Komunita pro duchovní rozvoj, o.p.s.: Dvacet let násilí na lesích Šumavy

Kniha "Šumava krajina živitelka" v překladu do německého jazyka vychází u příležitosti kulatého výročí.

Takový podtitul nese kniha „Šumava krajina živitelka“ přeložená do německého jazyka, která nyní vychází u příležitosti kulatého výročí. Autorem je Petr Martan, přeložil Roman Hajník.

Desátého května uplynulo 20 roků ode dne, kdy vládní nařízení (č. 163/1991) o vyhlášení Národního parku Šumava vyšlo ve Sbírce zákonů (částka 33 ze dne 10.5. 1991) a nabylo právní moci. Historie parku začíná.

Ne náhodou, uvedená kniha, nese věnování: „Janu Stráskému a tvůrcům vyhlášení NP Šumava. Takhle jsme to nemysleli.“ Věnování tedy nepatří těm, kteří to mysleli tak, jak to dnes špatně dopadlo. Dvacet let existence parku ukázalo, že tito lidé, kteří zcela zvrátili původní záměr zachování a zvelebování kompaktního živého dědictví vesměs kulturních lesů, jsou neschopní zajistit jejich zachování a mezigeneračně spravedlivý podíl jejich rozpadu a obnovy. Pochybné hodnoty – které byly za tuto dobu údajně získány – nestojí za hodnoty a krásy nenávratně ztracené.

Výsledkem dvacetiletého hospodaření s dary přírody je, že 34 % výměry lesů v NP je suchých, holých, nebo mlázím do 20ti let věku. To je nepřirozená a nebezpečná struktura lesů (v hospodářském lese je tento podíl kolem 10 %).

Za 20 let ubylo z lesů šumavského parku téměř 6 miliónů kubíků dříví (tj. stejný počet silných stromů) těžbou a uschnutím. Je paradoxem, že na tomto území nedošlo k menším zásahům do lesů, než do hospodářských. Smyslem NP je docílit snížené zásahy do lesů. Pokud by NP nevznikl a lesy zůstaly v hospodářské kategorii, tak těžba v nich za dvě desetiletí by dosahovala také cca 6 miliónů kubíků. Proto není co slavit. O to více můžeme obviňovat některé lidi.

Historie parku – trvající jednu lidskou generaci – ukázala, že na hledání odpovědí nestačí rozum, vzdělání, ani nejvyšší akademické hodnosti. Pro většinu občanů je nepochopitelné, že: devastace struktury lesů a socio-ekonomických hodnot je to pravé, přirozené a že se to mělo stát. Národní park se stal místem pro realizaci nastolování ideálu neposkvrněné přírody. Ve jménu toho však bylo napácháno zlo a násilí na přírodě. Takový postoj je výsledkem víry a osobní transformace člověka. Mají to v srdci. Rozumem to těžko ovlivní.

Kniha „Šumava krajina živitelka“, právě vycházející také v němčině, vzbudila emoce. Ano, pře se o pravdu a neubírá pravdu těm výše uvedeným. Respektuje je, chce jim vyhradit prostor (absolutní bezzásahovost) – ale omezený. Nastolit ideál v tak velkém rozměru (30 až 75% bezzásahovosti) nemá v reálné filozofii oporu:
Já, dnešní člověk, mám vysokou a vzrůstající spotřebu energií. Nemohu si dovolit nevyužívat celou Šumavu a pro její obyvatele dovážet plyn z Ruska. Zásoby zeleného dřeva jsou energetickou bankou pro český národ – k možnému využití v případě ohrožení životů v době energetické krize.

Toto pochopit a uznat, že mé ideály divočiny musí stranou – na to nestačí profesorské a docentské tituly. Proto nechtějme, aby o Šumavě rozhodovali vědci – kmotři fanatické ideologie. Chtějme, aby o ní rozhodovali lidé, kteří již překonali dočasné životní období: „vidění a nastolování ideálu za každou cenu“.

Na počest 20. výročí Národního parku neoslavujme evropanského hrdinu z města, napravující za jednu lidskou generaci staleté křivdy na přírodě. Neoslavujme člověka, který již není sto vnímat venkov a krajinu jako živitelku a přitom nevidí, že jej drží při životě zdroj na nějž nedosáhne. Raději se ztišme a litujme novodobých hříchů na Šumavě.

---

Petr Martan
Autor je poradcem a odborným spisovatelem v lesnictví, ředitelem Komunity pro duchovní rozvoj, o.p.s. (vydavatel zmíněné knihy)