Strana zelených: Chystá se zákon, který má zabránit dalším katastrofám, jako byla Bečva. Bude fungovat?

Vláda projedná “lex Bečva“, tedy novelu vodního zákona, která reaguje na havárii na Bečvě, a dalším katastrofám má předejít. Zelení oceňují, že zavádí některé pozitivní změny, ale svůj potenciál novela nenaplňuje. “Zvýšení maximálních pokut na 50 milionů nebo zavedení registru výpustí do řek jsou dobré kroky. Nicméně to nejúčinnější, tedy veřejný systém nepřetržitého monitoringu řek po německém vzoru, zákon neobsahuje. Namísto toho přináší neveřejný hybridní model, u kterého jsou pochybnosti, zda jej vůbec bude možné zavést,” uvedl Michal Berg, spolupředseda Zelených.

Za jednoznačně dobré je možné označit zvýšení pokut za způsobení havárie až na 50 milionů. Registr všech výpustí do řek je ambiciózní projekt, má jej vést ministerstvo zemědělství. Plán je, že pro hlavní řeky se mají všechny výpusti zmapovat do 7 let, pro ostatní do 10 let. “Samotný registr je dobrý nápad, ale víme, jak to u nás bývá s ekologickými závazky v tak vzdálené budoucnosti,” komentuje lhůty odkladu Michal Berg.

Vodní zákon se také snaží vyjasnit kompetence při zásahu a vyšetřování podobných havárií. Ta to zůstat na vodoprávních úřadech, snaha přenést ji na hasiče nebo Českou inspekci životního prostředí narazila. “Byť tam ke zpřesnění dochází, tak tohle je s otazníkem, zda pomůže. Na soudu s Bečvou jsme viděli, jak nízkou kvalitu práce zodpovědní úředníci vodoprávních úřadu při řešení havárie odvedli,” komentuje Michal Berg.

Největší potíže je možné čekat u záměru nařídit firmám kontinuální monitoring kvality jejich odpadních vod. Úřad jej má nařídit, pokud firma vypouští odpadní vody, které obsahují některé z vyjmenovaných látek. “Proti této povinnosti se vznesla velká kritika, protože pro mnohé látky neexistují technické postupy, jak jejich koncentrace měřit průběžně – měří se třeba jednou za měsíc v laboratoři. A ačkoli ta kritika přišla například ze strany průmyslu, zde je do jisté míry na místě, ” komentuje Michal Berg.

Zákon kritiku řeší tak, že pokud by měření bylo technicky nebo finančně náročné, tak od něj firma může být osvobozena. “Dostaneme se tak do šedé zóny, až bych řekl s korupčním potenciálem, protože správní řízení, ve kterém se to měření má nařizovat, je neveřejné a nikdo tedy nedokáže zjistit, co a proč konkrétně dostala firma nařízeno či ne a jaké argumenty padly,” představuje rizika Michal Berg.

Výrazným problémem je také to, že výsledky toho kontinuálního měření budou neveřejné. Vláda přitom mohla převzít funkční model z Německa, kde jsou na řekách veřejně provozované měřící stanice pro kvalitu vody, které neměří všechny možné látky, ale pouze indikátory, a v případě podezření se odebírají vzorky. Data jsou navíc všem veřejně dostupná.

”Na Bečvě takové zařízení nyní už rok pracuje, v rámci testovacího projektu. Problém je v tom, že nikdo nechce zajistit financování jeho dalšího provozu, jedná se o několik desítek tisíc korun měsíčně,” připomíná Michal Berg. “Probíhají jednání se Zlínským krajem a městy v okolí, ale ministerstvo životního prostředí příliš zájem nemá. Když navíc zákon míří jiným směrem, je další osud této měřící stanice nejasný. Přitom funguje skvěle i jako prevence,” dodal.