Tiskové zprávy
Nová kniha – Historie ekologických stran v Evropě
2. prosince 2002 |
Autor: Pavel Pečinka, tel: 5 43 24 46 78, 728 916 007
Autor: Pavel Pečinka, tel: 5 43 24 46 78, 728 916 007
Nakladatelství Fedora Gála G plus G přišlo v listopadu 2002 s novým titulem – „Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě“.
Faktograficky pojatá publikace (260 str.) shrnuje vývoj několika desítek rozmanitých evropských ekologických stran (včetně Kypru, Malty, Lichtenštejnska atd.) od sedmdesátých let po současnost. Autor knihy, brněnský politolog Pavel Pečínka, si všímá především počátečního tápání zelených od krajní levice po krajní pravici (např. v Portugalsku zakládala zelené komunistická strana poté, co neuspěli ekomonarchisté, v Německu se mezi nimi jeden čas nacházeli maoisté i neonacisté, v Maďarsku je ovládli fašisté), jejich vnitřních soubojů, štěpení a slučování. Zaznamenává postupné vyzrávání regionálních jednorázových kandidátek radikálů v demokratickou, levicově-liberální součást západních parlamentních systémů, stejně jako jejich ústup od absolutního pacifismu, jejich parlamentní a vládní porážky i úspěchy.
Autor srovnává rozdílné cesty ortodoxně-ekologických a levicových, fundamentalistických a realistických, profesionálních západních a živořících východních zelených, charakterizuje jejich koaliční spojence, mapuje volební výsledky zelených v domácích a „evropských“ volbách. Vysvětluje též „zezelenání“ některých eurokomunistických a socialistických stran (především ve Skandinávii) a odsunutí ortodoxních zelených do okrajové pozice, z uskupení „příbuzných“ zeleným se nejvíce zaměřuje na italskou Radikální stranu. Částečně jsou charakterizovány i mládežnické organizace zelených, u postkomunistických zemí též některé disidentské ekoiniciativy, předcházející vzniku stran.
U těch ekologických stran, které překročily hranice bezvýznamnosti, podává přehled a složení voličské obce a členské základny zelených, stejně jako program, vztah k evropské integraci, u největších ekologických stran nastiňuje stručný profil jejich nejvýznamnějších osobností (Joschka Fischer, Jürgen Trittin, Brice Lalonde, Cohn-Bendit aj). Knihu autor rozdělil na několik geografických celků, v nichž vývoj zelených probíhal vlivem historické, kulturní a jazykové spřízněnosti podobným způsobem – Německy mluvící země, Francie a Benelux, Velká Británie a Irsko, Skandinávie, Jižní Evropa, Balkán, Pobaltí, Zbývající evropské země někdejšího SSSR a Bývalé sovětské satelity. Kapitola věnovaná České republice je mj. vzhledem k současnému dynamickému pohybu uvnitř českých zelených (aktuálně vstup „Zelené padesátky“ do Strany zelených) podstatně rozsáhlejší než u jiných východoevropských zemí.
Menší část publikace je věnovaná působení a frakcím zelených v Evropském parlamentu, vývoji evropských „zelených internacionál“ a také jejich evropským spojencům z řad umírněných regionalistických stran, nechybí ani stručný přehled ekologických stran na dalších kontinentech, od Iránu po Senegal.
Publikace čerpá z několik let shromažďovaných materiálů, a to od zpráv ČTK, novinových a časopiseckých článků českých i zahraničních, z vnitrostranických dokumentů, přes rozhovory autora s některými politiky zelených, internetovou síť až po několik desítek odborných statí a publikací v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a ukrajinštině, které k tématu vyšly v Západní, ojediněle též Východní Evropě.
V Česku jde prozatím o první titul, který se rozsáhlejším způsobem věnuje historii ekologických stran. Zájemci o publikaci (249 Kč) si ji mohou objednat na adrese nakladatelství: G plus G, Biskupcova 78, 130 00 Praha 3, tel. 2 22 58 78 25 nebo 2 22 58 80 01, gplusg@gplusg.cz nebo v knihkupectvích.
Faktograficky pojatá publikace (260 str.) shrnuje vývoj několika desítek rozmanitých evropských ekologických stran (včetně Kypru, Malty, Lichtenštejnska atd.) od sedmdesátých let po současnost. Autor knihy, brněnský politolog Pavel Pečínka, si všímá především počátečního tápání zelených od krajní levice po krajní pravici (např. v Portugalsku zakládala zelené komunistická strana poté, co neuspěli ekomonarchisté, v Německu se mezi nimi jeden čas nacházeli maoisté i neonacisté, v Maďarsku je ovládli fašisté), jejich vnitřních soubojů, štěpení a slučování. Zaznamenává postupné vyzrávání regionálních jednorázových kandidátek radikálů v demokratickou, levicově-liberální součást západních parlamentních systémů, stejně jako jejich ústup od absolutního pacifismu, jejich parlamentní a vládní porážky i úspěchy.
Autor srovnává rozdílné cesty ortodoxně-ekologických a levicových, fundamentalistických a realistických, profesionálních západních a živořících východních zelených, charakterizuje jejich koaliční spojence, mapuje volební výsledky zelených v domácích a „evropských“ volbách. Vysvětluje též „zezelenání“ některých eurokomunistických a socialistických stran (především ve Skandinávii) a odsunutí ortodoxních zelených do okrajové pozice, z uskupení „příbuzných“ zeleným se nejvíce zaměřuje na italskou Radikální stranu. Částečně jsou charakterizovány i mládežnické organizace zelených, u postkomunistických zemí též některé disidentské ekoiniciativy, předcházející vzniku stran.
U těch ekologických stran, které překročily hranice bezvýznamnosti, podává přehled a složení voličské obce a členské základny zelených, stejně jako program, vztah k evropské integraci, u největších ekologických stran nastiňuje stručný profil jejich nejvýznamnějších osobností (Joschka Fischer, Jürgen Trittin, Brice Lalonde, Cohn-Bendit aj). Knihu autor rozdělil na několik geografických celků, v nichž vývoj zelených probíhal vlivem historické, kulturní a jazykové spřízněnosti podobným způsobem – Německy mluvící země, Francie a Benelux, Velká Británie a Irsko, Skandinávie, Jižní Evropa, Balkán, Pobaltí, Zbývající evropské země někdejšího SSSR a Bývalé sovětské satelity. Kapitola věnovaná České republice je mj. vzhledem k současnému dynamickému pohybu uvnitř českých zelených (aktuálně vstup „Zelené padesátky“ do Strany zelených) podstatně rozsáhlejší než u jiných východoevropských zemí.
Menší část publikace je věnovaná působení a frakcím zelených v Evropském parlamentu, vývoji evropských „zelených internacionál“ a také jejich evropským spojencům z řad umírněných regionalistických stran, nechybí ani stručný přehled ekologických stran na dalších kontinentech, od Iránu po Senegal.
Publikace čerpá z několik let shromažďovaných materiálů, a to od zpráv ČTK, novinových a časopiseckých článků českých i zahraničních, z vnitrostranických dokumentů, přes rozhovory autora s některými politiky zelených, internetovou síť až po několik desítek odborných statí a publikací v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a ukrajinštině, které k tématu vyšly v Západní, ojediněle též Východní Evropě.
V Česku jde prozatím o první titul, který se rozsáhlejším způsobem věnuje historii ekologických stran. Zájemci o publikaci (249 Kč) si ji mohou objednat na adrese nakladatelství: G plus G, Biskupcova 78, 130 00 Praha 3, tel. 2 22 58 78 25 nebo 2 22 58 80 01, gplusg@gplusg.cz nebo v knihkupectvích.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk