Tiskové zprávy
Správa KRNAP: Letní prázdniny na obzoru
Pomalu končí červen a začnou letní prázdniny. Doba dovolených, cest za krásnou přírodou a odpočinkem. Mnoho našich spoluobčanů zamíří i do Krkonoš. Vzhledem k tomu, že Krkonoše jsou národním parkem je třeba počítat s určitými omezeními. Ta nejdůležitější bychom rádi touto zprávou připomněli.
Chování návštěvníků v Krkonošském národním parku upravuje Návštěvní řád Krkonošského národního parku, se kterým se můžete setkat na informačních tabulích v terénu. Je jednak součástí tabulí, na kterých je mapa a také jej naleznete na speciálních tabulkách na různých místech hor. V tištěné podobě se jej můžete vyzvednou na informačních střediscích a sezónních informačních srubech Správy KRNAP. Návštěvní řád můžete také dostat od strážců Terénní služby Správy KRNAP, které potkáte cestou.
Návštěvní řád je obecně závazným právním předpisem, jehož dodržování je základním předpokladem zachování krásné krkonošské přírody. Z důvodu ochrany přírody byl národní park rozdělen do tří zón a ochranného pásma, které se od sebe liší stupněm ochrany přírody. Nejohroženější a tudíž nejpřísněji chráněná je I. zóna.
Na celém území národního parku je zakázáno vstupovat a vjíždět na plochy s novou výsadbou provedenou v rámci obnovy lesa. Mladé stromky jsou velmi křehké. Je snadné je zničit nebo poškodit. Navíc obnova lesa je finančně velmi náročná a jakékoliv poškození by celý proces obnovy negativně ovlivnilo.
Je zakázáno plašit a odchytávat volně žijící živočichy. Krkonoše jsou člověkem velmi ovlivněná krajina. I přesto zde žije množství divoké zvěře. Pro její přežití je však nezbytné, aby měla svůj klid. Její plašení jí stresuje. Velmi lehce se může stát, že v přírodě najdete opuštěné mláďátko. V takové případě se jej za žádných okolností nedotýkejte a co nejrychleji se vzdalte. Je téměř jisté, že jste vyplašili jeho rodiče, kteří teď jistě stojí opodál, sledují vás a bojí se o svého potomka. Pokud by jste ho odnesli do civilizace, tak s největší pravděpodobností i v rukou odborníků nepřežije. Nikdo mu totiž nemůže nahradit mámu.
Je zakázáno sbírat planě rostoucí rostliny a jejich části kromě lesních plodů. V Krkonoších se vyskytuje množství vzácných a zákonem chráněných rostlin. Velká část z těch nejvzácnější se vykytuje pouze zde a nikde jinde. Mnohdy se jedná o velmi nenápadné druhy, které laika nezaujmou, ale srdce odborníka nad nimi plesá. Právě proto je pro běžné návštěvníky nemožné poznat, zda se jedná o vzácný druh nebo o plevel. Nesmíte proto trhat ani „krasavice“ ani „ošklivá kačátka“ mezi květinami. Na krkonošských loukách kvete nádherná škála květin. Než se je pokusíte utrhnou, uvědomte si, že luční květy nejsou speciálně šlechtě květiny do vázy. Kytice lučního kvítí, kterou natrháte zvadne ještě dříve, než přijdete domů a pak ji stejně zahodíte. Tím, že krásně kvetoucí rostlinu neutrhnete, dáte šanci i dalším, kteří přijdou po vás, obdivovat její krásu. Podobné je to s přesazováním horských druhů do vašich skalek. Každý druh potřebuje velmi specifické podmínky, které jim doma nemůžete dát a tak vámi přesazená rostlina stejně zahyne.
Je zakázáno odhazovat odpadky, znečišťovat a poškozovat prameniště a vodní toky. Když se projdete po těch nejfrekventovanějších cestách na konci prázdnin budete mít pocit, že jdete po smetišti. Přitom není vůbec složité, aby si každý vše, co si přinese do hor, také s sebou odnesl. Vždyť takový zahozený obal od sušenky nebo igelitový pytlík se rozkládá desítky let a ještě vaši prapravnuci budou nalézat jeho zbytky. Snad každý, kdo chodí do přírody, zná ten pocit, když po mnoha ujitých kilometrech může smočit své vyschlé rty v chladivé studánce. Dříve bylo možné pít i z potoků všude. Dnes už musíte být opatrní.
