Zelený kruh / Ústav pro ekopolitiku / STUŽ: Česko se v EU nestane tranzitní zemí

Nekontrolovaný rozmach dopravy, dálnice přecpané kamiony a nárůst emisí skleníkových plynů – i takový scénář může potkat Českou republiku po vstupu do EU, pokud se nebude sama aktivně zasazovat o ekologizaci evropské dopravní politiky.

Doprava je zřejmě nejvážnějším ekologickým problémem ČR po vstupu do EU. Její ozelenění je jednou z hlavních priorit, které by měli čeští zástupci na evropské politické scéně od počátku důsledně uplatňovat. Jinak ČR hrozí stát se z důvodu své polohy a rozlohy tranzitní zemí, přes kterou by se v budoucnu mohl začít přepravovat mnohem větší objem osob a nákladů, včetně těch nebezpečných. Shodlo se na tom v anketním šetření 18 předních českých odborníků na udržitelný rozvoj a životní prostředí, působící v státní i nestátní sféře, nevládních a odborných institucích. Jejich názor potvrdilo téměř 80 účastníků diskuse Priority udržitelného rozvoje ČR v rámci EU.

Dalším zájmem ČR při vytváření společné evropské environmentální politiky se ukázalo co největší omezování zásahů do české krajiny a zachování jejího rázu. Krajinu je potřeba vnímat jako přírodní i kulturní bohatství země. „Naše zachovalá a pestrá příroda, rovnoměrně rozptýlená struktura osídlení a velmi hustá síť železnic vytváří předpoklady pro to, abychom byli vnímáni jako čistá, ekologicky orientovaná země v centru Evropy“, říká k tomu ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

Řada odborníků považuje za specifické priority postkomunistických států - vzhledem k jejich minulosti - účast občanů v rozhodovacích procesech a posilování práva na informace ve věcech životního prostředí. V ČR stojí často za záminkou pro omezování těchto svobod údajná potřeba usnadnit příliv zahraničních investic. V celoevropském měřítku roste význam informovanosti občanů z důvodu sílícího tlaku na politické rozhodování jdoucí proti zájmům životního prostředí ze strany vlivných nátlakových a lobbystických skupin, např. chemického, jaderného či biotechnologického průmyslu.

Mezi dalšími zájmy, které by měla naše země hájit, patří dále uplatňování ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí a stejně jako v dalších částech světa ochrana klimatu.

Kampaň Priority udržitelného rozvoje ČR v rámci EU je společným projektem Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s., Zeleného kruhu a Společnosti pro trvale udržitelný život.

Plné znění odpovědí respondentů anketního šetření na téma Jaké národní zájmy by měla ČR prosazovat při formování společné evropské politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje najdete na www.ekopolitika.cz, v sekci Fórum, nebo v Evropském environmentálním občasníku, č. 3, prosinec 2003.
Diskusní seminář na totéž téma se konal v Senátu ČR, 3. března 2004.

Příloha tiskové zprávy: Manifest životního prostředí pro evropské volby 2004.

Barbora Šafářová
Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.
tisková mluvčí
Tel: 224 826 593, e-mail: barbora.safarova@ecn.cz

MANIFEST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PRO EVROPSKÉ VOLBY 2004

Výzva osmi největších evropských environmentálních organizací politickým stranám a politikům, aby dali životnímu prostředí takovou prioritu, jakou si zaslouží.


Společný dokument Green 8:
Birdlife International
Climate Network Europe (CAN)
European Environmental Bureau (EEB)
Friends of the Earth Europe
Friends of Nature International
Greenpeace European Unit
European Federation for Transport and Environment (T&E)
WWF European Policy Office




Evropský parlament (EP) je jediný orgán Evropské unie, který přímo reprezentuje občany EU. V posledních deseti letech je mu přisuzována stále větší a důležitější role v procesech rozhodování v EU.

Rozsáhlá část veřejnosti je přesto k práci parlamentu spíše skeptická nebo ji nesleduje, což se projevilo ve znepokojivě nízké volební účasti při evropských volbách v roce 1999. Takto nízká volební účast znamená, že parlament nevyužil plně svůj vliv.

Volby v roce 2004 představují významnou příležitost pro politiky, aby získali větší podporu Evropského parlamentu u veřejnosti. Politické strany a kandidáti mohou prezentovat svoje pohledy a politiky týkající se problémů, které může Evropský parlament ovlivňovat. Mohou konkrétně vysvětlovat, co může Evropský parlament pro občany EU udělat.

V přistupujících zemích proběhnou volby do Evropského parlamentu poprvé. Získání silného mandátu od veřejnosti v těchto zemích je významnou výzvou. Zájem veřejnosti o volby by ovšem měla podpořit kampaň postavená na skutečnosti, že rozhodování Evropského parlamentu může ovlivňovat život běžných lidí.

Průzkumy ukazují, že občané EU vnímají životní prostředí jako politickou oblast, která by ze své podstaty měla být řešena na úrovni EU. Znečištění nerespektuje státní hranice. Občané očekávají, že EU přijme opatření k zajištění čistého a bezpečného životního prostředí a bude pečovat o ochranu přírody.

