VÚLHM, v.v.i.: Datlovití ptáci jsou důležití v ochraně lesa. Péče o ně se vyplatí

Vhodnou možností při boji proti hospodářsky nežádoucím druhům živočichů může být v některých případech kromě chemické ochrany také ochrana biologická, která je nejen ekonomicky výhodná, ale také přírodě blízká. Mezi biotické regulátory lesních bezobratlých škůdců patří kromě mravenců, vos nebo drobných savců také ptáci, jako sýkory nebo brhlíci. Významně regulovat populace škůdců dokáží také datlovití ptáci. Navzdory tomu je jejich cílené využívání v ochraně lesa doposud velmi omezené.

Odborníci na ochranu lesa z Lesní ochranné služby VÚLHM, v. v. i., a z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze se zaměřili na tři druhy datlovitých, které mají ve svém jídelníčku lýkožrouty. Jsou to datlík tříprstý, datel černý a strakapoud velký. Tyto zástupce datlovitých charakterizují odlišné biotopové nároky, a tedy i odlišné možnosti využití v biologické ochraně lesa.

„Datlovití ptáci mají v lesích neopomenutelný ekologický význam. Jimi vytvořené dutiny využívá mnoho dalších druhů živočichů, jejichž výskyt v hospodářských lesích je často limitován právě nedostatkem dutin. Z bezobratlých se jedná např. saproxylický hmyz, vosy a motýly. Z ptáků lze jmenovat např. sýkorovité, lejskovité, brhlíkovité, puštíkovité či holubovité. Mezi savce využívající dutiny patří např. myšovití, veverkovití, netopýrovití a plchovití. Mnozí z těchto živočichů rovněž pomáhají regulovat populace hospodářsky nežádoucích organismů,“ uvádí Adam Véle z Lesní ochranné služby.

Podle studie, publikované v recenzovaném časopisu Zprávy lesnického výzkumu, na počet mladých, a tedy i populační hustotu, má vliv množství potravy během hnízdění i mimo hnízdní sezonu. Při dostatku potravy se tedy zvyšuje i počet datlovitých, což je výhodné pro regulaci populací škůdců. Proto je důležité datlovitým ptákům zajistit dostatečnou ochranu.

„Obecně lze říci, že populace členovců (zejména larev) dokáží datlovití ptáci zredukovat na 19–98 procent, často se jedná přibližně o 50 procent. Ne všechny taxony nalézané v potravě datlovitých patří mezi škůdce. Typickým příkladem jsou lesní mravenci, jejichž přínos pro ochranu lesa je jednoznačně pozitivní,“ podotýká vědec.

Kůrovci a tesaříkovití brouci jsou dominantní složkou potravy datlíka tříprstého. Tento druh početně i svým chováním reaguje na přemnožení kůrovcovitých a je považován za jejich důležitého predátora. Vyskytuje se ale vzácně především v horských lesích. Biotopové nároky datlíků se totiž neslučují s komerčními lesnickými činnostmi.

Zastoupení hospodářsky nežádoucích druhů v potravě datla černého a strakapouda velkého je pravděpodobně nižší. Nižší jsou však i jejich biotopové nároky, oba druhy se běžně vyskytují v hospodářských lesích. Datel černý je vázán na rozlehlejší lesní celky včetně lesů ovlivněných těžbou dřeva, strakapoud velký je schopen využívat i malé lesní fragmenty.

Mezi typickou kořist datla černého patří např. mravenec obrovský, lesní mravenci, lýkožrout smrkový, lýkožrout borový, kozlíčci, kousavec korový, pilořitky, kozlíček či bělokaz březový. Strakapoud velký si pro lov potravy vybírá především starší porosty, avšak nevyhýbá se ani pasekám. Potravu loví na živých i mrtvých stromech a na zemi. Chytá mšice dvoukřídlé, sekáče, motýly i brouky. A právě brouci jsou dominantní složkou jeho potravy.


Důležitá je zejména ochrana místa výskytu datlovitých:

Průměrné množství 15 metrů krychlových stojícího mrtvého dřeva na jeden hektar lesa je nezbytné pro udržení datlíků. Dostatečné množství mrtvých stromů v rozdílné fázi rozpadu by mělo být v hospodářských lesích zachováno alespoň v okruhu 250 metrů od hnízdišť. Dále je nutné zajistit výskyt přirozeně odumírajících stárnoucích stromů, které poskytují prostor k námluvám, bubnování, hnízdění a zároveň zajišťují propojení biotopů.

Pro podporu datla černého ani strakapouda velkého není třeba nijak zásadně měnit způsoby stávajícího hospodaření. Možnosti jejich podpory spočívají především v ponechávání dostatečného množství stromů vhodných pro tesání dutin (tj. stromů o minimálním průměru cca 35 cm pro datla černého a 19 cm pro strakapouda velkého.). Ponechávat lze stromy nevhodné pro hospodářské využití (nevhodné druhy, uschlé, pokroucené, polámané apod.), což snižuje případné ekonomické ztráty. Je vhodné upřednostňovat heterogenní lesy s různou věkovou třídou stromů a omezovat používání pesticidů.

Poškození stromů v důsledku tesání dutin či lovu potravy datlovitými ptáky je zanedbatelné, jejich pozitivní vliv v ochraně lesa jednoznačně převažuje.