Je zakázáno manipulovat nebo poškozovat zařízení pro turistiku a rekreaci umístěná v terénu, jako turistická značení, informační tabule, odpočívadla, vyhlídková místa a jiná obecně prospěšná zařízení. Správa KRNAP vytvořila širokou infrastrukturu pro návštěvníky, kterou každým rokem rozšiřuje. Tyto aktivity jsou Správou vyvíjeny pro zlepšení podmínek návštěvníků. Každoročně jsou investovány nemalé prostředky, které mohou řáděním vandalů přijít vniveč.
Relativně neznámým bodem Návštěvního řádu je zákaz volného pobíhání psů. Území národního parku je specifickým územím a to by návštěvníci přijíždějící do hor měli mít na paměti především. Chápeme, že je komplikované nechat domácí mazlíčky doma, na druhou stranu se však majitel psa musí zařídit podle toho, že se pohybuje po národním parku. Psi vždy musí být na vodítku. Jedním důvodem je bezpečnost všech, kteří se po horách pohybují. Představte si, že se na cestě potkají dva agresivní psi bez vodítka. Druhým a hlavním důvodem je bezpečnost divoké zvěře. Člověk se většinou drží na značené cestě, ale psi často pobíhají v jejím okolí. Takto volně pobíhající psi jsou ohrožením například na zemi hnízdících ptáků o drobných hlodavcích a svacích ani nemluvě. Samozřejmostí by mělo být, že si majitel psa i z hor odnese exkrementy, které pejsek cestou udělá.
V národním parku je zakázáno rušit klid nadměrným hlukem. O tom, že svou hlučností obtěžujete ostatní návštěvníky hor netřeba mluvit. V horách se hluk nese údolími daleko do kraje a i když je zvěř od vás daleko, tak přesto je vaším hlukem stresována. Díky hustotě turistických cest je dnes v Krkonoších jen velmi málo míst, kde se může zvěr v klidu schovat. Dnes se snad již nenajde nikdo, kdo by si pustil v horách hlasitě rádio, ale uvědomte si, že čím budete hlučnější, tím menší šanci máte, že uvidíte nějakého zajímavého živočicha.
Je zakázáno tábořit a rozdělávat ohně. To, co platí skoro všude platí i v národním parku. V Krkonoších je dostatek možností se ubytovat. Táboření s sebou nese riziko nakládání s odpady. Ne každý by odnesl všechny odpady a ne všechny odpady se dají odnést. Rozdělávání ohňů vždy znamená možnost požáru. Během suchého léta by tak mohl shořet celý národní park.
Jak již bylo řečeno výše národní park je rozdělen do tří zón a ochranného pásma. Nejpřísněji chráněné jsou I. a II. zóna, kde je zakázán sběr lesních plodů a vstup mimo turistické značené cesty. Stupeň ochrany odpovídá unikátnosti ekosystémů v daném území. I v I. a II. zóně jsou dnes turistické cesty vedeny tak hustě, že i bez nutnosti vstoupit mimo ně, můžete vidět všechny krkonošské poklady. Sběr lesních plodů v těchto zónách je zakázán právě z tohoto důvodu. Navíc se k němu připojují špatné zkušenosti s lidmi, kteří po své činnosti zanechají zkázu.
