Tiskové zprávy
Českobratrská církev evangelická: Církev pomáhá zasaženým lidem
26. září 2024 | Českobratrská církev evangelická
Církev i její Diakonie pomáhají lidem zasaženým povodní. V reportáži z místa popisuje více vedoucí církevní kanceláře Martin Balcar.
Jet či nejet? Nebudu jen dalším zvědavcem? To byla hlavní otázka, která mě napadla ve čtvrtek 19. září, když jsme byli osloveni ke schůzce v Jeseníku s německými dárci zasaženým rodinám.
Ne. Povodeň zasáhla i naše sbory - vyplavila sklep fary v Krnově, vypláchla i přístavbu v Bruntále. V Opavě kromě proteklého stropu rozjela sousedsko/sborovou výpomoc lidem, kteří buď do sboru chodí, nebo žijí v jeho okolí. Už den po povodni tam najeli první dobrovolníci, většinou kamarádi...
Navíc jsme ve skladech církve objevili 8 vysoušečů, které slouží tu a tam sborům při různých haváriích. Dokoupili jsme to, co na severní Moravě chybí - tedy stavební lampy, Savo proti plísním, pár čokolád pro dobrovolníky a vyjeli se ženou do Opavy a Krnova. Hlavně se neplést, pozdravit místní vyplavené lidi ze sborů, podpořit nabídnutou pomocí a zase odjet, když už nebereme do ruky lopaty či smetáky.
8 vysoušečů a stavební lampy pro sbory v Opavě a Krnově8 vysoušečů a stavební lampy pro sbory v Opavě a Krnově
Z Prahy až do centra Opavy nepoznáte nic. "Spoušť uvidíte až pod Bredou, jsou to dva světy" vítá nás opavský farář Pavel Janošík. "Opava se přelila, kamarádi z Olomouce pomáhají jedné naší sestře, neseme jí kafe, můžete jít s námi." Na ulicích vidíme neskutečné množství odpadu, však to znáte z médií... není třeba psát. Do toho hučící generátory, protože někde ještě nejde proud, všude odklízecí auta, těžká technika, hasiči.
Potkáváme se s Kateřinou, která si nese smetáky z městského úřadu. Proti ní její kamarádi z ulice. "Jak vy? Komplet?" ptá se Kateřina. "Jo, jsme naštěstí u našich, ale všechno je pryč."
Přemýšlím, že nejlepší je tady mlčet a pouze lidi podpořit. Sbírka je fakt to nejlepší, co jde udělat. A pokud nevezmu do ruky koště, radši tu nebýt. Lidé jsou zranitelní, odhalení, v nedbalkách a tuto intimitu není dobré rušit. Jsem vděčný za dobrovolníky z olomouckého sboru, kteří sem ihned přijeli a pomáhají.
Loučíme se s Janošíkovými tím, že církev ráda pomůže sboru i lidem v okolí nejenom modlitbou ale i prakticky - finančně.
Jedeme do Krnova. Už v Opavě nám sice říkali, že Krnov je o "level výše", ale až když vidíme zničené město, je nám jasné, že to je pravda. Na prvním kruháči leží uprostřed silnice stavební buňka. V "dnešním" Krnově nic neobvyklého. Na faře nás vítá farář Štěpán Janča - s telefonem neustále na uchu řeší, kam umístnit dobrovolníky, kteří mu jezdí ze spřátelených sborů v seniorátu. Je jich tu několik desítek. Byť není oficiální základnou, lidi tu má a v souladu s místními potřebami je posílá tam, kde jsou třeba. Po dvou po třech do rodin. Ke známým a jejich známým, k dalším sousedům - kamkoliv. Spontánně, přesto dosti organizovaně.
"Vezmu vás k Markovým do Libušiny, budou mít radost," říká s tím, že navštívíme bývalého kurátora Jirku Marka, který byl vyplaven. Když k nim dorazíme, vidíme spoušť... a usmívající se rodinu Markových. Nechápu. A zase nevím, co říct, protože v jejich ulici lidé přišli o opravdu mnoho. Na ulici pod oknem vidím promočený zpěvník Buď tobě sláva. Myšlenka na biblické texty o pomíjivosti nabírají reálný obraz...
Poslední zastavení máme v obci Brantice u současného krnovského kurátora Marka Wdówky. Taky vyplaven, jak on ale říká "naštěstí ve starém německém baráku s kamenným základem". Usmívá se, vítá nás a snad má z návštěvy i radost. A vypráví o vlně, která se Branticemi prohnala v neděli mezi třetí a pátou rychlostí zhruba 60 km/h. A i v této situaci je bratr kurátor vděčný za Boží přítomnost. Cestou k němu jsme viděli hodně poničený dům. Na cestě zpět už nestál. Hasiči ho mezitím strhli. Taková je tu realita. Jakoby každá dnešní minuta byla za normálních okolností dnem.
S německými dárci z Diakonie Katastrophenhilfe (DKH) jsme se nakonec osobně nepotkali - zůstali v Jeseníku, který byl pro návštěvníky z jiných regionů ten den zavřený a nemělo smysl někde překážet. Je důležité, že nyní pomohou Diakonii.
Slova jsou hezká, nyní jsme u činů. My všichni, kdo jsme zasaženi nebyli přímo, my nyní můžeme pomáhat - stále je možné se s Diakonií dostat na místo jako dobrovolník, stejně je možné přes naši Diakonii poslat peníze na místo. Určitě je vedle peněz velký prostor k modlitbám. Za sílu všem zasaženým, za moudrost těch, co rozhodují o pomoci, za přírodu a za stvoření.
