Tiskové zprávy
Jihočeské matky: „Levná“ jaderná energie, ale na úkor budoucích generací
11. března 2010 | Jihočeské matky
Nejvyšší kontrolní úřad dnes zveřejnil závěry kontroly, při které prověřoval účelnost, hospodárnost a efektivnost hospodaření Správy úložišť radioaktivních odpadů s peněžními prostředky a majetkem státu. Mimo jiné z ní vyplývá, že výše finančních rezerv na vyřazování jaderných zařízení nebude dostatečná, což může být do budoucna velké riziko pro státní rozpočet.
V současné době odvádí provozovatel jaderných elektráren u nás ze zákona 0,05 Kč za vyrobenou kilowatthodinu. Tato částka zahrnuje prostředky určené na nakládání s vyhořelým jaderným palivem. Vedle toho musí provozovatel vytvářet rezervu na likvidaci jaderné elektrárny, která byla stanovena státem - u elektrárny Temelín na 11,12 miliard Kč a na likvidaci elektrárny Dukovany 12,52 miliard Kč, kterou samozřejmě ČEZ, a. s. kalkuluje ve svých cenách elektřiny. Podle prvních praktických zkušeností s likvidací jaderných elektráren v zahraničí jsou tyto částky několikanásobně podhodnoceny. Navíc, pokud by elektrárna z nějakého důvodu nebyla v provozu po celou dobu její plánované životnosti, provozovatel nestihne plánovanou částku na likvidaci elektrárny shromáždit.
Jako ilustrativní příklad toho, jak obtížné je v dlouhodobém časovém horizontu odhadnout finanční náklady může sloužit německá jaderná elektrárna Niederachbach (viz příloha tiskové zprávy). V roce 1978 byl odhad nákladů na její likvidaci 70 miliónů marek, v roce 1986 100 miliónů marek, v roce 1987 165 miliónů marek, v roce 1992 220 miliónů marek, 1995 280 miliónů marek, což je čtyřnásobek původně plánované sumy. Je to také o 50 miliónů marek víc, než stála stavba samotné jaderné elektrárny.
„Dnes ze všech stran slyšíme, jak velkou částkou doplácí spotřebitelé elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů energie. Bylo by žádoucí zamyslet se konečně také nad tím, kolik budeme v budoucnu muset připlatit za likvidaci vysloužilých jaderných elektráren,“ říká Monika Machová Wittingerová.
Kontakty:
Ing. Monika Machová Wittingerová, tel.: 603 516 603
Daniela Magersteinová, tel.: 603 532 067
Příloha:
Ze studie sdružení Jihočeské matky „Budou tu s námi na věky? - Likvidace jaderných zařízení – velká neznámá“, srpen 2003
Jaderná elektrárna Niederachbach byla postavena v letech 1966 až 1972 v Niederachbachu u Landshutu v Dolním Bavorsku.
V provozu byla v době od roku 1972 až 1974. Z ekonomických a technických důvodů byla v roce 1974 definitivně odstavena. Už ve fázi uvádění do provozu se objevily první technické problémy – s parogenerátory, trhlinami v materiálech. Ve zkušebním provozu docházelo k výkyvům ve výkonech a mezi lety 1972 a 1974 dodala elektrárna takové množství energie, které odpovídá plnému výkonu elektrárny za 18 dní. Náklady na stavbu a provoz jaderné elektrárny dosáhly do té doby výše 232 miliónů marek.
Elektrárna byla nejprve odstavena a sedm let zde stála jako nefunkční atomová ruina. V roce 1981 byla na tři roky zakonzervována, poté co byla odstraněna těžká voda, chlazení a palivové články. Radioaktivní inventář byl uzavřen do bezpečnostních nádob. Náklady na zakonzervování, ostrahu a dohled nad radiační ochranou stály provozovatele ročně 1 milión marek.
Ve druhé fázi došlo k demontáži na zelenou louku. Žádost o demontáž na zelenou louku podalo centrum pro jaderný výzkum Karlsruhe (Kernforschungszentrum Karlsruhe GmbH – KfK) jako majitel zařízení a firmy Noell s. r. o., Würzburg a NIS, Nukleární inženýrský servis s. r. o. Hanau jako příjemci zakázky v roce 1980. Celkem 8 let trvala příprava povolovacích podkladů a vlastní povolovací proces. Vedle chybějících předpisů byly příčinou dlouhého povolovacího procesu spory s městem Landshut a s občanskými iniciativami. Odpůrci se obávali radioaktivního zamoření životního prostředí a poukazovali na enormní náklady na odstranění. Mezi odstavením reaktoru a zahájením demontáže uběhlo 13 let.
V roce 1987 byly zahájeny práce na demontážích všech radioaktivních materiálů a stavebních dílů. Tato radioaktivní zátěž představuje 522 tun oceli, 623 tun betonu a 200 tun sekundárního odpadu. V roce 1988 musely být demontážní práce přerušeny, protože došlo k úniku radioaktivního tritia. Technické problémy byly i při demontáži jádra reaktoru. Plány a nákresy nesouhlasily se skutečností. Jaderný odpad byl poté odvezen k meziskladování do Karlsruhe a odtud má být převezen do úložiště (není dosud v Německu v provozu).
Poté bylo uděleno povolení pro stržení neradioaktivní betonové obálky. Demontáž a úplné odstranění jaderné elektrárny byly ukončeny v roce 1995, tedy 21 let po odstavení elektrárny.
Celkové náklady na odstranění jaderné elektrárny dosáhly 280 miliónů marek. Zajímavý je vývoj odhadu nákladů – v roce 1978 byl odhad 70 miliónů marek (cca 1 miliard Kč), v roce 1986 100 miliónů marek (cca 2 miliard Kč), v roce 1987 165 miliónů marek (cca 3 miliard Kč), v roce 1992 220 miliónů marek (cca 4 miliard Kč), 1995 280 miliónů marek (cca 5 miliard Kč), což je čtyřnásobek původně plánované sumy. Je to také o 50 miliónů marek (cca 900 miliónů Kč) víc, než stála stavba samotné jaderné elektrárny.
V současné době odvádí provozovatel jaderných elektráren u nás ze zákona 0,05 Kč za vyrobenou kilowatthodinu. Tato částka zahrnuje prostředky určené na nakládání s vyhořelým jaderným palivem. Vedle toho musí provozovatel vytvářet rezervu na likvidaci jaderné elektrárny, která byla stanovena státem - u elektrárny Temelín na 11,12 miliard Kč a na likvidaci elektrárny Dukovany 12,52 miliard Kč, kterou samozřejmě ČEZ, a. s. kalkuluje ve svých cenách elektřiny. Podle prvních praktických zkušeností s likvidací jaderných elektráren v zahraničí jsou tyto částky několikanásobně podhodnoceny. Navíc, pokud by elektrárna z nějakého důvodu nebyla v provozu po celou dobu její plánované životnosti, provozovatel nestihne plánovanou částku na likvidaci elektrárny shromáždit.
Jako ilustrativní příklad toho, jak obtížné je v dlouhodobém časovém horizontu odhadnout finanční náklady může sloužit německá jaderná elektrárna Niederachbach (viz příloha tiskové zprávy). V roce 1978 byl odhad nákladů na její likvidaci 70 miliónů marek, v roce 1986 100 miliónů marek, v roce 1987 165 miliónů marek, v roce 1992 220 miliónů marek, 1995 280 miliónů marek, což je čtyřnásobek původně plánované sumy. Je to také o 50 miliónů marek víc, než stála stavba samotné jaderné elektrárny.
„Dnes ze všech stran slyšíme, jak velkou částkou doplácí spotřebitelé elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů energie. Bylo by žádoucí zamyslet se konečně také nad tím, kolik budeme v budoucnu muset připlatit za likvidaci vysloužilých jaderných elektráren,“ říká Monika Machová Wittingerová.
