Tiskové zprávy
Jeden svět: Jeden svět: Festival dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou
Osmý ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět pořádaný společností Člověk v tísni při České televizi se uskuteční v Praze od 1. do 9. března 2006 pod záštitou Václava Havla, ministra kultury Vítězslava Jandáka a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma.
Festivalové centrum bude v kině Lucerna (Štěpánská 61, Praha 1). Dalšími festivalovými kiny budou Světozor (2 sály), Evald, Mat a Ponrepo.
Kromě Prahy proběhne Jeden svět v dalších 13 městech po celé České republice:
v Brně (9.3.-16.3.), Českých Budějovicích (6.3.-9.3.), Hradci Králové (13.3.-17.3.), Mělníku (15.3.-17.3.), Liberci (13.3.-17.3.), Olomouci (20.-24.3.), Opavě (13.3.-17.3.), Ostravě (6.3.-10.3.), Pardubicích (6.3.-10.3.), Plzni (16.3.-22.3.), Rožnově (13.3.-15.3.), Táboře (13.3.-17.3.) a v Ústí nad Labem (13.3.-18.3.).
Záštitu nad festivalem převzal již tradičně Václav Havel. Festival dále zaštítili ministr kultury Vítězslav Jandák, primátor hlavního města Prahy Pavel Bém a primátoři a starostové jednotlivých festivalových měst a hejtmani jedenácti krajů.
Generální partnerem je letos opět Plzeňský Prazdroj. Hlavním partnerem je Metrostav. Spolupořadatelé jsou Ministerstvo kultury ČR a Magistrát hlavního města Prahy. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.
Součástí Jednoho světa je mezinárodní soutěž dokumentárních filmů a videí, retrospektivy, workshopy, panelové diskuse, koncerty, výstavy fotografií a další akce. Diváci budou mít možnost shlédnout přes 110 dokumentů z celého světa. Po projekcích budou následovat debaty s festivalovými hosty.
Během festivalu Jeden svět proběhnou speciální dopolední projekce pro studenty základních a středních škol. Tato promítání budou vždy spojena s debatou s hostem.
V lednu a únoru budou v rámci Dokumentárních pondělků v kině Světozor probíhat předpremiéry festivalových filmů.
Novinky festivalu Jeden svět 2006
Termín konání festivalu je změněn na začátek měsíce března, čímž je zajištěno, že se festival nebude křížit se žádnou z významných akcí podobného charakteru.
Zahájení festivalu bude uspořádáno v prestižních prostorách Pražské křižovatky, odsvěceném gotickém chrámu v bývalém Anenském klášteře na Starém Městě, ve spolupráci s provozovatelem prostor Nadací Vize 97 Dagmar a Václava Havlových, kde proběhne za účasti předních osobností v rámci zahájení i předání ceny Homo Homini za přínos v oblasti lidských práv za rok 2005. „Jeden svět není pouze svědectvím lidského utrpení. Je také poselstvím o síle sounáležitosti a vůli vzepřít se násilí a bezpráví, je posilou lidské důstojnosti, víry a naděje,“ říká Václav Havel.
Hlavní cena festivalu bude v roce 2006 poprvé spojena s finanční odměnou pro autora vítězného filmu ve výši 50.000,- korun, kterou udělí ministr kultury.
Propagace festivalu bude podpořena vizuálním konceptem zpracovaným renomovaným a veřejné i umělecké obci dobře známým a uznávaným progresivním výtvarníkem Kryštofem Kinterou, čímž festival upozorní na jednu ze svých priorit, kterou je vysoká umělecká kvalita, zásada, jež se promítá i do výběru filmů a doprovodných akcí. „Festival Jeden Svět je každoroční událost, která má bezesporu smysl. A tak pro mne bylo sympatickou výzvou navrhnout a zpracovat vizuální propagaci pro tento ročník. Snažil jsem se celý koncept nastavit tak, aby pokud možno svojí lehkostí a humorem kontrastoval s vážností a závažností témat na festivalu často prezentovaných. Pestrost a pomatenost globalizovaného světa se projevuje v magorické kombinaci ošacení postavy - individua. Svět se odehrává jen na vlastní kůži a šašek a blázen ví víc, než si myslíme. Figura - individum má sloužit jako silný, ihned identifikovatelný vizuální znak, který na sebe strhává pozornost, vytváří zvědavost a svou nejapností klade, těm co ho míjí, otázky. Jde o tragikomický odkaz na globální povahu současnosti, na povědomí o různorodosti světových kultur a jejich specifik a na problematiku jejich vzájemného prolínání a soužití,“ říká Krištof Kintera.
Festivalové centrum bude v kině Lucerna, kde bude na většinu večerů po skončení filmových projekcí připraven doprovodný hudební program v Mramorovém sále, případně v kavárně Lucerny.
Program festivalu
Hosté, poroty, ceny, filmy
Program se již tradičně skládá ze tří soutěžních kategorií (Hlavní soutěž, Soutěž krátkých forem, Máte právo vědět) a třech mezinárodních porot.
Hlavní soutěž
Filmy v hlavní soutěži soupeří o Cenu ministra kultury České republiky za nejlepší film a Cenu za nejlepší režii udělované hlavní porotou. Do hlavní poroty pro rok 2006 byli pozvání jedni z nejvýznamnějších dokumentaristů mladší generace: Mercedes Moncada Rodriguez (talentovaná španělská dokumentaristka pracující zejména ve střední Americe), švýcarský dokumentarista Antoine Cattin, Filip Remunda (Česká Republika) či zkušený litevský režisér Arunas Matelis.
V hlavní soutěži se mimo jiné představí snímek Obří Budhové od švýcarského režiséra Christiana Freie (autora na Oscara nominovaného dokumentu Válečný fotograf), který pojednává o specifickém kouzlu afghánského Bamjánu, proslaveného bohužel již bývalou existencí obřích soch Budhy zničených Talibanem.
Hlavními hrdiny filmu My zdes jsou členové rodiny Krnáčových, kteří se po čtyřiceti letech strávených v kazašské vesničce Balgarka rozhodnou vrátit zpět na rodné Slovensko. Dokument Jara Vojtka uvedený v loňském roce na karlovarském festivalu popisuje více než tříleté strastiplné putování čtyřicetiletého Dimitrije a jeho nejbližších nepříliš růžovou ekonomickou realitou země pod Tatrami.
Dokument Řekni ámen! je velmi osobním příběhem o 26letém Davidovi, nejmladším z deseti sourozenců, z nichž má jeden větší ego než druhý, který se rozhodne své velmi konzervativní rodině oznámit, že je gay. Jeho vtipně natočený příběh výstižně ilustruje, jak velkou roli hraje v každodenním životě Izraelců náboženství a jakým způsobem vnímají ortodoxní Židé homosexualitu.
Snímek uznávané dokumentaristky Kim Longinoto Soudné sestry nás zavede do soudní síně v městečku Kumba v jihozápadním Kamerunu. Hlavní roli ve sledovaných čtyřech procesech, které se týkají rodinných vztahů, postavení žen a dětí v rodině a domácího násilí, hrají charismatická soudkyně Vera Ngassa a státní žalobkyně Beatrice Ntubav. O kvalitách filmu svědčí skutečnost, že v loňském roce získal na festivalu IDFA v Amsterdamu Cenu diváků.
Dokument Kdo z koho zachycuje dramatické události v roce 2002, kdy se mladý afro-američan, člen Demokratické strany a bývalý hráč amerického fotbalu Cory Booker rozhodl kandidovat na starostu New Jersey. Protihráčem Bookera, idealisty, který bojuje za zlepšení vzdělání a životních podmínek ve svém městě, je však zkušený politik Sharp James. Ten se neštítí ani zastrašování a jeho tým dokonce napadne samotného režiséra filmu, jenž byl v loňském roce oceněn na festivalu Hot Docs v Torontu Cenou diváků a Cenou za nejlepší film. Figuruje také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film
Film Ženy ze Zartalé nás zavede do chudé afghánské vesnice, mezi hladovějící a nemocné lidi, jejichž zajímavé charaktery jsou pestré jako barvy jejich rouch. Většina nemocných žen se v Afghánistánu dostane k lékaři velice pozdě, protože je manželé nechtějí nechat prohlédnout mužem, nechtějí je pustit do nemocnice a dokonce i když jsou na tom velice špatně, nechtějí je v nemocnici nechat samotné a raději je odvezou zpět domů, kde je mají pod dozorem. Dějovou linii i symbolickou rovinu dokumentu naplňuje příběh dívky Zeinab, jež se snažila vzdělávat, ale zabránila jí v tom tuberkulóza. Režisér tohoto poeticky laděného dokumentu Claude Mourieras, který režíruje i hrané snímky, je jedním z řady filmařů, kteří by měli festival osobně navštívit.
