Greenpeace: Greenpeace žádá globální zodpovědnost firem

Požadavek širší zodpovědnosti průmyslových podniků dnes adresovala mezinárodní ekologická organizace Greenpeace jednotlivým národním vládám. Studie nazvaná Firemní zločiny shrnuje několik desítek nejkřiklavějších globálních případů nezodpovědného chování firem vůči životnímu prostředí a zdraví lidí. Na základě těchto skutečností vznesla organizace Greenpeace požadavek nazvaný Bhopálské principy. Jeho poselství je jednoznačné: vlády musí přijmout opatření, která budou závazná pro celý soukromý sektor.

„Národní vlády jsou zodpovědné za zdravý rozvoj celé společnosti, a proto nemohou stále větší část své zodpovědnosti přenechávat soukromému sektoru. Naneštěstí jednotlivé vlády stále častěji spoléhají na dobrovolné dohody s průmyslovými podniky místo, aby rozvíjely mezinárodní nástroje, které by zabránily nadnárodním společnostem proklouznout mezerami v legislativě,“ uvedl Jan Haverkamp, ředitel kampaní Greenpeace Česká republika.

Přestože zisk firem plyne z možností globálního trhu, jejich zodpovědnost není vyžadována v celosvětovém rozsahu. Toto je důvod, proč Greenpeace žádá vytvoření mezinárodní legislativy, která by byla závazná pro celý soukromý sektor. Nastal čas přijmout opatření, která stanoví práva a povinnosti firem ve vztahu k veřejnosti a životnímu prostředí, právo veřejnosti na informace o provozu podniku a ověření těchto skutečností. Součástí těchto mezinárodních opatření by měla být náhrada škod a výdajů s tím souvisejících.

„Studie Firemní zločiny zahrnuje i Spolanu Neratovice, protože ta patří mezi nejvíce znečištěná místa na světě. Zamoření Spolany obrovským množstvím dioxinů vzniklo v letech 1965-68 a dodnes se nepodařilo ho odstranit,“ řekl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant Greenpeace pro toxické znečištění.

Zodpovědnost průmyslových podniků je v současnosti už natolik rozsáhlé téma, že se jím zabývá celé spektrum nevládních organizací od ekologických aktivistů až po podnikové odbory. Firemní zločiny spáchané na všech kontinentech v celém spektru průmyslových aktivit (chemický průmysl, kácení lesů, těžba ropy a uhlí, genetické inženýrství, jaderné technologie, vojenský průmysl, rybolov apod.) jasně ukazují potřebu větší kontroly, dohledu a zodpovědnosti firemních aktivit v globální ekonomice.

Další informace:
MUDr. Miroslav Šuta, konzultant Greenpeace ČR pro oblast toxických látek, tel: 02/2432 9667, mobil: 0603/443 140, e-mail: miroslav.suta@cz.greenpeace.org

Tomáš Tětiva, mediální asistent Greenpeace ČR, mobil: 0602/775044
e-mail: tomas.tetiva@cz.greenpeace.org

Dipl. Ing. Jan Haverkamp, (česky, anglicky, německy) anglicky, ředitel kampaní Greenpeace ČR, mobil: 0603-569243, email: jan.haverkamp@cz.greenpeace.org

Internet: http://www.greenpeace.cz/agentorange

Příloha: Deset Bhopálských principů o zodpovědnosti firem

1. Přijmutí Zásady č.13 protokolu z Ria. Nejdůležitější záležitostí bude počátek diskuse o mezinárodním právním opatření, jehož součástí se stanou národní zákony, která přijmou a uvedou v platnost Zásadu 13 protokolu z Ria. Tak by měla být zajištěna zodpovědnost a kompenzace vůči obětem znečištění a ekologických havárií.

2. Rozšíření zodpovědnosti průmyslových společností. Společnosti musí být zcela zodpovědné za jakékoliv škody, které vzniknou z jejich aktivity a jsou příčinou škody na životním prostředí, majetku nebo zdraví lidí a včetně zahrnutí následné rekultivace pozemku. Mateřské společnosti stejně jako dceřiné a přidružené místní firmy musí nést zodpovědnost za kompenzace a restituce. Společnosti musí nést zodpovědnost za všechny aspekty jejich činnosti. Jednotlivé státy musí přijmout individuální zodpovědnost pro řídící pracovníky a zaměstnance za všechny aktivity či chyby firem, včetně jejich dceřiných společností.