Na území národního parku je zakázáno jezdit na kole mimo silnice, místní komunikace a cesty k tomu účelu vyznačené se souhlasem Správy. V posledních letech se u nás silně rozvíjela cykloturistika. Na tento trend jsme reagovali vytvoření a vyznačením mnoha desítek kilometrů cyklotras. Všechny z nich vedou velmi zajímavými kouty hor. Výjimkou je však právě I. zóna, zóna s nejpřísnějším stupněm ochrany. Cesty v ní jsou převážně nezpevněné a úzké. Vzhledem k silnému provozu pěších turistů je nemožné povolit pohyb cyklistů v těchto místech z důvodu vysokého rizika střetů turistů a cyklistů. Tento zákaz podporují i argumenty týkající se možné eroze způsobené koly. Jiná situace nastává na dvou cestách v národním parku, kde je v první zóně asfaltová silnice a přesto je tam zákaz vjezdu cyklistům. Tato skutečnost je věcí principu. Tyto oblasti se nacházejí v první zóně, kde cykloturistika není povolena. Je to obdobná situace jako, když jedeme autem po rovné silnici, na které je plná čára a nesmíte předjíždět. Zpočátku se toto omezení zdá nelogické, ale když tím úsekem projedete, zjistíte že tam byla nečekaná zatáčka nebo jiné nebezpečí. Můžeme být jakkoliv roztrpčeni plnou čárou, ale nakonec uznáme, že úsek byl opravdu nebezpečný a ona tam měla svůj smysl. Stejné je to s těmito úseky v národním parku. Žádný laik nemůže dohlédnout, jaké dopady by měl masivní rozvoj cykloturistiky v I. zóně národního parku. Právě proto, že se jedná o tak vzácné území nemůžeme riskovat jeho poškození. Je třeba si také uvědomit, že tyto cesty cesty jsou slepé. Bohužel riziko, že by neukáznění cyklisté pokračovali i mimo asfaltovou cestu dál je nepřiměřeně vysoké. Doufáme, že dostatečnou kompenzací milovníkům jízdy na kole jsou desítky kilometrů kvalitních cyklotras. Navíc Správa KRNAP ve spolupráci se Svazkem měst a obcí Krkonoše připravuje rozšíření sítě cyklotras v jižní části KRNAP.
Výše uvedené body jsou ty, které se návštěvníků hor mohou nejčastěji dotknout. Přesto to nejsou všechny body Návštěvního řádu. Každý, kdo do Krkonoš přijíždí, si musí uvědomit, že přijíždí do velmi specifického území a musí akceptovat, že se bude chovat tak, aby nepoškozoval přírodu. Ti, kdož nerespektují dané zákony a předpisy musí počítat s tím, že se dostanou do konfliktu se strážci národního parku. Za porušení Návštěvního řádu jim může být na místě uložena bloková pokuta do výše 1000,-Kč, ve správním řízení až 50000,-Kč pro fyzické osoby. Je třeba také zdůraznit, že na polské straně hranice v Karkonoskiem parku narodowem (KPN) platí polský Návštěvní řád, který se v některých bodech odlišuje. Nejmarkantnějším rozdílem je to, že do KPN vůbec nesmějí psi. Proto doporučujeme připravit se na dovolenou v horách důkladně ještě před cestou.
V Krkonošském národním parku jsou vítáni pouze ukáznění návštěvníci, protože pouze díky takovým se nám podaří zachovat krásu našich hor i dalším generacím.
Chování návštěvníků v Krkonošském národním parku upravuje Návštěvní řád Krkonošského národního parku, se kterým se můžete setkat na informačních tabulích v terénu. Je jednak součástí tabulí, na kterých je mapa a také jej naleznete na speciálních tabulkách na různých místech hor. V tištěné podobě se jej můžete vyzvednou na informačních střediscích a sezónních informačních srubech Správy KRNAP. Návštěvní řád můžete také dostat od strážců Terénní služby Správy KRNAP, které potkáte cestou.
Návštěvní řád je obecně závazným právním předpisem, jehož dodržování je základním předpokladem zachování krásné krkonošské přírody. Z důvodu ochrany přírody byl národní park rozdělen do tří zón a ochranného pásma, které se od sebe liší stupněm ochrany přírody. Nejohroženější a tudíž nejpřísněji chráněná je I. zóna.
Na celém území národního parku je zakázáno vstupovat a vjíždět na plochy s novou výsadbou provedenou v rámci obnovy lesa. Mladé stromky jsou velmi křehké. Je snadné je zničit nebo poškodit. Navíc obnova lesa je finančně velmi náročná a jakékoliv poškození by celý proces obnovy negativně ovlivnilo.
Je zakázáno plašit a odchytávat volně žijící živočichy. Krkonoše jsou člověkem velmi ovlivněná krajina. I přesto zde žije množství divoké zvěře. Pro její přežití je však nezbytné, aby měla svůj klid. Její plašení jí stresuje. Velmi lehce se může stát, že v přírodě najdete opuštěné mláďátko. V takové případě se jej za žádných okolností nedotýkejte a co nejrychleji se vzdalte. Je téměř jisté, že jste vyplašili jeho rodiče, kteří teď jistě stojí opodál, sledují vás a bojí se o svého potomka. Pokud by jste ho odnesli do civilizace, tak s největší pravděpodobností i v rukou odborníků nepřežije. Nikdo mu totiž nemůže nahradit mámu.