Vysoká očekávání občanů nejsou tím jediným v oblasti životního prostředí. Jde také o sféru, ve které Evropský parlament může dosáhnout skutečných změn, a to zejména při společném rozhodování s Radou ministrů.

Problémy životního prostředí si zaslouží pozornost kandidátů do Evropského parlamentu i z toho důvodu, že navzdory existujícím strategiím ochrany životního prostředí není celková situace zdaleka dobrá. To potvrzují i zprávy European Environmental Agency (EEA): příroda je na ústupu, mění se klima, zásoby ryb se tenčí, eroze a vysychání půdy a chemické látky ohrožující zdraví lidí patří mezi nejvýznamnější problémy v EU.

Rozšíření Evropské unie v roce 2004 zvyšuje důležitost těchto problémů.

Evropská unie získala pověření chránit životní prostředí v roce 1987. Roku 1997 byl prostřednictvím Amsterodamské dohody přijat koncept udržitelného rozvoje a princip integrace požadavků ochrany životního prostředí do všech sektorových politik. Budoucí Ústava EU by měla tyto požadavky znovu potvrdit.

Výsledky úsilí EU o ochranu životního prostředí jsou smíšené. Máme jak ambiciózní, tak slabé směrnice, liší se implementace i prosazování právních předpisů napříč EU i míra degradace životního prostředí způsobená společnou politikou v oblasti zemědělství, rybolovu a kohezní politikou.

Tak to nemůže pokračovat. Je nezbytné, aby v průběhu příštího volebního období Evropský parlament potvrdil svůj jednoznačný závazek vůči životnímu prostředí jakožto investici pro budoucnost. Poslanci EP by měli nadále hrát vedoucí úlohu v oblasti životního prostředí tím, že budou dosahovat významných zlepšení právních předpisů týkajících se politiky hospodaření s vodou, změny klimatu, kvality ovzduší, geneticky modifikovaných organismů (GMO), nakládání s odpady a přístupu k informacím. Parlament by měl také zavést účinné mechanismy, které zajistí, že politická rozhodnutí v rámci všech politik budou pro životní prostředí udržitelná.

V období 2004 – 2009 je potřeba přijmout závazky v deseti klíčových oblastech: biodiverzita, chemické látky, zemědělství, kohezní politika, doprava, klima, nakládání s odpady, zahraniční politika, implementace a prosazování práva a integrace environmentálních politik. Vyzýváme všech politické strany a kandidáty do Evropského parlamentu, aby se podepsali pod následujících 61 politických doporučení:

1. ZASTAVIT ÚBYTEK EVROPSKÉ BIODIVERZITY DO ROKU 2010

Hlavy států EU a Evropská komise stanovily rok 2010 cílovým rokem pro zastavení úbytku biodiverzity (Summit v Göteborgu, Šestý environmentální akční program). Pro dosažení tohoto cíle je potřeba konkrétních opatření.

Evropský parlament dosud hrál velmi důležitou roli v dohledu nad implementací a prosazováním Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Ve stávajících i nových členských státech je rovněž třeba pečlivě sledovat využívání Strukturálních fondů a zajistit, aby jejich využívání nevedlo k ničení stanovišť zásadních pro ochranu přírody.

Síť Natura 2000 pro ochranu přírodních stanovišť, navržená podle Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, chrání nejdůležitější evropská přírodní stanoviště. S blížícím se termínem dokončení registru Natura 2000 se členské státy začínají věnovat vytváření a řízení jejich sítě.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Dohlížet na implementaci a prosazování Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zajistit tak, aby se v členských státech tyto směrnice řádně prosazovaly.
2. Trvat na účinné integraci cílů ochrany přírody do všech relevantních sektorálních politik (konkrétně dopravy, rybolovu, zemědělství a regionálního rozvoje).
3. Nadále zajišťovat, aby ochrana životního prostředí a udržitelný rozvoj byly hlavními hledisky pro přidělování regionálních fondů EU.
4. Zajistit, aby na realizaci programu Natura 2000 byly přidělovány potřebné částky v rámci spolufinancování, s přihlédnutím k potřebám stávajících členských států stejně tak jako k rostoucím potřebám nových členských států. To by mělo vést k vytvoření nového fondu sloužícího jako primární mechanismus pro financování Natury 2000. Fond by měl pokrývat víceleté programy a měl by být veden orgány státní správy v oblasti životního prostředí a DG Environment.
5. Podpořit další fungování fondu LIFE-Nature, který poskytuje velmi potřebné zdroje pro inovační a pilotní projekty.
6. Podpořit zásadní reformu společné zemědělské politiky, která do roku 2010 přispěje k zastavení úbytku biodiverzity.

2. BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM: NOVÁ POLITIKA PRO CHEMICKÉ LÁTKY

Občané EU jsou stále více znepokojeni přítomností chemických látek ve vzduchu, vodě, půdě, potravinách a předmětech každodenní potřeby. A obávají se právem: 25 let neúčinné politiky EU v oblasti chemických látek vedlo k jejich nahromadění v životním prostředí i organismech. Přibližně u 90% chemických látek na trhu nejsou dostupné informace o bezpečnosti. EU má právě nyní jedinečnou příležitost reformovat chybný systém nakládání s chemickými látkami.