3. Zajistit zodpovědnost průmyslu za škody, na které se nevztahuje národní legislativa. Jednotlivé státy musí přijmout opatření, která zajistí zodpovědnost firem za poškození zdraví lidí, majetku, biologické rozmanitosti a životního prostředí, na které se nevztahuje národní legislativa. Zodpovědnost se musí vztahovat i globální ekosystémy jakými jsou oceány nebo atmosféra. Opatření musí zahrnout zodpovědnost za následné vyčištění životního prostředí a jeho uvedení do původního stavu.

4. Chránit lidská práva. Ekonomická aktivita nesmí omezovat základní lidská a společenská práva. Jednotlivé státy mají zodpovědnost dohlížet na základní lidská a společenská práva občanů, obzvláště pak právo na život, právo na bezpečné a zdravé pracovní podmínky, právo na bezpečné a zdravé životní prostředí, právo na lékařskou péči a náhradu za zranění a škody, právo na informace a právo na účast v soudním procesu pro jednotlivce a skupiny, které hájí tyto práva. Průmyslové společnosti musí respektovat a dodržovat tyto práva.Jednotlivé státy musí zajistit účinné dodržování těchto práv celým soukromým sektorem a zajistit jejich včlenění a prosazení do národní legislativy.

5. Zajistit veřejné projednávání a právo na informace. Jednotlivé státy budou od průmyslových společností vyžadovat pravidelné zveřejňování všech informací ve vztahu k životnímu prostředí, ať už se to týká jejich provozů či produktů. Obchodní tajemství nesmí být nadřazeno zájmu veřejnosti znát možná rizika a povinnosti, které vyplývají z provozu podniku, ať už se jedná o znečištění vzniklé při výrobě produktu či produkt samotný. Jakmile produkt společnosti vstoupí do veřejné sféry, neměly by zde být žádná omezení na přístup veřejnosti k informacím o dopadu na životní prostředí a zdraví z důvodu obchodního tajemství. Zodpovědnost firem musí být prosazena prostřednictvím managementu, který bude mít na starost vztah k životnímu prostředí a zveřejňování informací, které zajistí veřejnosti jasný a důkladný přehled o dopadech na životní prostředí a společnost.

6. Dodržovat nejvyšší standardy. Jednotlivé státy zajistí, že společnosti budou dodržovat nejvyšší standardy na ochranu základních lidských a společenských práv včetně zdraví a životního prostředí. V souladu s Článkem 14 protokolu z Ria, jednotlivé státy nedovolí nadnárodním společnostem úmyslně se ucházet o nižší standardy v provozu a bezpečnosti v zemích, kde režim ochrany zdraví a přírody nestanoví stejně náročné podmínky.

7. Vyhnout se nepatřičnému vlivu průmyslu na vládní systém. Jednotlivé státy budou spolupracovat, aby zabránily korupci, prosadily politicky průhledné finanční mechanismy a zrušily vliv společností na veřejnou sféru prostřednictvím příspěvků na volební kampaň a/nebo neprůhlednými lobbystickými praktiky.

8. Zachovat státní dohled nad potravinami. Jednotlivé státy musí zachovat svůj dohled nad výrobou potravin prostřednictvím zákonů a opatření, které zabrání genetickému znečištění ekologických produktů. Stejně tak důležité je předejít patentování geneticky upravených zemědělských produktů.

9. Přijmout zásady prevence a požadavek posouzení vlivu na životní prostředí. Jednotlivé státy musí plně přijmout zásadu prevence v národním a mezinárodním právu. Z toho vyplývá, že jednotlivé státy budou žádat po průmyslu, aby předcházel poškození zdraví lidí či životního prostředí ještě než se tak stane, pokud zde existuje hrozba vážného či nezvratného poškození životního prostředí nebo zdraví aktivitou firmy, jejím provozem nebo výrobky. Jednotlivé vlády budou žádat po společnostech, aby projednávaly posouzení vlivu na životní prostředí s veřejnou účastí pro aktivity, které by mohly být příčinou negativního dopadu na životní prostředí.

10. Prosazovat čistý a trvale udržitelný rozvoj. Jednotlivé státy budou prosazovat čistý a udržitelný rozvoj a přijmou národní zákony o ukončení užívání, úniku a emisí nebezpečných substancí a skleníkových plynů a jiných zdrojů znečištění. Další požadavek je na užívání přírodních zdrojů obnovitelným způsobem a zachování biologické rozmanitosti.