Soutěžní kategorie krátkých forem
Soutěžní kategorie krátkých forem zahrnuje kromě dokumentů i experimentální a animované filmy s tematikou lidských práv do 35 minut soutěžících o Cenu za nejlepší krátký film, kterou uděluje porota primátora hlavního města Prahy. Dosud potvrzenými členy jsou, jako již tradičně, ředitelé a dramaturgové prestižních mezinárodních dokumentárních festivalů – Herman Barth (Dokfest Munchen, Německo), Sanette Nayé (Cinekid – Mezinárodní festival dětských filmů, Nizozemí), Keith Shiri (Africa in the Pictures, Velká Británie), Jennifer Jones (Feminale, Německo) a Hugh Purcell (EsoDoc, Velká Británie).
V krátké soutěži budou moci diváci vidět např. belgický snímek Most na Drině, který je zajímavým svědectvím o městečku Visegrád ve východní Bosně a jeho starobylém mostě, symbolu a také němému svědku pohnuté historie tohoto regionu. Leitmotivem je stejnojmenná kniha nositele Nobelovy ceny Ivo Andrice a hlavní postavou Poljo Mevsud, který v době balkánského konfliktu vytáhl z řeky a následně pohřbil na 180 mrtvých těl.
Film Bratr Gordon je příběhem afro-američana Gordona původem z Harlemu, kde vyrůstal s matkou a kde také narukoval jako voják do války ve Vietnamu. Dnes, namísto přehlídek veteránů, pomáhá jako buddhistický mnich v klášteře Thamkrabok v Thajsku drogově závislým z celého světa.
Snímek Mládí v temnotách talentovaného amerického tvůrce Talmage Cooleyho nabízí pohled do života slepého teenagera Mikea, který si i přes svůj handicap dokáže s partou slepých kámošů z předměstí Bufala užívat života plnými doušky. Tento nadupaný film s hudbou populárních newyorských Interpool byl promítán na mnoha festivalech od Sundance až po Rotterdam. Je také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za krátký dokumentární film.
Máte právo vědět
Máte právo vědět je jedinečná soutěžní kategorie představující 16 celovečerních dokumentárních filmů, které originálním a kvalitním filmařským zpracováním upozorňují na neznámá nebo zamlčovaná témata týkající se lidských práv. Tyto filmy soutěží o Cenu Rudolfa Vrby. Porota udělující tuto cenu je záměrně složena nikoli z filmařů, ale z charismatických a statečných jednotlivců, kteří se angažují na poli obrany lidských práv. V porotě Rudolfa Vrby letos zasednou mimo jiné Ondřej Cakl z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, který se dlouhodobě zabývá monitorováním neonacistických aktivit v ČR a Debbie Stothard, která dlouhá léta bojuje za dodržování lidských práv v Barmě.
V této soutěžní kategorii se představí např. film Zmražení andělé pojednává o eugenice na případu situace v Los Angeles, světové metropoli reprodukčních technologií, kde se možná budou v příštích letech rodit stále častěji modrooké, blonďaté děti.
V dokumentu rakouského režiséra Erwina Wagenhofera o absurditě současného globalizovaného potravinářského průmyslu Nasytíme celý svět potkáme jak evropské zemědělce, potýkající se s absurdními nařízeními, tak vykořisťované obyvatele chudých zemí, na jejichž práci vydělávají nadnárodní koncerny. Kromě množství zajímavých a často zarážejících informací se také dozvíme, jak pravidla Evropské Unie pro potravinářský průmysl se snahou o zaručení nezávadnosti produktů pomalu vytlačují jakýkoli lidský rozměr v zemědělské práci.
Další ceny
Zvláštní cenu za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, uděluje porota pod čestným předsednictvím Václava Havla.
Plzeňský Prazdroj má tu čest zaštiťovat Cenu diváka, o které budou jako vždy rozhodovat návštěvníci festivalu.
O Ceně Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu bude letos rozhodovat Vlastimil Hankus, Mgr. Karel Fisl a předseda poroty MgA. Jiří Hraše.
Stejně jako v minulých letech i letos sošky doprovázející ceny festivalu vytvořila nevidomá výtvarnice Božena Přikrylová technikou hmatového modelování.
Tematické sekce
Gender Montage: Paradigmata v post-sovětském prostoru
Ve světové premiéře bude na festivalu uvedena nová kolekce filmů z projektu Gender Montage: Paradigmata v post-sovětském prostoru. Tyto unikátní dokumenty zachycují nelehké postavení žen v sedmi post-sovětských zemích. Na festival přijedou i samotní tvůrci filmů, kteří budou k dispozici pro navazující debaty. Celou akci doprovodí rozsáhlý seminář, na němž budou participovat autorky filmů, iniciátorky projektu Gender Montage a české i zahraniční odbornice.
První kolekce filmů Gender Montage z roku 2003 byla představena na více než 50 filmových festivalech a dnes s ní pracuje přes 500 univerzit a výzkumných center z celého světa. Filmy Gender Montage nabízí autentické a pronikavé pohledy do konkrétních osudů jednotlivých žen a umožňují, aby jejich marginalizované hlasy mohly být vyslyšeny. I když se filmy zabývají konkrétními případy, obsahují univerzální ženská témata. Filmy byly natočeny dokumentaristy a dokumentaristkami z jednotlivých regionů ve spolupráci s odbornicemi na ženská práva. Na letošním ročníku Jednoho světa bude představeno z celkem 14 snímků sedm půlhodinových svědectví o údělu žen v sedmi post-sovětských republikách.
Snímek Ženské štěstí nebo mužská důstojnost na portrétu dvou zcela rozdílných žen přibližuje situaci v současné Arménii, kde ženy tvoří 56 procent vzdělané populace, ale mnoho z nich je namísto vzdělávání nuceno být „na plný úvazek“ ženou v domácnosti.
Hlavní postavou gruzínského filmu Návrat je Liya, která vinou násilnického otce přišla o matku a sama jím byla po celé dětství týrána. Do dnešních dnů přitom gruzínská justice nezná pojem domácí násilí ani o něm neexistují žádné statistiky.
Hrdinkou kyrgyzského filmu Elechek je Sairash, která je po čtvrt století trvajícím manželství nucena vypořádat se skutečností, že si její manžel, tak jako mnoho jiných, domu přivedl druhou ženu. Polygamie je přitom v Kyrgyzstánu postavena mimo zákon.
Litevský snímek Kristina a Kristus představí nábožensky založenou a na oxfordské univerzitě vystudovanou ženu, jež se marně snaží stát biskupem luteránské církve. I když jde o v Západní Evropě běžnou proceduru, v Litvě je zásluhou silného politického vlivu katolické církve toto, i jiná práva, ženám upírána.
Film Na ruských vesnicích jsou také ženy se zabývá neutěšenou realitou typického ruského venkova, jehož obyvateli jsou často věčně opilí muži a zcela vyčerpané ženy pracující v těžkých a mnohdy životu nebezpečných podmínkách.
Snímek Nová Penelope vypráví o hospodářské krizi a politickém chaosu v současném Tádžikistánu, kde je třetina populace nucena si hledat práci v zahraničí. Tisíce žen tak musí s minimálními prostředky na obživu trávit i několik let čekáním na manžele, až se vrátí s výdělkem do svých domovů.
Posledním z kolekce je ukrajinský snímek Kdo zazpívá ukolébavku seznamující s dvěma muži, kteří se rozhodli zůstat se svými dětmi na mateřské, resp. otcovské dovolené. Na celé Ukrajině je podobných případů pouze 46 a podle sociologů stráví v průměru otec, nejen na Ukrajině, se svým dítětem pouhé čtyři minuty denně.
Muslimové v Evropě: Kulturní dialog
Jedním z témat letošního ročníku je soužití Evropanů s muslimy. Hlavním cílem projektu „Muslimové v Evropě: Kulturní dialog“ je výměna zkušeností a názorů ohledně integrace a soužití většinové společnosti v Německu, Nizozemí, Francii a České republice s přistěhovalci z muslimských zemí a s jejich v Evropě narozenými potomky. Prostřednictvím filmů a debat s našimi hosty chceme přiblížit problematiku českým divákům, umožnit jim poznat existující společenské a kulturní bariéry integrace a vyvolat hlubší diskusi o problému. Kromě kratších debat s tvůrci po promítání několika tématických filmů uspořádá festival Jeden Svět také rozsáhlejší panelovou diskusi předních odborníků, filmových tvůrců a zástupců muslimských menšin.
Snímek Ráj mě nemine je portrétem tří Holanďanek, které se rozhodly z hlouby svého srdce konvertovat k Islámu. Pro každou z nich tato volba představuje různé problémy a neustále se zmítají mezi očekáváním svých přátel a rodičů a nároky jejich nového přesvědčení.
Časosběrný dokument Bettiny Braun Vo co de? sleduje skupinku mladých tureckých a albánských imigrantů druhé generace žijících v Německu, partu rapperů, kteří bloudí životem, bojují s obživou, se snahou prosadit se s co nejmenší námahou, mladíky, kteří jsou nejšťastnější, když se mohou volně „poflakovat“ po ulicích či zpívat v klubu. Tento německý dokument není suchou sociální kritikou, i když v sobě nese téma života národnostní menšiny ve vyspělém státě, ale příjemným snímkem o možnostech každého člověka.
Obrazy Afriky
Festival věnuje celou sekci filmům o Africe. Hlavními tématy těchto snímků budou problémy afrického dluhu, rozvojové pomoci, ale také poutavé příběhy z každodenního života Afričanů, reflektující zaběhnutou představu o Africe jako kontinentu bídy, hladu a nemocí. Větší část filmů by měla být natočena režiséry afrického původu. Součástí této sekce bude diskuse nazvaná Zobrazování Afriky ve filmu, během níž budou evropští a afričtí filmaři společně debatovat o kulturních stereotypech v dokumentárním filmu.
Dokument Ztracené děti se zaměřuje na občanskou válku na severu Ugandy, která trvá bez zájmu okolního světa už devatenáct let. Součástí této války jsou únosy malých dětí, z kterých jsou pomocí brutálních úkolů pod hrozbou smrti vychováváni vojáci zcela bez zábran, schopní vraždit i vlastní lidi. Když se jim náhodou podaří uniknout, jejich rodiny je odmítají ze strachu z rebelů nebo pro činy, ke kterým byly donuceny. Režisér Oliver Soltar nám představuje čtyři dětské vojáky ve věku od osmi do čtrnácti let, jež nalezli azyl v sirotčím táboře.
Rok s židovskou kulturou
Na pozvání Židovského muzea v Praze se Jeden svět stane součástí celoroční akce Rok s židovskou kulturou a uvede v rámci festivalu několik snímků věnovaných židovské historii a kultuře.
České filmy (přehlídka nové české dokumentární tvorby)
Jeden svět se stejně jako v minulých letech snaží podporovat rozvoj dokumentární tvorby v České republice. Z toho důvodu zařazuje i letos řadu nových českých dokumentů do svého programu. Na festivalu bude ve světové premiéře představen dokument Martina Svozílka Člověk proti hysterii, jež ilustruje na vyprávění a osobním příběhu Zdeňka Mateiciuca, člověka, který vyrůstal v komunistickém Československu a v nulovém povědomí o někdejších obyvatelích svého města, různé odstíny sudetoněmeckého tématu.
V soutěžní kategorii krátkých forem se představí autorská reportáž studentky FAMU Jaroslavy Panákové Let čajky proti větru o boji mladých Čukčů se živly velkoměsta skrze tanec a „oblékání se“ do tradiční kultury. Pomocí dynamického střihu, působivých černobílých kompozic a zajímavé zvukové kulisy nahlédneme do způsobu, jakým si tito lidé v Petrohradě vytváří svou malou Čukotku, kterou stále nosí v sobě.
Na festivalu bude také k vidění nový dokument renomovaného filmového tvůrce Miroslava Janka Vierka aneb Záhada zmizení rodiny B., který je poutavým a místy napínavým příběhem o tom, jak se zpěvačka Ida Kellarová rozhodla přestěhovat mnohočlennou cikánskou rodinu v čele s hudebně talentovanou Vierkou z extrémně nuzných podmínek slovenského venkova do svého domu. Neobyčejně živý dokument je možné sledovat jako obraz vývoje mezilidských vztahů, možných postojů k romské komunitě, ale i jako zajímavý pohled do hudebního světa.
Hudba v lidských právech
Protože jsme si vědomi, jak pochmurné a bolestné mohou být lidskoprávní dokumenty, rozhodli jsme se letošní program odlehčit sekcí s filmy, v nichž hudba, ale i jiné způsoby uměleckého vyjádření, mohou sloužit k vyjádření vlastních postojů, úniku před útlakem či různými formami manipulace. Tato kategorie bude propojena s bohatým hudebním doprovodným programem.
Snímek Král Afro-Reagge nás zavede do legendárních slumů na předměstí Ria a seznámí s člověkem, který stál u počátků hudebního směru známého jako afro-reagge. Tento pozoruhodný film je také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film.
Dokument Hvězdní uprchlíci vypráví o zrodu netradiční hudební skupiny tvořené několika obyvateli uprchlického tábora v Guinejské republice, kam utekli z občanskou válkou zmítané Sierry Leone.
Filmy porotců
Stejně jako v minulých letech jsou i letos mezi porotci významné osobnosti světového dokumentu, jejichž vybrané filmy uvádíme ve speciální kategorii.
Jak je možné, že v nemocnici plné dětí s leukémií je často pozitivnější a radostnější atmosféra než za jejími zdmi? Tuto otázku se snaží ve svém filmu Dříve než se snesu k zemi zodpovědět renomovaný litevský režisér a člen hlavní poroty Arunas Matelis, který kvůli nemoci své dcery Emiliji strávil v této nemocnici ve Vilniusu osm měsíců. Snímek získal hlavní cenu Silver Wolf na festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, Cenu za nejlepší film na festivalu v Lipsku a je nominovaný na cenu Evropské Filmove Akademie).
Promítání pro školy
Po předloňském úspěšném zavedení jsme se letos rozhodli znovu uvést několik dokumentů pro děti od 8 do 13 let, které budou uvedeny v kategorii Jeden svět dětem. Jde o filmy zaměřené na děti a určené především jim. Dávají jim možnost sledovat autentické životní příběhy jejich vrstevníků nejen v zemích s kulturou podobnou té naší, ale i těch, jejichž životní podmínky a styl jsou úplně jiné.
Hlavní postavou dokumentu Jsem silný je holandský chlapec, kterého když byl malý vyděsil bulteriér natolik, že má dodnes ze psů velmi silnou fobii. Pomocí terapie se základním bojovým heslem „Jsem silný!“ se postupně přestává bát a stává se vítězem nad svým psychickým handicapem.
Pozoruhodný debut mladého indického tvůrce Rishi Chammana Trable s ekzémem je příběhem 11letého Pavana, vášnivého fanouška Bollywoodských filmů, který se od malinka potýká s kožní chorobou.
Pro starší žáky základních škol a pro studenty středních škol jsme letos opět připravili speciální dopolední projekce vybraných festivalových filmů, které budou spojeny s besedou s odborníky.
Retrospektivy a pocty
Péter Forgács: filmová historie
Maďarský filmař Péter Forgács patří k nejdůležitějším současným dokumentaristům ve střední Evropě. Ve své práci se soustředí zejména na novodobou historii Maďarska, kterou originálním způsobem zpřítomňuje díky využívání soukromých amatérských filmů natočených v uplynulém století. Forgácsovi snímky jsou mezinárodně uznávané a on sám získal řadu ocenění. Přehlídka tvorby Pétera Forgácse s jeho osobní účastí na Jednom světě je první ucelenou poctou tomuto jedinečnému filmaři a zároveň v rámci filmových festivalů ojedinělým pokusem o představení subžánru dokumentárního filmu, jímž je využití soukromých archivů k zachycení konkrétních událostí i samotné historie filmu. V této souvislosti bude uveden jeden z filmů rakouského experimentálního filmaře Gustava Deutsche, pracujícího s odkazem a významovými variacemi archivní kinematografie a snímek z dílny českého tvůrce Jana Šikla.
