Tiskové zprávy
Otevřený dopis akademiků předsedovi vlády České republiky ve věci ohrožení kulturního dědictví navrženou novelou stavebního zákona
26. ledna 2026 |
Vážený pane premiére, obracíme se na Vás tímto otevřeným dopisem v mimořádně závažné věci potenciálních negativních dopadů plánované novely stavebního zákona a souvisejících předpisů na kulturní dědictví České republiky.
Rozumíme snaze o zjednodušení a zkvalitnění stavebního řízení a stejně tak chápeme, že ochrana památek musí na novou situaci adekvátně reagovat. Musíme však bohužel konstatovat, že návrhy úpravy památkového zákona, které přímo souvisejí s navrhovanou novelou stavebního zákona, jdou daleko nad rámec technické úpravy, která by v této souvislosti byla logická a očekávatelná.
Jedná se přitom o návrhy, které památkovou péči nepochopitelně oslabují a v důsledku ohrožují jak v domácím, tak i mezinárodním kontextu. Jde zejména o tyto problematické body:
1) Návrh novely zákona mechanicky ruší ochranná pásma památkových rezervací a zón, mezi které patří i památky zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Praha, Kutná Hora, Český Krumlov a další). Tento krok je v rozporu nejen se smyslem a dosavadní dikcí zákona, ale také s mezinárodními závazky, které na sebe Česká republika zapsáním památek na Seznam přijala. Ochranná pásma přitom slouží k ochraně cenných fenoménů, jako jsou harmonické stavební celky, tradiční panoramata, dálkové pohledy a jedinečný, atraktivní obraz historických sídel. Přijetí návrhů v předložené formě by znamenalo razantní snížení míry ochrany těchto hodnot. V případě statků Světového dědictví může následovat zápis dotčených lokalit na Seznam světového dědictví v ohrožení a následně – nedojde-li k nápravě – i vyškrtnuto ze Seznamu světového dědictví. Jsme proto přesvědčeni, že ochranná pásma je třeba zachovat.
2) Návrh novely památkového zákona ruší závazná stanoviska u zásahů do staveb v památkových zónách a přenáší rozhodovací pravomoc přímo na stavební úřad. Ten se však podle stavebního zákona a novelizovaného zákona o státní památkové péči nebude moci vyjádřit k dílčím úpravám historických objektů v zóně, včetně podob jejich průčelí a střech. Může tak například dojít k devastaci cenné barokní či secesní fasády, která bude po otlučení plastických prvků mechanicky pokryta polystyrénovými deskami. Obdobným zásahům nebude moci památková péče zabránit, neboť uvedená novela jí znemožní takové záměry vůbec posuzovat. Opět se to týká nejen „běžných“ památkových zón, ale i těch, které jsou zapsány na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO (jako například Lednicko-Valtický areál, přeshraniční hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, nebo krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem). Mezinárodní důsledky tohoto kroku by byly stejně závažné jako u bodu prvního. Podle našeho názoru je třeba závazná stanoviska a stávající regulaci v památkových zónách zachovat, jak se ostatně stalo již při předchozích změnách zákona o státní památkové péči v souvislosti s přijetím stavebního zákona v roce 2021.
3) Novela zákona předpokládá vyjádření památkové péče pouze v nejranější fázi, kdy často není záměr zásahu do památky a chráněného prostředí detailně specifikovaný a nelze zcela předvídat dopady realizace. Takové opatření postrádá logiku z hlediska výkonu památkové péče i stavební praxe, která zejména v případě intervencí do památkového fondu vyžaduje průběžný dozor a koordinaci požadavků zúčastněných stran. Je v rozporu jak s duchem a smyslem památkového zákona, tak s mezinárodními úmluvami o ochraně památek, k nimž se Česká republika připojila.
4) Návrh novely celkově oslabuje ochranu veřejného zájmu na ochraně památek, který má památkový zákon chránit. Památkové péči výslovně ukládá povinnost „přihlédnout k zájmům vlastníků památek“, které ovšem někdy mohou být v rozporu s oprávněným zájmem o ochranu kulturního dědictví. Přijetí novely by v důsledku znamenalo, že orgány památkové péče by nemohly odmítnout ani takový záměr, který by byl ve zjevném a příkrém rozporu s hodnotami památky nebo chráněného území (jak bohužel názorně dokládá například zákonem přímo zmiňovaná přednost fotovoltaických panelů před zájmy ochrany památek i v těch nejcennějších územích). Zároveň mají dotčené orgány používat jen „nejmírnější“ prostředky ochrany a jejich stanoviska mohou být nahrazena fikcí souhlasu, pokud se nestihnout vyjádřit v krátké lhůtě, což může v praxi znamenat, že se důležité dopady stavebních záměrů vůbec neprověří.