Původní návrhy reformy vzešlé z Evropské komise, parlamentu a rady v roce 2001 zahrnovaly vše, co je nutné k překonání současné neinformovanosti o chemických látkách, k přesunutí zodpovědnosti za prokazování na průmyslové subjekty, k postupnému útlumu používání vysoce problematických chemických látek a k zajištění větší informovanosti veřejnosti. Avšak lobby chemického průmyslu reformu pozdržela a oslabila. Podstatná úloha nového parlamentu bude spočívat v úspěšném dokončení reformy – jak pro životní prostředí tak pro společnost jako celek.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Trvat na politice EU pro chemické látky, která zajistí posun paradigmatu, zavede princip předběžné opatrnosti a obrátí princip zodpovědnosti za prokazování. Politika musí zahrnovat princip, který vyloučí z trhu výrobky, o nichž nejsou dostupné informace (no data-no market), princip náhrad, který znamená, že nebezpečné chemické látky (jako například ty, které se akumulují v organismech a narušují hormony) budou schválené jen pokud existuje nezpochybnitelná společenská potřeba a není dostupná žádná bezpečnější náhrada za tuto látku. To by mělo ochránit evropské spotřebitele a garantovat plný přístup veřejnosti k relevantním bezpečnostním informacím o chemických látkách samotných i v produktech. Mělo by tak dojít k postupnému ústupu od používání nebezpečných chemických látek do roku 2020.
2. Odolat silnému tlaku chemického průmyslu na oslabení návrhů, jež komise předloží na přelomu let 2003/2004, a namísto toho posílit právní předpisy v souladu se zmíněnými požadavky.
3. Uspořádat vlastní propagační kampaň k politice pro chemické látky, která vzbudí důvěru občanů a zapojí příslušné občanské organizace reprezentující zájmy společnosti, na rozdíl od omezeného krátkodobého pohledu průmyslových svazů.

3. NASTAVIT SPRÁVNÉ PRIORITY V ZEMĚDĚLSTVÍ: ČISTÁ PRODUKCE A BEZPEČNÉ POTRAVINY VE ZDRAVÉM SOCIÁLNÍM A EKONOMICKÉM KONTEXTU

EU se zapojuje do zemědělství již od nejranějších dob Evropského společenství. Společná zemědělská politika (CAP) vznikla za účelem zabezpečení dodávek potravin napříč Evropou. Vedla ovšem až k přílišnému růstu produkce a tím k novým sociálním, environmentálním a ekonomickým problémům jak ve členských státech, tak v jiných státech světa, které společná zemědělská exportní politika ovlivňuje. Úbytek biodiverzity zemědělských ploch, znečištění a nadměrné čerpání vody, kyselé deště a aféry s bezpečností potravin vyvolaly obavy mezi občany EU. Od začátku devadesátých let EU začala vytvářet doplňkové politiky (rozvoj venkova včetně projektů environmentálně šetrného zemědělství a křížový soulad s normami) a reformovat politiky, které vedly k značným přebytkům. Tyto změny však nebyly vzhledem k silným vlivům různých zájmů v Evropě dostatečné.

V EU je novou hrozbou pro zemědělství a biodiverzitu zemědělských ploch využití semen geneticky modifikovaných organismů (GMO). Existuje oprávněná obava, že GMO mohou nevratně ovlivnit přírodní prostředí. Nárůst produkční kapacity navíc vzbuzuje otázky, zda je potřeba zavádět potenciálně riskantní technologii.

Užívání pesticidů zůstává na vysoké a neudržitelné úrovni. Nevhodné anebo nadměrné užívání vede ke znečištění zdrojů pitné vody a nepřiměřené zbytkové úrovni v některých potravinách. Politiky EU nebyly dosud schopné tyto problémy efektivně ošetřit. Kromě evropské směrnice o sbližování právních a správních předpisů týkajících se omezení pro marketing a používání některých nebezpečných látek a přípravků (EU Marketing Authorisation Directive), která se zaměřuje na nejnebezpečnější pesticidy, je potřeba rozvinout ještě jiné nástroje ke snížení celkového používání pesticidů. Některé členské státy již dosáhly uspokojivého snížení používání pesticidů bez významnějších ztrát zemědělské produkce.

Kvalita naší půdy je klíčová pro lidský rozvoj a ekologii. Půdu ohrožují některé stále se zhoršující trendy, zejména půdní eroze, kontaminace a stlačování. V důsledku se zhoršuje schopnost půdy zadržovat vodu a omezovat průchod chemických látek užívaných v zemědělství a klesá její úrodnost. Činností, která má v současné době zásadní vliv na půdní funkce, je nevhodně prováděná zemědělská činnost s vysokými hodnotami umělých vstupů, intenzivní orbou, využíváním těžké techniky a monokulturním pěstováním bez střídání plodin.