Zentropa: manifest Dogma v dokumentárním filmu
Zentropa je dánská produkční společnost založená režisérem Larsem von Trierem. Tato společnost produkovala většinu snímků natočených podle manifestu Dogma von Trierem nebo jeho kolegy, čímž se stala světoznámou filmovou značkou. Jeden svět by chtěl upozornit na dokumentární snímky produkované Zentropou, které jsou sice méně známe než ty hrané, ovšem přinejmenším stejně zajímavé. Promítání vybraných dokumentů ze Zentropy na festivalu bude přítomno i několik producentů.
Sociální spoty
Sociální spoty
V rozsáhle podsekci nazvané NonComm bude věnován velký prostor sociálním spotům. Krátké a vtipné šoty jsou nejen divácky vítaným osvěžením, ale zároveň velmi zajímavým a účinným komunikačním prostředkem, který často svérázným a velmi kreativním způsobem přibližuje téměř veškerá relevantní témata naší společnosti, od problematiky HIV, korupce v ekonomice a domácího násilí, přes drogovou závislost a alkohol za volantem až po ochranu životního prostředí a lidských práv. Je to nenásilný způsob, jak pomoci vytvářet občanskou a společenskou zodpovědnost. Navíc se tyto veřejné apely znamenitě doplňují s promítanými dokumenty festivalu Jeden Svět.
Další vybrané filmy z festivalového programu
Snímek Ropovod v sousedství se zabývá stavbou gigantického ropovodu z ázerbájdžánského Baku do tureckého Ceyhanu, který má vést přes malou horskou vesničku v Gruzii, v neposkvrněném údolí Borjomi, známého bohatou zásobárnou minerálních pramenů. Film Niny Kirtadze, který byl loni v Berlíně oceněn Evropskou Filmovou Akademií, není suše moralizujícím dílem o zkáze, kterou do neposkvrněného tradičního světa přinesl chladný kapitalistický systém, ale také velmi živým a místy humorným portrétem gruzínských vesničanů.
Dokument Darwinova noční můra, vyznamenaný mnoha cenami, např. Cenou Arte za evropský dokument roku 2004, přináší sugestivní svědectví o děsivých kontrastech globalizovaného světa. Autoři potkávali rybáře, zástupce světových bank, děti bez domova, africké ministry, prostitutky i evropské komisaře. Natáčeli pod různým krytím, aby nakonec mohli nekompromisně pojmenovat příčiny a důsledky zoufalé světové nerovnováhy. Po uvedení na festivalu se zásluhou distribuční společnosti Artcam dostane tento dokument, který figuruje na přednominačním seznamu na zisk Oscara, i do běžné distribuce.
Film Pomsti jen jedno z mých očí zkušeného izraelského režiséra Avi Mograbiho, který rozkrývá více než šedesát let starý mýtus o fanatismu a dvojí morálce hrdinů z Massady a paralelně ho srovnává se současnou situací v Izraeli a s postupy izraelské armády, byl uveden v loňském roce na festivalu v Cannes.
Nizozemský režisér Marlou van den Berge ve filmu Benigno: Zapomenutý revolucionář zachycuje životní osudy Daniela Alarcóna, řečeného Benigno, negramotného farmáře, poté spolubojovníka Fidela Castra a Che Guevary, po ovládnutí Kuby Castrem významného národního hrdiny a dnes bezejmenného exulanta hledajícího práci.
Švýcarský dokument Čečenské pohlednice, premiérově uvedený na Berlinale, seznamuje diváky s osudem statečné ženy Zainap, která dokumentuje stále nekončící genocidu v Čečensku, jíž za nezájmu demokratických zemí do dnešních dnů padla za oběť velká část čečenské populace, a snaží se tyto filmy propašovat do západní Evropy.
Snímek Džíny z Číny nás zavede do čínské továrny na džíny a ukáže, co by mezinárodní firmy a čínská vláda raději udržely v tajnosti: v jakých podmínkách se populární džíny ve skutečnosti vyrábějí. Na festivalu IDFA v Amsterdamu film získal cenu DOEN Amnesty International.
Producentka amerických nezávislých filmů Marilyn Agrelo si pro svůj režijní debut Šílený žhavý tanec vybrala deset let trvající projekt newyorských veřejných škol, v rámci kterého mohou děti, včetně těch ze sociálně slabších rodin, navštěvovat bezplatný kurz společenských tanců završený velkou soutěží. Snímek, jež získal v loňském roce na karlovarském festivalu zvláštní uznání a figuruje na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film, vyniká poutavým zachycením frenetické atmosféry, která doprovází kurzy a následnou soutěž.
Film Naše heslo: Krize zjišťuje, do jaké míry stála za strmým vzestupem popularity dříve neoblíbeného bolivijského prezidentského kandidáta přezdívaného Goni kampaň vedená bývalým Clintonovým poradcem Jamesem Carvillem.
Hlavními postavami jednoho z nejoceňovanějších současných tureckých filmů Hra je devět tureckých žen z chudé horské vesnice, které se rozhodly, že si svou každodenní nelehkou práci doma i na poli zpříjemní nastudováním divadelního představení. Film není jen zajímavým zachycením vzniku amatérské divadelní hry, ale ukazuje i možnosti a limity tureckých žen v dnešní době, míru jejich emancipace, jejich vztah k mužům i k výchově svých dětí.
Film Shadya, oceněný na loňském festivalu IDFA v Amsterdamu, vypráví příběh nekonvenční dívky Shadyji, která pochází z muslimské rodiny, ale velmi úspěšně reprezentuje v karate Izrael. Problém nastal, když se v roce 2004 na mistrovství světa před kamerami zahalila do palestinské vlajky.
Po většině projekcí následuje debata s režisérem nebo odborníkem na dané téma.
Doprovodný program
Koncerty:
Festivalové centrum bude v kině Lucerna, kde bude na většinu večerů po skončení filmových projekcí připraven doprovodný hudební program v Mramorovém sále, případně v kavárně Lucerny. Program bude sestaven z hudby etnicky a stylově rozmanité, vše v podání českých umělců a umělkyň, zabývajících se kulturou jiných etnik a národů.
Výstavy:
Součástí programu budou samozřejmě diskuse s festivalovými hosty po projekcích filmů, workshopy, panelové diskuse, semináře, výstavy atd. Jednou z nejvýznamnějších akcí bude výstava „Společnost Člověk v tísni ve fotografii“, dokumentující zejména aspekty života obyčejných lidí v oblastech, kde působí Člověk v tísni. Výstava v pražské Langhans Galerii bude zahrnovat jak díla profesionálních fotografů (Lubomír Kotek, Iva Zímová ad.), tak pracovníků Člověka v tísni. Většina snímků je vystavena vůbec poprvé.
Filmařský seminář:
Prezentace dokumentárních filmů na světových festivalech bývá často jejich odrazovým můstkem pro úvod do běžné kino-distribuce či televizního vysílání. Tento seminář by měl umožnit setkání zahraničních režisérů, producentů a zástupců filmových festivalů, aby si prostřednictvím strukturovaného dialogu vyměnili zkušenosti a zároveň poskytli inspiraci českým dokumentaristům, jejichž vysoce kvalitní snímky se neobjevují dostatečně často na zahraničních festivalech.
„Angažmá české diplomacie a jednotlivých poslanců a senátorů na poli podpory lidských práv na Kubě, v Barmě a Bělorusku ukazuje, že se České republice „vyplatí“, když se aktivně zasazuje za podporu lidských práv a prosazovaní demokracie ve světě. Dává jí to jasnou identitu na mezinárodní scéně a průkopnické místo mezi ostatními novými členy Evropské unie. Stále je ale nesnadné o správnosti takové aktivní mezinárodní politiky přesvědčit i širší veřejnost. Film se jeví jako jeden z velice účinných komunikačních kanálů. A právě Jeden svět má výrazný potenciál komunikovat s veřejností v České republice o tom, co se děje ve světě, jakým zásadním výzvám čelí a musí čelit mezinárodní společnost,“ říká zakladatel festivalu Igor Blaževič o jeho významu a smyslu v současné době.
Festivalové centrum bude v kině Lucerna (Štěpánská 61, Praha 1). Dalšími festivalovými kiny budou Světozor (2 sály), Evald, Mat a Ponrepo.
Kromě Prahy proběhne Jeden svět v dalších 13 městech po celé České republice:
v Brně (9.3.-16.3.), Českých Budějovicích (6.3.-9.3.), Hradci Králové (13.3.-17.3.), Mělníku (15.3.-17.3.), Liberci (13.3.-17.3.), Olomouci (20.-24.3.), Opavě (13.3.-17.3.), Ostravě (6.3.-10.3.), Pardubicích (6.3.-10.3.), Plzni (16.3.-22.3.), Rožnově (13.3.-15.3.), Táboře (13.3.-17.3.) a v Ústí nad Labem (13.3.-18.3.).
Záštitu nad festivalem převzal již tradičně Václav Havel. Festival dále zaštítili ministr kultury Vítězslav Jandák, primátor hlavního města Prahy Pavel Bém a primátoři a starostové jednotlivých festivalových měst a hejtmani jedenácti krajů.
Generální partnerem je letos opět Plzeňský Prazdroj. Hlavním partnerem je Metrostav. Spolupořadatelé jsou Ministerstvo kultury ČR a Magistrát hlavního města Prahy. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.
Součástí Jednoho světa je mezinárodní soutěž dokumentárních filmů a videí, retrospektivy, workshopy, panelové diskuse, koncerty, výstavy fotografií a další akce. Diváci budou mít možnost shlédnout přes 110 dokumentů z celého světa. Po projekcích budou následovat debaty s festivalovými hosty.
Během festivalu Jeden svět proběhnou speciální dopolední projekce pro studenty základních a středních škol. Tato promítání budou vždy spojena s debatou s hostem.
V lednu a únoru budou v rámci Dokumentárních pondělků v kině Světozor probíhat předpremiéry festivalových filmů.
Novinky festivalu Jeden svět 2006
Termín konání festivalu je změněn na začátek měsíce března, čímž je zajištěno, že se festival nebude křížit se žádnou z významných akcí podobného charakteru.
Zahájení festivalu bude uspořádáno v prestižních prostorách Pražské křižovatky, odsvěceném gotickém chrámu v bývalém Anenském klášteře na Starém Městě, ve spolupráci s provozovatelem prostor Nadací Vize 97 Dagmar a Václava Havlových, kde proběhne za účasti předních osobností v rámci zahájení i předání ceny Homo Homini za přínos v oblasti lidských práv za rok 2005. „Jeden svět není pouze svědectvím lidského utrpení. Je také poselstvím o síle sounáležitosti a vůli vzepřít se násilí a bezpráví, je posilou lidské důstojnosti, víry a naděje,“ říká Václav Havel.
Hlavní cena festivalu bude v roce 2006 poprvé spojena s finanční odměnou pro autora vítězného filmu ve výši 50.000,- korun, kterou udělí ministr kultury.
Propagace festivalu bude podpořena vizuálním konceptem zpracovaným renomovaným a veřejné i umělecké obci dobře známým a uznávaným progresivním výtvarníkem Kryštofem Kinterou, čímž festival upozorní na jednu ze svých priorit, kterou je vysoká umělecká kvalita, zásada, jež se promítá i do výběru filmů a doprovodných akcí. „Festival Jeden Svět je každoroční událost, která má bezesporu smysl. A tak pro mne bylo sympatickou výzvou navrhnout a zpracovat vizuální propagaci pro tento ročník. Snažil jsem se celý koncept nastavit tak, aby pokud možno svojí lehkostí a humorem kontrastoval s vážností a závažností témat na festivalu často prezentovaných. Pestrost a pomatenost globalizovaného světa se projevuje v magorické kombinaci ošacení postavy - individua. Svět se odehrává jen na vlastní kůži a šašek a blázen ví víc, než si myslíme. Figura - individum má sloužit jako silný, ihned identifikovatelný vizuální znak, který na sebe strhává pozornost, vytváří zvědavost a svou nejapností klade, těm co ho míjí, otázky. Jde o tragikomický odkaz na globální povahu současnosti, na povědomí o různorodosti světových kultur a jejich specifik a na problematiku jejich vzájemného prolínání a soužití,“ říká Krištof Kintera.
Festivalové centrum bude v kině Lucerna, kde bude na většinu večerů po skončení filmových projekcí připraven doprovodný hudební program v Mramorovém sále, případně v kavárně Lucerny.
Program festivalu
Hosté, poroty, ceny, filmy
Program se již tradičně skládá ze tří soutěžních kategorií (Hlavní soutěž, Soutěž krátkých forem, Máte právo vědět) a třech mezinárodních porot.
Hlavní soutěž
Filmy v hlavní soutěži soupeří o Cenu ministra kultury České republiky za nejlepší film a Cenu za nejlepší režii udělované hlavní porotou. Do hlavní poroty pro rok 2006 byli pozvání jedni z nejvýznamnějších dokumentaristů mladší generace: Mercedes Moncada Rodriguez (talentovaná španělská dokumentaristka pracující zejména ve střední Americe), švýcarský dokumentarista Antoine Cattin, Filip Remunda (Česká Republika) či zkušený litevský režisér Arunas Matelis.
V hlavní soutěži se mimo jiné představí snímek Obří Budhové od švýcarského režiséra Christiana Freie (autora na Oscara nominovaného dokumentu Válečný fotograf), který pojednává o specifickém kouzlu afghánského Bamjánu, proslaveného bohužel již bývalou existencí obřích soch Budhy zničených Talibanem.
Hlavními hrdiny filmu My zdes jsou členové rodiny Krnáčových, kteří se po čtyřiceti letech strávených v kazašské vesničce Balgarka rozhodnou vrátit zpět na rodné Slovensko. Dokument Jara Vojtka uvedený v loňském roce na karlovarském festivalu popisuje více než tříleté strastiplné putování čtyřicetiletého Dimitrije a jeho nejbližších nepříliš růžovou ekonomickou realitou země pod Tatrami.
Dokument Řekni ámen! je velmi osobním příběhem o 26letém Davidovi, nejmladším z deseti sourozenců, z nichž má jeden větší ego než druhý, který se rozhodne své velmi konzervativní rodině oznámit, že je gay. Jeho vtipně natočený příběh výstižně ilustruje, jak velkou roli hraje v každodenním životě Izraelců náboženství a jakým způsobem vnímají ortodoxní Židé homosexualitu.
Snímek uznávané dokumentaristky Kim Longinoto Soudné sestry nás zavede do soudní síně v městečku Kumba v jihozápadním Kamerunu. Hlavní roli ve sledovaných čtyřech procesech, které se týkají rodinných vztahů, postavení žen a dětí v rodině a domácího násilí, hrají charismatická soudkyně Vera Ngassa a státní žalobkyně Beatrice Ntubav. O kvalitách filmu svědčí skutečnost, že v loňském roce získal na festivalu IDFA v Amsterdamu Cenu diváků.
Dokument Kdo z koho zachycuje dramatické události v roce 2002, kdy se mladý afro-američan, člen Demokratické strany a bývalý hráč amerického fotbalu Cory Booker rozhodl kandidovat na starostu New Jersey. Protihráčem Bookera, idealisty, který bojuje za zlepšení vzdělání a životních podmínek ve svém městě, je však zkušený politik Sharp James. Ten se neštítí ani zastrašování a jeho tým dokonce napadne samotného režiséra filmu, jenž byl v loňském roce oceněn na festivalu Hot Docs v Torontu Cenou diváků a Cenou za nejlepší film. Figuruje také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film
Film Ženy ze Zartalé nás zavede do chudé afghánské vesnice, mezi hladovějící a nemocné lidi, jejichž zajímavé charaktery jsou pestré jako barvy jejich rouch. Většina nemocných žen se v Afghánistánu dostane k lékaři velice pozdě, protože je manželé nechtějí nechat prohlédnout mužem, nechtějí je pustit do nemocnice a dokonce i když jsou na tom velice špatně, nechtějí je v nemocnici nechat samotné a raději je odvezou zpět domů, kde je mají pod dozorem. Dějovou linii i symbolickou rovinu dokumentu naplňuje příběh dívky Zeinab, jež se snažila vzdělávat, ale zabránila jí v tom tuberkulóza. Režisér tohoto poeticky laděného dokumentu Claude Mourieras, který režíruje i hrané snímky, je jedním z řady filmařů, kteří by měli festival osobně navštívit.
