CzechGlobe - Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.: Měření českých vědců dokumentují trendy globální změny: Oxid uhličitý překračuje znepokojivou úroveň

Brno - Vědci z brněnského Centra výzkumu globální změny Akademie věd (CzechGlobe) zaznamenali nárůst obsahu oxidu uhličitého (CO2) v ovzduší nad hranici, kterou mnozí označují za znepokojivou.

Zatímco úroveň CO2 dosahovala před průmyslovou revolucí hodnot kolem 280 ppm (tedy v milionu molekul vzduchu bylo 280 molekul CO2), letos poprvé ohlásili vědci překročení okrouhlé, a podle některých i zneklidňující hranice 400 ppm; stalo se tak na Aljašce, v Grónsku, Norsku a na Islandu. Oxid uhličitý je významným skleníkovým plynem a nyní též hlavním zdrojem globálního oteplování. Naposledy panovaly tak vysoké koncentrace CO2 přibližně před 10 až 15 miliony lety, tedy v době, kdy se celkové klimatické podmínky značně lišily od současnosti.

Nejstarším zařízením u nás, kde se nepřetržitě měří obsah oxidu uhličitého v atmosféře v prostředí lesních ekosystémů, je stanice Bílý Kříž v Moravskoslezských Beskydech. Vznikla koncem osmdesátých let uplynulého století. „Dlouhodobá měření z Bílého Kříže skutečně ukazují pokračující trend globální změny, kterým je nárůst obsahu oxidu uhličitého v atmosféře,“ vysvětluje Michal V. Marek, ředitel Centra výzkumu globální změny (CzechGlobe) v Brně.

Zatímco v roce 2000 se pohybovaly naměřené hodnoty CO2 na Bílém Kříži kolem 370 ppm, začátkem letošního roku už nad lesním smrkovým porostem překročily 400 ppm.

Koncentrace CO2 jsou u nás mírně vyšší než globálně, protože střední Evropa na relativně malém území tohoto plynu emituje opravdu hodně. „Neznamená to však, že by se u nás v porovnání se světem nějak významně lišily hodnoty průměrného ročního nárůstu oxidu uhličitého nebo že by se zde rychleji oteplovalo. Zato zejména v prostředí lesních ekosystémů pozorujeme výrazné sezónní změny v obsahu tohoto skleníkové plynu v atmosféře,“ řekl k tomu Alexander Ač z CzechGlobe.

V zimě bývají hodnoty naměřené na Bílém Kříži i o 20 ppm vyšší než v letním období. Tyto rozdíly jsou nejen důsledkem vyšší lidské produkce CO2 v zimním období, ale také důsledkem fotosyntetické aktivity lesní vegetace, kdy během vegetační sezóny lesy působí jako významný „konzument“ lidmi uvolňovaného fosilního uhlíku.

„Takže pokud jde o oxid uhličitý, nyní les díky jeho zvýšenému příjmu více přibírá na hmotnosti,“ říká Jan Hollan z CzechGlobe.

Smrkové porosty u nás patří mezi nejrozšířenější a dokáží uložit přibližně 15 tun CO2 na hektar za rok. Aktivity Centra výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) se kromě dalších zkoumaných ekosystémů (horský, luční, mokřadní, agro-ekosystém) v nedávné době rozšířily i o stanovení a sledování uhlíkové bilance bukového porostu ve Štítné nad Vláří, v příštím roce začne měření v lužním lese u Lanžhota.

O CzechGlobe
Centrum výzkumu globální změny (CzechGlobe) je jedním z 53 ústavů Akademie věd České republiky. Je budováno na základně programu VaVPI ze strukturálních fondů Evropské unie jako centrum Excelence. Tato moderní vědecko-výzkumná instituce navazuje na téměř dvacetiletou tradici základního výzkumu v Ústavu systémové biologie a ekologie. S pomocí nejmodernějších postupů a přístrojů vědci z CzechGlobe studují dopady globální změny na biologickou rozmanitost, ekosystémy a společnost, projevující se zejména ve střední Evropě. Současně navrhují opatření, jak se na tyto změny adaptovat jako podklad pro rozhodování řídících orgánů České republiky a Evropské unie.