Lesy ČR: Hospodaření v našich lesích má dnes zcela jasnou a moderní koncepci

Současný les v naší zemi není pralesem tj. původním lesem. Je součástí kulturní krajiny, která je po staletí obhospodařována a dnes natolik ovlivněna minulou činností člověka a současnou hustotou osídlení, že je nezbytné v tomto obhospodařování pokračovat. Míra historického ovlivnění lesních ekosystémů i lesa samotného je již natolik významná, že pro zachování bezpečného fungování všech jeho celospolečenských funkcí (vodohospodářské, půdoochranné, klimatické, krajinotvorné, rekreační apod.) je nutné les a řadu procesů v něm účelově řídit. A to je právě poslání současné generace lesníků, která prosazuje obecné principy trvale udržitelného rozvoje v lesním hospodářství.

Trvale udržitelné hospodaření v lesích je chápáno jako proces, při kterém uspokojování dnešních lidských potřeb a využívání všech funkcí lesa neomezí přirozený potenciál lesa ve smyslu jeho schopností uspokojovat potřeby obyvatel i okolní přírody v budoucnosti. V praxi princip trvalé udržitelnosti představuje vyvážené hospodaření v lesích, které umožňuje rozumně využívat všech jeho obnovitelných zdrojů a funkcí, zlepšovat stav lesa a ještě si přitom zachovávat finanční soběstačnost.

Lesní hospodářství dnes regulují zejména tři základní faktory, které stanovují jasná pravidla pro nakládání s lesy. Jaké to jsou? Tím prvním je tržní ekonomické prostředí, druhým legislativní rámec a třetím je certifikace.

· První princip - tržní ekonomické prostředí:

Lesy zaujímají v České republice více než třetinu plochy území, což představuje zhruba 0,25 ha
na obyvatele. Tato rozloha umožňuje české společnosti hospodárně využívat obnovitelného přírodního zdroje - dřeva a současně zajišťovat všechny ostatní potřeby společnosti a krajiny. Dřevo představuje na trhu nezastupitelnou, obnovitelnou a ekologickou surovinu. Z jeho prodeje financují vlastníci lesů obhospodařování lesa. Takto obhospodařovaný les za účelem zisku současně zajišťuje i všechny své ostatní funkce a de facto si ještě sám na sebe vydělá. Kdyby se dřevo netěžilo a neprodávalo, neměli by vlastníci lesů motivaci v lese něco dělat. Všechny činnosti zajišťující mimoprodukční funkce lesa by museli být hrazeny z jiných veřejných zdrojů např. ze státního rozpočtu.

Lesní hospodářství, jako odvětví, je již dlouhodobě naprosto soběstačné a ziskové. Finanční příspěvky poskytované státem vlastníkům a uživatelům lesa dosáhly sice v roce 2001 částky 992 mil. Kč, to je však pouze menší část peněz, které se vrací z lesního hospodářství do státního rozpočtu formou daní, odvodů z mezd či sociálního a zdravotního pojištění (např. Lesy České republiky, s.p. (LČR) státu ročně zaplatí v průměru ročně 1,5 mld. Kč, naopak od státu LČR dostanou na hrazení bystřin v průměru 150 mil. Kč,
za výkon odborného lesního hospodáře (OLH) 50 mil. Kč a na tvorbu lesního hospodářského plánu (LHP) také 50 mil. Kč, takže „čistý“ výnos pro stát z lesů spravovaných LČR je v průměru 1,25 mld. Kč ročně).

V současné době se v České republice každý rok vytěží z lesa pouze 75 % toho, co činí roční přírůst. To znamená, že zásoby dřeva v lesích narůstjí (za posledních 50 let se zásoby dříví zdvojnásobily z 300 mil. m3 na 623 mil. m3). Od roku 1989 se také výrazně zlepšil zdravotní stav lesů , ubylo imisních a kalamitních těžeb. To je důkazem toho, že i v tržních podmínkách se lesy nepřetěžují a kvalita životního prostředí se výrazně zlepšuje.

· Druhý princip - legislativní rámec:

Hospodaření v lesích České republiky má již od středověku propracovávaný legislativní rámec. Mezi nejdůležitější právní řády patřily v historii např. Majestát Carolina z doby Karla IV. nebo císařské dekrety rakouské monarchie.

Lesní hospodářství ve středoevropských zemích bylo průkopníkem v problematice dnes často skloňované trvalé udržitelnosti. Lesní řády Marie Terezie z let 1754 - 1756 formulovaly principy trvalosti produkce dřeva, které se staly předchůdcem moderního pojetí (trvale) udržitelného využívání přírodních zdrojů. Díky těmto řádům například vzrostla v období 1790 - 2000 lesnatost našeho území z 25 % na 33,5 %. I přes mnohé negativní vlivy (globální znečištění apod.), představují lesy tu nejstabilnější a nejzachovalejší složku naší krajiny. Na druhou stranu je nutno říci, že současné pojetí udržitelnosti má širší rámec než před čtvrt tisíciletím. Zahrnuje vedle produkce dřevní hmoty také ochranu biodiverzity a další aspekty.