EU v současné době vytváří strategii pro ochranu půdy. Komise se bohužel zdráhá stanovit zásadní cíle v oblasti ochrany půdy, které by mohly podpořit udržitelné zemědělství a další koncepční změny směrem k udržitelnějšímu využívání půdy.

Evropský parlament má v současné době v oblasti zemědělství omezenou moc. Doufáme, že to se s přijetím nové ústavy změní. Členové parlamentu mohou i přes omezení plného spolurozhodování v této oblasti napomáhat ke změně podporou účinné implementace politik EU na národní úrovni a vyzývat radu a komisi, aby předložily patřičná opatření.

Příští Evropský parlament by měl:

· S ohledem na Agendu 2007 přijmout zásadní prvky reformy společné zemědělské politiky.
1. Podpořit ochranu životního prostředí a trvalou udržitelnost coby základní cíle společné zemědělské politiky.
2. Podpořit dotace, které nevedou k environmentálně nešetrné industrializaci zemědělství a nadprodukci. Podpora by měla být směřována do hospodaření, které je příznivé pro přírodu a životní prostředí, podporuje zemědělské a venkovské komunity a zajišťuje smysluplné využití peněz evropských daňových poplatníků.
3. Podporovat silný a smysluplný křížový soulad s normami: všechny platby v rámci společné zemědělské politiky by měly odpovídat environmentálním normám, tedy přinejmenším všem relevantním právním předpisům EU.
4. Trvat na minimálně 20% nárůstu celkové hodnoty financování opatření pro rozvoj venkova a vyhradit minimálně 50% rozpočtu pro rozvoj venkova na projekty environmentálně šetrného zemědělství.
5. Založit rozvoj venkova na integrovaných (regionálních) programech a přístupu „zdola nahoru“, s plným zapojením zúčastněných skupin.
6. Propojit obchod s udržitelností. Vývozní dotace musí být zrušeny od roku 2005.
7. Zajistit finanční nástroje pro podporu organického zemědělství, včetně snížení sazeb DPH pro organické potravinářské produkty a zavedení poplatků za chemické pesticidy a hnojiva a docílit tak, aby v roce 2006 bylo 10% rozlohy EU obhospodařováno organickou metodou.

K předejití kontaminaci GMO

8. Předložit ochranná opatření, založená na právních předpisech, která zabrání genetické kontaminaci, zajistit čistotu zemědělských bank semen a přetrvání nekontaminovaného konvenčního i organického zemědělství v Evropě. Nové právní předpisy musí zakotvit princip, podle něhož pěstitelé geneticky modifikovaných plodin zodpovědní za kontaminaci budou hradit náklady na protikontaminační opatření. Na licence pro užívání GMO v zemědělství by mělo existovat moratorium, dokud nebudou v praxi zcela zajištěny čtyři zásadní předpoklady: sledovatelnost, štítkování, odpovědnost a ochrana před kontaminací.

Ke strategii užívání pesticidů
9. Trvat na přijetí strategie, které jak sníží, tak zlepší užívání pesticidů, se závazným cílem snížit užívání pesticidů do deseti let o 50%. Je třeba zlepšit bezpečnostní opatření pro používání pesticidů a podpořit náhradu nebezpečných pesticidů bezpečnějšími alternativami.

Ke strategii ochrany půdy
10. Předložit strategii ochrany půdy, která bude obsahovat následující zásadní prvky:
a. Ukončení hromadění pesticidů v půdě.
b. Zvrácení trendů eroze a stlačování půdy.
c. Shoda s cíli strategie ochrany půdy jako podmínka pro získání subvencí EU.


4. ZAJISTIT, ABY KOHEZNÍ FONDY PODPOROVALY OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Kohezní politika EU byla vytvořena za účelem zmírňování rozdílů úrovně rozvoje mezi jednotlivými evropskými regiony a přispět k sociální a ekonomické soudržnosti Společenství.

Hlavní nástroje pro implementaci Kohezní politiky – strukturální a kohezní fondy – jsou nicméně silně kritizovány environmentálními organizacemi pro jejich škodlivý vliv na přírodu (fauna, flora a stanoviště) a udržitelný rozvoj venkova. Tyto finance jsou například užívány na projekty výstavby přehrad, zavlažovací projekty s ničivými vlivy na říční a stepní ekosystémy, dále byly schváleny projekty rozvoje turistiky v oblastech, na které se vztahují právní předpisy EU pro ochranu biodiverzity, a investice do transevropských dopravních sítí urychlily nárůst silniční a letecké dopravy.

Díky tlaku veřejnosti se podařilo dosáhnout dílčích zlepšení, ale i tak jsou fondy nadále využívány nepatřičně. Současným nejzřetelnějším případem je španělský národní vodohospodářský plán. Podle širokého spektra španělských občanských organizací bude mít tento plán ničivé vlivy na životní prostředí ve Španělsku. Navíc nevyřeší problémy spojené s poptávkou po vodě. Plán je v rozporu s evropskými právními předpisy, konkrétně se Směrnicí o ochraně přírodních stanovišť, Směrnicí o ochraně volně žijících ptáků a s Rámcovou směrnicí o vodě. Skutečnost, že investor tento velký projekt rozdělil do řady dílčích, nekontroverzních projektů a o jejich financování požádal EU, svědčí o nedostatcích současných environmentálních ochranných opatření v kohezní politice.