Kontakty:
Ing. Monika Machová Wittingerová, tel.: 603 516 603
Daniela Magersteinová, tel.: 603 532 067
Příloha:
Ze studie sdružení Jihočeské matky „Budou tu s námi na věky? - Likvidace jaderných zařízení – velká neznámá“, srpen 2003
Jaderná elektrárna Niederachbach byla postavena v letech 1966 až 1972 v Niederachbachu u Landshutu v Dolním Bavorsku.
V provozu byla v době od roku 1972 až 1974. Z ekonomických a technických důvodů byla v roce 1974 definitivně odstavena. Už ve fázi uvádění do provozu se objevily první technické problémy – s parogenerátory, trhlinami v materiálech. Ve zkušebním provozu docházelo k výkyvům ve výkonech a mezi lety 1972 a 1974 dodala elektrárna takové množství energie, které odpovídá plnému výkonu elektrárny za 18 dní. Náklady na stavbu a provoz jaderné elektrárny dosáhly do té doby výše 232 miliónů marek.
Elektrárna byla nejprve odstavena a sedm let zde stála jako nefunkční atomová ruina. V roce 1981 byla na tři roky zakonzervována, poté co byla odstraněna těžká voda, chlazení a palivové články. Radioaktivní inventář byl uzavřen do bezpečnostních nádob. Náklady na zakonzervování, ostrahu a dohled nad radiační ochranou stály provozovatele ročně 1 milión marek.
Ve druhé fázi došlo k demontáži na zelenou louku. Žádost o demontáž na zelenou louku podalo centrum pro jaderný výzkum Karlsruhe (Kernforschungszentrum Karlsruhe GmbH – KfK) jako majitel zařízení a firmy Noell s. r. o., Würzburg a NIS, Nukleární inženýrský servis s. r. o. Hanau jako příjemci zakázky v roce 1980. Celkem 8 let trvala příprava povolovacích podkladů a vlastní povolovací proces. Vedle chybějících předpisů byly příčinou dlouhého povolovacího procesu spory s městem Landshut a s občanskými iniciativami. Odpůrci se obávali radioaktivního zamoření životního prostředí a poukazovali na enormní náklady na odstranění. Mezi odstavením reaktoru a zahájením demontáže uběhlo 13 let.
V roce 1987 byly zahájeny práce na demontážích všech radioaktivních materiálů a stavebních dílů. Tato radioaktivní zátěž představuje 522 tun oceli, 623 tun betonu a 200 tun sekundárního odpadu. V roce 1988 musely být demontážní práce přerušeny, protože došlo k úniku radioaktivního tritia. Technické problémy byly i při demontáži jádra reaktoru. Plány a nákresy nesouhlasily se skutečností. Jaderný odpad byl poté odvezen k meziskladování do Karlsruhe a odtud má být převezen do úložiště (není dosud v Německu v provozu).
Poté bylo uděleno povolení pro stržení neradioaktivní betonové obálky. Demontáž a úplné odstranění jaderné elektrárny byly ukončeny v roce 1995, tedy 21 let po odstavení elektrárny.
Celkové náklady na odstranění jaderné elektrárny dosáhly 280 miliónů marek. Zajímavý je vývoj odhadu nákladů – v roce 1978 byl odhad 70 miliónů marek (cca 1 miliard Kč), v roce 1986 100 miliónů marek (cca 2 miliard Kč), v roce 1987 165 miliónů marek (cca 3 miliard Kč), v roce 1992 220 miliónů marek (cca 4 miliard Kč), 1995 280 miliónů marek (cca 5 miliard Kč), což je čtyřnásobek původně plánované sumy. Je to také o 50 miliónů marek (cca 900 miliónů Kč) víc, než stála stavba samotné jaderné elektrárny.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