Chci za sebe i vedení církve poděkovat všem, kdo to nevzdávají, kdo pomáhají a kdo posílají dary, které zasažené postaví rychleji na nohy. Protože tohle ještě není cíl!
Jet či nejet? Nebudu jen dalším zvědavcem? To byla hlavní otázka, která mě napadla ve čtvrtek 19. září, když jsme byli osloveni ke schůzce v Jeseníku s německými dárci zasaženým rodinám.
Ne. Povodeň zasáhla i naše sbory - vyplavila sklep fary v Krnově, vypláchla i přístavbu v Bruntále. V Opavě kromě proteklého stropu rozjela sousedsko/sborovou výpomoc lidem, kteří buď do sboru chodí, nebo žijí v jeho okolí. Už den po povodni tam najeli první dobrovolníci, většinou kamarádi...
Navíc jsme ve skladech církve objevili 8 vysoušečů, které slouží tu a tam sborům při různých haváriích. Dokoupili jsme to, co na severní Moravě chybí - tedy stavební lampy, Savo proti plísním, pár čokolád pro dobrovolníky a vyjeli se ženou do Opavy a Krnova. Hlavně se neplést, pozdravit místní vyplavené lidi ze sborů, podpořit nabídnutou pomocí a zase odjet, když už nebereme do ruky lopaty či smetáky.
8 vysoušečů a stavební lampy pro sbory v Opavě a Krnově8 vysoušečů a stavební lampy pro sbory v Opavě a Krnově
Z Prahy až do centra Opavy nepoznáte nic. "Spoušť uvidíte až pod Bredou, jsou to dva světy" vítá nás opavský farář Pavel Janošík. "Opava se přelila, kamarádi z Olomouce pomáhají jedné naší sestře, neseme jí kafe, můžete jít s námi." Na ulicích vidíme neskutečné množství odpadu, však to znáte z médií... není třeba psát. Do toho hučící generátory, protože někde ještě nejde proud, všude odklízecí auta, těžká technika, hasiči.
Potkáváme se s Kateřinou, která si nese smetáky z městského úřadu. Proti ní její kamarádi z ulice. "Jak vy? Komplet?" ptá se Kateřina. "Jo, jsme naštěstí u našich, ale všechno je pryč."
Přemýšlím, že nejlepší je tady mlčet a pouze lidi podpořit. Sbírka je fakt to nejlepší, co jde udělat. A pokud nevezmu do ruky koště, radši tu nebýt. Lidé jsou zranitelní, odhalení, v nedbalkách a tuto intimitu není dobré rušit. Jsem vděčný za dobrovolníky z olomouckého sboru, kteří sem ihned přijeli a pomáhají.
Loučíme se s Janošíkovými tím, že církev ráda pomůže sboru i lidem v okolí nejenom modlitbou ale i prakticky - finančně.
Jedeme do Krnova. Už v Opavě nám sice říkali, že Krnov je o "level výše", ale až když vidíme zničené město, je nám jasné, že to je pravda. Na prvním kruháči leží uprostřed silnice stavební buňka. V "dnešním" Krnově nic neobvyklého. Na faře nás vítá farář Štěpán Janča - s telefonem neustále na uchu řeší, kam umístnit dobrovolníky, kteří mu jezdí ze spřátelených sborů v seniorátu. Je jich tu několik desítek. Byť není oficiální základnou, lidi tu má a v souladu s místními potřebami je posílá tam, kde jsou třeba. Po dvou po třech do rodin. Ke známým a jejich známým, k dalším sousedům - kamkoliv. Spontánně, přesto dosti organizovaně.
"Vezmu vás k Markovým do Libušiny, budou mít radost," říká s tím, že navštívíme bývalého kurátora Jirku Marka, který byl vyplaven. Když k nim dorazíme, vidíme spoušť... a usmívající se rodinu Markových. Nechápu. A zase nevím, co říct, protože v jejich ulici lidé přišli o opravdu mnoho. Na ulici pod oknem vidím promočený zpěvník Buď tobě sláva. Myšlenka na biblické texty o pomíjivosti nabírají reálný obraz...
Poslední zastavení máme v obci Brantice u současného krnovského kurátora Marka Wdówky. Taky vyplaven, jak on ale říká "naštěstí ve starém německém baráku s kamenným základem". Usmívá se, vítá nás a snad má z návštěvy i radost. A vypráví o vlně, která se Branticemi prohnala v neděli mezi třetí a pátou rychlostí zhruba 60 km/h. A i v této situaci je bratr kurátor vděčný za Boží přítomnost. Cestou k němu jsme viděli hodně poničený dům. Na cestě zpět už nestál. Hasiči ho mezitím strhli. Taková je tu realita. Jakoby každá dnešní minuta byla za normálních okolností dnem.
S německými dárci z Diakonie Katastrophenhilfe (DKH) jsme se nakonec osobně nepotkali - zůstali v Jeseníku, který byl pro návštěvníky z jiných regionů ten den zavřený a nemělo smysl někde překážet. Je důležité, že nyní pomohou Diakonii.
Slova jsou hezká, nyní jsme u činů. My všichni, kdo jsme zasaženi nebyli přímo, my nyní můžeme pomáhat - stále je možné se s Diakonií dostat na místo jako dobrovolník, stejně je možné přes naši Diakonii poslat peníze na místo. Určitě je vedle peněz velký prostor k modlitbám. Za sílu všem zasaženým, za moudrost těch, co rozhodují o pomoci, za přírodu a za stvoření.
Chci za sebe i vedení církve poděkovat všem, kdo to nevzdávají, kdo pomáhají a kdo posílají dary, které zasažené postaví rychleji na nohy. Protože tohle ještě není cíl!
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
