Česká rozvojová agentura: Inspirativní poselství ze slumu Kibera v české režii

Na pondělí 20. května od 18.00 ve Francouzském institutu v Praze přichystala Česká rozvojová agentura projekci nového českého celovečerního dokumentu Kibera: Příběh slumu. Snímek, který získal na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě cenu diváků a na stránkách csfd.cz má v současnosti hodnocení 80 %, bude promítán v angličtině s českými titulky. Po skončení filmu následuje debata s režisérem filmu Martinem Pávem a dalšími hosty v angličtině, ve foyer Kina 35 bude navíc k vidění výstava fotografií z Kibery od hlavní postavy filmu. Vstup na akci je zdarma, místo v sále je ale z kapacitních důvodů nutné si rezervovat na stránkách Francouzského institutu.

Nápad na natočení dokumentu z prostředí Kibery se zrodil v hlavách Jiřího Pasze a především rozvojové pracovnice Evy Krutílkové, která sem jezdí pomáhat přes deset let. Při jednom z pobytů se spřátelila se dvěma keňskými filmaři – bratry Okongovými – kteří ve slumu strávili celý svůj život a napadlo ji propojit je s filmaři z Čech. Důvodem byla její nespokojenost s tím, jak je Kibera v médiích stereotypizovaná a stigmatizovaná a jak negativní medializace ovlivňuje i místní obyvatele.
Projekt vznikal dva roky, v zimě 2016 jej odstartovala crowdfundingová kampaň, díky níž mohli čeští filmaři slum poprvé navštívit. Součástí týmu se stali i Simon a Raphael Okongo, kteří ve slumu vyrůstali a štáb tak mohl rychle proniknout do tamní společnosti. „Nechtěli jsme natočit další příběh, který je pouhou interpretací Afriky očima Evropana. Od začátku pro nás bylo klíčové do projektu zapojit i místní filmaře, aby byl pohled vyvážený a co nejvíce odpovídal realitě. Vznikl tak unikátní projekt, který realizoval mezinárodní filmařský tým, zároveň se ale opírá i o spolupráci s experty na mezinárodní rozvoj,“ tvrdí autor námětu Jiří Pasz.

Ústřední postavou a vypravěčem filmu je mladý fotograf Don, který strávil celý život ve slumu. Svými fotografiemi se snaží dokázat, že Kibera je především místo s velkým potenciálem, plné kreativních jedinců, kteří se naučili prostředí slumu využít na maximum, usilovat o lepší budoucnost a hájit tak svoje práva. Jsou to právě oni, kteří svými aktivitami nahrazují chybějící služby ze strany státu a názorně dokazují, že zdaleka ne všichni obyvatelé Kibery jsou odsouzeni k životu v neštěstí.

Hlavní poselství snímku spočívá především v nabourání rozšířené představy o tom, že městský slum, natož jeden z největších v Africe, znamená automaticky to nejhorší možné místo pro život. I když se jedná o neformální osídlení, kde chybí státem zprostředkovávané služby, jako je tekoucí pitná voda či kanalizace, o fungujícím zdravotnictví, školství či policii ani nemluvě, je ve filmu Kibera ukázána i jako pozoruhodné a v řadě ohledů inspirující místo s jedinečnou atmosférou. Pozitivnímu vyznění snímku také pomáhá velmi kvalitní filmové zpracování, od kamery, střihu, dramaturgie až po skvělou hudbu, v níž byly vedle skladeb Ondřeje Mataje využity i písně místních umělců.

Cenu diváků z jihlavského festivalu i uvedení na festivalu Jeden svět si tento silný snímek neodnesl náhodou. „Skutečnost, že stereotypizujeme a škatulkujeme lidi a pak se jich bojíme, i když je vůbec neznáme, je hrozná hloupost. Bojíme se totiž toho, co jsme si vytvořili v naší představě. O tom vypráví i náš film. Myslím si, že s Afrikou budeme mít co dočinění v budoucnu čím dál, tím víc. A pokud si o Africe budeme myslet jen to, že jsou tam žirafy a nevzdělatelní divoši, tak nikdy nezačneme spolupracovat. A když, tak hodně špatně,“ říká režisér filmu Martin Páv, jehož cílem je uspořádat projekci filmu také v Kibeře a rozvinout debatu o životě ve slumu nejenom v Keni.