Soutěžní kategorie krátkých forem
Soutěžní kategorie krátkých forem zahrnuje kromě dokumentů i experimentální a animované filmy s tematikou lidských práv do 35 minut soutěžících o Cenu za nejlepší krátký film, kterou uděluje porota primátora hlavního města Prahy. Dosud potvrzenými členy jsou, jako již tradičně, ředitelé a dramaturgové prestižních mezinárodních dokumentárních festivalů – Herman Barth (Dokfest Munchen, Německo), Sanette Nayé (Cinekid – Mezinárodní festival dětských filmů, Nizozemí), Keith Shiri (Africa in the Pictures, Velká Británie), Jennifer Jones (Feminale, Německo) a Hugh Purcell (EsoDoc, Velká Británie).
V krátké soutěži budou moci diváci vidět např. belgický snímek Most na Drině, který je zajímavým svědectvím o městečku Visegrád ve východní Bosně a jeho starobylém mostě, symbolu a také němému svědku pohnuté historie tohoto regionu. Leitmotivem je stejnojmenná kniha nositele Nobelovy ceny Ivo Andrice a hlavní postavou Poljo Mevsud, který v době balkánského konfliktu vytáhl z řeky a následně pohřbil na 180 mrtvých těl.
Film Bratr Gordon je příběhem afro-američana Gordona původem z Harlemu, kde vyrůstal s matkou a kde také narukoval jako voják do války ve Vietnamu. Dnes, namísto přehlídek veteránů, pomáhá jako buddhistický mnich v klášteře Thamkrabok v Thajsku drogově závislým z celého světa.
Snímek Mládí v temnotách talentovaného amerického tvůrce Talmage Cooleyho nabízí pohled do života slepého teenagera Mikea, který si i přes svůj handicap dokáže s partou slepých kámošů z předměstí Bufala užívat života plnými doušky. Tento nadupaný film s hudbou populárních newyorských Interpool byl promítán na mnoha festivalech od Sundance až po Rotterdam. Je také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za krátký dokumentární film.
Máte právo vědět
Máte právo vědět je jedinečná soutěžní kategorie představující 16 celovečerních dokumentárních filmů, které originálním a kvalitním filmařským zpracováním upozorňují na neznámá nebo zamlčovaná témata týkající se lidských práv. Tyto filmy soutěží o Cenu Rudolfa Vrby. Porota udělující tuto cenu je záměrně složena nikoli z filmařů, ale z charismatických a statečných jednotlivců, kteří se angažují na poli obrany lidských práv. V porotě Rudolfa Vrby letos zasednou mimo jiné Ondřej Cakl z občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, který se dlouhodobě zabývá monitorováním neonacistických aktivit v ČR a Debbie Stothard, která dlouhá léta bojuje za dodržování lidských práv v Barmě.
V této soutěžní kategorii se představí např. film Zmražení andělé pojednává o eugenice na případu situace v Los Angeles, světové metropoli reprodukčních technologií, kde se možná budou v příštích letech rodit stále častěji modrooké, blonďaté děti.
V dokumentu rakouského režiséra Erwina Wagenhofera o absurditě současného globalizovaného potravinářského průmyslu Nasytíme celý svět potkáme jak evropské zemědělce, potýkající se s absurdními nařízeními, tak vykořisťované obyvatele chudých zemí, na jejichž práci vydělávají nadnárodní koncerny. Kromě množství zajímavých a často zarážejících informací se také dozvíme, jak pravidla Evropské Unie pro potravinářský průmysl se snahou o zaručení nezávadnosti produktů pomalu vytlačují jakýkoli lidský rozměr v zemědělské práci.
Další ceny
Zvláštní cenu za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, uděluje porota pod čestným předsednictvím Václava Havla.
Plzeňský Prazdroj má tu čest zaštiťovat Cenu diváka, o které budou jako vždy rozhodovat návštěvníci festivalu.
O Ceně Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu bude letos rozhodovat Vlastimil Hankus, Mgr. Karel Fisl a předseda poroty MgA. Jiří Hraše.
Stejně jako v minulých letech i letos sošky doprovázející ceny festivalu vytvořila nevidomá výtvarnice Božena Přikrylová technikou hmatového modelování.
Tematické sekce
Gender Montage: Paradigmata v post-sovětském prostoru
Ve světové premiéře bude na festivalu uvedena nová kolekce filmů z projektu Gender Montage: Paradigmata v post-sovětském prostoru. Tyto unikátní dokumenty zachycují nelehké postavení žen v sedmi post-sovětských zemích. Na festival přijedou i samotní tvůrci filmů, kteří budou k dispozici pro navazující debaty. Celou akci doprovodí rozsáhlý seminář, na němž budou participovat autorky filmů, iniciátorky projektu Gender Montage a české i zahraniční odbornice.
První kolekce filmů Gender Montage z roku 2003 byla představena na více než 50 filmových festivalech a dnes s ní pracuje přes 500 univerzit a výzkumných center z celého světa. Filmy Gender Montage nabízí autentické a pronikavé pohledy do konkrétních osudů jednotlivých žen a umožňují, aby jejich marginalizované hlasy mohly být vyslyšeny. I když se filmy zabývají konkrétními případy, obsahují univerzální ženská témata. Filmy byly natočeny dokumentaristy a dokumentaristkami z jednotlivých regionů ve spolupráci s odbornicemi na ženská práva. Na letošním ročníku Jednoho světa bude představeno z celkem 14 snímků sedm půlhodinových svědectví o údělu žen v sedmi post-sovětských republikách.
Snímek Ženské štěstí nebo mužská důstojnost na portrétu dvou zcela rozdílných žen přibližuje situaci v současné Arménii, kde ženy tvoří 56 procent vzdělané populace, ale mnoho z nich je namísto vzdělávání nuceno být „na plný úvazek“ ženou v domácnosti.
Hlavní postavou gruzínského filmu Návrat je Liya, která vinou násilnického otce přišla o matku a sama jím byla po celé dětství týrána. Do dnešních dnů přitom gruzínská justice nezná pojem domácí násilí ani o něm neexistují žádné statistiky.
Hrdinkou kyrgyzského filmu Elechek je Sairash, která je po čtvrt století trvajícím manželství nucena vypořádat se skutečností, že si její manžel, tak jako mnoho jiných, domu přivedl druhou ženu. Polygamie je přitom v Kyrgyzstánu postavena mimo zákon.
Litevský snímek Kristina a Kristus představí nábožensky založenou a na oxfordské univerzitě vystudovanou ženu, jež se marně snaží stát biskupem luteránské církve. I když jde o v Západní Evropě běžnou proceduru, v Litvě je zásluhou silného politického vlivu katolické církve toto, i jiná práva, ženám upírána.
Film Na ruských vesnicích jsou také ženy se zabývá neutěšenou realitou typického ruského venkova, jehož obyvateli jsou často věčně opilí muži a zcela vyčerpané ženy pracující v těžkých a mnohdy životu nebezpečných podmínkách.
Snímek Nová Penelope vypráví o hospodářské krizi a politickém chaosu v současném Tádžikistánu, kde je třetina populace nucena si hledat práci v zahraničí. Tisíce žen tak musí s minimálními prostředky na obživu trávit i několik let čekáním na manžele, až se vrátí s výdělkem do svých domovů.
Posledním z kolekce je ukrajinský snímek Kdo zazpívá ukolébavku seznamující s dvěma muži, kteří se rozhodli zůstat se svými dětmi na mateřské, resp. otcovské dovolené. Na celé Ukrajině je podobných případů pouze 46 a podle sociologů stráví v průměru otec, nejen na Ukrajině, se svým dítětem pouhé čtyři minuty denně.
