https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/lze-u-nas-vyuzit-kastanovnik-jedly-pri-vyraznejsich-zmenach-klimatu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: Lze u nás využít kaštanovník jedlý při výraznějších změnách klimatu?

Pokud by v budoucnosti došlo k výraznému oteplení klimatu, ústupu našich současných dřevin a rozšíření teplomilnější vegetace, kaštanovník jedlý můžeme považovat za ekvivalentní náhradu dubu. Jeho dřevo je použitelné k většině účelů jako dřevo dubu. V posledních letech se uvažuje o tom, že by mohl v parcích a oborách nahradit jírovec maďal, který je napadán klíněnkou jírovcovou a tak ztrácí svůj význam. Kaštanovník jedlý není vnímán jako invazní druh.
Článek „Kaštanovník jedlý v měnících se podmínkách Evropy a České republiky“ publikovali vědci z České zemědělské univerzity v Praze v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2021.
Kaštanovník jedlý patří společně s příbuznými duby a buky do čeledi bukovité. Kaštanovník byl poprvé popsán v roce 1781 skotským zahradníkem Philipem Millerem. Koruna stromu je mohutná, rozložitá a široká až 20 m, na volnu s nízkým, naspodu často svalcovitým kmenem. Dorůstá výšky 30 až 40 m. Plodem kaštanovníku je nažka, která se velmi podobá nažce jírovce maďalu a buku. Nažky jsou obvykle po třech uzavřeny ve společné ostnité číšce. Kaštany jsou rozšiřovány ptáky a hlodavci.
V České republice je kaštanovník pěstován po několik staletí. Asi nejstarší zmínku o pěstování kaštanů u nás najdeme v Mattioliho Herbáři neboli bylináři, jehož první verze vyšla italsky v roce 1544. Jeho autor, Petr Ondřej Mattioli, píše: „Kaštan je strom dosti známý, ačkoliv ho v Čechách neroste tolik jako v Itálii a některých jiných krajinách…“ (Mattioli 1999).
Kaštanovník je v České republice stále považován za nepůvodní dřevinu, dokáže se však přirozeně zmlazovat. Ke kaštanovníku jako staré kulturní dřevině se lidé vracejí a začíná se znovu objevovat v našich zahradách. Už není považován za exotický druh patřící pouze do parků nebo arboret. Hojněji se začíná vysazovat i v oborách. Je to zapříčiněno každoročním chřadnutím jírovců maďalů vlivem napadání klíněnkou jírovcovou. Kaštanovník dokáže jírovce nahradit jak v estetické, tak výživové funkci.
V České republice se rozloha porostů kaštanovníku nedá přesně odhadnout, většinou jde o solitérní jedince, kaštanky, aleje nebo několik stromů v porostu. Monokulturní porosty kaštanovníku můžeme najít na pár místech v rámci republiky. Z kaštanek, tedy kaštanových sadů založených za účelem sběru plodů, můžeme jmenovat dvě nejznámější, a to Chomutovskou kaštanku U Kamencového jezera, založenou pravděpodobně 1668, a Nasavrckou kaštanku, která byla vysázena roku 1776.
Pravděpodobně největším exemplářem je strom z Chomutovské kaštanky u Kamencového jezera (přírodní památka Kaštanka, založená mezi lety 1620–1630) s obvodem 633 cm (měřeno v roce 2000). Ačkoliv se uvádí, že zde rostoucí kaštanovníky jsou nejstaršími na území ČR, provedení genetických testů nepotvrdilo, že by většina pozdějších výsadeb na území republiky byla potomstvem stromů této kaštanky. Částečná shoda původu pozdějších výsadeb ukazuje na příbuznost s nasavrckou kaštankou. Zdejší nejstarší a největší strom s obvodem kmene 534 cm je nazýván „Knižák“ či „Kněžák“.
V současné době se porosty kaštanovníku jedlého v Evropě rozprostírají na rozloze 2,53 milionu hektarů, z čehož je 2,2 mil. ha lesních porostů. Porosty se vyskytují od jižní Evropy (Kréta) až po severní (jižní Anglie, Belgie). Evropské porosty kaštanovníku jsou soustředěny pouze do několika zemí, kde má jejich pěstování dlouhou tradici. Francie a Itálie mají spolu 79,3 % všech kaštanových porostů, potom Španělsko, Portugalsko a Švýcarsko 9,7 % a ostatní země zbylých 11 %.
Vyzdvihuje se jeho krajinářská funkce. V porostech plní stejnou funkci jako dub. Dřevo se svou barvou i texturou podobá našemu dubu; je středně těžké, velmi trvanlivé na vzduchu i ve vodě. Špatně se impregnuje, snadno obrábí a pro zpracování se jeví lepší než dub. Nejlepší kvality dosahuje kaštanové dřevo dříve než dub, a to asi ve stáří 25 až 30 let. Díky svým vlastnostem se používá převážně ke stavebně truhlářským účelům (výroba dveří, zábradlí atd.).
Kaštanovník je neopomenutelný v gastronomii. Nutriční význam plodů v poslední době roste vzhledem k jejich využití jako součásti bezlepkových diet a zdroje esenciálních mastných kyselin. V zemích, kde se pěstuje kaštanovník ve velkých sadech, jsou kaštany nakládány např. do medu nebo alkoholu, je z nich mleta mouka, vyráběny marmelády a různé pomazánky.
V posledních letech se rozšiřuje pěstování kaštanovníku pro včelařství. Všichni zástupci čeledi bukovitých jsou zdrojem pylu pro včely, nadto duby a buky poskytují též medovici. Jedině kaštanovník setý však produkuje a včelám poskytuje i nektar. Význam kaštanovníku jako medonosné dřeviny je zejména ve specifické barvě a kvalitě medu, které jsou velmi ceněny.
Kaštanovník jedlý je přizpůsobivá dřevina. Daří se mu nejvíce na čerstvých, dobře provzdušněných a nezabahněných půdách, nesnáší mokré, málo provzdušněné půdy. Jeho hlavním nepřítelem jsou pozdní mrazy. Je značně citlivý na silný vítr; při výsadbě je nutno se vyhýbat návětrným polohám. Vzhledem ke svému mohutnému kořenovému systému a dlouhému kůlovému kořenu, který vytváří již jednoleté semenáčky, kaštanovník dobře snáší i silné letní vysýchání půdy.
U nás není kaštanovník dřevinou se zásadním hospodářským významem. Je šířen zvěří a ptactvem, ale hlavně umělými výsadbami. Původní kaštanovníky začínají být pomalu nahrazovány klony, které mají větší semena, ale je u nich větší riziko zavlečení chorob. Většina klonů se dováží z Itálie. V jižních zemích se kaštanovník častěji množí roubováním. Tento dovoz podléhá kontrole Státní rostlinolékařské správy.
V České republice kaštanovníky rostou a prosperují již stovky let. Tato dřevina vyniká univerzálním využitím, a lze ji pěstovat jako hospodářskou, okrasnou i plodonosnou. Protože se neprokázalo invazní šíření nemocí, bylo by vhodné ji pěstovat více i v našich lesích, s přihlédnutím k limitujícímu faktoru – pozdním mrazům. To je třeba zohlednit při výběru stanoviště.
Autoři článku: Lenka Vopálka-Melicharová, Ivo Kupka; Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, e-mail: lvm.olh@seznam.cz
Článek je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/09/632.pdf
Připravil: Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz
Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist