Tiskové zprávy
Nejvyšší správní soud: Formalismus správních orgánů přivedl případ mláděte jestřába až k Nejvyššímu správnímu soudu
Jako nezákonné úřední jednání označil Nejvyšší správní soud postup bývalého Okresního úřadu v Blansku, který nerozhodl o udělení výjimky k povolení chovu jestřába, ačkoli byl kompetentní tuto výjimku podle zákona vydat.
Muž ze Skalice nad Svitavou převzal v červnu roku 2001 do své péče pětitýdenní mládě jestřába lesního, které pravděpodobně vypadlo z hnízda a bylo nalezeno v honitbě Mysliveckého sdružení Obora – Fáberky. Žalobce proto podal žádost o povolení chovu samice jestřába podle zákona o ochraně přírody a krajiny referátu životního prostředí Okresního úřadu (OÚ) Blansko. Tento správní orgán ale žádost postoupil orgánu státní správy myslivosti - Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, aniž by ji posoudil s ohledem na naplnění požadavků zákona o ochraně přírody a krajiny. Krajský úřad poté vydal povolení k chovu jestřába jménem Kajta v zajetí.
Česká inspekce životního prostředí ale zahájila v roce 2006 na základě kontroly přestupkové řízení a žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, a byla mu uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč. Muž se měl dopustit přestupků tím, že neprokázal zákonný původ a povolený způsob nabytí uvedeného jestřába lesního, a že držel exemplář ohroženého druhu živočicha bez výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) odvolání žalobce zamítlo, mimo jiné s argumentací, že žádost měl projednávat orgán myslivosti, protože byla podepsána „Myslivosti zdar.“ Muž ale uspěl se svou žalobou u Městského soudu v Praze a následná kasační stížnost MŽP byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta.
„Správní orgány jsou povinny učinit všechny kroky nezbytné k vyřešení problému, se kterým se uživatel veřejné správy obrátil na správní orgán, včetně výzvy k odstranění eventuálních vad podání, nikoliv naložit s podáním pouze tak, aby bylo „vyřešeno“ jen z formálního hlediska, například přesunutím vyřízení věci na jiný správní orgán. Je absolutně nepřípustné, aby porušení povinností vyplývajících z tohoto principu správními orgány mělo odpovědnostní důsledky pro uživatele veřejné správy, a to dokonce v oblasti správního práva trestního,“ uvedl k rozhodnutí soudce NSS Zdeněk KÜHN.
Podle NSS pokud se tedy žalobce obrátil na OÚ Blansko se svojí žádostí o povolení k chovu jedince jestřába lesního, neměl tento úřad podanou žádost jen postoupit orgánu státní správy myslivosti - pokud se domníval, že žádost je podána také podle zákona o myslivosti, ale v duchu principu efektivnosti ji sám - coby orgán ochrany přírody - projednat v souladu s jejím obsahem jako žádost o udělení výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
„Skutečnost, že žalobce nebyl držitelem výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. vztahující se na držení a chov jednoho exempláře jestřába lesního, tak nastala výlučně v důsledku nezákonného úředního postupu; vinu za nastalý protiprávní stav tudíž nenese žalobce, subjektivní stránka přestupku tedy v tomto případě není vůbec dána,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tím, “že je naprosto nepřípustné, aby bylo na žalobce pohlíženo stejně jako na osobu, která by o vydání výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny nepožádala vůbec, nebo jejíž žádost o vydání této výjimky by byla vyřízena s negativním výsledkem“.
Podle soudců NSS navíc nelze odhlédnout od specifik posuzovaného případu, totiž že žalobce se ujal mláděte, které vypadlo z hnízda a nebylo schopno se samo živit. Logicky se tedy nejprve začal o mládě starat a teprve následně (během tří dnů) se snažil obstarat patřičná povolení. Pokud by žalobce takto nepostupoval a alibisticky čekal na vydání všech povolení bylo by mládě jestřába lesního přímo ohroženo na životě, a tím by hrozilo zmaření samotného účelu zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým je mimo jiné ochrana zvláště chráněných živočichů.
„V této souvislosti působí absurdně předkládací zpráva České inspekce životního prostředí k odvolání žalobce proti jejímu rozhodnutí, v níž inspekce z principu druhové ochrany živočichů (který je i dle názoru zdejšího soudu jedním ze základních principů zákona na ochranu přírody a krajiny) dovozuje jen těžko pochopitelný závěr, podle něhož ze zákona na ochranu přírody a krajiny „nevyplývá, že by se mělo náhodně nalezeným jedincům nějak pomáhat“,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
(Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2008, ze dne 11.9. 2008.)
Sylva Dostálová
tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu
Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Nejvyšší správní soud vyhlašuje rozsudky a usnesení vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení na www.nssoud.cz po dobu 14 dnů, jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby. Rozhodnutí jsou poté přístupná v anonymizované podobě v sekci Rozhodovací činnost, podsekci Rozhodnutí a stanoviska.
Muž ze Skalice nad Svitavou převzal v červnu roku 2001 do své péče pětitýdenní mládě jestřába lesního, které pravděpodobně vypadlo z hnízda a bylo nalezeno v honitbě Mysliveckého sdružení Obora – Fáberky. Žalobce proto podal žádost o povolení chovu samice jestřába podle zákona o ochraně přírody a krajiny referátu životního prostředí Okresního úřadu (OÚ) Blansko. Tento správní orgán ale žádost postoupil orgánu státní správy myslivosti - Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, aniž by ji posoudil s ohledem na naplnění požadavků zákona o ochraně přírody a krajiny. Krajský úřad poté vydal povolení k chovu jestřába jménem Kajta v zajetí.
Česká inspekce životního prostředí ale zahájila v roce 2006 na základě kontroly přestupkové řízení a žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy, a byla mu uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč. Muž se měl dopustit přestupků tím, že neprokázal zákonný původ a povolený způsob nabytí uvedeného jestřába lesního, a že držel exemplář ohroženého druhu živočicha bez výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) odvolání žalobce zamítlo, mimo jiné s argumentací, že žádost měl projednávat orgán myslivosti, protože byla podepsána „Myslivosti zdar.“ Muž ale uspěl se svou žalobou u Městského soudu v Praze a následná kasační stížnost MŽP byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta.
„Správní orgány jsou povinny učinit všechny kroky nezbytné k vyřešení problému, se kterým se uživatel veřejné správy obrátil na správní orgán, včetně výzvy k odstranění eventuálních vad podání, nikoliv naložit s podáním pouze tak, aby bylo „vyřešeno“ jen z formálního hlediska, například přesunutím vyřízení věci na jiný správní orgán. Je absolutně nepřípustné, aby porušení povinností vyplývajících z tohoto principu správními orgány mělo odpovědnostní důsledky pro uživatele veřejné správy, a to dokonce v oblasti správního práva trestního,“ uvedl k rozhodnutí soudce NSS Zdeněk KÜHN.
Podle NSS pokud se tedy žalobce obrátil na OÚ Blansko se svojí žádostí o povolení k chovu jedince jestřába lesního, neměl tento úřad podanou žádost jen postoupit orgánu státní správy myslivosti - pokud se domníval, že žádost je podána také podle zákona o myslivosti, ale v duchu principu efektivnosti ji sám - coby orgán ochrany přírody - projednat v souladu s jejím obsahem jako žádost o udělení výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
„Skutečnost, že žalobce nebyl držitelem výjimky ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. vztahující se na držení a chov jednoho exempláře jestřába lesního, tak nastala výlučně v důsledku nezákonného úředního postupu; vinu za nastalý protiprávní stav tudíž nenese žalobce, subjektivní stránka přestupku tedy v tomto případě není vůbec dána,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tím, “že je naprosto nepřípustné, aby bylo na žalobce pohlíženo stejně jako na osobu, která by o vydání výjimky dle zákona o ochraně přírody a krajiny nepožádala vůbec, nebo jejíž žádost o vydání této výjimky by byla vyřízena s negativním výsledkem“.
Podle soudců NSS navíc nelze odhlédnout od specifik posuzovaného případu, totiž že žalobce se ujal mláděte, které vypadlo z hnízda a nebylo schopno se samo živit. Logicky se tedy nejprve začal o mládě starat a teprve následně (během tří dnů) se snažil obstarat patřičná povolení. Pokud by žalobce takto nepostupoval a alibisticky čekal na vydání všech povolení bylo by mládě jestřába lesního přímo ohroženo na životě, a tím by hrozilo zmaření samotného účelu zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým je mimo jiné ochrana zvláště chráněných živočichů.
„V této souvislosti působí absurdně předkládací zpráva České inspekce životního prostředí k odvolání žalobce proti jejímu rozhodnutí, v níž inspekce z principu druhové ochrany živočichů (který je i dle názoru zdejšího soudu jedním ze základních principů zákona na ochranu přírody a krajiny) dovozuje jen těžko pochopitelný závěr, podle něhož ze zákona na ochranu přírody a krajiny „nevyplývá, že by se mělo náhodně nalezeným jedincům nějak pomáhat“,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
(Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2008, ze dne 11.9. 2008.)
Sylva Dostálová
tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu
Tisková zpráva je neoficiální dokument pro potřeby veřejnosti, nenahrazuje tedy rozhodnutí. Nejvyšší správní soud vyhlašuje rozsudky a usnesení vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení na www.nssoud.cz po dobu 14 dnů, jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby. Rozhodnutí jsou poté přístupná v anonymizované podobě v sekci Rozhodovací činnost, podsekci Rozhodnutí a stanoviska.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