Muslimové v Evropě: Kulturní dialog
Jedním z témat letošního ročníku je soužití Evropanů s muslimy. Hlavním cílem projektu „Muslimové v Evropě: Kulturní dialog“ je výměna zkušeností a názorů ohledně integrace a soužití většinové společnosti v Německu, Nizozemí, Francii a České republice s přistěhovalci z muslimských zemí a s jejich v Evropě narozenými potomky. Prostřednictvím filmů a debat s našimi hosty chceme přiblížit problematiku českým divákům, umožnit jim poznat existující společenské a kulturní bariéry integrace a vyvolat hlubší diskusi o problému. Kromě kratších debat s tvůrci po promítání několika tématických filmů uspořádá festival Jeden Svět také rozsáhlejší panelovou diskusi předních odborníků, filmových tvůrců a zástupců muslimských menšin.
Snímek Ráj mě nemine je portrétem tří Holanďanek, které se rozhodly z hlouby svého srdce konvertovat k Islámu. Pro každou z nich tato volba představuje různé problémy a neustále se zmítají mezi očekáváním svých přátel a rodičů a nároky jejich nového přesvědčení.
Časosběrný dokument Bettiny Braun Vo co de? sleduje skupinku mladých tureckých a albánských imigrantů druhé generace žijících v Německu, partu rapperů, kteří bloudí životem, bojují s obživou, se snahou prosadit se s co nejmenší námahou, mladíky, kteří jsou nejšťastnější, když se mohou volně „poflakovat“ po ulicích či zpívat v klubu. Tento německý dokument není suchou sociální kritikou, i když v sobě nese téma života národnostní menšiny ve vyspělém státě, ale příjemným snímkem o možnostech každého člověka.
Obrazy Afriky
Festival věnuje celou sekci filmům o Africe. Hlavními tématy těchto snímků budou problémy afrického dluhu, rozvojové pomoci, ale také poutavé příběhy z každodenního života Afričanů, reflektující zaběhnutou představu o Africe jako kontinentu bídy, hladu a nemocí. Větší část filmů by měla být natočena režiséry afrického původu. Součástí této sekce bude diskuse nazvaná Zobrazování Afriky ve filmu, během níž budou evropští a afričtí filmaři společně debatovat o kulturních stereotypech v dokumentárním filmu.
Dokument Ztracené děti se zaměřuje na občanskou válku na severu Ugandy, která trvá bez zájmu okolního světa už devatenáct let. Součástí této války jsou únosy malých dětí, z kterých jsou pomocí brutálních úkolů pod hrozbou smrti vychováváni vojáci zcela bez zábran, schopní vraždit i vlastní lidi. Když se jim náhodou podaří uniknout, jejich rodiny je odmítají ze strachu z rebelů nebo pro činy, ke kterým byly donuceny. Režisér Oliver Soltar nám představuje čtyři dětské vojáky ve věku od osmi do čtrnácti let, jež nalezli azyl v sirotčím táboře.
Rok s židovskou kulturou
Na pozvání Židovského muzea v Praze se Jeden svět stane součástí celoroční akce Rok s židovskou kulturou a uvede v rámci festivalu několik snímků věnovaných židovské historii a kultuře.
České filmy (přehlídka nové české dokumentární tvorby)
Jeden svět se stejně jako v minulých letech snaží podporovat rozvoj dokumentární tvorby v České republice. Z toho důvodu zařazuje i letos řadu nových českých dokumentů do svého programu. Na festivalu bude ve světové premiéře představen dokument Martina Svozílka Člověk proti hysterii, jež ilustruje na vyprávění a osobním příběhu Zdeňka Mateiciuca, člověka, který vyrůstal v komunistickém Československu a v nulovém povědomí o někdejších obyvatelích svého města, různé odstíny sudetoněmeckého tématu.
V soutěžní kategorii krátkých forem se představí autorská reportáž studentky FAMU Jaroslavy Panákové Let čajky proti větru o boji mladých Čukčů se živly velkoměsta skrze tanec a „oblékání se“ do tradiční kultury. Pomocí dynamického střihu, působivých černobílých kompozic a zajímavé zvukové kulisy nahlédneme do způsobu, jakým si tito lidé v Petrohradě vytváří svou malou Čukotku, kterou stále nosí v sobě.
Na festivalu bude také k vidění nový dokument renomovaného filmového tvůrce Miroslava Janka Vierka aneb Záhada zmizení rodiny B., který je poutavým a místy napínavým příběhem o tom, jak se zpěvačka Ida Kellarová rozhodla přestěhovat mnohočlennou cikánskou rodinu v čele s hudebně talentovanou Vierkou z extrémně nuzných podmínek slovenského venkova do svého domu. Neobyčejně živý dokument je možné sledovat jako obraz vývoje mezilidských vztahů, možných postojů k romské komunitě, ale i jako zajímavý pohled do hudebního světa.
Hudba v lidských právech
Protože jsme si vědomi, jak pochmurné a bolestné mohou být lidskoprávní dokumenty, rozhodli jsme se letošní program odlehčit sekcí s filmy, v nichž hudba, ale i jiné způsoby uměleckého vyjádření, mohou sloužit k vyjádření vlastních postojů, úniku před útlakem či různými formami manipulace. Tato kategorie bude propojena s bohatým hudebním doprovodným programem.
Snímek Král Afro-Reagge nás zavede do legendárních slumů na předměstí Ria a seznámí s člověkem, který stál u počátků hudebního směru známého jako afro-reagge. Tento pozoruhodný film je také na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film.
Dokument Hvězdní uprchlíci vypráví o zrodu netradiční hudební skupiny tvořené několika obyvateli uprchlického tábora v Guinejské republice, kam utekli z občanskou válkou zmítané Sierry Leone.
Filmy porotců
Stejně jako v minulých letech jsou i letos mezi porotci významné osobnosti světového dokumentu, jejichž vybrané filmy uvádíme ve speciální kategorii.
Jak je možné, že v nemocnici plné dětí s leukémií je často pozitivnější a radostnější atmosféra než za jejími zdmi? Tuto otázku se snaží ve svém filmu Dříve než se snesu k zemi zodpovědět renomovaný litevský režisér a člen hlavní poroty Arunas Matelis, který kvůli nemoci své dcery Emiliji strávil v této nemocnici ve Vilniusu osm měsíců. Snímek získal hlavní cenu Silver Wolf na festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, Cenu za nejlepší film na festivalu v Lipsku a je nominovaný na cenu Evropské Filmove Akademie).
Promítání pro školy
Po předloňském úspěšném zavedení jsme se letos rozhodli znovu uvést několik dokumentů pro děti od 8 do 13 let, které budou uvedeny v kategorii Jeden svět dětem. Jde o filmy zaměřené na děti a určené především jim. Dávají jim možnost sledovat autentické životní příběhy jejich vrstevníků nejen v zemích s kulturou podobnou té naší, ale i těch, jejichž životní podmínky a styl jsou úplně jiné.
Hlavní postavou dokumentu Jsem silný je holandský chlapec, kterého když byl malý vyděsil bulteriér natolik, že má dodnes ze psů velmi silnou fobii. Pomocí terapie se základním bojovým heslem „Jsem silný!“ se postupně přestává bát a stává se vítězem nad svým psychickým handicapem.
Pozoruhodný debut mladého indického tvůrce Rishi Chammana Trable s ekzémem je příběhem 11letého Pavana, vášnivého fanouška Bollywoodských filmů, který se od malinka potýká s kožní chorobou.
Pro starší žáky základních škol a pro studenty středních škol jsme letos opět připravili speciální dopolední projekce vybraných festivalových filmů, které budou spojeny s besedou s odborníky.
Retrospektivy a pocty
Péter Forgács: filmová historie
Maďarský filmař Péter Forgács patří k nejdůležitějším současným dokumentaristům ve střední Evropě. Ve své práci se soustředí zejména na novodobou historii Maďarska, kterou originálním způsobem zpřítomňuje díky využívání soukromých amatérských filmů natočených v uplynulém století. Forgácsovi snímky jsou mezinárodně uznávané a on sám získal řadu ocenění. Přehlídka tvorby Pétera Forgácse s jeho osobní účastí na Jednom světě je první ucelenou poctou tomuto jedinečnému filmaři a zároveň v rámci filmových festivalů ojedinělým pokusem o představení subžánru dokumentárního filmu, jímž je využití soukromých archivů k zachycení konkrétních událostí i samotné historie filmu. V této souvislosti bude uveden jeden z filmů rakouského experimentálního filmaře Gustava Deutsche, pracujícího s odkazem a významovými variacemi archivní kinematografie a snímek z dílny českého tvůrce Jana Šikla.