Od roku 2007 budou veškeré plány a programy, žádající o finanční podporu EU, muset projít strategickým posuzováním vlivů na životní prostředí (stanovené směrnicí 2001/42/EC). Tato procedura musí být provedena seriózně, průhledně a důkladně na počátku plánovacího procesu.

Kohezní politika bude v brzké budoucnosti – v rámci Agendy 2007 – přepracována. Toto přepracování by mělo jednou provždy ukončit nevhodné využívání financí EU.

Příští evropský parlament by měl:

1. Zajistit, aby plány, programy, priority a opatření související se strukturálními fondy jednoznačně obsahovaly závazky ochrany životního prostředí.
2. Trvat na tom, aby komise usnadnila environmentální integraci vydáním směrnic pro strategické posuzování vlivů na životní prostředí pro projekty podpořené ze strukturálních fondů.
3. Zajistit, aby nové předpisy týkající se strukturálních fondů jednoznačně zmiňovaly potřebu respektovat stávající environmentální legislativu (např. Směrnici o ochraně volně žijících ptáků, Směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Rámcovou směrnici o vodách, Směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí) a předcházely poškozování životního prostředí a ztrátě biodiverzity.
4. Zajistit, aby nové předpisy vymezily jasnou roli úřadů činných v ochraně životního prostředí i ekologických nevládních organizací při přípravě, vyjednávání a implementaci programů strukturálních fondů.
5. Požadovat, aby nové předpisy týkající se strukturálních fondů stanovily strategické cíle zlepšování životního prostředí.
6. Trvat na tom, aby strukturální fondy byly využívány ke spolufinancování ochrany přírody a zvyšování biodiverzity.
7. Postavit se proti použití financí EU k realizaci španělského národního vodohospodářského plánu, dokud nebude zásadně přepracován a sladěn se strategiemi a požadavky ochrany životního prostředí Evropského společenství, a to otevřeně, průhledně a za aktivní účasti španělské občanské společnosti.

5. OD NÁRŮSTU DOPRAVY K ŘÍZENÍ MOBILITY

Nekontrolovaný rozmach sektoru dopravy v Evropě vede ke zhoršování stavu životního prostředí, sociálnímu příkoří a ekonomické neefektivnosti. Vede také ke zvyšování nákladů spojených se zdravotní péčí a ke snižování kvality života, zejména ve městech. Emise skleníkových plynů z dopravy stále znepokojujícím tempem rostou, zatímco ostatní sektory usilují o jejich omezování a mezinárodní organizace vydávají opakovaná varování týkající se schopností EU plnit své závazky z Kjóta. To vše jsou špatné zprávy jak pro občany, tak pro města a podniky.

Doprava v EU potřebuje lepší technické normy. Podstatnější ovšem je, že EU bezodkladně potřebuje změnit trend rostoucího objemu dopravy. K plnění stejných funkcí by mělo být dopravy méně, nikoli více. Například výstavba nové infrastruktury není jen nákladná, ale také poškozuje životní prostředí a zdraví, často vede k sociálnímu příkoří a mnohdy nepřináší to, co slibuje.

Smlouva o Evropském společenství vyžaduje, aby byla doprava environmentálně šetrná. Evropské hlavy států a vlád opakovaně volají po integraci environmentálních principů do sektoru dopravy a po konkrétních politikách omezení negativních dopadů sektoru dopravy na životní prostředí. Trvají na "zásadním oddělení nárůstu dopravy od růstu HDP". V posledních letech se ovšem v praxi setkáváme jen s minimem kladných příkladů. Komise dosud nedokázala přiměřeně reagovat na očekávání Rady Evropy a občanů EU v této oblasti.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Zajistit, aby dopravní politika splňovala environmentální kritéria, včetně ochrany biodiverzity. Dopravní strategie by před svým přijetím měly projít komplexním strategickým posuzováním vlivů na životní prostředí (SEA), aby bylo splnění těchto kritérií zajištěno.
2. Trvat na tom, aby příští komise realizovala to, co současná komise slíbila, včetně zavedení rámcové směrnice zpoplatňování infrastruktury, vypracování kvantitativních cílů pro sektor dopravy na základě indikátorů, jež vytvořila European Environmental Agency (EEA), a podniknutí takových kroků, jež skutečně povedou k oddělení nárůstu objemu dopravy od ekonomického růstu.
3. Prosadit přehodnocení role dopravy a mobility v rámci procesu evropské integrace, včetně přehodnocení role transevropských dopravních sítí (TEN-T) v rámci Smlouvy. TEN-T i jejich rozšíření do zemí střední a východní Evropy (TINA) by měly být posouzeny procesem SEA.
4. Prosadit přijetí sady sociálních indikátorů pro sektor dopravy na úrovni EU za účelem stanovení podílu, jakým doprava přispívá k takovým problémům, jako je například sociální příkoří.
5. Vznášet dotazy k rozvoji hospodaření s vodíkem. V současné době se zdá, že EU riskuje rychlé přijetí této slibné technologie, aniž by dosud měla jasnější představu o jejích potenciálních nedostatcích.
6. Zajistit, aby se dostalo přiměřené pozornosti regulací zdravotních aspektů dopravy, zejména v oblasti negativních zdravotních dopadů prachových částic (především ze vznětových motorů) a hluku, k němuž se váží největší obavy občanů a jenž má řadu negativních zdravotních dopadů zvláště na mladé lidi a nemocné.
7. Trvat na tom, aby Evropská komise při přípravě dopravní politiky spolupracovala se všemi zainteresovanými skupinami, včetně ekologických nevládních organizací.

6. ZAJISTIT VEDOUCÍ ÚLOHU EU V BOJI PROTI ZMĚNÁM KLIMATU

Změny klimatu působené skleníkovými plyny, jako je oxid uhličitý (CO2), představují zásadní výzvu celosvětovému udržitelnému rozvoji. Pokud budou emise plynů způsobujících globální oteplování růst tempem 1-2% ročně, bude trpět mnoho cenných ekosystémů, například arktické, severské a tropické lesy, tropické korálové útesy a mangrovy. Chudé a nepříznivým vlivům vystavené obyvatelstvo bude zároveň trpět sílícím extrémním výkyvům počasím, jako jsou hurikány, záplavy, sucha a horka. Takové proměnlivé počasí může závažně ovlivnit zásobování potravinami, zdraví i životní podmínky. Pokud proti klimatickým změnám nepodnikneme účinná opatření, mohly by nízko položené země v Tichém oceánu a Karibském moři v důsledku stoupající hladiny moří zcela zaniknout.

EU dosud vedla mezi průmyslově rozvinutými státy ve snaze o plnění závazků a cílů vyplývajících z Kjótského protokolu, který EU zavazuje k omezení produkce skleníkových plynů do roku 2012 zhruba o 8% pod úroveň roku 1990. Tento cíl je ovšem nedostatečný! Vědci z celého světa se shodují v tom, že emise CO2 musí být v budoucnu omezeny radikálně, aby došlo ke snížení škod způsobených přírodními pohromami a aby bylo zajištěno nezhoršování změn klimatu. K zamezení rozsáhlé katastrofy je nezbytné přijmout nejvyšší hranici globálního oteplení 2 stupňů Celsia oproti předprůmyslové době. V současné době je již planeta teplejší o 1 stupeň Celsia.

Spotřeba energie v EU roste tempem 1% ročně. Je proto zapotřebí podniknout zásadní změny, aby bylo dosaženo dlouhodobého snížení emisí CO2 o 30% do roku 2020 a o 60-80% do poloviny století.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Silně podporovat dlouhodobou, ekologicky příznivou, spravedlivou a sociálně rovnoprávnou dohodu o změnách klimatu, která dalece přesahuje současný horizont roku 2012 a respektuje rámcový dlouhodobý limit maximálního globálního oteplení o 2 stupně Celsia oproti předprůmyslové době.
2. Zajistit, avy všechny nové právní předpisy v oblasti energetiky, dopravy a změn klimatu pomohli EU splnit současný kjótský závazek a zavedli harmonogram pro další snižování emisí pro období po roce 2020.
3. Trvat na zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie na 25% celkové spotřeby energie do roku 2020.
4. Trvat na cíli poklesu celkové spotřeby energie o 1% ročně.
5. Trvat na tom, aby EU plnila své závazky v oblasti pomoci rozvojovým zemím, zejména těm nejchudším, za účelem přizpůsobení se klimatickým změnám a zajištění takového růstu, který je ve shodě se zásadami udržitelnosti. Fondy určené k tomuto účelu v rámci UNFCCC a v Marakéši musí jednoznačně sloužit jako doplňkové.
6. Odolávat zneužití tématu klimatickým změn k prosazování využívání jaderné energetiky.

7. OD ODPADŮ K ZODPOVĚDNÉMU VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ

Summit v Johannesburgu opětovně potvrdil, že hlavní úlohou průmyslově vyspělých zemí je skoncovat s neudržitelnými vzorci spotřeby a výroby. V současné době dramaticky nadužíváme dostupné přírodní zdroje, což vede k nadměrné zátěži obnovovacích schopností přírody v EU i ve světě.

Klíčovou součástí takové strategie je přizpůsobení trhu požadavkům ochrany životního prostředí. Měla by zahrnovat pravidla týkající se ekologické zodpovědnosti a ekologicky příznivého zásobování obyvatelstva. Dalším důležitým nástrojem je environmentální daňová reforma. Prosazujeme desetiprocentní posun v daňové struktuře společnosti směrem od zdanění práce ke zdanění využívání přírodních zdrojů. Rada i komise již k takové změně daňové soustavy vyzvaly a přislíbily ji, například ve Společné dopravní politice z roku 2001. Zároveň je třeba skoncovat v nejbližších pěti letech s dotacemi, které vedou k poškozování životního prostředí.

