 55% emisí z rozvinutých zemí. Dosud Protokol ratifikovalo pouze 14 zemí, všechny rozvojové.
Současná jednání budou definovat pravidla, podle kterých by rozvinuté země mohly snížit náklady na splnění svých emisních cílů tím způsobem, že by snížily emise v jiných zemích. Jde o tzv. pružný mechanismus. S tím souvisí otázka určení následků, které ponese země, která nesplní závazky stanovené v Protokolu. Rozhovory mohou také otevřít cestu významným rozvojovým zemím, aby se v budoucnosti více zapojily do úsilí vypořádat se s klimatickými změnami. Vyjednávání by mělo skončit na příští velké konferenci, který by se měla konat v nizozemském Haagu patrně v listopadu 2000.
"Kritický moment přijde v Haagu," řekl Michael Zammit Cutajar, výkonný tajemník Rámcové konvence OSN o klimatických změnách. "Konečné výsledky budou muset uspokojit velké průmyslové země, zafungovat jako spouštěcí mechanismus pro to, aby zahájili ratifikace Protokolu, a povzbudit rozvojové země, aby v budoucnu podnikly další opatření. Bonnská konference musí vybudovat důvěru v úspěšný výsledek Haagské konference tím, že přijme významná technická rozhodnutí, vyšle pozitivní signály směrem k byznysu a průmyslu a zapojí ministry plně do procesu vyjednávání a do úsilí o jejich urychlení.
Tři pružné mechanismy Protokolu je stále ještě třeba plně zprovoznit. Prioritní pozornost bude věnována dokončení mechanismu čistého rozvoje (clean development mechanism - CDM). CDM bude stimulovat trvale udržitelný rozvoj tím, že bude podporovat ty projekty v rozvojových zemích, které omezují emise nebo posilují přizpůsobení se důsledkům klimatických změn; rozvojové země dostanou úlevu ze svých emisních limitů za financování takových projektů.
Program společné implementace (joint implementation) nabídne úlevy za přispění k projektům v jiných rozvinutých zemích (včetně zemí Střední a Východní Evropy a bývalého Sovětského Svazu). Mezinárodní systém obchodování s emisemi umožní rozvinutým zemím mezi sebou kupovat a prodávat emisní kredity.
Smluvní strany musí vypracovat charakter a rozsah těchto mechanismů, kritéria pro to, které projekty budou způsobilé pro zařazení do těchto mechanismů, zásady pro měření přínosu projektů k omezování emisí, role různých institucí, a účetní systém pro přidělování kreditů. Tyto podrobnosti významně ovlivní environmentální věrohodnost Protokolu.
Navíc, věrohodnost Protokolu si vyžaduje, aby existovaly procedury týkající se splnění emisních cílů; jde o složitý problém a navíc, v případě právně závazných následků pro ty, kdo emisní cíle nesplní, bude dokonce vyžadovat dodatky k Protokolu.
Nezbytně nutná je také shoda o tom, jak měřit a započítávat snížení emisí. Jsou potřeba přísnější kritéria a národní systémy pro odhadování čistého množství emisí a pro oznamování a posuzování pokroku v této oblasti. Zvláštní důležitost má technicky komplexní a politicky výbušná otázka jak odhadovat odstraňování a ukládání uhlíku z atmosféry do lesů a dalších přírodních "ponorů". Výsledek diskuse o jasné definici toho, co se počítá jako ponor, a tedy v jaké míře může zvětšení ponorů přispět ke splnění emisních limitů dané země, může mít významný vliv na výši nákladů potřebných ke splnění emisních cílů.
Posílení příspěvku rozvojových zemí k řešení problému klimatických změn si vyžádá dohodu o velkém množství důležitých finančních a technologických otázek. Podle Konvence mají rozvojové státy shromažďovat a analyzovat data týkající se jejich zemí, zahrnout problém klimatických změn do svého národního plánování a poskytovat informace o všech těchto aktivitách, aby je mohlo posoudit mezinárodní společenství.
K plnění těchto úkolů potřebují podporu od rozvinutých zemí ve formě finanční pomoci, výstavby kapacit a přístupu k technologiím a poskytování technologií. Vzhledem k tomu, že dlouhodobé řešení problému klimatických změn s vyžádá vzrůstající zapojení rozvojových zemí, tento vztah spolupráce mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi se musí stát efektivnější.
Konference v Bonnu nese oficiální název Páté zasedání Konference stran (COP 5) Rámcové konvence OSN o klimatických změnách (UNFCCC). COP, které bude předsedat Jan Szyszko, ministr ochrany životního prostředí, přírodních zdrojů a lesů Polska, bude zahájena 25. října a obnoví své jednání 2. listopadu. Dny mezi tím vyplní 11. zasedání Vědeckého a technického poradního pomocného orgánu Konvence (Convention's Subsidiary Body on Scientific and Technological Advice - SBSTA) a Pomocného orgánu pro implementaci (Subsidiary Body for Implementation - SBI). 48hodinová část konference na vysoké úrovni pro ministry a šéfy delegací proběhne od 2. do 4. listopadu.