5) Návrh novely zákona o státní památkové péči ukládá orgánům památkové péče „dbát na kvalitu autorské architektonické tvorby“, čímž nově dělá z památkové péče hlavního garanta kvality současné architektury. Ta je bezpochyby velmi žádoucí, ale těžko za ni mohou ze zákona odpovídat orgány památkové péče, jejichž hlavní úlohou je ochrana památek a snaha o zachování jejich stávajících hodnot. Kvalita současné architektury je mimořádně důležitá, a to nejen v památkově chráněných územích. Její garance by však měla být úlohou jiného adekvátního odborného tělesa.
6) Novela zcela nesystémově zavádí možnost konzultovat projekt památkové obnovy vedle Národního památkového ústavu i se „znalcem nebo profesorem v oboru architektury nebo památkové péče“. Oproti stanovisku odborné instituce tak má být postaven názor jednotlivce, který je vybrán a placen investorem, což je v příkrém rozporu s principy nestranného hájení veřejného zájmu a v důsledku povede k dalšímu oslabení a znevěrohodnění odborné památkové péče jako takové. Bez autonomního orgánu, který zajišťuje realizaci cílů památkové ochrany a má k tomu právní nástroje, nelze veřejné zájmy ochránit.
7) Je třeba dále upozornit, že novela obsahuje bohužel i řadu triviálních legislativně technických chyb, například to, že protiprávní jednání nebude možné postihnout pokutou. Návrh totiž sice změnil rozsah povinností, ale do skutkové podstaty přestupku tyto změny promítnuty nebyly, takže nelze reálně uplatnit sankce. Není přípustné, aby norma stanovující řadu povinností, neměla funkční sankční ustanovení, a tedy nebyla reálně schopna plnění těchto povinností vynutit.
Vážený pane premiére, předpokládáme, že záměrem reformy stavebního práva bylo jeho zkvalitnění, a to i na poli ochrany památek. Předložená novela jde však směrem opačným, jak názorně doložil též Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku ze dne 19. 1. 2026.
Přijetí této novely by mělo zásadní negativní dopady na osud památek v České republice, včetně těch, které jsou zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Připomínáme, že Česká republika byla v listopadu 2025 zvolena do Výboru pro světové dědictví a její prestiž a důvěryhodnost v oblasti péče o památky by přijeom problematických návrhů významně utrpěla.
Vzhledem k závažnosti situace bychom Vás proto rádi požádali o zahájení standardního připomínkového řízení, které by umožnilo sporné body vyjasnit a upravit návrh novely stavebního zákona a souvisejících předpisů, zejména památkového zákona, tak, aby k oslabení veřejného zájmu na ochraně památek nedošlo.
Vážený pane premiére, děkujeme Vám za pozornost, kterou tomuto závažnému tématu věnujete. Jsme plně připraveni se do odborné diskuse k uvedené věci zapojit a napomoci tak vzniku předpisu, který zajistí plnou ochranu našeho unikátního kulturního dědictví.
S pozdravem
doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v. r. zástupce ředitelky Ústavu pro dějiny umění FF UK, předseda Klubu Za starou Prahu
doc. Ing arch. Tomáš Efler, Ph.D., v. r. vedoucí Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT
doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., v.r., děkan Fakulty architektury ČVUT
doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., v. r. prezident Českého národního komitétu ICOMOS, pedagog Katedra dějin umění FF UP v Olomouci
doc. Mgr. Radka Nokkala Miltová, Ph.D., v. r. vedoucí Seminář dějin umění
prof. Tomáš Pospiszyl, Ph.D., v. r. rektor Akademie výtvarných umění v Praze
PhDr. Anna Pravdová, Ph.D., v. r. předsedkyně Uměleckohistorická společnost
prof. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D., v. r. ředitelka Ústav pro dějiny umění FF UK
prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., v. r. člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky
prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., v. r. vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK
prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., v. r. vedoucí Ústav teorie a dějin architektury FA ČVUT
prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral DSc., v. r. rektor Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
doc. PhDr. Tomáš Winter, Ph.D., v. r. ředitel Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i.
doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., v. r. vedoucí Katedra dějin umění FF UP v Olomouci
Na vědomí:
Oto Klempíř, ministr kultury ČR
Mgr. Zuzana Mrázová, ministryně pro místní rozvoj ČR
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, 1. místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR
Mgr. František Talíř, předseda výboru pro mediální záležitosti PČR Předsedové poslaneckých klubů PČR
Rozumíme snaze o zjednodušení a zkvalitnění stavebního řízení a stejně tak chápeme, že ochrana památek musí na novou situaci adekvátně reagovat. Musíme však bohužel konstatovat, že návrhy úpravy památkového zákona, které přímo souvisejí s navrhovanou novelou stavebního zákona, jdou daleko nad rámec technické úpravy, která by v této souvislosti byla logická a očekávatelná.
Jedná se přitom o návrhy, které památkovou péči nepochopitelně oslabují a v důsledku ohrožují jak v domácím, tak i mezinárodním kontextu. Jde zejména o tyto problematické body:
1) Návrh novely zákona mechanicky ruší ochranná pásma památkových rezervací a zón, mezi které patří i památky zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Praha, Kutná Hora, Český Krumlov a další). Tento krok je v rozporu nejen se smyslem a dosavadní dikcí zákona, ale také s mezinárodními závazky, které na sebe Česká republika zapsáním památek na Seznam přijala. Ochranná pásma přitom slouží k ochraně cenných fenoménů, jako jsou harmonické stavební celky, tradiční panoramata, dálkové pohledy a jedinečný, atraktivní obraz historických sídel. Přijetí návrhů v předložené formě by znamenalo razantní snížení míry ochrany těchto hodnot. V případě statků Světového dědictví může následovat zápis dotčených lokalit na Seznam světového dědictví v ohrožení a následně – nedojde-li k nápravě – i vyškrtnuto ze Seznamu světového dědictví. Jsme proto přesvědčeni, že ochranná pásma je třeba zachovat.
2) Návrh novely památkového zákona ruší závazná stanoviska u zásahů do staveb v památkových zónách a přenáší rozhodovací pravomoc přímo na stavební úřad. Ten se však podle stavebního zákona a novelizovaného zákona o státní památkové péči nebude moci vyjádřit k dílčím úpravám historických objektů v zóně, včetně podob jejich průčelí a střech. Může tak například dojít k devastaci cenné barokní či secesní fasády, která bude po otlučení plastických prvků mechanicky pokryta polystyrénovými deskami. Obdobným zásahům nebude moci památková péče zabránit, neboť uvedená novela jí znemožní takové záměry vůbec posuzovat. Opět se to týká nejen „běžných“ památkových zón, ale i těch, které jsou zapsány na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO (jako například Lednicko-Valtický areál, přeshraniční hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, nebo krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem). Mezinárodní důsledky tohoto kroku by byly stejně závažné jako u bodu prvního. Podle našeho názoru je třeba závazná stanoviska a stávající regulaci v památkových zónách zachovat, jak se ostatně stalo již při předchozích změnách zákona o státní památkové péči v souvislosti s přijetím stavebního zákona v roce 2021.
3) Novela zákona předpokládá vyjádření památkové péče pouze v nejranější fázi, kdy často není záměr zásahu do památky a chráněného prostředí detailně specifikovaný a nelze zcela předvídat dopady realizace. Takové opatření postrádá logiku z hlediska výkonu památkové péče i stavební praxe, která zejména v případě intervencí do památkového fondu vyžaduje průběžný dozor a koordinaci požadavků zúčastněných stran. Je v rozporu jak s duchem a smyslem památkového zákona, tak s mezinárodními úmluvami o ochraně památek, k nimž se Česká republika připojila.
4) Návrh novely celkově oslabuje ochranu veřejného zájmu na ochraně památek, který má památkový zákon chránit. Památkové péči výslovně ukládá povinnost „přihlédnout k zájmům vlastníků památek“, které ovšem někdy mohou být v rozporu s oprávněným zájmem o ochranu kulturního dědictví. Přijetí novely by v důsledku znamenalo, že orgány památkové péče by nemohly odmítnout ani takový záměr, který by byl ve zjevném a příkrém rozporu s hodnotami památky nebo chráněného území (jak bohužel názorně dokládá například zákonem přímo zmiňovaná přednost fotovoltaických panelů před zájmy ochrany památek i v těch nejcennějších územích). Zároveň mají dotčené orgány používat jen „nejmírnější“ prostředky ochrany a jejich stanoviska mohou být nahrazena fikcí souhlasu, pokud se nestihnout vyjádřit v krátké lhůtě, což může v praxi znamenat, že se důležité dopady stavebních záměrů vůbec neprověří.
5) Návrh novely zákona o státní památkové péči ukládá orgánům památkové péče „dbát na kvalitu autorské architektonické tvorby“, čímž nově dělá z památkové péče hlavního garanta kvality současné architektury. Ta je bezpochyby velmi žádoucí, ale těžko za ni mohou ze zákona odpovídat orgány památkové péče, jejichž hlavní úlohou je ochrana památek a snaha o zachování jejich stávajících hodnot. Kvalita současné architektury je mimořádně důležitá, a to nejen v památkově chráněných územích. Její garance by však měla být úlohou jiného adekvátního odborného tělesa.
6) Novela zcela nesystémově zavádí možnost konzultovat projekt památkové obnovy vedle Národního památkového ústavu i se „znalcem nebo profesorem v oboru architektury nebo památkové péče“. Oproti stanovisku odborné instituce tak má být postaven názor jednotlivce, který je vybrán a placen investorem, což je v příkrém rozporu s principy nestranného hájení veřejného zájmu a v důsledku povede k dalšímu oslabení a znevěrohodnění odborné památkové péče jako takové. Bez autonomního orgánu, který zajišťuje realizaci cílů památkové ochrany a má k tomu právní nástroje, nelze veřejné zájmy ochránit.
7) Je třeba dále upozornit, že novela obsahuje bohužel i řadu triviálních legislativně technických chyb, například to, že protiprávní jednání nebude možné postihnout pokutou. Návrh totiž sice změnil rozsah povinností, ale do skutkové podstaty přestupku tyto změny promítnuty nebyly, takže nelze reálně uplatnit sankce. Není přípustné, aby norma stanovující řadu povinností, neměla funkční sankční ustanovení, a tedy nebyla reálně schopna plnění těchto povinností vynutit.
Vážený pane premiére, předpokládáme, že záměrem reformy stavebního práva bylo jeho zkvalitnění, a to i na poli ochrany památek. Předložená novela jde však směrem opačným, jak názorně doložil též Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku ze dne 19. 1. 2026.
Přijetí této novely by mělo zásadní negativní dopady na osud památek v České republice, včetně těch, které jsou zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Připomínáme, že Česká republika byla v listopadu 2025 zvolena do Výboru pro světové dědictví a její prestiž a důvěryhodnost v oblasti péče o památky by přijeom problematických návrhů významně utrpěla.
Vzhledem k závažnosti situace bychom Vás proto rádi požádali o zahájení standardního připomínkového řízení, které by umožnilo sporné body vyjasnit a upravit návrh novely stavebního zákona a souvisejících předpisů, zejména památkového zákona, tak, aby k oslabení veřejného zájmu na ochraně památek nedošlo.
Vážený pane premiére, děkujeme Vám za pozornost, kterou tomuto závažnému tématu věnujete. Jsme plně připraveni se do odborné diskuse k uvedené věci zapojit a napomoci tak vzniku předpisu, který zajistí plnou ochranu našeho unikátního kulturního dědictví.
S pozdravem
doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v. r. zástupce ředitelky Ústavu pro dějiny umění FF UK, předseda Klubu Za starou Prahu
doc. Ing arch. Tomáš Efler, Ph.D., v. r. vedoucí Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT
doc. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., v.r., děkan Fakulty architektury ČVUT
doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D., v. r. prezident Českého národního komitétu ICOMOS, pedagog Katedra dějin umění FF UP v Olomouci
doc. Mgr. Radka Nokkala Miltová, Ph.D., v. r. vedoucí Seminář dějin umění
prof. Tomáš Pospiszyl, Ph.D., v. r. rektor Akademie výtvarných umění v Praze
PhDr. Anna Pravdová, Ph.D., v. r. předsedkyně Uměleckohistorická společnost
prof. PhDr. Marie Rakušanová, Ph.D., v. r. ředitelka Ústav pro dějiny umění FF UK
prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., v. r. člen vědecké rady Univerzity Karlovy, člen Učené společnosti České republiky
prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., v. r. vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK
prof. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D., v. r. vedoucí Ústav teorie a dějin architektury FA ČVUT
prof. PhDr. et PaedDr. Jindřich Vybíral DSc., v. r. rektor Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
doc. PhDr. Tomáš Winter, Ph.D., v. r. ředitel Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i.
doc. PhDr. Jana Zapletalová, Ph.D., v. r. vedoucí Katedra dějin umění FF UP v Olomouci
Na vědomí:
Oto Klempíř, ministr kultury ČR
Mgr. Zuzana Mrázová, ministryně pro místní rozvoj ČR
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, 1. místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR
Mgr. František Talíř, předseda výboru pro mediální záležitosti PČR Předsedové poslaneckých klubů PČR
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