Je zakázáno sbírat planě rostoucí rostliny a jejich části kromě lesních plodů. V Krkonoších se vyskytuje množství vzácných a zákonem chráněných rostlin. Velká část z těch nejvzácnější se vykytuje pouze zde a nikde jinde. Mnohdy se jedná o velmi nenápadné druhy, které laika nezaujmou, ale srdce odborníka nad nimi plesá. Právě proto je pro běžné návštěvníky nemožné poznat, zda se jedná o vzácný druh nebo o plevel. Nesmíte proto trhat ani „krasavice“ ani „ošklivá kačátka“ mezi květinami. Na krkonošských loukách kvete nádherná škála květin. Než se je pokusíte utrhnou, uvědomte si, že luční květy nejsou speciálně šlechtě květiny do vázy. Kytice lučního kvítí, kterou natrháte zvadne ještě dříve, než přijdete domů a pak ji stejně zahodíte. Tím, že krásně kvetoucí rostlinu neutrhnete, dáte šanci i dalším, kteří přijdou po vás, obdivovat její krásu. Podobné je to s přesazováním horských druhů do vašich skalek. Každý druh potřebuje velmi specifické podmínky, které jim doma nemůžete dát a tak vámi přesazená rostlina stejně zahyne.
Je zakázáno odhazovat odpadky, znečišťovat a poškozovat prameniště a vodní toky. Když se projdete po těch nejfrekventovanějších cestách na konci prázdnin budete mít pocit, že jdete po smetišti. Přitom není vůbec složité, aby si každý vše, co si přinese do hor, také s sebou odnesl. Vždyť takový zahozený obal od sušenky nebo igelitový pytlík se rozkládá desítky let a ještě vaši prapravnuci budou nalézat jeho zbytky. Snad každý, kdo chodí do přírody, zná ten pocit, když po mnoha ujitých kilometrech může smočit své vyschlé rty v chladivé studánce. Dříve bylo možné pít i z potoků všude. Dnes už musíte být opatrní.
Je zakázáno manipulovat nebo poškozovat zařízení pro turistiku a rekreaci umístěná v terénu, jako turistická značení, informační tabule, odpočívadla, vyhlídková místa a jiná obecně prospěšná zařízení. Správa KRNAP vytvořila širokou infrastrukturu pro návštěvníky, kterou každým rokem rozšiřuje. Tyto aktivity jsou Správou vyvíjeny pro zlepšení podmínek návštěvníků. Každoročně jsou investovány nemalé prostředky, které mohou řáděním vandalů přijít vniveč.
Relativně neznámým bodem Návštěvního řádu je zákaz volného pobíhání psů. Území národního parku je specifickým územím a to by návštěvníci přijíždějící do hor měli mít na paměti především. Chápeme, že je komplikované nechat domácí mazlíčky doma, na druhou stranu se však majitel psa musí zařídit podle toho, že se pohybuje po národním parku. Psi vždy musí být na vodítku. Jedním důvodem je bezpečnost všech, kteří se po horách pohybují. Představte si, že se na cestě potkají dva agresivní psi bez vodítka. Druhým a hlavním důvodem je bezpečnost divoké zvěře. Člověk se většinou drží na značené cestě, ale psi často pobíhají v jejím okolí. Takto volně pobíhající psi jsou ohrožením například na zemi hnízdících ptáků o drobných hlodavcích a svacích ani nemluvě. Samozřejmostí by mělo být, že si majitel psa i z hor odnese exkrementy, které pejsek cestou udělá.
V národním parku je zakázáno rušit klid nadměrným hlukem. O tom, že svou hlučností obtěžujete ostatní návštěvníky hor netřeba mluvit. V horách se hluk nese údolími daleko do kraje a i když je zvěř od vás daleko, tak přesto je vaším hlukem stresována. Díky hustotě turistických cest je dnes v Krkonoších jen velmi málo míst, kde se může zvěr v klidu schovat. Dnes se snad již nenajde nikdo, kdo by si pustil v horách hlasitě rádio, ale uvědomte si, že čím budete hlučnější, tím menší šanci máte, že uvidíte nějakého zajímavého živočicha.
Je zakázáno tábořit a rozdělávat ohně. To, co platí skoro všude platí i v národním parku. V Krkonoších je dostatek možností se ubytovat. Táboření s sebou nese riziko nakládání s odpady. Ne každý by odnesl všechny odpady a ne všechny odpady se dají odnést. Rozdělávání ohňů vždy znamená možnost požáru. Během suchého léta by tak mohl shořet celý národní park.
Jak již bylo řečeno výše národní park je rozdělen do tří zón a ochranného pásma. Nejpřísněji chráněné jsou I. a II. zóna, kde je zakázán sběr lesních plodů a vstup mimo turistické značené cesty. Stupeň ochrany odpovídá unikátnosti ekosystémů v daném území. I v I. a II. zóně jsou dnes turistické cesty vedeny tak hustě, že i bez nutnosti vstoupit mimo ně, můžete vidět všechny krkonošské poklady. Sběr lesních plodů v těchto zónách je zakázán právě z tohoto důvodu. Navíc se k němu připojují špatné zkušenosti s lidmi, kteří po své činnosti zanechají zkázu.
Na území národního parku je zakázáno jezdit na kole mimo silnice, místní komunikace a cesty k tomu účelu vyznačené se souhlasem Správy. V posledních letech se u nás silně rozvíjela cykloturistika. Na tento trend jsme reagovali vytvoření a vyznačením mnoha desítek kilometrů cyklotras. Všechny z nich vedou velmi zajímavými kouty hor. Výjimkou je však právě I. zóna, zóna s nejpřísnějším stupněm ochrany. Cesty v ní jsou převážně nezpevněné a úzké. Vzhledem k silnému provozu pěších turistů je nemožné povolit pohyb cyklistů v těchto místech z důvodu vysokého rizika střetů turistů a cyklistů. Tento zákaz podporují i argumenty týkající se možné eroze způsobené koly. Jiná situace nastává na dvou cestách v národním parku, kde je v první zóně asfaltová silnice a přesto je tam zákaz vjezdu cyklistům. Tato skutečnost je věcí principu. Tyto oblasti se nacházejí v první zóně, kde cykloturistika není povolena. Je to obdobná situace jako, když jedeme autem po rovné silnici, na které je plná čára a nesmíte předjíždět. Zpočátku se toto omezení zdá nelogické, ale když tím úsekem projedete, zjistíte že tam byla nečekaná zatáčka nebo jiné nebezpečí. Můžeme být jakkoliv roztrpčeni plnou čárou, ale nakonec uznáme, že úsek byl opravdu nebezpečný a ona tam měla svůj smysl. Stejné je to s těmito úseky v národním parku. Žádný laik nemůže dohlédnout, jaké dopady by měl masivní rozvoj cykloturistiky v I. zóně národního parku. Právě proto, že se jedná o tak vzácné území nemůžeme riskovat jeho poškození. Je třeba si také uvědomit, že tyto cesty cesty jsou slepé. Bohužel riziko, že by neukáznění cyklisté pokračovali i mimo asfaltovou cestu dál je nepřiměřeně vysoké. Doufáme, že dostatečnou kompenzací milovníkům jízdy na kole jsou desítky kilometrů kvalitních cyklotras. Navíc Správa KRNAP ve spolupráci se Svazkem měst a obcí Krkonoše připravuje rozšíření sítě cyklotras v jižní části KRNAP.
Výše uvedené body jsou ty, které se návštěvníků hor mohou nejčastěji dotknout. Přesto to nejsou všechny body Návštěvního řádu. Každý, kdo do Krkonoš přijíždí, si musí uvědomit, že přijíždí do velmi specifického území a musí akceptovat, že se bude chovat tak, aby nepoškozoval přírodu. Ti, kdož nerespektují dané zákony a předpisy musí počítat s tím, že se dostanou do konfliktu se strážci národního parku. Za porušení Návštěvního řádu jim může být na místě uložena bloková pokuta do výše 1000,-Kč, ve správním řízení až 50000,-Kč pro fyzické osoby. Je třeba také zdůraznit, že na polské straně hranice v Karkonoskiem parku narodowem (KPN) platí polský Návštěvní řád, který se v některých bodech odlišuje. Nejmarkantnějším rozdílem je to, že do KPN vůbec nesmějí psi. Proto doporučujeme připravit se na dovolenou v horách důkladně ještě před cestou.
V Krkonošském národním parku jsou vítáni pouze ukáznění návštěvníci, protože pouze díky takovým se nám podaří zachovat krásu našich hor i dalším generacím.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk