Gender Studies: Nový zákoník práce by měl odkazovat na zákon, který chybí …

Antidiskriminační zákon resp. zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, je důležitou normou pro zajištění a dodržovaní základních lidských práv. Nutnost jeho přijetí pro nás vyplynula nejen z potřeb osob, jejichž základní práva jsou dotčena a porušována, ale také z našeho členství v Evropské unii. Česká republika je jedinou členskou zemí, která doposud tuto normu nepřijala. Kromě určité diskreditace v očích evropské (nejen) právnické veřejnosti, nás tato nečinnost bude v případě uplatnění sankcí ze strany orgánů EU stát nemalé peníze. Tolik diskutovaný a očekávaný zákon (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - účinnost od 1.1.2007) tak odkazuje na normu, která neexistuje, resp. která v důsledku své neplatnosti není součástí našeho právního řádu. Podle požadavků práva ES má právní řád každého členského státu EU zajišťovat ochranu před diskriminací tím, že • ve svých právních předpisech zakáže diskriminaci • vymezí pojmový aparát – tedy definice přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování, sexuálního obtěžování, pronásledování • vymezí pozitivní opatření (tzv. afirmativní akce) • zakotví nástroje právní ochrany před diskriminací Platný právní stav České republiky však požadavky na zajištění rovného zacházení a ochrany před diskriminací obsažené především v sekundárním právu ES nesplňuje. Částečně byly sice předmětné pojmy vymezeny v některých zákonech upravujících pracovněprávní vztahy, zejména v zákoníku práce ( zák. č. 65/1965 Sb., v platném znění) a v zákoně o zaměstnanosti. Nevztahovaly se však, mimo jiné, např. na oblast samostatné výdělečné činnosti, na oblast sociální ochrany včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, sociálních výhod, vzdělání a dalších oblastí. Přestože oblast pracovněprávních vztahů v důsledku zavedení nezbytných pojmů do zákoníku práce byla upravena nejlépe, může se situace od 1. ledna 2007 dramaticky změnit k horšímu, a to v souladu s přijetím tolik diskutovaného a očekávaného nového zákoníku práce ( zákon č. 262/2006 Sb.). Tento právní předpis odkazuje v základních ustanoveních, upravujících problematiku rovného zacházení a diskriminace (viz Hlava IV – Rovné zacházení, zákaz diskriminace důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů) na tzv. antidiskriminační zákon. Ve svém ustanovení § 17 totiž stanoví, že „právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje zvláštní právní předpis“. Tolik diskutovaný a očekávaný zákon tak tedy odkazuje na normu, která neexistuje, resp. která v důsledku své neplatnosti není součástí našeho právního řádu. A tak všichni/všechny, kteří/které očekávají, že se v oblasti ochrany před diskriminačním jednáním a v oblasti uplatňování rovných příležitostí konečně změní situace k lepšímu, s napětím sledují jak si s touto situací naši zákonodárci poradí. Nejjednodušším řešením se zdá být přijetí antidiskriminačního zákona tak, aby nabyl účinnosti ještě do konce letošního kalendářního roku. Vzhledem k povolební situaci a k posunu politické scény doprava i s ohledem na pravidla legislativního procesu, se však, s největší pravděpodobností, takového řešení nedočkají. Další možností by bylo neúčinný zákon novelizovat ještě před jeho účinností, a to buď posunem jeho účinnosti, nebo dadatečným vložením ustanovení, která v zákoně chybí. (Předchozí zákoník práce byl od roku 1989 resp. 1991 novelizován více než 30krát.) Je tedy bohužel naprosto reálné, že zákon nabude účinnosti, přičemž se bude odvolávat na normu, které neexistuje. Věříme, že si této „mezírky“ v jednom ze stěžejních právních předpisů všimnou ti, kdo můžou situaci ovlivnit a neprodleně tak také učiní, abychom v lednu příštího roku neměli v pracovněprávních vztazích (nově i v kolektivních vztazích a v některých právních vztazích před vznikem zaměstnání - viz ustanovení § 1 odst. a) a b) nového zákoníku práce) legislativní vakuum a aby oběti všech diskriminačních jednání neměli svou cestu za efektivní ochranou svých práv ještě více ztíženou než je tomu dosud. „V momentě, kdy nebude přijat tzv. antidiskriminační zákon, resp. nevstoupí k 1. lednu 2007 v platnost, budeme v České republice čelit nejen "reálnému" nerespektu k rovným příležitostem, ale i neexistenci legislativního zakotveni principu nediskriminace. Dokud Zákoník práce a další právní normy alespoň do jisté míry rovné příležitosti zaručovaly, bylo možné se na jejich ustanovení odvolávat a poukazovat na odpovídající povinnosti zaměstnavatelů i zaměstnanců, a na tuto situaci navazovat i diskusí o rovných příležitostech v rámci rozvoje lidských zdrojů, slaďování osobního/ rodinného a pracovního života apod. To bude s nepřijatým antidiskriminačním zákonem a novelou zákoníku práce jen velmi obtížně.“ Alena Králíková, ředitelka Gender Studies, o.p.s.