Ekologické centrum Most: Hliník - kam ho "odstěhovat"?

Ekologové nemají hliník moc v oblibě. Není to ani tak z důvodu jeho zdravotní škodlivosti jako spíše velkého množství energie spotřebované při jeho výrobě z bauxitu a emisí škodlivin, které výrobu doprovázejí. Jen pro srovnání: na výrobu PET se spotřebuje 2,5krát, na výrobu pozinkovaného plechu dokonce 5krát méně energie. Budeme-li si tedy vybírat ze dvou stejných nápojů, z nichž jeden bude v hliníkové plechovce a druhý v PET lahvi, bude ten druhý rozhodně ekologicky šetrnější. To byl i hlavní důvod, proč se Dánsko rozhodlo zakázat prodej piva a nealko nápojů v hliníkových plechovkách. Bohužel ale s tímto zákazem neuspělo u Evropského soudního dvora. Jen na konečném spotřebiteli tedy závisí, jakou alternativu zvolí.

Přestože hliníkové příbory z většiny restaurací a zejména školních jídelen zmizely, jejich prodej nebyl úplně zakázán. Setkáme se s nimi např. v některých bistrech a bufetech. Hliník se může z hliníkového nádobí uvolňovat pouze v kyselém prostředí, neměl by tedy být používán při přípravě kyselých pokrmů. I když nepoužíváte hliníkové nádobí a příbory, s největší pravděpodobností se ve vaší kuchyni nějaký hliník najde. Kromě alobalových fólií to budou obaly od čokolád, víčka od jogurtů, obaly od paštik, sprejové nádobky apod. V drtivé většině však končí v koši a posléze v kontejneru na směsný odpad. Přitom recyklací hliníkového odpadu se dá ušetřit až 95% energie oproti výrobě hliníku z bauxitu.

Kam tedy s hliníkovým odpadem?
„Většina domácností si již zvykla třídit základní složky jako je papír, plast a sklo. Třídění hliníku a kovů obecně moc nenahrává fakt, že tento odpad nemůžeme odhodit do zvláštního kontejneru. Hliník je však možné odevzdat ve sběrně surovin, kde za něj dostaneme i zaplaceno, nebo ve sběrném dvoře. Cena se u drobného hliníkového odpadu, jako jsou víčka a obaly od čokolád, pohybuje od 9 do 12 Kč za kilogram. Za plechovky od limonád a staré žaluzie je možné dostat 18 Kč. Je pravda, že u víček nebo plechovek s potiskem je recyklace problematičtější, jelikož z barev se uvolňují dioxiny. I přes tuto skutečnost má třídění hliníkových a kovových obalů smysl,“ uvedla Soňa Hykyšová, vedoucí Ekologického centra Most, které zjišťovalo, jaký je přístup mosteckých sběren k výkupu drobného hliníkového odpadu. Většina sběren v Mostě drobný hliníkový odpad vykupuje, výjimkou jsou Rudolice, Obrnice a Havraň. Lze se však setkat i s přístupem, kdy sběrna přijímá plechovky od limonád, ale nevybírá např. víčka od jogurtů, která mohou být znečištěná, probíhají na nich hnilobné procesy a takový odpad pak zapáchá. Pokud už se rozhodneme třídit hliník, měli bychom jej zbavit zbytků potravin už
i s ohledem na to, že takový odpad skladujeme doma delší dobu.

Není všechno černobílé. Použití hliníku má samozřejmě v mnoha případech své opodstatnění i z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí. Je to např. v automobilovém průmyslu, kde je důležitým kritériem lehkost a pevnost materiálu, která se pak odráží na spotřebě paliva. V případě nápojových obalů však existují přírodě šetrnější varianty, které jsou lehké a na jejichž třídění si již veřejnost zvykla.

Co tedy ekoporadci doporučují na závěr?
Výrobky balené v hliníku raději nekupovat, hliníkový odpad třídit a odevzdat do sběrny nebo sběrného dvora. Některé obaly však na první pohled vypadají jako hliník, ale jedná se o směsný materiál. Jsou to např. obaly od žvýkaček, sáčky od kávy, polévek, obaly od sušenek apod. Takové obaly nezbývá než vyhodit do kontejneru na směsný odpad.

Informace o sběrných dvorech, sběrnách a třídění odpadu vám sdělí prostřednictvím Zeleného telefonu 800 195 342 pracovníci ekologického centra. Na této lince se můžete dozvědět i více informací o ekospotřebitelství.