Tiskové zprávy
Teplárenské sdružení ČR: Nový cíl energetické účinnosti provětrá Evropanům peněženky
Cíl zvýšení energetické účinnosti o 30 % do roku 2030 navržený Evropskou komisí významně zvyšuje náklady energetického systému. Ukazuje to její vlastní analýza. Návrh může poškodit ekonomiku a zvýšit nezaměstnanost. Kvůli investicím do energetických úspor hrozí i další zvyšování daňového zatížení.
Evropská komise původně v návrhu rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 určila energetické úspory ve výši 25 % jako součást strategie dosažení 40% snížení emisí skleníkových plynů nákladově optimálním způsobem. Potom však pod tlakem některých vlád a lobbistických skupin cíl energetických úspor zvýšila na 30 %. Analýza dopadu, kterou si ke svému návrhu nechala zpracovat, ukazuje, že nový cíl pro energetické úspory by vedl k dodatečnému nárůstu nákladů o 20 miliard eur (550 miliard korun) ročně. Každý obyvatel EU by si tak v přepočtu za nový cíl připlatil v průměru přes 1000 korun za rok. A to bez jakéhokoli efektu pro další snížení emisí skleníkových plynů.
„Cíl 30 % energetických úspor je dobrý marketingový rým na rok 2030, ekonomicky i ekologicky je to ale naprostý nesmysl,“ řekl Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, a dodal: „Analýza dopadů zveřejněná Evropskou komisí beze zbytku potvrdila všechny naše obavy a výhrady proti tomu, aby se cíl energetických úspor v EU vůbec zaváděl.“
„Extrémní návrh Evropské komise může poškodit ekonomiku a zvýšit nezaměstnanost, v každém případě však zvýší podíl výdajů domácností spojených se zajištěním energií a řadu z nich uvrhne do energetické chudoby,“ varuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.
Návrh Evropské komise dále zvyšuje podíl nákladů spojených s pořízením energie na rodinných rozpočtech. Dosažené úspory provozních nákladů totiž nestačí vykompenzovat vysoké kapitálové výdaje nezbytné pro investice do úsporných opatření. Investovat do energetických úspor si navíc budou moci dovolit jen bohatší domácnosti, těm chudším náklady porostou o to více.
Analýza dopadu neukazuje ani jednoznačně pozitivní efekty pro ekonomiku nebo zaměstnanost, které se v souvislosti s energetickými úsporami v České republice často skloňují. „Celkový čistý dopad na zaměstnanost, stejně jako na HDP, závisí na teoretickém přístupu k modelování, který určuje dopad investic na ekonomický růst, a také na předpokladech ohledně využití výnosů ze zpoplatnění emisí
a úrovni zaměstnanosti v základním scénáři,“ konstatuje analýza Evropské komise. Jeden ze dvou použitých modelů ukazuje negativní dopad cíle energetické účinnosti na HDP v EU, druhý naopak pozitivní.
Kvůli navrženému cíli by členské státy mohly být nuceny ke zvyšování daňového zatížení. „Je důležité zdůraznit předpoklad modelování, že výnosy z aukčního prodeje povolenek v systému emisního obchodování (ETS) budou recyklovány do financování úspor energie. Ve všech scénářích energetické politiky však tyto výnosy nestačí pokrýt rozsah investic, což vede ke zvýšení přímého zdanění kvůli pokrytí investic a zachování rozpočtové neutrality,“ varuje analýza Evropské komise.
Jediným pozitivním efektem návrhu Evropské komise na zvýšení energetické účinnosti je mírné snížení závislosti EU na dovozu zemního plynu. Jenže tu by šlo nejspíš snížit mnohem levněji řadou jiných opatření, například zvýšením vlastní těžby zemního plynu v EU. Touto možností se však Evropská komise vůbec nezabývala.
Analýza dopadu také nevzala v úvahu značnou energetickou náročnost výroby samotných izolačních materiálů, která spotřebuje velké množství ropy a zemního plynu, tedy právě těch komodit, jejichž dovoz se Evropská komise snaží svým návrhem cíle energetických úspor omezit. Kvůli spotřebě energie na výrobu izolací mohou být výsledné efekty pro snížení dovozní energetické závislosti nižší, než s jakými analýza počítá, přinejmenším v období masivního zateplování do roku 2030.
Analýza Evropské komise také zcela pominula náklady likvidace izolačních materiálů po skončení jejich životnosti. „Výrobci izolačních materiálů nemají na rozdíl od výrobců domácích spotřebičů za jejich likvidaci po skončení životnosti žádnou odpovědnost. Zatímco stavební suť dnes dokážeme z větší části recyklovat, s izolačními materiály budov je to podstatně složitější. V odpadovém hospodářství EU i České republiky začíná tikat časovaná bomba,“ uzavřel Martin Hájek.
Evropská komise původně v návrhu rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 určila energetické úspory ve výši 25 % jako součást strategie dosažení 40% snížení emisí skleníkových plynů nákladově optimálním způsobem. Potom však pod tlakem některých vlád a lobbistických skupin cíl energetických úspor zvýšila na 30 %. Analýza dopadu, kterou si ke svému návrhu nechala zpracovat, ukazuje, že nový cíl pro energetické úspory by vedl k dodatečnému nárůstu nákladů o 20 miliard eur (550 miliard korun) ročně. Každý obyvatel EU by si tak v přepočtu za nový cíl připlatil v průměru přes 1000 korun za rok. A to bez jakéhokoli efektu pro další snížení emisí skleníkových plynů.
„Cíl 30 % energetických úspor je dobrý marketingový rým na rok 2030, ekonomicky i ekologicky je to ale naprostý nesmysl,“ řekl Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, a dodal: „Analýza dopadů zveřejněná Evropskou komisí beze zbytku potvrdila všechny naše obavy a výhrady proti tomu, aby se cíl energetických úspor v EU vůbec zaváděl.“
„Extrémní návrh Evropské komise může poškodit ekonomiku a zvýšit nezaměstnanost, v každém případě však zvýší podíl výdajů domácností spojených se zajištěním energií a řadu z nich uvrhne do energetické chudoby,“ varuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.
Návrh Evropské komise dále zvyšuje podíl nákladů spojených s pořízením energie na rodinných rozpočtech. Dosažené úspory provozních nákladů totiž nestačí vykompenzovat vysoké kapitálové výdaje nezbytné pro investice do úsporných opatření. Investovat do energetických úspor si navíc budou moci dovolit jen bohatší domácnosti, těm chudším náklady porostou o to více.
Analýza dopadu neukazuje ani jednoznačně pozitivní efekty pro ekonomiku nebo zaměstnanost, které se v souvislosti s energetickými úsporami v České republice často skloňují. „Celkový čistý dopad na zaměstnanost, stejně jako na HDP, závisí na teoretickém přístupu k modelování, který určuje dopad investic na ekonomický růst, a také na předpokladech ohledně využití výnosů ze zpoplatnění emisí
a úrovni zaměstnanosti v základním scénáři,“ konstatuje analýza Evropské komise. Jeden ze dvou použitých modelů ukazuje negativní dopad cíle energetické účinnosti na HDP v EU, druhý naopak pozitivní.
Kvůli navrženému cíli by členské státy mohly být nuceny ke zvyšování daňového zatížení. „Je důležité zdůraznit předpoklad modelování, že výnosy z aukčního prodeje povolenek v systému emisního obchodování (ETS) budou recyklovány do financování úspor energie. Ve všech scénářích energetické politiky však tyto výnosy nestačí pokrýt rozsah investic, což vede ke zvýšení přímého zdanění kvůli pokrytí investic a zachování rozpočtové neutrality,“ varuje analýza Evropské komise.
Jediným pozitivním efektem návrhu Evropské komise na zvýšení energetické účinnosti je mírné snížení závislosti EU na dovozu zemního plynu. Jenže tu by šlo nejspíš snížit mnohem levněji řadou jiných opatření, například zvýšením vlastní těžby zemního plynu v EU. Touto možností se však Evropská komise vůbec nezabývala.
Analýza dopadu také nevzala v úvahu značnou energetickou náročnost výroby samotných izolačních materiálů, která spotřebuje velké množství ropy a zemního plynu, tedy právě těch komodit, jejichž dovoz se Evropská komise snaží svým návrhem cíle energetických úspor omezit. Kvůli spotřebě energie na výrobu izolací mohou být výsledné efekty pro snížení dovozní energetické závislosti nižší, než s jakými analýza počítá, přinejmenším v období masivního zateplování do roku 2030.
Analýza Evropské komise také zcela pominula náklady likvidace izolačních materiálů po skončení jejich životnosti. „Výrobci izolačních materiálů nemají na rozdíl od výrobců domácích spotřebičů za jejich likvidaci po skončení životnosti žádnou odpovědnost. Zatímco stavební suť dnes dokážeme z větší části recyklovat, s izolačními materiály budov je to podstatně složitější. V odpadovém hospodářství EU i České republiky začíná tikat časovaná bomba,“ uzavřel Martin Hájek.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