K internalizaci environmentálních cílů v procesech výroby a služeb jsou také zapotřebí další nástroje. Parlament podnikl významný krok vpřed zavedením principu zodpovědnosti jednotlivých výrobců ve Směrnici o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (WEEE). Přenesením zodpovědnosti za vznikající odpady přímo na výrobce vzniká trvalá nutnost přizpůsobovat výrobky i služby tak, aby se omezovala tvorba nebezpečných odpadů. V nadcházejícím období bude obdobně ošetřena řada jednotlivých typů odpadů, mimo jiné použitých pneumatik či stavebního odpadu a suti. Výrobci by měli mít povinnost nést náklady spojené se sběrem a recyklací těchto odpadů a vyloučit z používaných materiálů nebezpečné látky.

Do roku 2005 musí EU vypracovat dvě oborové strategie, které značnou měrou přispějí ke změně vzorců spotřeby a výroby: jedna z nich se zaměří na účinnost využívání přírodních zdrojů a druhá na předcházení vzniku odpadů a recyklaci.

Obě strategie musí obsahovat jasně formulované a ctižádostivé cíle a harmonogramy.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Trvat na zavedení jasně formulovaných cílů a harmonogramů k omezení spotřeby přírodních zdrojů a realizovat účinná opatření k dosažení takového snížení.
2. Vyvíjet stálý tlak na Radu, aby provedla zásadní environmentální daňovou reformu včetně posunu zdanění z lidské práce na životní prostředí a odstranění environmentálně nepříznivých dotací na úrovni EU i národních států.
3. Trvat na ctižádostivých cílech v oblasti předcházení vzniku hlavních typů odpadů a zajistit tak celkové snížení jejich objemu.
4. Trvat na jednoznačných vymezeních v oblasti recyklace, opětovného využívání a likvidace odpadů a vytvořit tak rovnoprávné kolbiště pro recyklační průmysl.

8. VEDOUCÍ ROLE EU V GLOBÁLNÍM KONTEXTU

· Zodpovědnost firem
Nadnárodní společnosti ovlivňují životní prostředí a společnost na lokální i globální úrovni mnoha různými způsoby a mohou hrát rozhodující roli při posunu směrem k udržitelnému rozvoji. Pokusy komerční sféry o zlepšení ekologického profilu prostřednictvím dobrovolných iniciativ se ukazují jako nedostatečné a zpráva Programu ochrany životního prostředí OSN (UNEP) z roku 2002, která hodnotí pokrok od Ria, hovoří o "rostoucí propasti mezi snahami průmyslu a obchodu o snížení svých dopadů na životní prostředí a zhoršujícím se stavem planety." Obdobná propast existuje i ve společnosti.

V září 2002 se globální společenství na Světovém summitu o udržitelném rozvoji shodlo na nutnosti řešit tyto problémy a v závěrech summitu se objevil text o prosazování zodpovědnosti firem.

Na úrovni EU zatím komise vkládá své naděje na pokrok v oblasti zodpovědnosti firem do mezioborového fóra sociální zodpovědnosti firem (Multi-Stakeholder Forum on Corporate Social Responsibility, CSR), které má za úkol v příštích dvou letech diskutovat o dobrovolných opatřeních na evropské úrovni. Evropský parlament podporuje regulační rámec, především v oblasti environmentálního a sociálního referentství. Na druhou stranu ovšem Parlament nezasedl do tohoto mezioborového fóra a nevyužil tak příležitosti aktivněji se zúčastnit celého procesu.

· Obchod jako funkce udržitelnosti, nikoli hrozba
EU je klíčovým hráčem v globálních obchodních jednáních a ve Světové obchodní organizaci (WTO). EU také v současné době vytváří regionální a dvoustranné obchodní a investiční dohody.

Politika EU v oblasti obchodu je ve své současné podobě spíše zaměřena na zájmy velkého evropského byznysu než lidí, životního prostředí a udržitelného rozvoje. To se musí změnit. Obchod musí být pojímán jako prostředek k prosazování všeobecných cílů udržitelného rozvoje a nikoli jako cíl sám o sobě.

Vedle prosazování mezinárodních dohod, které podporují cíle udržitelného rozvoje, by EU také měla jít dobrým příkladem v oblasti potírání ilegálního obchodu. Černý obchod ničí životní prostředí a vytváří společenské příkoří v rozvojových zemích.

Příští Evropský parlament by měl:

· V oblasti zodpovědnosti firem
1. Trvat na tom, aby Evropská unie, v níž sídlí řada nadnárodních společností, hrála vůdčí mezinárodní roli. Pro nadnárodní společnosti musí být stanovena právně závazná pravidla na globální i evropské úrovni.
2. Trvat na tom, aby program sociální odpovědnosti firem vedený komisí dospěl dále než jen k dobrovolným iniciativám a aby jeho závěry byly řádně integrovány do pracovního programu komise.