Ani dnes si vlastníci lesa nemůžou hospodařit pouze podle svého uvážení, ale musí se všichni řídit zákonem o lesích přijatým českým parlamentem v roce 1995 a celou řadou na něj navazujících vyhlášek. Český zákon o lesích patří mezi moderní lesnické legislativní normy a svým pojetím patří mezi nejpřísnější v Evropě. Mimo to zpracovávají nezávislé lesnické instituce pro větší vlastníky tzv. lesní hospodářské plány a pro menší vlastníky lesní hospodářské osnovy. Zde jsou na deset let pro každý lesní majetek závazně uvedeny veškeré lesní činnosti tak, aby vlastníci museli hospodařit podle principu trvalé udržitelnosti a vyrovnanosti. Soukromí vlastníci lesních majetků, kteří nezaměstnávají odborný lesní personál, mají k dispozici tzv. odborného lesního hospodáře, který jim zajišťuje poradenský servis.

V lesním zákoně jsou pro vlastníky lesů tři klíčová závazná ustanovení:

1. nepřekročitelná výše ročních těžeb,
2. zajistit výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin,
3. zajistit provedení minimálního podílu výchovných zásahů v porostech, jejichž stáří je do 40 let.

Tato tři závazná ustanovení rozpracovává pro každý lesní majetek lesní hospodářský plán či osnovy a jejich dodržování je předmětem kontroly ze strany státní správy lesů. Navíc každý vlastník lesa musí mít povinně svého odborného lesního hospodáře, tj. vzdělaného lesníka, který mu zajišťuje odbornou úroveň hospodaření. Nezpochybnitelnou povinností každého vlastníka či správce je povinnost les obnovovat - každou plochu, na níž les vykácí, musí do dvou let zalesnit vhodnými dřevinami. Tím je zajištěna kontinuita, trvalost existence lesa a jeho schopnost poskytovat užitek i našim potomkům.

· Třetí princip - certifikace:

Cílem certifikace lesů je podpora principů trvale udržitelného hospodaření v lesích. Vlastní certifikace lesů spočívá v hodnocení hospodaření v lese třetí (nezávislou) stranou podle stanovených ekologických, ekonomických a sociálních standardů, tzv. audit. Výsledkem takového hodnocení je vydání písemného osvědčení (certifikátu), prokazujícího shodu způsobu hospodaření se stanovenými standardy.

Ve světě se postupně vyvinuly různé certifikační systémy (je jich zhruba 50), které usilují o prosazení představ trvale udržitelného hospodaření v lesích. Vyspělé evropské lesnictví reagovalo na tyto snahy v červnu 1999 založením vlastního certifikačního systému Pan European Fores Certification (PEFC) - Celoevropského systému certifikace lesů, jehož zakládajícím členem je i Česká republika. Podle tohoto systému je dnes certifikováno hospodaření na přibližně 40 mil. ha lesů.

Cílem PEFC je podpora nezávislé certifikace ekologicky vhodného, sociálně prospěšného, ale
i ekonomicky životaschopného obhospodařování lesů. PEFC poskytuje rámec pro vzájemné uznávání nezávislých národních nebo regionálních certifikačních systémů, které jsou postaveny na kritériích, indikátorech a směrnicích na provozní úrovni. Jedná se o tato kritéria:
· zachování a vhodné rozšiřování lesních zdrojů a jejich přínos ke globálnímu koloběhu uhlíku
· zachování zdraví a vitality lesních ekosystémů
· zachování a podpora produkčních funkcí lesa
· zachování, ochrana a vhodné zvyšování biologické diverzity lesních ekosystémů
· zachování a vhodné posílení ochranných funkcí lesa
· zachování ostatních sociálně ekonomických funkcí lesa.

Český systém certifikace lesů – Czech Forest Certification Systém (CFCS), který byl schválen v červnu 2001, je nezávislým národním certifikačním systémem, který vychází z požadavků PEFC. Systém je založen na regionální certifikaci trvale udržitelného hospodaření v lesích, která je zárukou finanční přijatelnosti bez ohledu na velikost nebo druh vlastnictví. V současné době se za region pro účely certifikace považuje celá Česká republika.

Od září roku 2002 jsou v České republice udělovány certifikáty vlastníkům a správcům lesních majetků, kteří hospodaří podle principů trvale udržitelného hospodaření a projdou schvalovacím procesem.

Závěrem bych chtěl říci, že české lesnictví je tedy ekonomicky soběstačné, pohybuje se v přesně vymezeném legislativním rámci, zajišťujícím vysoce odborné, ekologicky šetrné hospodaření a prosazuje principy trvale udržitelného hospodaření. Systémem certifikace byl navíc nad lesním hospodářstvím ustaven princip velmi přísné kontroly, který hlídá dodržování nejnáročnějších ekologických zásad pro nakládání s lesy. Proto mohu konstatovat, že české lesnictví má zcela jasnou a moderní koncepci, která patří do vyspělé Evropy
a za kterou se my lesníci nemusíme stydět.

Autor: Ing. Josef Lenoch
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita,
Fakulta lesnická a dřevařská,
Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky
Zemědělská 3, 613 00 Brno,
Tel.: 545 134 076
Mobil: 777 974 605
e-mail: joseflenoch@seznam.cz