Zentropa: manifest Dogma v dokumentárním filmu
Zentropa je dánská produkční společnost založená režisérem Larsem von Trierem. Tato společnost produkovala většinu snímků natočených podle manifestu Dogma von Trierem nebo jeho kolegy, čímž se stala světoznámou filmovou značkou. Jeden svět by chtěl upozornit na dokumentární snímky produkované Zentropou, které jsou sice méně známe než ty hrané, ovšem přinejmenším stejně zajímavé. Promítání vybraných dokumentů ze Zentropy na festivalu bude přítomno i několik producentů.
Sociální spoty
Sociální spoty
V rozsáhle podsekci nazvané NonComm bude věnován velký prostor sociálním spotům. Krátké a vtipné šoty jsou nejen divácky vítaným osvěžením, ale zároveň velmi zajímavým a účinným komunikačním prostředkem, který často svérázným a velmi kreativním způsobem přibližuje téměř veškerá relevantní témata naší společnosti, od problematiky HIV, korupce v ekonomice a domácího násilí, přes drogovou závislost a alkohol za volantem až po ochranu životního prostředí a lidských práv. Je to nenásilný způsob, jak pomoci vytvářet občanskou a společenskou zodpovědnost. Navíc se tyto veřejné apely znamenitě doplňují s promítanými dokumenty festivalu Jeden Svět.
Další vybrané filmy z festivalového programu
Snímek Ropovod v sousedství se zabývá stavbou gigantického ropovodu z ázerbájdžánského Baku do tureckého Ceyhanu, který má vést přes malou horskou vesničku v Gruzii, v neposkvrněném údolí Borjomi, známého bohatou zásobárnou minerálních pramenů. Film Niny Kirtadze, který byl loni v Berlíně oceněn Evropskou Filmovou Akademií, není suše moralizujícím dílem o zkáze, kterou do neposkvrněného tradičního světa přinesl chladný kapitalistický systém, ale také velmi živým a místy humorným portrétem gruzínských vesničanů.
Dokument Darwinova noční můra, vyznamenaný mnoha cenami, např. Cenou Arte za evropský dokument roku 2004, přináší sugestivní svědectví o děsivých kontrastech globalizovaného světa. Autoři potkávali rybáře, zástupce světových bank, děti bez domova, africké ministry, prostitutky i evropské komisaře. Natáčeli pod různým krytím, aby nakonec mohli nekompromisně pojmenovat příčiny a důsledky zoufalé světové nerovnováhy. Po uvedení na festivalu se zásluhou distribuční společnosti Artcam dostane tento dokument, který figuruje na přednominačním seznamu na zisk Oscara, i do běžné distribuce.
Film Pomsti jen jedno z mých očí zkušeného izraelského režiséra Avi Mograbiho, který rozkrývá více než šedesát let starý mýtus o fanatismu a dvojí morálce hrdinů z Massady a paralelně ho srovnává se současnou situací v Izraeli a s postupy izraelské armády, byl uveden v loňském roce na festivalu v Cannes.
Nizozemský režisér Marlou van den Berge ve filmu Benigno: Zapomenutý revolucionář zachycuje životní osudy Daniela Alarcóna, řečeného Benigno, negramotného farmáře, poté spolubojovníka Fidela Castra a Che Guevary, po ovládnutí Kuby Castrem významného národního hrdiny a dnes bezejmenného exulanta hledajícího práci.
Švýcarský dokument Čečenské pohlednice, premiérově uvedený na Berlinale, seznamuje diváky s osudem statečné ženy Zainap, která dokumentuje stále nekončící genocidu v Čečensku, jíž za nezájmu demokratických zemí do dnešních dnů padla za oběť velká část čečenské populace, a snaží se tyto filmy propašovat do západní Evropy.
Snímek Džíny z Číny nás zavede do čínské továrny na džíny a ukáže, co by mezinárodní firmy a čínská vláda raději udržely v tajnosti: v jakých podmínkách se populární džíny ve skutečnosti vyrábějí. Na festivalu IDFA v Amsterdamu film získal cenu DOEN Amnesty International.
Producentka amerických nezávislých filmů Marilyn Agrelo si pro svůj režijní debut Šílený žhavý tanec vybrala deset let trvající projekt newyorských veřejných škol, v rámci kterého mohou děti, včetně těch ze sociálně slabších rodin, navštěvovat bezplatný kurz společenských tanců završený velkou soutěží. Snímek, jež získal v loňském roce na karlovarském festivalu zvláštní uznání a figuruje na přednominačním seznamu snímků na zisk Oscara za celovečerní dokumentární film, vyniká poutavým zachycením frenetické atmosféry, která doprovází kurzy a následnou soutěž.
Film Naše heslo: Krize zjišťuje, do jaké míry stála za strmým vzestupem popularity dříve neoblíbeného bolivijského prezidentského kandidáta přezdívaného Goni kampaň vedená bývalým Clintonovým poradcem Jamesem Carvillem.
Hlavními postavami jednoho z nejoceňovanějších současných tureckých filmů Hra je devět tureckých žen z chudé horské vesnice, které se rozhodly, že si svou každodenní nelehkou práci doma i na poli zpříjemní nastudováním divadelního představení. Film není jen zajímavým zachycením vzniku amatérské divadelní hry, ale ukazuje i možnosti a limity tureckých žen v dnešní době, míru jejich emancipace, jejich vztah k mužům i k výchově svých dětí.
Film Shadya, oceněný na loňském festivalu IDFA v Amsterdamu, vypráví příběh nekonvenční dívky Shadyji, která pochází z muslimské rodiny, ale velmi úspěšně reprezentuje v karate Izrael. Problém nastal, když se v roce 2004 na mistrovství světa před kamerami zahalila do palestinské vlajky.
Po většině projekcí následuje debata s režisérem nebo odborníkem na dané téma.
Doprovodný program
Koncerty:
Festivalové centrum bude v kině Lucerna, kde bude na většinu večerů po skončení filmových projekcí připraven doprovodný hudební program v Mramorovém sále, případně v kavárně Lucerny. Program bude sestaven z hudby etnicky a stylově rozmanité, vše v podání českých umělců a umělkyň, zabývajících se kulturou jiných etnik a národů.
Výstavy:
Součástí programu budou samozřejmě diskuse s festivalovými hosty po projekcích filmů, workshopy, panelové diskuse, semináře, výstavy atd. Jednou z nejvýznamnějších akcí bude výstava „Společnost Člověk v tísni ve fotografii“, dokumentující zejména aspekty života obyčejných lidí v oblastech, kde působí Člověk v tísni. Výstava v pražské Langhans Galerii bude zahrnovat jak díla profesionálních fotografů (Lubomír Kotek, Iva Zímová ad.), tak pracovníků Člověka v tísni. Většina snímků je vystavena vůbec poprvé.
Filmařský seminář:
Prezentace dokumentárních filmů na světových festivalech bývá často jejich odrazovým můstkem pro úvod do běžné kino-distribuce či televizního vysílání. Tento seminář by měl umožnit setkání zahraničních režisérů, producentů a zástupců filmových festivalů, aby si prostřednictvím strukturovaného dialogu vyměnili zkušenosti a zároveň poskytli inspiraci českým dokumentaristům, jejichž vysoce kvalitní snímky se neobjevují dostatečně často na zahraničních festivalech.
„Angažmá české diplomacie a jednotlivých poslanců a senátorů na poli podpory lidských práv na Kubě, v Barmě a Bělorusku ukazuje, že se České republice „vyplatí“, když se aktivně zasazuje za podporu lidských práv a prosazovaní demokracie ve světě. Dává jí to jasnou identitu na mezinárodní scéně a průkopnické místo mezi ostatními novými členy Evropské unie. Stále je ale nesnadné o správnosti takové aktivní mezinárodní politiky přesvědčit i širší veřejnost. Film se jeví jako jeden z velice účinných komunikačních kanálů. A právě Jeden svět má výrazný potenciál komunikovat s veřejností v České republice o tom, co se děje ve světě, jakým zásadním výzvám čelí a musí čelit mezinárodní společnost,“ říká zakladatel festivalu Igor Blaževič o jeho významu a smyslu v současné době.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
