Marek Šurkala "> Dobrovolnický workcamp v českém městě uprostřed Brazílie - Ekolist.cz
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/dobrovolnicky-workcamp-v-ceskem-meste-uprostred-brazilie
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

INEX - Sdružení dobrovolných aktivit: Dobrovolnický workcamp v českém městě uprostřed Brazílie

12. října 2022 | INEX - Sdružení dobrovolných aktivit
Autor: Marek Šurkala, tel: 776748203
Již 14 let funguje spolupráce české neziskové organizace INEX – Sdružení dobrovolných aktivit a brazilské obce Bataypora, kam na krátkodobé dobrovolnické workcampy pravidelně přijíždí čeští dobrovolníci. Město Batayporã má české kořeny, bylo založeno J. A. Baťou v roce 1953 a dodnes zde žije česká komunita. Tento rok se zde díky programu dostala dobrovolnice Anna Sochorová. „Díky workcampu jsem se podívala do míst, kam bych jinak nikdy nejela, udělala si přátele na druhé straně oceánu a poznala českou kulturu v jiném prostředí,“ říká Anna.

Již 14 let funguje spolupráce české neziskové organizace INEX – Sdružení dobrovolných aktivit a brazilské obce Bataypora, kdy sem na krátkodobé dobrovolnické workcampy pravidelně přijíždí čeští nadšenci. Kromě fyzické práce zde místním přibližují českou kulturu a tradice, třeba pomocí českých filmů nebo hudby. Proč právě zde? Čím je tato nenápadná vesnička, která se nachází v brazilském státě Mato Grosso do Sul, 12 hodin autobusem od největšího města latinské Ameriky Saõ Paula, tak význačná? A proč se zde mluví dokonce česky?

Batayporu (v jazyce domorodých obyvatel “Baťova dobrá voda”) totiž založil Jan Antonín Baťa. Ve 30. letech 20. století zakládala firma Baťa a.s. sesterské společnosti v zahraničí, aby si usnadnila přechod na zahraniční trh a zjednodušila nákup důležitých materiálů a potravin. Mezi lety 1931 a 1939 vzniklo 47 poboček v cizině, například i v Indii, a právě v Brazílii. V Brazílii měly za úkol zejména zajišťovat chov dobytka a produkcí kůží.

Jan Antonín Baťa byl na začátku druhé světové války nucen opustit zemi a rozhodl se usídlit v Brazílii. Vypracoval plán na vybudování 10 průmyslových měst, mezi nimi třeba Batatubu, Batarassu nebo samotnou Batayporu. V každém z měst mělo bydlet na 3500 dělníků. Kompletně se mu ale plány realizovat nepodařilo. Důvod byl především chybějící finance.

Na stavbu Bataypory dohlížel vedoucí Jindřich Trachta, který po druhé světové válce uprchl před komunistickým režimem do Brazílie. Tam se potkal s Baťou, se kterým si vybudoval důvěrný vztah a on mu nakonec svěřil výstavbu celé Bataypory. Narodil se v roce 1921 v Žeravicích a zemřel v roce 2000 v Bataypoře. Řídil obchodní aktivity, výstavbu infrastruktury a zemědělství.

Hlavním organizátorem všech českých kulturních aktivit v Bataypoře je Dr. Evandro Trachta, vnuk Jindřicha Trachty. Dnes je to známý veterinář, který mimo jiné získal doktorát na veterině v Brně. V jeho domě se nachází honorární konzulát České republiky. On i jeho maminka Nida mluví velmi dobře česky. Ostatní rodinní příslušníci povětšinou rozumí jen trochu. „Ahoj, jak se máš?“ ale zvládne říct celá vesnice.

Rodina Trachtova si zakládá na vztazích s Českou republikou. Uprostřed vesnice stojí pamětní centrum Jindřicha Trachty (Centro de Memória Jindrich Trachta). Donedávna tu fungoval také folklorní taneční soubor Klenot, který založila Baťova vnučka Dolores Ljiljana Bata Arambasic. A nově zde funguje díky INEXu a podpoře Ministerstva zahraničních věcí projekt kulturní výměny, kdy do Bataypory přijíždí dva čeští dobrovolníci a do České republiky dva brazilští.

Díky tomu jsem se dostala do Bataypory i já. Po 12hodinovém letu do největšího města Jižní Ameriky Sao Paula čekala na mě a ředitelku INEXu Lenku ještě noční cesta autobusem. Po příjezdu nás na autobusovém nádraží vítali potomci Jindřicha Trachty Dalibor a Dario. Ubytování jsme měly zařízené v Pamětním centru. Prvních pár dní jsme se hlavně seznamovaly s chodem města, jeho obyvateli, okolní přírodou a také portugalskou španělštinou.

Po rozkoukání se na nás čekala práce. Na starost jsme dostali úklid muzea, které je součástí Pamětního centra. Přeskládávaly jsme knihovnu, vytíraly a také obdivovaly exponáty, mezi které patřily třeba předválečné československé noviny.

Důležitá část workcampu byly přípravy na Oslavy Pražského Jezulátka. Tato celodenní akce spojená s mší a tradičním převlékáním Jezulátka se konala náš poslední víkend v Bataypoře. Účast byla hojná, zaplnilo se všech 200 míst. Já a Lenka jsme dostaly na starost prodej merche. Za výpomoc jsme si mohly domů odvézt organizátorské tričko.

Díky workcampu jsem se podívala do míst, kam bych jinak nikdy nejela, udělala si přátele na druhé straně oceánu a poznala českou kulturu v jiném prostředí. A zatímco já a Lenka jsme byly v Bataypoře, Evandro Trachta, jeho maminka Nida, syn Tomáš a další dvě brazilské slečny ve stejnou dobu poznávali krásy České republiky.

Anna Sochorová

Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci dotačního programu Projekty zaměřené na spolupráci s krajanskými komunitami v zahraničí.

Fotografie k použití:
https://drive.google.com/drive/folders/1Yt2rI0M2kdt7xFOpuKbdWDTvEucDxYN4?usp=sharing
Marek Šurkala, tel: 776748203
Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

 
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist