Správa NP a CHKO Šumava: Ošetřovatelé vrátili poštolku z králíkárny zpátky do volné přírody

Téměř dva měsíce se starali pracovníci ze Stanice pro handicapovaná divoká zvířata o mládě poštolky, které se zranilo těsně potom, co vyletělo z hnízda. Naučili jí lovit myši. Dnes opět vyletělo na svobodu.

První hodiny na svobodě si teď užívá mládě poštolky obecné (Falco tinnunculus), které dnes dopoledne vypustili pracovníci Správy Národního parku Šumava ze Stanice pro handicapovaná zvířata v Klášterci u Vimperka.

Mládě se našlo zraněné na konci června ve Zdíkově na Prachaticku. Mělo velkou smůlu. V momentě, kdy poprvé vylétlo nezkušené z hnízda, hned narazilo do drátů elektrického vedení. „Místní ho našli na zahradě a dali do králíkárny. Když jsme přijeli na místo, bylo mládě apatické, v šoku. Nebylo schopné pohybu, natož letu,“ popisuje Petr Juha, vedoucí Stanice pro handicapovaná divoká zvířata.

S vyhlídkou na přežití to nejdřív nevypadalo vůbec dobře. V Klášterci se ale poštolka začala zázračně uzdravovat. „Šest dnů bylo v karanténě, kdy jsme ji ve dne v noci nuceně krmili. Většinou glukózou,“ vypráví Juha. Pak se vše zlomilo, mládě začalo normálně přijímat potravu a urážet své první metry ve vzduchu.

Malý problém nastal v momentě, když se poštolka začala přejídat. „Museli jsme snížit dávky, protože byla jako buchta,“ usmívá se Petr Juha. Pak už jí začala překážet klec – chyběl jí větší rozlet.

„Když jsme zjistili, že venku přežije, začali jsme jí učit lovit. Když sama ulovila živou myš, věděli jsme, že víc už pro ni udělat nemůžeme,“ říká Juha.

Dnes dopoledne se mohlo mládě díky perfektnímu zdravotnímu stavu vrátit do volné přírody.

„Jsem rád, že se to podařilo. Byl jsem z toho naměkko. Téměř dva měsíce jsme to mládě piplali, aby mohlo žít svůj plnohodnotný život,“ uvedl Petr Juha. Když se poštolka odpoutala od jeho paže s koženou rukavicí, několikrát zakroužila nad areálem lesní školky, která ke Stanici pro handicapovaná zvířata patří a posadila se vysoko v koruně nedalekého smrku.

Zdejší pečovatelé nemají starost, že by se mladá poštolka ve volné přírodě neuživila. Byla připravena ve skvělé kondici z rozletové voliéry a na svobodu se těšila. Pro jistotu jí ale budou několik dní dávat na krmítko mrtvá kuřata, tak jak byla do dnes zvyklá.

Pro veřejnost je stanice otevřena od dubna do října, každou středu od 9 do 14 hodin. „Zájem ze strany veřejnosti je veliký. Lidem, ale vycházíme vstříc a stanici lidem ukazujeme i mimo návštěvní hodiny,“ říká Petr Juha.

Zaměstnanci Stanice pro handicapovaná zvířata natáčí v době, kdy léčí zraněná zvířata názorné videozáznamy, pořizují fotky. Ty v současné době využívají pro prezentaci stanice před veřejností a později pak při výuce dětí, které sem v rámci různých výukových programů a zájmových kroužků začnou chodit od září.

Kontakty:

1. Vedoucí stanice Petr Juha - 731 530 223

2. Referent stanice Petr Toman - 731 530 325

3. Záchranná stanice pro ohrožené a handicapované živočichy při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách - 723 760 887

4. Policie ČR Vimperk - 974 236 780

5. Městská policie Vimperk - 388 414 365

Projekt obsahuje tři části:

* hlavní budovu voliér a v ní např. projekční místnost k environmentálnímu vzdělávání, karanténu nebo odchovnu myší

* budovu zázemí s ošetřovnou, přípravnou a sklady krmiv, kanceláří obsluhy a klubovnou

* rehabilitační rozletovou voliéru, která slouží pro zvýšení fyzické kondice vyléčeného zvířete před jeho vypuštěním do volné přírody.

V budovách stanice fungují obnovitelné zdroje energie, budova zázemí je nízkoenergetickou stavbou. Projekt tím spojuje využití série nejnovějších technologií, ochranu přírody i péči o handicapované živočichy. Umístění stanice bylo vybráno vzhledem k výhodné pozici centrálního místa v návaznosti na veterinární služby s kompletním vybavením. Rozloha oploceného areálu (cca 7 ha, pro potřebu stanice je vyčleněno 3,5 ha) v Klášterci, na který je stanice situována, umožňuje další využití a rozvoj plynoucí z provozu takového zařízení.