· V oblasti obchodu
3. Prosazovat takovou obchodní politiku, která bude podporovat trvale udržitelný rozvoj.
4. Trvat na tom, aby EU stála v čele rozvoje globálního kontrolního systému postaveného na vyváženém a lépe vyjádřeném vztahu mezi obchodem a environmentálními a společenskými zájmy a na účinných režimech plnění předpisů pro mnohostranné environmentální dohody (Multilateral Environmental Agreements, MEA).
5. Trvat na tom, aby pravidla a rozhodnutí WTO neměla "brzdicí" efekt na environmentální politiku EU; a podporovat cíle i účinnost mnohostranných environmentálních dohod a princip předběžné opatrnosti, namísto jejich brždění, a dále přijmout opatření, která zaručí, že jich nebude zneužíváno k ochranářským účelům.
6. Prosazovat důsledné posuzování vlivů na udržitelnost (Sustainability Impact Assessment, SIA) orientované na zainteresované skupiny, a trvat na jeho provádění v počáteční fázi obchodních a investičních dohod. Jejich strategická doporučení by měla být plně integrována v dvoustranných, regionálních i globálních obchodních dohodách.
7. Trvat na tom, aby EU přestala pracovat na investičních dohodách pod WTO. Namísto toho by měly být povinnosti pro firmy zahrnuty v právním rámci OSN a EU (viz zodpovědnost firem).
8. Trvat na přijetí jasných a silných paušálních výjimek, aby nemohlo dojít k narušení žádného právního předpisu v oblasti životního prostředí ze strany pravidel GATS. Veškeré služby spojené s těžbou přírodních zdrojů (voda, energie, nerosty, dřevo atd.) by měly být vyňaty z obchodních dohod.
9. Trvat na zastavení zemědělského dumpingu do třetího světa a biologického pirátství a na zrušení exportních dotací.
10. Trvat na zvýšení průhlednosti a zodpovědnosti ve všech aspektech obchodní politiky. Evropský parlament by se měl plně účastnit vyjednávání obchodních dohod již od počátku. K uzavření dohody by rovněž mělo být nutné schválení parlamentem.
11. Trvat na účinné spoluprácí mezi komisí a členskými zeměmi za účelem zastavení ilegálních dovozů tropických dřev a realizovat systematické monitorování těchto dovozů a jejich dopadů.

9. IMPLEMENTACE A PROSAZOVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Environmentální právní předpisy jsou v členských státech EU trvale špatně implementovány. Právní spory týkající se porušování právních předpisů v oblasti životního prostředí představují téměř polovinu všech nedořešených právních sporů v EU. Šestý akční program Společenství považuje účinnou implementaci a prosazování právních předpisů ES v oblasti životního prostředí za klíčový strategický cíl. Poslanci EP v příštím volebním období budou mít v oblasti implementace environmentálních právních předpisů nad komisí a radou významnou dohlížecí roli.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Pořádat pravidelné debaty s komisí a radou na téma pokroku v implementaci environmentálních směrnic ve starých i nových členských zemích.
2. Zajistit dostatečné finanční zdroje, jež pomohou implementovat environmentální směrnice.
3. Trvat na přidělování přiměřených finančních zdrojů relevantním službám komise, jež dohlížejí na implementaci environmentálních směrnic.
4. Zajistit, aby veškeré strategie EU pomáhaly implementaci environmentálních směrnic a nestály jí v cestě.
5. Připustit nevládní organizace k účasti na právním hodnocení rozhodování institucí EU tak, aby byly hájeny zájmy občanů.

10. OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ MUSÍ BÝT PLNĚ INTEGROVÁNA DO ČINNOSTI EVROPSKÉHO PARLAMENTU.

Parlament od svého vzniku nabývá na vlivu. Ekologické organizace doufají, že nová ústava zavede "společné rozhodování" ve významných nových oblastech, jakými jsou například zemědělství, kohezní politika a obchod. Z toho ovšem pro parlament vyplývá nová povinnost: zajistit, aby veškeré politiky EU integrovaly environmentální požadavky. Tuto povinnost ukládá článek 6 platné Smlouvy o Evropském společenství. Za tímto účelem musí parlament zavést vnitřní mechanismus, jenž zajistí, aby tuto úlohu systematicky plnily všechny výbory.
Parlament by měl rovněž pravidelně konzultovat s ekologickými občanskými organizacemi, které dohlížejí nad politikami a praxí EU. Organizace občanské společnosti mohou parlamentu poskytovat jasný obraz o představách velké části obyvatelstva i nové nápady a řešení.

Příští Evropský parlament by měl:

1. Zajistit si účinnou kontrolu nad integrací environmentálních požadavků do všech jednotlivých politik: na počátku nového volebního období EP je zapotřebí uzavřít zvláštní organizačně-strukturální smlouvu.
2. Uplatňovat princip předběžné opatrnosti všude, kde je to vhodné a nutné, a nezdržovat tam, kde je nezbytné okamžité jednání. Zkoumat argumenty týkající se neúplných vědeckých informací a analýzy nákladů a přínosů, v nichž jsou přínosy systematicky podceňovány kvůli nedostatku konkrétních informací.